Co jsou komunitní sítě a proč vlastně vznikly?
Definice by mohla být následující: Komunitní síť je síť, která propojuje nějakou skupinu – komunitu – lidí. V praxi to vypadá tak, že se sejde pár lidí, které již nebaví vysoké ceny poskytovatelů Internetu a kteří chtějí (což je asi obvyklé) co nejlepší připojení za co nejmíň peněz, a tito lidé si postaví vlastní síť, kterou pak připojí jako celek do Internetu přes nějakého komerčního providera.
Struktura komunity je rozmanitá. Převážně ji tvoří mladí lidé – studenti, počítačoví nadšenci, hardweráři, ti většinou přijdou s nápadem vybudovat komunitní síť. Ostatní členové, uživatelé, jsou lidé rozličného věku, pohlaví, znalostí a vyznání. Prostě ti, co se chtějí připojit.
Jak již bylo řečeno, komunitní sítě se staví hlavně z důvodu nezávislosti na komerčních ISP. Parametry připojení k Internetu přes komerčního providera nejsou valné – jejich poměr cena/rychlost je dost vysoký. Možností připojení přes komerčního providera je několik, můžeme je rozdělit na „telefonní“ a ostatní. „Telefonní“ možnosti jsou dvě. Připojení přes modem, které nabízí 33.6kbps, a pokud máte dobrou ústřednu, tak 56kbps, nebo ISDN, které podle měsíčního paušálu přináší rychlost až stovek kilobitů. Modem se hodí tak k občasnému přečtení pošty či surfování po Internetu, které se obojí dá odložit na večer, kdy jsou tarify přijatelné. Ke stahování velkých objemů dat (například balíků software) je nevhodný. Navíc při dnešním trendu stále nabubřelejších webových stránek je prohlížení webu přes modem často utrpením. Pokud potřebujete víceméně trvalé připojení, je modem nepoužitelný – hovorné 15 000 Kč měsíčně za 33.6kbps 24 hodin denně a spolehlivost, jakou linky Českého Telecomu oplývají, je opravdu příliš. ISDN levnější není, naopak, platíte ještě měsíční paušál. Můžete si též za 4000 Kč instalačního poplatku a 2000 Kč měsíčně pronajmout pevnou linku (kus drátu od vás k nějakému providerovi), ovšem ještě musíte platit providerovi za připojení.
Mezi ostatní způsoby připojení můžeme počítat připojení po kabelové televizi, kde se ceny opět pohybují v řádu tisíců, cena závisí na rychlosti připojení a také na tom, jaká kabelová společnost vás připojuje. Rychlosti se pohybují v řádech stovek kilobitů, některé společnosti počítají přenesený objem dat, některé ne. Ovšem pokud k vám domů nevede kabelová televize (pozn. red.: nebo vede, ale bez Internetu, jako ke mně – Johanka), máte smůlu.
Poslední možnost připojení je pomocí mikrovlny. Rychlost se pohybuje opět v řádu stovek kilobitů, opět si můžete objednat počítání i nepočítání objemu dat. Cena se pohybuje v řádu tisíců, ovšem platí se zejména za pronájem mikrovlnného zařízení a za vyhrazenou přenosovou kapacitu. Pokud byste se tedy například domluvili s několika sousedy, cena by byla i přijatelná. Trik mikrovlnných operátorů ovšem spočívá v instalačním poplatku v řádu desítek tisíc korun. Tento poplatek zaplatíte při instalaci zařízení a již se vám nevrátí. Objeví-li se konkurence, málokdo vyhodí oknem např. 30 000 Kč, aby přešel ke konkurenci, byť nabízí lepší služby. Instalačním poplatkem se de facto uvážete k jednomu operátorovi. Nemluvě o faktu, že ne každý na instalační poplatek má.
Jak vidno, chceme-li nepřetržité připojení k Internetu přijatelnou rychlostí s nepočítaným objemem přenesených dat a ještě za přijatelnou cenu, máme smůlu. Nebo si musíme připojení zařídit sami. A to je přesně případ komunitních sítí, které se snaží nabídnout Internet široké veřejnosti za cenu čistých nákladů, tedy za cenu přijatelnou, neplatí se totiž žádné provize poskytovateli.
Sítě doma i ve světě
V České Republice existuje mnoho tzv. sousedských sítí. Jedná se víceméně o malé sítě například v rozsahu několika domů nebo sídliště, nemusí být ani připojené do Internetu. Na webu home-net.web2001.cz můžete najít cca půl roku starý přehled amatérských sítí v České Republice.
Sousedské sítě fungují v podstatě na stejném principu jako sítě komunitní, ale protože jsou malé, lépe se udržují. Účel jejich budování je však trochu jiný. Jejich primárním úkolem není připojení k Internetu, ale spíše sdílení výpočetních prostředků, sdílení dat a v neposlední řadě také hraní her. Mnohé z nich existovaly dlouhou dobu bez připojení do Internetu. Takto vznikla roku 1993 i síť Cybernet v pražských Čimicích, kde se pár sousedů v rodinných domcích domluvilo, že by si mohli postavit síť, aby mohli sdílet data a hrát hry. V té době se nikomu asi ještě ani nezdálo o možnosti hromadného připojení k Internetu. Dnes tato síť čítá 56 počítačů, přes 1000m venkovní kabeláže, tři optické trasy v délce cca 600m a celá je připojena 820kbps mikrovlnným spojem do Internetu.
Z tuzemských komunitních sítí je největší síť CZFree, která vznikla zhruba před rokem v Praze a začíná se rozšiřovat i do Brna, Kladna, Plzně a Olomouce. V pražské CZFree se v tomto okamžiku nachází 51 plně funkčních veřejně přístupných AP (access pointů), 115 funkčních uzlů, 30 uzlů ve výstavbě a přes 1500 plánovaných uzlů.
Světové přehledy komunitních sítí lze nalézt na webu – např. světový přehled komunitních sítí používajících mikrovlnnou technologii 802.11b. Na adrese www.freenetworks.org najdete přímo web věnovaný volným sítím. Mnoho dalších vám najde Google. Podobná síť, jako je u nás se rozrůstající CZFree, je například síť Consume v Londýně, která vznikla zhruba před dvěma lety a je založena čistě na Wi-Fi technologii.
V příštím dílu se dozvíte něco o použitých technologiích a organisační stránce věci.
