Názor k článku Kontroverze kolem návratu Richarda Stallmana do FSF, QEMU 6.0 se blíží od Miroslav Šilhavý - Většinou se ten vychýlený stav vrátí do nějaké...

Většinou se ten vychýlený stav vrátí do nějaké nové rovnováhy. Někdy to trvá a bohužel je to někdy i se zpětným zákmitem ... Tak uvidíme.

Ano, přesně tohle si také myslím.

Já vidím problém v tom, že se pomalu nastavuje trend rázných akcí bez důkazů, odsouzení bez soudu a spravedlnosti hlasitého davu (on to většinou není dav, ale řvoucí fanatický skupinka zesílená sociálními sítěmi).

Záměrně jsem tento odstavec dal mimo pořadí, ale navazuje to na ten zpětný zákmit. Mně právě vadí ta kontra-tendence, protože ta způsobuje v lepším případě zpětný zákmit, v horším případě je i přetažená. Podle mě se musí postupovat případ od případu a nenechat se zviklat k vidění šikmé plochy. Abych byl konkrétní, to, že vyměňujeme nějaká slova, mi vůbec nevadí. Dokonce se našla slova lépe vystihující význam. Nemám potřebu se k tomu vyslovovat proti, ale ani pro. Je to prostě akceptovatelné a nestojí to za myšlenku.

Daleko víc se zamýšlím k odstraňování historických symbolů, ale i tam vidím dluh společnosti. Dlouho se některé osobnosti adorovaly, aniž by zazněly kontroverze. Ať nejsme pořád v USA - tak například. W. Churchill. Já ho umím přijmout jako velkého státníka a zároveň i jako rasistického šovinistu, kterým na sklonku britského impéria musel být. Jedna stránka jeho osobnosti se mi netluče s tou druhou. Docela ale i chápu to, že pro některé je - přinejmenším dočasně - nepřijatelné, aby stál na tolika podstavcích, nekriticky. Domnívám se, že přijde fáze přijmutí obou jeho stránek osobnosti, a pak se na podstavce vrátí. České země něco podobného znají taky - maršál J. V. Radecký taky nemohl připomínat svoje úspěchy z podstavců v době generační paměti zúčtování s Rakousko-Uherskem. To už je nyní pryč a můžeme vidět nezastíněně i jeho úspěchy.