Proč přecházet
Po zhruba půl roce s distribucí Mageia s GNOME 3.xx na Waylandu si dovolím tvrdit, že Mageia 8 je na poměry této distribuce nadstandardně kvalitní vydání. Bezproblémové, dostatečné tempo aktualizací a vždy funkční. Do přechodu na Tumbleweed jsem se tak pouštěl s pocitem, že hasím, co mě nepálí a není to dobrý nápad, protože lépe OS fungovat nemůže, jedině hůře. Přesto touha vyzkoušet si GNOME 40, a k tomu nádavkem třeba nový Firefox, zvítězila.
Výhodou openSUSE Tumbleweed je jistě i širší komunita, jak vývojářů, tak uživatelů a tudíž i dostupných balíčků a postupů řešení problémů. Zdali vše bude fungovat tak skvěle jako s Mageiou, to ale mohu hodnotit až za pár měsíců, ne dříve.
Tumbleweed v polovině roku 2021
Úvodem připomeňme, že Tumbleweed je tzv. rolling-updates distribuce. Nové verze programů a vůbec všeho putují do Tumbleweed velice rychle, dá se říci, že průběžně. Čas od času je vydán velký rebuild celého Tumbleweed, poslední takový proběhl letos v březnu a například aktuálně poslední novinkou v Tumbleweedu je pár hodin stará informace o nových sestaveních, například VLC 3.0.16 či PipeWire 0.3.30+55 (které implementuje úpravy pro ALSA – verze 0.3.31, která vylepšuje JACK, přijde jistě brzy)
U openSUSE lze vyzdvihnout instalační program. Jeho komplikovanost leží někde mezi jednoduchostí Ubuntu a složitostí Slackware, zkrátka někde na podobné úrovni s Fedorou. Má to svá pozitiva (například možnost volby nastavení bezpečnostních záplat na CPU) i negativa a totéž platí i pro následnou konfiguraci systém, pokud je potřeba. Ale o tom až za chvíli.
Drobné problémy
V mém konkrétním případě jsem narazil na zádrhel kolem rozdělení disku. Instalátor dobře nabízí možnost automatického vyřešení všeho, nicméně nevím, jestli nějak natvrdo počítá s pořadím disků, u mě se zkrátka hodně sekl. Vše chtěl nahrnout na /dev/sda, kde však mám Windows 10. Na sdb mám připojeno 4TB datové úložiště a teprve sdc je primární, linuxové SSD (pro doplnění ještě: sdd je DVD±RW/RAM mechanika, víc už toho v systému nemám, víc než tato čtyři SATA zařízení ani necelých 8 let stará low-end deska nepojme).
Pokud bych pouze vše odklikl, buď by instalátor musel nahlásit, že se na úložiště vedle předchozího OS nevejde (a byla by to jeho chyba), nebo by tyto Windows smazal (což by od něj byla velká zlá … věc). Zkrátka zde byl potřeba ruční zásah. Ten se nakonec ukázal trošku složitějším. Instalátor chce v případě nutnosti odebrat předchozí oddíly. Ale to je přesně to, co já nechci. Jelikož systém přeinstalovávám, rád bych, aby zachoval /home a použije přednastavený swap, plus prostor kořenového oddílu jako svůj kořen, který nechť si klidně přeformátuje. Uvedené kroky bylo nutné ručně nastavit.
Na obranu práce lidí ze SUSE zde musím vsunout odstavec a pochválit, že v dalších krocích se instalátor slušně optal, zdali má přenést nějaké uživatele z předchozího OS na oddílech, po výběru mého uživatele ze systému Mageia 8 jej plně přenesl/zachoval a já tak nyní píši tyto řádky těsně po instalaci Tumbleweedu, jako kdybych ani OS neměnil. Hezky vymyšlené.
Škoda, že se někdy během kroků – přidání repozitáře Pacman – instalace MPV / VLC – následných konfigurací – systém nezeptá, zdali uživatel nechce přepnout výchozí repozitáře na tyto, které obsahují i sw-patentově chráněné formáty videa atd. Takto abych se dobral toho, co je potřeba udělat pro bezproblémový provoz audio a video formátů, bylo nutné googlit, co s tím. Následné řešení už pak bylo jednoduché, nicméně opět: nejde o kroky, které by udělal obyčejný člověk, který světu Linuxu vůbec nerozumí. Můžete samozřejmě oponovat, že takový člověk jistě neinstaluje Tumbleweed. Já pouze dodávám, že i mně by některé nabídky dodatečných kroků zjednodušily život.
Pár slov ke GNOME 40
I v našich diskusích jsou vidět mnohé negativní komentáře na změny, které čtyřicítka přináší. Například je zmiňován přechod na vodorovné uspořádání nabídky aplikací / oken / ploch a přesunutí lišty zleva dolů. Abych ocitoval sám sebe z března tohoto roku:
„Nějakou dobu jedu na 1680×1050 a musím říci, že Dash vlevo mi naprosto vyhovuje a dole po přechodu na 40 mě bude štvát.“
No, neštve, měním názor: tento krok mi nijak nevadí. Nejspíš to plyne ze skutečnosti, že prakticky vůbec nemám potřebu se probírat ikonami aplikací v nabídce. Většinou člověk pouze zmáčkne Start, napíše první dva-tři znaky jména aplikace a stiskne Enter. A i kdyby hledal něco jiného, tak přehled dalších věcí ve vyhledávání zadaného řetězce se mi zatím jeví jako relevantnější i přehlednější.
Vizuálně působí přechod mezi plochou a nabídkou příjemněji než u GNOME 3.38. Animace jsou přinejhorším stejně plynulé jako předtím, možná o trošku plynulejší (na téměř 10 let starém 40nm Radeonu HD 7570, samozřejmě přes Wayland).
Co mi na GNOME nevyhovuje
Je pár věcí, o kterých nemohu tvrdit, že jsou špatně v GNOME 40, protože ony byly takto špatně i v trojkové řadě. Namátkou třeba aplikace Počasí, která není ani v červenci 2021 schopna lokalizovat mé místo blíže než jako Praha. Poděbrady jakoby neexistovaly a nelze je ani ručně vybrat. Ale to není nic nového, ostatně hodnocení aplikace Počasí v Software tomu odpovídá: ne všichni žijí v Praze. Nešlo by s tím něco, kluci v Brně, udělat?
Trochu divně vypadají i Fotky, navíc mě nenechají procházet žádné zařízení. Ale tohle je moje specifikum, nesnáším nástroje, kde se musí věci nejprve importovat do nějakých kolekcí. Chci prostě editor, kde lze ručně procházet adresáři, ne nějakou virtuální strukturou nad nimi. Čili nadále GwenView. Z logiky věci nepoužívám ani Hudbu, vyhovuje mi Audacious a ani jeho přechod od GTK na Qt5 to nezměnil. Obecně řečeno, jsou věci, kde GNOME nabízí jistý způsob ovládání a ten nebude vyhovovat každému. A to ani v GNOME 40.
Extrémně otravný bug ale stále spatřuji v Geditu. V tomto editoru píši 99 % textů, které tvořím (nejde jen o články na Root.cz). Povětšinou jde o HTML soubory, kdy Gedit samozřejmě umí náležitě zvýrazňovat syntaxi. Ale vždy se děje toto: po chvíli psaní textu, kdy mám napsán cca 1 odstavec či více, tak když začnu psát nový nadpis tagem <h2>, tak při psaní pravé špičaté závorky se celý proces na sekundu zasekne (v procesu průběžných změn zvýraznění následujících částí textu v závislosti na uzavírání toho tagu) a zvýrazňování HTML syntaxe zcela vypadne. Je nutné ručně přepnout v dolní liště z „HTML“ na „ERB(HTML)“. Pak už vše zase funguje bez chyb a problém se neobjeví. Až u dalšího .html souboru.
Když se mi toto dělo v Mageie s GNOME 3.38, omlouval jsem (si) to tím, že jde o Mageiu, která má málo vývojářů a pro kterou GNOME není priorita. Nyní se mi totéž děje s GNOME 40.2 v openSUSE Tumbleweed a přestávám to tudíž považovat za náhodu. Něco shnilého v Geditu (nebo nějaké jím využívané komponentě) jest.
Několik vět závěrem
Výhody opuštění konzervativní distribuce jako Mageia ve prospěch hyperaktivně aktualizované jako openSUSE Tumbleweed jsou jasné: aktuální software. Například v Mageie jsem raději provozoval statické buildy ffmpegu, případně tu a tam Rawtherapee či GIMP. Vše toto má Tumbleweed samozřejmě aktuální, plus je tu to specifikum, že díky nutnosti častěji sedět i ve Windows jsem si překvapivě rychle přivykl na nové rozhraní Proton ve Firefoxu a staré ze současné ESR verze, kterou Mageia používá, mi vyhovuje méně. A čekat na Mageiu 9, která GNOME 40 i Firefox ESR s Protonem přinese, bude možná ještě delší čekání než na Godota.
Mohu-li subjektivně zhodnotit openSUSE Tumbleweed, pak hodnotím známkou 1-. Ten mínus je hodně malý, spíše jako motivace pro vývojáře, zdali se nezamyslet například nad tím, že by uživateli mohli aktivněji nabízet verze balíčků, které nejsou svázány politikou softwarových patentů, případně zvážit úpravy některých kroků v instalačním procesu.
Jelikož ale mínusy dávám nerad, pak i s ohledem na ~rok trvající zkušenost s Tumbleweed v období 2018–2019, pak je to za jedna.
Mám-li subjektivně zhodnotit GNOME 40, pak hodnotím známkou 2. Je to výborné prostředí, ale některé jeho prvky obsahují zbytečně chyby či funkční nedodělky, činící celkově desktopové prostředí jako takové velmi dobrým, ale ne skvělým.
Pokud bych se měl na GNOME 40 dívat jako na systém pro spouštění aplikací bez ohledu na výběr aplikačních součástí tohoto systému, pak bych hodnotil známkou 1. Protože z tohoto hlediska funguje GNOME 40 výtečně a i Qt aplikace v něm vypadají velmi dobře a samo prostředí je přehledné (přehlednější než GNOME 3) a na používání intuitivní (intuitivnější než GNOME 3). Vše navíc běží příjemně svižně i na zhruba 7 let starém, ve své době středně výkonném PC.
Rozhodně zde vidím potenciál, aby GNOME do roka a do dne bylo desktopem na jedničku bez jakýchkoli dodatků.
