Během několika minulých měsíců jsme mohli být svědky něčeho zajímavého. Stále více se mezi zprávami o firmách, které se nějakým způsobem zabývají Linuxem, začínají objevovat zvučná jména. Dell, Lenovo, HP, Acer, celá řada dalších. Zvuční dodavatelé, jak se zdá, uvažují o vlastních linuxových produktech. To znamená více serverech a – světe div se – i klientských stanicích, určených jak firemním, tak i domácím zákazníkům.
Z pohledu čtenáře Rootu je stoupající uvažování kapitánů průmyslu serverových i klientských počítačů jistě pozitivní záležitostí. Samo o sobě to ale nic nemění na tom, že absolutní většina prodaných počítačů využívá operační systém Microsoft Windows, momentálně posílený o aktuální verzi Vista, a na hardware, který se prodává bez operačního systému, jsou Windows obvykle instalovány. Co by se muselo stát, aby byl Linux přijat jako regulérní operační systém jednak správci infrastruktury a jednak laickými uživateli? Na toto téma již bylo řečeno velmi mnoho, pokusme se nyní o poněkud netradiční pohled.
Prodej spotřebitelských produktů a firemních systémů a „řešení” má v posledních asi pěti letech jednu zajímavou společnou vlastnost. Částečně jsem se ji pokusil osvětlit na Lupě. Jde o to, že funguje na částečně iracionální bázi, nejlépe na tom, čemu se často říká „trendy”. Nejde o to, co konkrétní technologie, rozuměj nabízený produkt či služba, umí. Jde o to, jak se podaří přesvědčit ty potenciální zákazníky, které považujeme za společensky významné, o jeho potřebě, jak moc o něm budou básnit novináři a jak důležitým se stane pro lidi zodpovědné za to, aby byla organizace vnímána svými partnery a veřejností pozitivně. Zkrátka a dobře, když odhlédneme od technologické podstaty nabízené věci, jde o to, jak moc je ona věc sexy.
Zmíněný „trend s trendy” nám může připadat jakkoliv zvrácený a nesmyslný, ale je funkční, a to je zdaleka nejdůležitější. Můžeme ho demonstrovat na mnoha příkladech. Apple iPod je nejlepší MP3 přehrávač. Je drahý a o jeho použitelnosti bychom mohli s úspěchem polemizovat. Windows Vista jsou nová, ale ještě poněkud nezralá. Jejich využití je někdy problém a když se dodávají jako OEM verze k novému hardwaru, nejsou downgrady na verzi XP ničím tak moc výjimečným. Přesto jsou Vista trendy. Wow. SOA ke stávajícím aplikacím žádnou převratnou funkcionalitu nepřináší, stejně jako předchozí pokusy o „trend” v oblasti podnikového softwaru. Stejně je to s mnoha jinými produkty a technologiemi, když z nich sejmeme roušku šikovného PR a podíváme se na ně z čistě věcného hlediska.
Je možné udělat podobný „trend” také z Linuxu? Ve světle toho, co jsem popsal výše, může samotná otázka působit poněkud nepatřičně. Linux přeci není vadným produktem, který by se díky masivní reklamní kampani stal fenoménem. Jenže kdysi tak prosazované rčení, že „dobré zboží se prodává samo”, zcela evidentně neplatí.
Oni velcí „dodavatelé” v oblasti informatiky mají různé důvody, proč o Linuxu, respektive jeho větší podpoře, uvažovat. V případě některých z nich jde o to, získat si sympatie odborníků, jiní by rádi zaplnili relativně volné místo na trhu a další se s produkty založenými na Linuxu snaží co nejvíce snížit pořizovací náklady na své počítače. Všimněme si, že mezi vyjmenovanými záměry jeden chybí: Budeme nabízet Linux, protože Linux je in. Je to ten možná nejhloupější, ale z pohledu mnoha nejen laických, ale divili bychom se jak moc erudovaných zákazníků přesně to, co zabírá nejvíce. Zde přitom nehovořím ani zdaleka o domácím uživateli, který si pořizuje produkt podle toho, jak je sexy, a ne jak funguje. Totéž se týká, a už to bylo řečeno, také profesionálů. Někdy dokonce špičkových profesionálů, jakkoliv to může na první pohled znít zvláštně a nesrozumitelně.
Co však z Linuxu může onen „trend” udělat, když i velké firmy, které jej nabízejí, tak nečiní z příčin módy, ale jako důsledek více či méně chladného racionálního kalkulu? Kupodivu jsou to právě ony. Pokud počítač s alternativním systémem se značkou HP, Dell, nebo Lenovo zůstane stálou součástí standardní nabídky v katalogu výrobce, pak má sám o sobě velmi dobrý potenciál, že by se z něj mohl časem ona módní záležitost stát. Výrobce k tomu přitom kupodivu ani nepotřebuje (přinejmenším do začátku) tak intenzivní reklamu. Stačí osoba s dostatečně velikým sociálním kapitálem. Něco, jako je návrhář, který ve světě módy dokáže jediným modelem, tím, co má, používá, co nosí, nadiktovat na několik měsíců směřování celého průmyslového odvětví.
Zkrátka a dobře. Linux potřebuje více zviditelnit a udělat reklamu. Nemám teď na mysli reklamu v odborných médiích a reklamu určenou informovaným. Mám na mysli informace pro běžné konzumenty a pro běžné, tedy netechnicky zaměřené manažery. Právě oni totiž ve skutečnosti rozhodují o tom, co se „nosí”, respektive bude používat. To je věc, která by nikdy neměla zůstat podceněna. A přitom, bohužel, velmi často zůstává.
ČLÁNKY DO MAILU