Kancelářský software pro Linux?

…jako je psaní a tisk papírových dopisů (zejména kvůli ‚zpětné kompatibilitě‘: také se vám stává, že veškerá vaše komunikace se světem je plně elektronická, s výjimkou daňových dokladů (faktury), styku s bankami (papírové šeky) a samozřejmě styku s veškerými státními úřady a institucemi…) nebo vedení účetnictví.

Ponechám teď stranou filozofické úvahy o tom, že instituce materiálního světa jsou nepružné a nepřizpůsobivé, že je my, Internetem osvícení jedinci ke svému životu vůbec nepotřebujeme a že se dá říci, že veškerá státní i bankovní byrokracie jakož i papírenský průmysl vlastně jen parazitují na skutečném světě, tvořeném Internetem a námi, jeho uživateli.

Moje reálná situace je následující: rozhořčeně jsem smazal nenáviděné Windows a přitom žiju v ISO-Latin-2 regionu (tzn. nejen čárky, ale i háčky). O Linuxu jsem toho už spoustu slyšel a četl, umím nainstalovat z cédéčka RedHat, a samozřejmě používám Linux jako internetový server své firmy. Doma mám Linux nainstalovaný už taky víc než rok, včetně X-windows. Ale co se týče češtiny a kancelářských prací vůbec… hmm, dlouho dobu jsem to řešil prostě tak, že jsem přebootoval do DOSu a použil T602 (ta by mimochodem asi měla chodit i pod DOSemu ;-)

Situace se časem vyhrotila, a já se rozhodl, že jestli mám používat Linux, tak doopravdy. No, abych se přiznal, tenhle článek stejně píšu pod DOSem. Jde hlavně o zvyk ;-) A taky o to, že pořádné počeštění Linuxu není tak úplně bez problémů. Nejjednodušší je situace ohledně konzolových fontů: stačí si přečíst manuál od příkazu ‚setfont‘, a všechno vám bude jasné. Přidání českých fontů do X-windows je trochu náročnější – existuje na to RPM balík, ovšem po jeho instalaci je potřeba ručně přidat cesty k českým fontům do souboru ‚/etc/XF86config‘. A ještě záludnější je to s českou klávesnicí pod X-windows: specifikace X11 sice s národními klávesnicemi počítá, nicméně pro správné načtení českého textu by aplikace měly volat určitou funkci knihovny Xlib, kterou většinou nevolají. Existuje řešení v podobě hacknuté knihovny Xlib od Stano Meduny – jenže tento zásah je potřeba provádět pro každý nový release Xfree86! A konfiguraci českého prostředí (locales) vám navíc RedHat při instalaci nenabídne. Podotýkám, že tento článek předpokládá úplnou instalaci RedHat 5.1 – jestli bude mezi RedHatem 5.1 a 6.0 takový skok ve funkčnosti, jako např. mezi 3.3 a 5.1 (v době RedHatu 3.3 neexistoval ještě ani volně šiřitelný Netscape!), máme se na co těšit.

Jak jsou na tom s podporou češtiny Linuxové desktopy? KDE 1.1 je přeložené skoro kompletně (i když použité výrazy občas svojí zmateností připomínají Windows) a KDE je taky prostředí, které bych doporučil začátečníkům – zejména pro jeho snadnou instalaci. V adresáři s instalačními balíky KDE prostě napíšete ‚rpm -i *.rpm‘, do souboru ‚.bash_profile‘ přidáte řádku ‚export KDEDIR=/opt/kde‘, do definice proměnné PATH přidáte ‚/opt/kde/bin‘, vytvoříte soubor ‚.Xclients‘ obsahující příkaz ‚/opt/kde/bin/st­artkde‘ a označíte ho jako spustitelný. A pak už stačí jen napsat ‚startx‘. Podle návodu by prý stačilo pouze spustit script ‚usekde‘, ale to jsem nezkoušel.

Instalace GNOME by teoreticky neměla být o nic složitější, problém je, že ve verzi 1.0 při instalaci z RPM selhalo spousta závislostí mezi balíky a ne každý má pevnou linku. Jinak je postup podobný, až na to, že GNOME se nainstaluje do ‚/usr‘ hierarchie a nepotřebuje tím pádem měnit path; do ‚.Xclients‘ se píše příkaz ‚gnome-session‘. Ovšem překlad GNOME do češtiny je spíš náznakový, a přes efektní design od takových hvězd GNU scény jako je Rasterman nebo Tigert je zatím celé prostředí dost nestabilní a nedotažené – například Gnumeric mi zatuhne, když se pokusím otevřít uložený soubor, GNOME Midnight Commander má v menu jen zlomek funkcí své konzolové verze, applety běžící v panelu mají sklon při pádu desktopového prostředí ‚zmizet‘, a celkově je GNOME trochu překombinovaný – například ‚Mozilla launcher‘ hledá na disku Netscape mimo jiné i pomocí příkazu grep. Důsledné, leč nepříliš elegantní ;-) Ale na druhou stranu na vás GNOME při startu a ukončení zacinká přes zvukovku, a do panelu je možné přidat applet na čtení headlines ze Slashdotu. Je tím pádem jasné, pro koho je GNOME určen především – sekretářky a manažeři to nejsou ;-)

Jakkoliv je nám GNOME sympatické, Linux pro českou sekretářku tedy začneme budovat spíše nad prostředím KDE. O co windowsoidněji vypadá, o to méně windowsoidní je (občas) logika jeho práce. Občas až moc. Přestože jsem se podle návodu pokusil nainstalovat nové MIME typy (konkrétně image/x-gimp, extenze .xcf.gz nebo .xcf, přiřadit ikonku GIMPu, otvírat v GIMPu), KDE mojí snahu ignorovalo. Objevil jsem také pěkný způsob, jakým můžete zcela znechutit spřátelené Linuxové hackery a okouzlit uživatele Macintošů: KDE jako pracovní plochu použije obsah adresáře ‚/home/uživatel/Des­ktop‘, což je úplná blbost, protože programy ukládají všechny soubory do ‚/home/uživatel‘. Naštěstí jsme v Unixu: přesuňte obsah adresáře ‚Desktop‘ (tj. odpadkový koš – ‚Trash‘, apod.) do svého domovského adresáře, Desktop smažte a vykonejte před spuštěním KDE příkaz ‚ln -s /home/uživatel /home/uživatel/Des­ktop‘. Výsledek je velice příjemný, ale na rozdíl od Windows je bohužel potřeba ručně provádět ‚Obnovení pracovní plochy‘ (např. z hlavního menu KDE). Snad půjde v budoucnu nastavit nějakou autosynchronizaci obsahu pracovní plochy a příslušného adresáře…

Celé KDE jde přepnout do češtiny, a pokud váš X-server zná cestu k ISO-Latin-2 fontům, budou všechny nápisy i správně česky, což a) způsobí, že přestanete chápat, co jednotliví tlačítka znamenají – důvod proč se vám nelíbí Windows, b) ještě více znechutíte vaše přátele ‚opravdové hackery‘, kterým se na Linuxu nejspíš líbí, že je pro běžné uživatele zcela kryptický;-) KDE vám umožní do panelu přidat i přepínač klávesnice ve stylu Windows, ale běda: bez počeštěného X-serveru (asi stačí jen správně ho nakonfigurovat – předpokládám, že knihovna Qt na které je KDE postaveno, je ‚slušně vychovaná‘ a komunikuje s Xlib korektně…) se vám podaří napsat jen znaky s čárkami (tj. ty, které jsou v sadě ISO-Latin-1). ISO-Latin-2 znaky (tj. ů,ě,š,č,ř,ž apod.) vám X-server ‚spolkne‘ a k aplikacím se vůbec nestanou.

To by pro dnešek stačilo, ale pokud vás problematika zaujala, nenechte si ujít pokračování článku, které vyjde ve středu.