Hlavní navigace

Linuxu chybí jednotný desktop, říká Linus Torvalds

David Ježek

Swapnil Bhartiya opět po nějaké době vyzpovídal Linuse Torvaldse na konferenci. Do rozhovoru se jim nachomýtl i Greg Kroah-Hartman, čím vzniklo příjemné povídání nejen o současných bolístkách Linuxu.

Doba čtení: 7 minut

O kus níže používám v nadpisu slovo problém. Linus Torvalds to samozřejmě řekl trochu jinak. Pro Linux je desktop jen oblast působnosti, a to vedle mobilního světa, IoT světa, serverového, cloudového či HPC nasazení (a to jsem jistě nevyjmenoval vše podstatné). Vlastně by mohl Linux úspěšně dál žít bez desktopů, resp. bez významného podílu na desktopech. Ale když oni se na to ti novináři pořád ptají.

Je to vůbec téma k diskusi?

Ano i ne. Debatovat se samozřejmě dá nad čímkoli, ale často s nulovou možností danou věc ovlivnit. Vzestup Linuxu na desktopech nenastane pro to, že si to zcela zanedbatelná skupina lidí na této planetě ze srdce přeje. Nenastane ani když do toho investuje mnoho a mnoho miliónů dolarů jeden samaritán. Nastane pouze v případě, že by někdo na desktopech zreplikoval postup, kterým uspěl Android na mobilech. A to není možné (což vzápětí vysvětlím).

Android přicházel na nový, do té doby neexistující trh. Před příchodem iPhonů a Androidu jsme tu měli omezený trh různých PDA/MDA na bázi Windows, měli jsme tu různé přístroje se Symbianem – oboje tak napůl cesty k novému typu multidotykových zařízení a zcela odlišného konceptu práce s nimi. Můžeme si ostatně zavzpomínat na všechny tyhle ve své době vedoucí firmy: Symbian už není (a klasická Nokia jako lídr trhu také ne), Windows CE i všem pozdějším Windows už také patří jen vitríny v muzeích, BlackBerry už také de facto v mobilech neexistuje (BB OS rozhodně ne), o Palmu se nedávno rozepsal logout (a já mu dávám téměř nulovou šanci na větší úspěch). Trh v mobilech je zkrátka sjednocen na jediné platformě, čemuž zdatně sekunduje Apple (optikou prodaných kusů, viděno optikou zisků, je Apple naprostým králem trhu).

Jak to ten Android dokázal? Inu, na počátku stál Google, který už tou dobou byl neporazitelným vládcem trhu vyhledávání a rychle rozšiřoval portfolio služeb. V momentě, kdy propojil uživatele Gmailu s jeho účtem na YouTube, Dokumentech, Mapách, Disku atd., měl vyhráno. Takový uživatel samozřejmě mohl sáhnout po iPhonu, ale s příchodem Androidu 4.x měl k dispozici srovnatelně kvalitní mobilní OS, dostupný však na myriádě rozličných zařízení, které se mu spíše měly šanci trefit do vkusu.

Situace, kdy by existoval na trhu subjekt, který vládne produktům, které běžný smrtelník spontánně chce používat každý den, se už asi opakovat nebude. O Googlu si daleko více než o Facebooku dovolím tvrdit, že je neporazitelný (jedině snad politickými regulacemi). Nikdo takový nemůže přijít a naskočit do rozjíždějícího se vlaku principiálně nového typu komunikačního zařízení, jakými jsou chytré telefony. I Microsoft do tohoto vlaku naskočil pozdě a už se nechytil, navzdory proinvestovaným miliardám dolarů.

Totéž platí pro desktopy. Jejich trh je už tak zakonzervovaný a svázaný desítkami let historické zkušenosti s Windows a macOS, že není v silách Linuxu toto prorazit. Ani kdyby nakrásně zítra existovala jediná linuxová distribuce s jediným desktopem a jediným systémem pro provoz aplikací. Microsoft vždy bude mít náskok díky DirectX a provázání s vývojáři her a multimediálních aplikací (což znamená i s držiteli práv k dílům, kteří chtějí rozlišené DRM systémy).

Linux technicky vzato může zvítězit na desktopech tak, že bude sloužit jen jako základna pro věci běžící nad ním. Může uspět jedině tak, že Microsoft Windows budou jednoho dne stavět na Linuxu. Otázkou ani tak není, kdy to nastane, ale zdali vůbec bude mít smysl (pro Microsoft) se tímto směrem vydávat. Zdali již nebude trh někde jinde, tam, kde 99 % aplikací běží na prohlížečových technologiích a hry, ty se o sebe vždy postarají samy – ostatně s Universal Windows Platform (UWP) se Microsoft nesnaží o nic jiného než o sjednocení způsobu vydělávání s jinými platformami, kde to sype víc.

Prohlížeče činí problém ještě zanedbatelnějším

Vkrádající se vláda prohlížečů je vidět například na Facebooku. Tuto sociální síť využívají zhruba 2 miliardy lidí na planetě, což je řekněme polovina těch, kteří k něčemu takovému mají přístup a zejména mohou si dovolit trávit na ní ne nevýznamné množství času (neb mají doma tekoucí vodu / teplo / elektřinu atd.). Obvykle kdo v bohatším světě náhodou sedí u webového prohlížeče s běžícím Facebookem, v situaci, kdy stránka „pípne“, buď se podívá hned v prohlížeči, nebo je pro něj snadnější sáhnout po telefonu, který leží hned vedle klávesnice a „pípnul“ ve stejný moment jako počítač.

Povšimněte si oné terminologie: nepíšu, že uživatel brouzdá na webové stránce www.facebook.com, hovořím o tom, že „je na Facebooku“. Není v tuto chvíli podstatné, zdali tomu ještě budeme říkat Web 2.0, nebo už Web 3.0 či jakkoli jinak.

Webové prohlížeče došly do fáze, kdy uživatel prakticky nemusí řešit, jaké dílčí prvky ten či onen prohlížeč podporuje versus ta či ona webová stránka používá. Všude funguje prakticky totéž přibližně stejně dobře a rychle. Je to dáno obrovským úspěchem Google Chrome, což mimo jiné znamená, že většina webů počítá s jádrem Webkit / Blink a většina prohlížečů toto jádro používá. Stejně tak vývojáři počítají s Firefoxem a jeho jádrem (z nemalé části proto, že Firefox milují). Z mé vlastní zkušenosti čas od času narážím na stránky, které v Microsoft Edge fungují chybně či přímo nepoužitelně a nejméně bolestivým řešením je rychlé přepnutí do Chrome/Firefoxu či jeho instalace. Ostatně to tak dělají i vývojáři Microsoftu.

Zkrátka „ekosystém“ webových prohlížečů se nachází ve stavu, kdy v nich lze provozovat spoustu aplikací. Ano, napsaných v JavaScriptu/PHP/CSS/atd. Ale dostatečně svižných a použitelných, často pohodlně instalovatelných z prostředí samotného prohlížeče jako rozšíření. Vždyť už před X lety tu byl Firefox OS a už X let tu máme stále existující Chrome OS, které oba dokazovaly, že mnoho věcí se obejde bez nutnosti kompilací aplikace pro XY různých platforem.

Běžný uživatel zkrátka nepotřebuje operační systém, pro nějž budou kompilovány jeho aplikace. Facebook se dá pohodlně používat z prohlížeče (byť to v mobilním světě není nutné), pro editaci fotek je tu spousta rychlých nástrojů a kdyby uživatel toužil po něčem pokročilejším, je tu třeba Photopea.

Postesk o 15 let opožděný?

Ve výsledku si tak Linus posteskl sice na staré dobré téma, které se s Linuxem vleče od 90. let, ale dle mého názoru už trochu pozdě. Linux sice nemá jednotný desktop, na který by se vývojáři aplikací mohli spolehnout, ale ono by to stejně neřešilo vše. Herní studia jsou zakonzervována ve světech DirectX, Xbox a Playstation, jen občas se něco velkého objeví i na nějaké další platformě (jako například Skyrim pro Nintendo Switch). A jistě můžeme tvrdit, že Microsoft i Sony udělají vše proto, aby jejich systém zisků na těchto herních platformách nenarušil nějaký Linux, ať již v obecném slova smyslu, nebo přímo konkrétně v podobě snah společnosti Valve se Steam OS.

Linux jednotný desktop nepotřebuje a dokazuje to od oněch 90. let, tedy prakticky od svého vzniku. Od té doby se jen dál a dál tříští, vše se neustále forkuje, vznikají forknuté forky forků. Pokud jsou nějaké snahy o jednotnost, resp. protlačení „jediného správného řešení“, tak jsou vždy doprovázeny nemalou skupinou naštvaných, která daný projekt znovu forkne. Příklad? Co třeba Debian / systemd ↠ Devuan. Anebo obecně popularita projektů Lennarta Poetteringa a snah Red Hatu v oblasti desktopu (kde bývalo GNOMEovatění linuxového desktopu často označováno za komunismus – pokud si dobře pamatuji, tak v tomto duchu se před lety vyjadřoval i sám Linus).

Nelze ani říci, že by se různé konkurenční projekty nějak zásadně vzájemně obohacovaly. Ani KDE, ani GNOME nikdy nedosměřují k nějakému dokonalému ideálu linuxového desktopu. Vždyť KDE s každou majoritní verzí (3, 4, 5) je odlišně pojatým megaprostředím a o GNOME asi netřeba dodávat více než toto: než bude GTK+ 3.x generace doladěna v ideální stav, budou v Red Hatu už dávno soustředěny síly na GTK+ 4.0 a kupříkladu takové Xfce či takový GIMP tohle prostě nemají šanci stíhat.

Zkrátka a dobře, to, co se v linuxovém světě děje z hlediska desktopových prostředí a technologií v jejich pozadí, nesměřuje k ideálními jednotnému desktopu. Snad jedině snahy typu Flatpak mají potenciál snížit míru frustrace uživatele, který nerad řeší konflikty balíčkovacích systémů či nekonečné hledání repozitáře, kde už je daná nejnovější verze připravena v podobě balíčku k instalaci. Tady osobně si cením třeba právě KDE, jejichž KDEnlive obvykle používám v podobě aktuálního AppImage balíčku, protože to je jediná cesta, jak se dostat k funkční aplikaci bez nervů.

Pro méně náročné věci tu vždy bude webový prohlížeč. Uvidíme, jaký vývoj v tomto ohledu přinesou technologie jako WebAssembly či novější verze JavaScriptu, CSS atd.

Každopádně nejnovější rozhovor s Linusem Torvaldsem doporučuji zhlédnout celý.

Našli jste v článku chybu?