V jakém stavu byl LinuxMarket, když jsi ho před pěti lety od Marka Pszczolky kupoval?
LinuxMarket byl díky několikaletému úsilí Marka Pszczolky poměrně dobře rozjetý a byl známý v linuxové komunitě. Byl to také prakticky jediný e-shop „široko daleko“, který nabízel ucelený sortiment zboží pro příznivce Linuxu a FOSS obecně. Zároveň ale jeho stav odpovídal tomu, že to Marek dělal jako svůj koníček – tedy měl například jen minimální skladové zásoby a veškeré procesy se dělaly ručně.
Chtěl jsem to pojmout trochu jinak a jednak nabídnout zákazníkům komfort, na jaký jsou zvyklí. Dnes většina lidí předpokládá, že dnes objedná a zítra bude mít zboží doma. Samozřejmě jsem při tom chtěl zefektivnit veškeré procesy, aby nezabíraly moc času. Proto prvními kroky bylo výrazné rozšíření skladových zásob (což přineslo nutnost si pronajmout sklad), úprava spektra dodavatelů (hlavním se stala kutnohorská reklamní agentura Lepor), zavedení hromadných poštovních podání („zadem“ bez čekání), přidání Zásilkovny jako způsobu dopravy atd.
Co se týká sortimentu, ten zůstal v zásadě stejný, nově v něm ale přibyly knihy (samozřejmě takové, které mají souvislost s Linuxem a FOSS), což se ukázalo jako dobrá věc, protože kdo kupoval něco „linuxáckého“, leckdy k tomu přidal právě ještě knihu. Nově také zákazníci dostali možnost si koupit kromě DVD s linuxovými distribucemi také flash disky; vybavenost počítačů DVD mechanikami postupně klesá a bylo potřeba na to reagovat.
Jak se vyvíjely prodeje v průběhu dalších let?
V prvním období poměrně významně rostly, na čemž se podílely jak provedené změny, tak i reklamní kampaně. Někdy v polovině roku 2018 se ale růst zvolna zastavil a proměnilo se i spektrum prodávaného zboží.
Stánek na LinuxDays
O jaký typ zboží byl největší zájem?
Spektrum se postupně měnilo. V počátečním období převažovaly vysloveně „linuxácké“ předměty (hlavně trička), kterými lidé chtěli propagovat Linux, linuxovou distribuci nebo nějaký jiný svobodný software. To šlo ale postupně dolů a naopak rostly prodeje instalačních médií, tedy DVD a flash disků.
Vzpomínám, jak obchodní zástupce jedné velké firmy při jednání o reklamní kampani doslova spadl smíchy pod stůl, když jsem mu řekl, že se hodně prodávají DVD s linuxovými distry. Kupují je typicky lidé z venkova, kde stále ještě často není internetové připojení na „úrovni doby“, navíc za pár korun dostanou vše potřebné a mohou rovnou spouštět nebo instalovat.
Dlouhodobě stabilní je zájem o samolepky, které se ale nevyplatí objednávat samostatně, takže většinou bývají doplňkem k jinému zboží. Naopak skoro vůbec nejdou na odbyt placky a přívěsky na klíče, navzdory poměrně nízké ceně.
Ještě bych rád dodal, že přidávat nové předměty do nabídky není problém, o nápady by nouze nebyla. Problém je s jejich výrobou (tedy nejčastěji potiskem). Ta se totiž obvykle vyplatí až od velkého počtu kusů – stovky nebo tisíce. Typicky se vyrobí matrice nebo síto, což je drahé, a pak už se s malými náklady tiskne jeden kus za druhým. Pokud by se prodávaly jednotky kusů ročně, samozřejmě nemá smysl do toho jít.
Byly zásadní i stánky na LinuxDays a InstallFestu?
Stánek na LinuxDays byl každoročně velmi významný. Zájem byl vždycky velký a v prvních letech pravidelně nestačila ani velkorysá zásoba plyšových tučňáků, byli velmi rychle pryč. Naopak InstallFest očekávání nesplnil. První ročník byl ekonomicky na hraně, při druhém spadly prodeje na polovinu a skončilo to významnou ztrátou. OpenAlt byl zpočátku na „kladné nule“, později se ale také přehoupl do ztráty.
Na druhou stranu je takový stánek extrémně náročný, což si člověk nedokáže moc představit, dokud to nezažije. Znamená desítky hodin příprav – od odhadu prodejů jednotlivých položek, přes objednání, odebrání od výrobce, zabalení do zipbagů (trička, samolepky, placky…), opatření štítky s čárovými kódy, u zboží ze skladu jeho vyskladnění (aby si někdo přes e-shop nekoupil něco, co se na stánku mezitím prodá), až po přepravu na místo a přípravu stánku. Po skončení konference je potřeba zbývající zboží zase přepravit zpět, naskladnit, uložit do regálů ve skladu a doobjednat položky pro běžný provoz e-shopu.
Stánek LinuxMarketu na InstallFestu
Navíc i když je naprosto nezbytné být na stánku nejméně ve dvou lidech, stejně si člověk konferenci vůbec neužije a v sobotu večer „padá na hubu“ následkem probdělé noci a celodenního frmolu, takže ani s afterparty to není nijak žhavé.
Co bylo poslední kapkou, po které jsi rozhodl to celé zavřít?
Zásadní rozhodnutí padlo právě po LinuxDays – ne přímo k zavření, ale k tomu, že už to vlastně nechci dělat. Dřívější nadšení se začalo postupně utápět v rutině. I přes snahu o efektivnější procesy pořád zůstávalo množství rutinní práce (například balení a přeprava zásilek na poštu a do Zásilkovny), kterou nešlo přenechat strojům ani ji za rozumných podmínek delegovat/outsourcovat. Tyto činnosti spotřebovávaly velké množství času. Navíc ani prodeje se nevyvíjely moc pozitivně.
Takže i když jsem nikdy nebral LinuxMarket jako výdělečnou věc (byl to pořád mnohem víc koníček a snaha propagovat Linux a další FOSS, i když bylo dobré, že z toho nějaká ta koruna je), dělat dál něco, co už mě fakticky přestalo bavit a zároveň to nemá ani významný ekonomický přínos, nemělo smysl. Proto jsem chtěl dokončit vánoční sezónu a pak pokud možno LinuxMarket prodat.
Ještě bych zmínil, co se za poslední roky změnilo a provozování LinuxMarketu rozhodně „nepomohlo“. Zdražovali jak někteří výrobci, tak hlavně pošta, už si ani nevzpomínám kolikrát (ale většinou několikrát ročně). Byla zavedena EET, což se promítlo do prodeje na stánku (mimochodem možná si někdo vzpomene, že pokladna původně běžela na „malině“, tedy Raspberry Pi; to skončilo kvůli nové tiskárně a nepodpoře architektury ARM v jejích ovladačích) a znamenalo to do pokladního softwaru tuto funkci doprogramovat.
Čím dál víc lidí chtělo na stánku platit kartou; nabídky českých bank pro občasný stánkový prodej považuji za výsměch, proto to skončilo pořízením britského terminálu SumUp (který ale fakticky znamená mít pro něj na stánku vyhrazen jeden chytrý telefon). Do toho „legrace“ typu identifikace obchodníka podle AML (protože všichni jsme považováni za potenciální teroristy), neustálé změny v zákoně o DPH… Prostě spousta věcí, které je potřeba řešit a které požírají čas.
Hledal jsi nějakého investora nebo kupce?
Nejdřív jsem hledal neveřejně – nabízel vytipovaných zájemcům a posléze těm, na které jsem od někoho z nich dostal tip. Nikdy ale nedošlo ani k jednání o podmínkách, zájem prostě nebyl. Začal jsem proto připravovat veřejnou nabídku, aby se mohli hlásit i další zájemci. Bohužel do toho zasáhl koronavirus.
Při sledování vývoje v republice a přístupu vlády k „podpoře“ zejména drobného podnikání (zdá se mi, že je situace spíš zneužita k cílené likvidaci živnostníků a malých a středních firem, než že by se jim dostalo nějaké podpory) mi čím dál víc bylo jasné, že šance na prodej za rozumnou cenu je na hodně dlouhou dobu pryč.
Příprava stánku na InstallFestu
Jde totiž o to, že LinuxMarket znamená v současné době především zásoby zboží a obalového materiálu, plus různé další vybavení k tomu. A nechtěl bych to prodat tak, že si někdo jen „vyzobe rozinky“ a zbývající část zboží odkoupit odmítne. Stejně tak nemá smysl prodat zásoby za nepatrný zlomek jejich účetní ceny, jen aby byly pryč. Proto jsem se rozhodl jít cestou postupného výprodeje za ceny sice snížené, ale zhruba pokrývající aspoň pořizovací náklady zboží.
Proč o převzetí podle tebe nikdo neměl zájem?
Při posuzování čistě ekonomickými měřítky nedává provoz LinuxMarketu v dosavadním režimu vůbec smysl. Provozovatelem musí být velký linuxový fanda, který to nebude dělat pro peníze a nebude váhat tomu obětovat dost času. Asi kdybych dlouho a usilovně hledal, tak zájemce najdu. Ale po celou tu dobu bych musel držet provoz, který se navíc kvůli koronavirovým opatřením dost rozpadl (např. kvůli omezení u výrobce někteří zákazníci čekají na své zboží už měsíc, dále byly problémy kvůli nedoručování balíků, některé pobočky Zásilkovny jsou zavřené nebo mají omezený provoz atd.) – tím šance ještě dále klesly.
Má vlastně takový e-shop dnes šanci existovat? Je podle tebe doba linuxových triček definitivně pryč?
Vezmu to od konce. Přijde mi, že skutečných fandů Linuxu a FOSS docela ubývá. Přibývají uživatelé, kteří berou Linux jako normální software, jako pracovní nástroj. Nemají vnitřní důvod si stavět na stůl plyšové tučňáky, lepit si na notebook „Linux inside“ nebo si pořizovat tričko s bashovým promptem. Což je dobrá zpráva z hlediska integrace Linuxu a FOSS do společnosti, ale špatná zpráva pro prodej linuxových triček a dalších předmětů.
Šance pro existenci takového e-shopu ale pořád existuje. Dokonce vidím hned tři různé modely. Jeden je masivní expanze do světa. Ta ale obnáší nejen vytvoření a údržbu jazykových mutací, ale také řešení právních otázek, zajišťování podpory v cizích jazycích, propagaci v různých zemích atd. Cílová skupina by se zvětšila o několik řádů, vyžádalo by si to ale velké investice a nějakou dobu i výrazně dotovat provoz, než se rozjede.
Druhým modelem je provoz v rámci e-shopu s jiným zbožím, třeba výpočetní technikou. Třetím pak model, kdy to nebude fungovat jako klasický e-shop, ale spíš jako sběr předem zaplacených objednávek, podle kterých se jednou za čas nechá hromadně vyrobit zboží a rozešle se.
Lukáš na stánku Turris na InstallFestu
Čemu máš v plánu věnovat teď svůj čas a energii?
Přibližně rok pracuji na částečný úvazek ve sdružení CZ.NIC, kde jsem členem týmu Turris. Dále se budu podobně jako dosud věnovat svým zakázkám a projektům, což je převážně vývoj webového softwaru a jeho provoz. Mám i nějaké plány a nápady mimo oblast IT, které si zatím nechávám víceméně pro sebe a třeba z nich někdy něco bude. A abych nezapomněl, věnuji se i lokální politice v Kutné Hoře, mám v plánu v tom pokračovat a snad na to teď budu mít více času.
