Malé historické okénko
Boj tvůrců ochran s piráty je věčný. Bývaly samozřejmě doby, kdy nelegální kopírování víceméně nebylo potřeba řešit, protože lisovací zařízení na gramodesky či kopírku na 35mm filmy měl doma málokdo. Jenže s 8mm filmem se pirátství rozmohlo a pak přišla „zhouba“ největší: VHS. Zrodila se první „řekněme ochrana“ Macrovision, o které dle tehdejších legend lze říci snad jen to, že kdo měl dostatečně tupé video, které na Macrovision kašlalo (například československý „hoblovač pásků“ jménem Tesla Avex), kopíroval, co mu síly 24hodinového dne stačily – vždyť právě na možnosti levně přijít k filmům z VHS originálek žil celý byznys VHS půjčoven v 90 letech – stejně jako o dekádu později byznys DVD půjčoven (ale to předbíhám).
A světě div se, s VHS filmový průmysl nezanikl. Stejně tak nezanikl s příchodem televize a podobně nezanikl hudební průmysl s příchodem rádia.
Matrix – DVD vs DVDrip
DVD bylo tak trochu požehnáním zejména díky tomu, že jsme konečně dostávali na originálních discích filmy v původním ořezu a většinou i s originální zvukovou stopou. Filmový průmysl si je patřičně chránil. Ochranu CSS však prolomili mladíci z Norska (software se jmenoval DeCSS a objevil se koncem roku 1999), mezi nimiž byl tehdy 16letý Jon Lech Johansen.
A filmový průmysl opět přežil.
O několik let později, když přišly na svět formáty HD-DVD a Blu-ray, bylo prolomení ochrany AACS, kterou Hollywood označoval za neprolomitelnou, otázkou jen několika málo hodin po uvedení první mechaniky pro PC (USB HD-DVD mechanika původně určená pro Microsoft Xbox 360). Právě kvůlli prolomení (či spíše obejití) AACS „umřel“ formát HD-DVD. Blu-ray kontroval tím, že vedle AACS disponuje nadstavbovou ochranou BD+, ale jak už dnes víme, ta vydržela jen o něco déle a Blu-ray filmy jako takové šlo jednoho dne kopírovat v podstatě jedním kliknutím myši a internet zaplavovaly 1:1 BDripy.
A filmový průmysl opět přežil.
Přežil bez problémů do éry 4k videa, HDR, HFR a streamování. Pokud můžeme něco konstatovat na všech dosavadních zkušenostech se všemi majoritními formáty, tak ochrany nikdy nefungovaly déle než pár dnů či týdnů a průmysl vždy přežil dál. Přežili jsme i první roky tohoto století, kdy se nám různé instituce snažily servírovat audio a video online, ale zatížené zákeřnými DRM systémy (ostatně vzpomeňme též slavný Sony rootkit). Dnes je situace jiná, i třeba u Českého rozhlasu můžete vybrané pořady koupit online v podobě MP3 (nemožnost volby Opus či FLAC zamrzí).
Ochrany herní
S hrami to samozřejmě je v průběhu dekád složitější a složitější. Tytam jsou doby, kdy se hledalo v manuálu na straně XY řádku Z třetí slovo. Tohle obcházely jednoduché textové soubory v pirátské verzi, které byly ve výsledku přehlednější než manuál u originální hry. Nadále existují systémy, kdy hra v případě zjištění pirátského běhu svého pozmění herní mechanismy tak, aby nešla dohrát, či byla ZNAČNĚ náročnější.
Stále ale nejsou tytam doby, kdy jsou originální nosiče s hrou (třeba DVD) zatíženy nějakou softwarovou ochranou. V době Steamu, Epic Store, EA Origin a dalších systémů to může působit směšně, ale zkrátka je to tak. Herní průmysl se nepoučil z dob přelomu století, nepoučil se ani z doby kolem let cca 2005 až 2010, kdy vyšla řada her s ochranou Starforce, které později ve Windows 10 nefungovaly z důvodů nestandardních praktik samotné ochrany.
Ochrany zkrátka žijí dál a zářným příkladem je Denuvo, jehož tvůrci měli od počátku internetová ústa plná chvástavých slov o neprolomitelnosti, čímž pouze spustili zájem hackerské komunity: kdo ripne danou hru s novou verzí Denuvo jako první, bude hvězda. Dalo by se dokonce říci, že už jde přímo o hackerský sport, lámat Denuvo co nejrychleji po vydání první hry s novou verzí této ochrany.
Lámání ochrany Denuvo a reakce
Sport zašel tak daleko, že i lidé, kteří neupirátili žádnou hru i více než 15 let (jako třeba já) se rádi podívají na ucelený přehled toho, jak rychle Denuvo v té či oné hře podlehlo hackerům. Existuje příslušný subreddit, ale to není tak dobře viditelné běžným smrtelníkům. Taková Wikipedie by byla zajímavější a asi právě proto před několika dny sloupeček s tím, zdali je daná hra cracknutá, zmizel.
Z pohledu největší internetové encyklopedie je potřeba mít na paměti jeden aspekt: každá informace by měla být správně ozdrojována. Jde o encyklopedii, nikoli „internetovou pavlač“. Informace o craknutí jednotlivých her zde v heslu Denuvo byly odkazovány víceméně na stránky vedoucí na NFO soubory warezových skupin. Jelikož ale tyto zdroje byly směrovány na/přes Xrel.to, nemohou být považovány za důvěryhodný zdroj, jak jej Wikipedie definuje. Diskuse o tomto encyklopedickém problému se datuje až do srpna 2016.
TorrentFreak dodává, že ti, kdo rozumí fungování stránek typu Xrel či jiných „pre-database“, by mohli být zklamáni, že nejsou považováni za legitimní zdroje informací. Falešné NFO soubory totiž nejsou tolerovány a jakákoli stránka, která by je publikovala, by byla rychle opuštěna uživateli ve prospěch jiné. Obecně je zde ale zkrátka problém se striktností Wikipedie. Je asi pochopitelné, že odkaz na torrent cracknuté hry nemůže být zdrojem encyklopedické informace, a tak byly jako další v řadě zvoleny NFO soubory. Ty ale zjevně též nejsou přípustné.
Avšak s ohledem na to, že denně je vydáno minimálně několik pirátských verzí, pak zkrátka neexistuje zdroj informací, který by splňoval standardy Wikipedie, dokud alespoň jeden zpravodajský web nebude dennodenně sledovat veškeré dění v této oblasti.
Vrtěti psem?
Dosud jsme ale ještě nenaťukli to, co každého napadne jako první: vznikly snad tyto úpravy hesla o Denuvo proto, aby konvenovaly Denuvu? Na tuto otázku musí odpovědět někdo jiný, pokud je to vůbec možné.
Vrtěti psem
Typický konec textu z této oblasti by zněl takto: boj tvůrců ochran s crackery je marný. Víceméně neexistuje softwarová ochrana, která by odolala věčně. Ale je to boj, který Hollywood i herní firmy povedou nadále, navzdory tomu, že myriády lidí dokazují, že si rádi za online obsah zaplatí, ať už jde o Netflix, Spotify či třeba GoG a Steam (ač „kšeftování“ s klíči pro Steam z jiných regionů by vydalo na samostatný článek).
