Hlavní navigace

Krátké setkání s Manjaro 19.0 KDE: čerstvý software výhodou

Autor: David Ježek
David Ježek

Devatenáctka Manjara dostala do vínku vlastní nový vzhled Breath2 a k tomu vedle LTS jádra 5.4 také na jedno kliknutí myši aktuální Linux 5.5 a spoustu dalších novinek.

Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Progresivní Manjaro

Manjaro se už nějakou dobu drží na předních příčkách žebříčku návštěvnosti na DistroWatchi. Jakkoli je vypovídací hodnota tohoto žebříčku omezená (ostatně tam dlouho kralovalo Ubuntu a kde je mu dnes konec?), obvykle není od věci se podívat na distribuce, které zde jednoho dne nahradí zasloužilou distribuci s hromadou uživatelů (což by vedle Manjaro nyní sedělo zejména na MX Linux, nicméně o tom třeba zase někdy příště, věnovali jsme se mu loni v červnu).

Narozdíl od MX Linuxu nestaví Manjaro na osvědčených známých vodách základu Ubuntu či Debianu, nýbrž na rolling-release distribuci Arch Linux. I kvůli tomu by mohl potenciální uživatelů očekávat určitý kulturní šok při přechodu z APT/DEB světa. Prozraďme si avšak rovnou dopředu, že když vše běží OK, pak se kulturní šok nekoná. A překvapivě zatím mohu říci, že vše OK v Manjaru 19 s KDE opravdu běží.

Život s Manjarem

Při instalaci dostanete na výběr mezi LibreOffice, FreeOffice a žádným Office. Jinak instalátor nebude neznámým ani uživatelům *buntu. S ohledem na řekněme „moderovanou rolling-release“ povahu lze očekávat, že po prvním spuštění systém nabídne nové verze některých programů, případně možnost instalovat novější linuxové jádro. Pro KDE verzi samozřejmě platí, že jsou předinstalovány primárně programy z tohoto prostředí.

Aktuálně přitom lze vybírat z celé škály linuxových jader, od nejnovější řady 5.5.x až po stařičkou 3.16.x a také další starší, zejména LTS verze a také Realtime varianty jader. V tomto ohledu Manjaro vybočuje nad mnoha jinými distribucemi (popravdě: nad většinou ostatních), protože otázka změny kernelu je poměrně snadno řešitelná a v příslušným nástrojem přehledně servírovaná uživateli.

Vydání 19.0 přišlo na svět s desktopem KDE využívajícím Plasmu řady 5.17. Tvůrci jí dali do vínku nové vlastní téma vzhledu Breath2, samozřejmě ve světlé i tmavé variantě (je otázkou vkusu, zdali vám vyhoví více než například standardní Breeze). K tomu se přidávají profily pro Konsoli, skiny pro terminál Yakuake, nová barevná schémata pro textový editor Kate (včetně témat á la Visual Studio) a možnost uživatelského výběru z více aplikací obsluhujících „Start nabídku“ (více na screenshotech).

Výběr aplikací staví zejména na balíku KDE Applications 19.12.2, jako hudební přehrávač zde najdeme Cantatu (což je další grafické rozhraní/správce pro MPD). Výchozím jádrem je 5.4, aktuálně nejvyšší LTS verze. Aktualizován byl správce balíčků Pamac 9.3 (mj. lepší transakční backend pro aktualizace, relevantnější třídění v GTK verzi, podpora Flatpaků i Snapů).

root linux

Čerstvý software výhodou

Celkově po pár dnech (částečně strávených mj. experimentováním ve VirtualBoxu) mohu prozatím hodnotit jen pozitivně. Systém se snadno instaluje, snadno zprovozní a vše ostatní je obvyklá příjemná uživatelská jízda na vlnách KDE5. Samozřejmě by bylo potřeba delší časové období a více hardwarových konfiguraci (než relativně bezpečná Intel CPU + Intel GPU), abych mohl Manjaro pochválit obecně, nicméně dojem zanechalo takový, že se z něj v těchto dnech stává můj primární systém (ve verzi s KDE).

Zdá se, že kombinace poměrně čerstvého softwaru, avšak servírovaného uživateli ne po jednotlivých balíčcích hned jak doputují do repa, ale po větší, vyzkoušených celcích, se osvědčuje (mj. i KDE Neonu či openSUSE Tumbleweed). Daní za to samozřejmě je, že nejnovější verze například KDE Plasmy není v Manjaru 1 minutu poté, co byla vydána, na druhou stranu časový odstup má blíže k oné 1 minutě než i řadě týdnů či měsíců, které to mohou být ve světě Ubuntu. Jde ale samozřejmě o uživatelskou preferenci.