Hlavní navigace

Jak na LaTeX: zvýrazňování textu

3. 8. 2001
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

K technickému textu neodmyslitelně patří zvýrazněný text. Za jakých podmínek a jakým způsobem jej můžeme použít se dozvíte v dnešním článku.

Teorie

V teorii se ovšem podíváme ještě na trochu odlišnou problematiku. Bude jím tvrdá mezera. V minulém díle jsme se s ní již lehce seznámili a tak víme, že její zápis je znakem ~  (vlnovkou, tildou). Tam kde ji napíšeme, oznamujeme překladači, že v daném místě chceme mít mezeru o standardní velikosti a zároveň v daném místě zakážeme řádkový zlom (řádkový zlom = místo, kde jeden řádek končí a přechází na nový).

A na co to lze použít? Ve své podstatě na dvě věci. Ta první nám je vtloukána do hlavy někdy od druhé třídy: na konci řádku se nesmí objevit slovo o délce jednoho písmena (neplatí pro spojku a, někdy se uvádí (toleruje) také spojka i). Jedná se převážně o inzerované spojky a, i  a směrové předložky k, o, s, u, v, z. Tuto chybu lze ještě odpustit, avšak neodpustitelná verze je, pokud dané slovo (písmeno) je velké (tedy na začátku věty). Velikost této sazečské chyby se násobí, pokud řádkový zlom bude zároveň zlomem stránkovým (následující řádek je na nové stránce).

Druhým případem jsou jednotky. Jednotka by od své hodnoty měla být oddělena mezerou, nikoliv však řádkovým (nedej bože zároveň stránkovým) zlomem. V tomto případě si myslím, že to není až taková chyba, ale když už o ní víme, tak bychom se jí neměli dopouštět. V příkladu je chyba ukázána prakticky.

Program vlna
Petr Olšák napsal malý prográmek, který automatizuje první problém. Tento prográmek vyhledává jednopísmenné spojky a předložky, za které potom vkládá tvrdou mezeru. Program si lze stáhnout odtud nebo z odkazu na jeho domovské stránce.

Malý příklad k teorii
Tak jak bychom jej napsali bez znalosti tvrdé mezery:

\documentclass[11pt,titlepage,fleqn]{article}
\usepackage[latin2]{inputenc}
\usepackage{czech}
\usepackage{a4wide}

\begin{document}
České dráhy nedávno uveřejnili, že po dokončení dopravního
koridoru se zkrátí cesta z Ostravy do Prahy o celou hodinu.
O kolik tedy vlaky budou jezdit rychleji?

Pro výpočet potřebujeme znát vzdálenost od Ostravy k Praze,
která po železnici činí 358 km. Doba jízdy momentálně
nejrychlejšího spojení mezi těmito městy je 4:48 hodin. Vlak
jede tedy průměrnou rychlostí 75 km/h. Pokud dobu zkrátíme
o hodinu, pak bude muset vlak jet průměrnou rychlostí 95
km/h.

Jak je vidět celkové zrychlení o 20 km/h (stará železnice
dovolovala max. rychlost 120 km/h, koridor umožňuje až 160
km/h) nám dovolí zkrátit pobyt ve vlaku o celou hodinu. V
prohlášení je ovšem uvedeno také, že toto zrychlení bude až
po dokončení koridoru, a tak si ještě chvilku počkáme.
\end{document}

[ tex | dvi | ps ]

A tady jej máme s použití tvrdé mezery (změny jsou zvýrazněny):

\documentclass[11pt,titlepage,fleqn]{article}
\usepackage[latin2]{inputenc}
\usepackage{czech}
\usepackage{a4wide}

\begin{document}
České dráhy nedávno uveřejnili, že po dokončení dopravního
koridoru se zkrátí cesta z~Ostravy do Prahy o~celou hodinu.
O~kolik tedy vlaky budou jezdit rychleji?

Pro výpočet potřebujeme znát vzdálenost od Ostravy k~Praze,
která po železnici činí 358~km. Doba jízdy momentálně
nejrychlejšího spojení mezi těmito městy je 4:48~hodin. Vlak
jede tedy průměrnou rychlostí 75~km/h. Pokud dobu zkrátíme
o~hodinu, pak bude muset vlak jet průměrnou rychlostí
95~km/h.

Jak je vidět celkové zrychlení o~20 km/h (stará železnice
dovolovala max. rychlost 120~km/h, koridor umožňuje až
160~km/h) nám dovolí zkrátit pobyt ve vlaku o~celou hodinu.
V~prohlášení je ovšem uvedeno také, že toto zrychlení bude
až po dokončení koridoru a~tak si ještě chvilku počkáme.
\end{document}

[ tex | dvi | ps ]

Zde jsou výřezy ze stránek, napřed tedy bez použití tvrdé mezery:

Bez tvrdé mezery

A tady s použitím tvrdé mezery:

S tvrdou mezerou

Znáte takovou tu hru „najděte v obrázku X rozdílů“? Tak takovou hru si právě můžete zahrát. Všimněte si hlavně konců řádek a jak to LaTeX zcela jinak naformátoval.

Vyznačování textu v dokumentu

Používá se pro zvýraznění/po­tlačení části textu v dokumentu. Obzvláště v technických textech se vyznačování textu často používá. Při používání vyznačování je potřeba se držet několika radami:

  • snažíme se vždy používat pro vyznačení různé řezy základního písma. Jednoduše řečeno není vhodné měnit font, ale použít tučný, skloněný či jiný řez. Na druhou stranu existují i případy, kdy lze použít jiné písmo jako jsou ceníky, telefonní seznamy a jiné.
  • všeho moc škodí a tak přehnané množství různého vyznačení v textu není vhodný, protože může způsobit ztrátu přehlednosti.
  • jednou z možností je použít rozšířené/zúžené základní písmo. Doporučuje se změna v rozsahu 80–120 %. Při použití tohoto způsobu vyznačení je potřeba udělat několik pokusů, abychom jej mohli na první pohled odlišit od základního řezu a zároveň nebylo písmo deformováno. Tuto úpravu každé písmo nesnese! Proto se tento způsob nepoužívá.
  • samozřejmostí je také dodržení stejného vyznačování v celém dokumentu. Nejlépe pokud na začátku publikace bude uvedeno k čemu jaké vyznačování v textu použijeme. Vhodné je též držet se vyznačování takovým způsobem jaké je obvyklé v obdobných publikacích nebo v publikacích na které se odkazujeme v dokumentu.

V obrázku jsou uvedeny základní možnosti vyznačování. Je možno vytvářet některé kombinace, další možnosti vyznačování nám také poskytuje matematická sazba, které bude věnováno několik dílů. Jak si zajisté všimnete, tak mezi některými vyznačeními není rozdíl, to ovšem nemusí platit při použití jiného fontu.

Přehled vyznačování

Vyznačování se používá velmi často (hlavně v technické dokumentaci) a proto je více možností jak vyznačování v LaTeXu použít. Vždy můžeme daný řez písma získat příkazem (např.: \textit{Text italikou.}). Ovšem psát tolik písmenek je otrava, a tak existuje bloková verze příkazu, ale s tím rozdílem, že ovlivňuje vše okolo sebe v bloku ve kterém byl napsán. Proto, když jej chceme aplikovat jen na část slova, vytvoříme složenou závorkou (začátek bloku) a pak použijeme blokový příkaz následovaný textem, blok uzavřeme uzavírací složenou závorkou (např.: {\it Text italikou.}). Třetí možností (používá se pro rozsáhlejší výpis, který chceme nějak potlačit nebo zvýraznit) je použití deklarace. Ta se použije do příkazu \begin\end, viz příklad níže.

Následující příkazy budou mít stejný efekt, výsledek je vidět na obrázku:

normální text \textit{text italikou} normální text
normální text {\it text italikou} normální text
normální text \begin{itshape}text italikou\end{itshape} normální text

Různé zápisy vyznačování

V příkladu si ukážeme jak lze vyznačovat a jak výsledek vypadá. Příkazy jsou vyznačeny polotučným fontem (tlustě), pokud je vyznačovaní zanořeno do sebe, pak vnitřní vyznačení je zobrazeno modře.

\subsection*{Příklad}
V~minulém díle jsem se dopustil \textbf{chyby}, v~příkladu
jsem zkratku {\sc WYSIWYG} napsal špatně (všude jsem vrazil
měkké \textit{I}). A~tak to dnes napravím.

\textit{WYSIWYG} znamená {\sc What You See Is What You Get}
což volně znamená \textsl{co vidíš na obrazovce, to dostaneš
na tiskárně}. V~dnešní době je to ve většině případů spíše
nadsázka než realita. \textmd{Někde jsem četl tu samou
zkratku s~jiným vysvětlením, v~originále si to nepamatuji,
ale český překlad byl asi takový: {\sl co vidíš na  obrazovce,
to nikdy nedostaneš}.}

Existuje ještě jedna zkratka s~dvojím významem pro výše
uvedený typ editorů. První výklad vychází z~toho, že vlivem
různého \textup{rozlišení monitoru} a \textup{výstupního
zařízení} (tiskárny) je různé. \textit{WYSI\textbf{A}WYG}
zde znamenající \textsc{What You See Is Almost What You Get},
jenž velmi volně přeloženo znamená: \textsl{co vidíš na
obrazovce, to možná dostaneš na tiskárně}.

Druhý výklad zkratky {\it WYSIAWYG} vychází z~toho, že
v~těchto programech nelze řešit speciální problémy (možnosti
programu jsou omezeny na nabídku z~menu). Z~tohoto důvodu je
ve zkratce zaměněno jedno slovo \textsc{What You See Is All
What You Get}. I~přes to, že je změněno jedno slovo, volný
překlad v~návaznosti na tento problém je zcela jiný:
\textsl{co vidíš na obrazovce, to vše jsi koupil}.

\begin{itshape}
Můj překlad je asi poněkud sarkastický, ale většina firem
se živí právě způsobem, že prodá ještě relativně levně editor
(řádově desetitisící korun, mluvíme zde o~kvalitnější třídě
určené pro DTP) jako základ a pak k~němu prodává rozšiřující
balíky (i když je to doplněk, cena nebývá zrovna doplňková).
V~základním editoru lze z~počátku tak maximálně vydávat
jednoduchý školní časopis. Pro připojení databází, práci
s~barevnými obrázky, výpočty a další spousta balíků mohou chybět
a výsledkem je, že zaplatíte bez-problémů i trojnásobnou cenu.
\end{itshape}

\subsection*{Další možnosti}
Jednotlivé příkazy lze kombinovat dohromady. Avšak nikoliv
libovolně. Není problém nakombinovat {\bf polotučné písmo}
s~{\it kurzívou} asi do \textbf{\textit{této podoby}}. Avšak
{\bf polotučné písmo} s~{\sc kapitálkami}
\textbf{\textsc{nedopadne správně}} (\LaTeX~při překladu
vypíše varovné hlášení). {\sf Pokud nutně potřebujete
kombinovat, pak si vždy vyzkoušejte, zda je výsledek takový,
jaký očekáváte!}

[ tex | dvi | ps | ps.gz | jpg (100 KB) ]

Příklad je zkrácen pouze na text, kompletní je uveden v souborech pro stáhnutí.

Ke konci článku ještě uvedu k jakému účelu se používá jaké vyznačování. Berte to pouze jako doporučení, není to vůbec závazné, vždy záleží na autorovi (i na tom, jestli vyznačováním chceme docílit nějakého estetického efektu).

root_podpora

Tabulka č. 157
\textit

její použití je velmi vhodné, protože zůstává konstantní šedost textu.
Používá se nejčastěji pro slova, jejíž obsah bude teprve vysvětlen.

\textbf

vyznačení polotučným řezem (nebo polotučnou kurzívou (kombinace
\textbf
\textit)) je také velmi často
používané. Je ale spíše uváděno ve smyslu zdůraznění nebo vypíchnutí
nějaké podstatné věci. Prostě aby čtenář byl trochu nakopnut
a zpozorněl.

\texttt

pro svůj tvar má speciální účel, používá se při psaní e-mailových adres,
URL odkazů nebo výpisech kódů, příkazů a podobných. Jeho použití je
přesně takové, jaké je dodržováno v těchto článcích.

\textsc

nachází použití v typograficky náročnějších publikacích, používá se
při sazbě jmen a názvů.

Ještě zde zbývají způsoby jiných vyznačovaní, avšak nejsou z typografického hlediska vhodné, přesto budou uvedeny, protože je dobré vědět čemu se vyvarovat:

  • vyznačování  p r o s t r k á v á n í m  se používá, ale odborníci na to mají různé názory, já jen doplním, že při víceslovném prostrkávaném textu se prostrkávají i mezery mezi slovy (tedy celkem jedna mezera se rozšíří na tři).
  • pokud bychom chtěli vyznačovat obyčejným řezem v jiném řezu (například polotučném nebo tučném), pak zvýraznění bude mít přesně opačný efekt. Protože zamýšlený zvýrazněný text je vytištěn slaběji a tím pádem méně důležitě. A celkově je tento způsob ošklivý.
  • je možné použít podtrhávací linku, ale tento způsob do sazby nepatří, protože linka většinou přetíná spodní část fontu nebo akcenty (čárky, háčky) z následující řádky a celkově působí spíše rušivě.
  • existuje i speciální vyznačování, kdy se používá text přeškrtnutý linkou, toto vyznačování se používá pouze v případě, že chceme napsat něco, co se běžně nepíše (tedy takový neviditelný text). Je možné jej použít pro vyznačení chyby, ale v tomto případě je vhodnější použití fontu, který obsahuje opačnou kurzívu (skloněnou na druhou stranu). Přeškrtnutý font se používá například v případě, kde máme napsat heslo, ale heslo se nezobrazuje. Tomuto vyznačování je vhodnější se vyhnout, protože text je velmi špatně čitelný.
  • poslední  v e l m i   n e v h o d n ý  způsob je použití mnohonásobného vyznačení. Dokument rozhodně pak ztrácí přehlednost.

Závěr

Nyní již umíme napsat normální textový dokument a tak můžete napsat milostný dopis svému miláčkovi v LaTeXu a slova „miluji Tě“ pěkně vypíchnout třeba polotučným řezem. Komu by se to zdálo málo, tak si může počkat, protože příště si budeme hrát se změnou velikosti textu a uděláme si pořádek ve fontech.

Byl pro vás článek přínosný?