Přímým předchůdcem série Ishar byla hra Crystals of Arborea, viz např. zde – http://www.lemonamiga.com/?… nebo zde http://www.abandonia.com/en/games/798.
Ostatni jsem nehral, ale lepsi uz byt nemuzou, protoze DM+CSB jsou proste dokonale. BTW nevite nekdo o zpusobu, jak zprovozni amigacky CSB? Sice uz jsem skoro na konci, ale co jsem zjistil, tak ten CSB for Linux(win) je ochuzen o nejake veci, jako mapa a orakulum. Bez nich to snad ani dohrat nejde a ty hinty z oracula musim vyhledavat na netu :( Kdyz jsem objevil draky a cervy, tak uz mam jidla i piti pozehnane, nemam problem s libovolnym soubojem, spat skoro nemusim(coz ma za nasledek i ten dostatek jidla a piti(uz mam tri vaky na vodu:)) a dokonce uz jsem objevil, ze skryte diry se trochu lisi od normalni zeme, takze si je uz nemusim zakreslovat a taky do nich uz nepadam :) Ty „hadanky“ jsou ale nekdy vazne brutalni…
Jinak DM2 byl taky dobry, ale podle me uz nemel tu spravnou atmosferu. Nevim cim to je, ale mozna na me tak pusobi to chozeni venku → proste to k DM nesedi.
Já úspěšně dohrál CSB pomocí WinUAE. Dokonce sem kvůli tomu sjel Amigáckou verzi DM, abych mohl importovat. Setkával jsem se s nepříjemnými chybami, kdy hra padala (a často byl již corruptovaný i uložený stav emulátoru), ale šlo to pařit zdařile. Dokonce se mi zdá, že jsem to dal na Celeronu 566 :) Ambermoon jsem na ňom kdysi hrál, tímhle už si nejsem jistý, možná jsem už měl Athlona…
Tohle všechno je neskutečně subjektivní. Hrál jsem všechny uvedené záležitosti, zrovna sérii EOB1–3 jsem si letos zahrál celou znovu (takže jsem to celkem dohrál asi 10×), ale nějak nemám moc potřebu se k tomu vracet. Zatímco DM si dohraju ročně tak 4× a kupodivu pořád mě to baví (zvlášť ve verzi pro PocketPC, kdy se dá pohodlně hrát prakticky kdekoliv).
Pro _mě osobně_ má DM/CSB prostě nejvíc skvělou atmosféru, takže za mě můžu říct – ty ostatní se jim nevyrovnají. Ale znám řadu lidí, co jim DM vůbec nesedl a nejvíc chrochtali nad EOB2 či Isharem. Nechci nikoho přesvědčovat o tom, co mu má nejvíc vyhovovat, jen jsem podotkl, že neznám hratelnější dungeon.
Ono také záleží na pořadí. Můj první dungeon byl Black Crypt, pak Ishar, Hired Guns, Legend, EOB, Xenomorph, M&M 3 a teprve po čase jsem se dostal k Dungeon Masteru. A uznejte, že po té skladbě, čím jsem začínal, nemá DM šanci. Ošklivá grafika (ve srovnání s BC a Isharem), kouzlení jen slabý odvar z Legend, ovládání nepohodlné, člověk vlastně nevěděl, co která věc dělá (u zbraní to jakž takž vykoukal, ale u zbroje to zjistit nešlo), atmosféra sice dobrá, ale nic ve srovnání s BC a jeho nervy drásajícím poslouchání, odkud se asi potvora objeví (stereo zvuk), atd. Podobně u mně propadlo Wizardry 7.
Takže subjektivní a silně závislé na pořadí, v jakém se s danou hrou člověk setkal.
No jistě, však právě proto jsem na mém příkladu uváděl, že tvrzení „EOB II se DM přinejmenším vyrovná“ žádnou univerzální platnost nemá a ani mít nemůže. Ostatně ani opačné tvrzení.
Já se první setkal se sérií Wizardry. Grafika u DM mi vyhovovala velmi. Nešlo o jeden použitý typ stěn. Šlo o spoustu detailů typu dekorace (různé kaluže, háky, praskliny a podobné drobnosti, co jinak sterilní chodby činily živými), potvory se po zabití rozplynuly v prach (což je sice nereálné, ale pořád atmosféričtější než arkádové blikání v EOB nebo probliknutí v BC), relativně plynulé osvětlení (opět oproti BC, kde je neustále plné světlo, pak vlezete na čtvereček a najednou nevidíte vůbec nic). Zvuky byly (na Amize) také stereo, takže člověk poslouchal, kde ty potvory jsou.
Třeba Ishar měl grafiku exteriérů kouzelnou, to se musí nechat, ale ty bezrozměrné stěny v podzemí, tupí nepřátelé, kde se prakticky nedalo taktizovat, protože se všichni nalepí do přední řady vedle sebe a kosí partu zleva doprava, to mi vždy přišlo takové příšerně sterilní.
V DM se dalo skvěle taktizovat, atmosféra díky těm grafickým vychytávkám, systému jídla a pití a spoustě podobných drobností byla excelentní. Zkusil jste si někdy třeba uhýbat postavami před letícím kouzlem v rámci jednoho políčka (přeskupováním pozice členů party)? To jsou prostě věci, které ve mě vytváří dojem, že ta parta je opravdu uprostřed nějakých kobek, že to není JEN JAKO. Tohle jsem opravdu nikde nezažil, ani v BC, ani jinde.
A nezlobte se, zrovna u DM si stěžovat, že nevíte, co která věc dělá, je od věci. Možné akce jsou jasně napsané, narozdíl třeba od BC, kde po kliknutí pravou myší na zbraň nevíte, co se stane. Že nevíte, kolik která zbroj dává obrany apod. – to mi přijde opět jako skvělý prvek tajemna, jako v reálu.
Kdybyste si byl ve středověku nechat udělat brnění, taky jeho celkový přínos pro sebe těžko vyčíslil „+5 AC“, ale jeho celkovou kvalitu byste odhadl z materiálu a dobře poznal až ze zkušenosti v boji. To samé s kouzelným náhrdelníkem. Kdybyste opravdu někde v podzemí našel náhrdelník, také tam těžko bude přiložen paragon „náhrdelník proti chladu“. A protože ve hře nemáte možnost (zatím?) vnímat jinak než grafiku a zvuky počítače, tak se to aspoň dalo vyčíst z atributů postavy. Právě tohle mě prostě vyhovovalo moc :-)
Je možné, že kdybych jako první viděl třeba EOB 2 s opravdu fantastickou grafikou a sice jednoduchým, ale dobře podaným pohádkovým příběhem, třeba bych dnes na DM ohrnoval nos, protože bych se do té atmosféry už nedokázal tak vcítit, aby mě oslovila. Prostě první proráží, ostatní následují :-)
No je fakt, ze DM byla jedna z mych prvnich her(kdyz nepocitam nejake hricky na ZX spectrum). Na 286ce jsem sjizdel Dungeon Master, Golden Axe a Faceoff. Golden Axe a Faceoff byly naprosto uzasne hry pro dva hrace a DM jako singleplayerovka. Pokud jde o „dungeony“, tak jsem pak hral(v chronologickem poradi) DM2, daggerfall, M&M 6–8(kde 6ka byla jednoznacne nejlepsi), Morrowind, Brany Skeldalu, Arena, Oblivion, CSB(urcite jsem toho spoustu zapomnel). A nejlepe hodnotim prave DM a CSB. Ta atmosfera je podle me vazne neprekonatelna. Zkousel jsem i nejake ctvereckove wizardry, ale to me moc nechytlo.
Ale pokud jde o grafiku, tak nemuzu souhlasit s tim, ze by na tom byl DM spatne. V roce 87 to byla naprosta bomba, ktera o par let predbehla dobu.
Me by se takovy take docela libil. Mel by byt first-person view po ctvereccich (jako za starych dobrych casu), a pokud mozno zadny klon (nic proti klonum, ale fakt, ze jde o klon obvykle znemoznuje prejmout dobre vlastnosti ostatnich dungeonu, a rad bych, kdyby mel originalni grafiku a zapletku) a nemel by byt zalozen na pravidlech AD&D (protoze jsou strasna – zejmena tridni system).
Kde vzal autor informaci, že Black Crypt je abandonware? Raven Software i Electronic Arts doposud existují a pokud vím, tak hru nikdy neuvolnili pod nějakou freeware licenci.
Navíc, opravdu exstuje klon pro MS Windows? Kdysi dávno jsem viděl demo prvních dvou levelů, dokonce i petici za dokončení, ale že by to opravdu vyšlo si nevzpomínám.
Abandonware neznamená, že firma něco povolila. Kdyby to udělala, pak by to byl regulérní freeware. Abandonware značí, že se hra už neprodává a tak pravděpodobně po licenčních zájmech nikdo nepůjde. De iure to košer není, ale obecně se to tak dělá. Vychází se z toho, že když je to patnáct let staré a neprodejné, tak není důvod to nešířit.
Abandonware je o tom, že původní vydavatel (tedy ten, kdo má k titulu práva), již daný titul neprodává. Není podstatné, zda někdo nějakou svou starou krabici prodává na Amazonu, důležité je, že ho neprodává držitel práv. V takovém případě se sice tento titul stále nesmí kopírovat, ale… pokud ho zkopírujete, je vámi způsobená škoda nulová. A řada lidí předpokládá, že pokud nikomu žádná škoda nevzniká (těžko ujde zisk někomu, kdo neprodává), nikdo je nebude žalovat. A to je princip abandonware. Kde není žalobce, není soudce.
Je to princip, který je uznáván i řadou vydavatelských společností a producentů starších her. Někteří z nich narovinu řekli „už to neprodávám, takže se nebudu s nikým soudit, když si to zkopíruje“ a jiní naopak upozorňují, že své tituly stále prodávají a proto nejde o abandonware. Kupříkladu stařičké Might and Magic se stále ještě oficiálně prodává.
V predchozim prispevku jsi psal „Abandonware je o tom, že původní vydavatel (tedy ten, kdo má k titulu práva), již daný titul neprodává.“
Prodava snad MS Windows 2000? Jake je tedy to kriterium pro abandonware? Zanikla spolecnost, ktera ma k dilu prava a umreli vsicni lide, kteri by si ta prava mohli nekdy narokovat?
Podle mne je ta definice velmi nepřesná, takže nelze vztahovat na všechno. MS Windows 2000 nelze považovat za Abandonware, protože ještě stále existuje dost programů, které na nich můžete spustit a dost počítačů, na kterých to poběží.
Abandonware je podle mne spíš chápáno něco, co už prostě nemá šanci na prodej, support a kolikrát pro svůj běh potřebuje jiné HW než je nyni k bežně dostupné. Jako příklad bych uvedl všechny verze Windows 1.0 až Windows 3.11. Opravdu si nemyslím, že by se MS soudil kvůli tomuto softu. Windows NT – Windows W7 jsou založené na architektuře NT, která je dodnes aktuální, čili říct takhle jednoznačně „produkt se neprodává“ je nesmysl. Windows 2000 se prodávají. jsou totiž víceméně obsažené ve Windows 7.
Tady http://en.wikipedia.org/…/Abandonware je vypsano nekolik ruznych variant abandonware, vcetne toho, jak se na „stary“ software diva judikatura. V kazdem pripade nevim kde je problem – mam-li koupeny BC, tak me IMHO nikdo nemuze zbavit prav na jeho pouzivani, i kdyz je to v emulatoru a nikoli na skutecne masine ne?
Jasně, máš-li doma v šuplíku originální diskety, tak je podle mě hraní v emulátoru OK. Otázkou pak je, kde jsi vzal originální amigácký kickstart, bez kterého emulátor IMHO nerozjedeš :).
Článek na wikipedii je hezký, ale nikde se v něm nepíše, že staré hry se smí kopírovat, spíš naopak. Navíc se netýká českého práva, kde se software jako autorské dílo nesmí používat bez platné licence. Já měl za to, že web o open source v tomhle má jasno. Argument o zaniklé společnost nebo již neprodávaném produktu je úplně mimo.
S kickstartem je to stejne jako s vlastni hrou, jen o jednu uroven niz :-) Dam Ti priklad. Mam doma Atarko, ktereho se znamy zbavil za odvoz. V nem jsou ROMky s Atari Basicem i OS. Tudiz AFAIK muzu pouzivat emulator Atarka s tim, ze si na webu najdu binarni obsahy tech ROMu. Realne ROMy mam skutecne doma, doklad o koupi sice chybi, ale jako fyzicka osoba nemusim mit. To stejne s Amigami, ktere se (treba i nefunkcni) daji sehnat za par korun, samo i s puvodnimi disketami.
Zdravím,
Nejprve dík za velmi dobrý článek. Takový přehled zástupců jednotlivých herních žánrů a jeho postupného vývoje je velice dobrý nápad. Už se těším na další pokračování.
Nevím, nemohu si pomoci, ale Dungeon keeper mě nepřišel jako klasický styl „dungeon“, možná ani ne RPG. Sice je pravdou, že myšlenka na niž je hra postavena, má asi kořeny v dungeonech, ale mě ta hra připadla více méně spíš jako netradiční budovatelská strategie. Nicméně to nic nemění na faktu, že je to úžasně zábavná a dobře propracovaná hra. Velká škoda, že Bullfrog po DK2 už další neudělal a neměl následovníky – postavit takovou hru na dnešních možnostech a technologiích…
Mimo to mě napadá ještě jedna hra, kterou by bylo možno s klidem zařadit mezi dungeony, i když oproti klasickým čtverečkovým dungeonům je už někde trochu jinde, ale pořád je tam vidět podobnost. Deathtrap dungeon – http://en.wikipedia.org/…trap_Dungeon.
O DK jsem poprosil ja. Samozrejme je to strategie, coz jsem i v predeslem foru zminil. Pokud by se chystal clanecek o strategiich, tak by se DK hodil spise tam. V tomhle serialu by se treba dal pouzit jako „prechod“ z dungeonu ke strategiim. Ovsem verim, ze dr. Tisnovsky ma na praci i jine veci nez psani o hrach. Rekl bych take, ze svet strategii bude o pekny fous vetsi nez je svet ctvereckouvanych dungeonu. Byt to nemusi, jen DK povazuju za jednu nejzajimavejsich her te doby.
To je narez. Kolik casu jsem kdysi u DM, LoL, Isharu a Wizardru VII stravil. Zvlastni je, ze ani jeden dil Isharu se mi nepovedlo dohrat, nejsem si jisty, cim to bylo. Svety Isharu byly o dost rozsahlejsi, neslo jen o to porubat prisery, ale i kombinovat predmety, pritom rebusy se neomezovaly na par pater, ale byly daleko roztrousenejsi (pres nekolik ostrovu…). Wizardry jsem nedohral taktez, to vzhledem k rozsahu nebyla vyjimka.
V článku je totiž nadprůměrné množství zavádějících a zkreslujících formulací.
Například pro toto:
Jednalo se o hru určenou pro slavné osobní počítače Amiga dodávanou na pouhé trojici disket.
Slovo „pouhé“ zde působí značně nevhodně. Takový Dungeon Master byl dodáván na JEDINÉ disketě, Chaos Strikes Back na disketách dvou a to proto, že na druhé bylo pěkné animované demo a nápovědná věštírna, samotná hra se hrála jen z první. Eye of the Beholder byl také na třech, Ishar 1 na dvou, Ishar 2 na čtyřech, Xenomorph na dvou, takže ty tři diskety Black Cryptu byl na tehdejší počet spíš vyšší než „pouhý“.
Kromě původní amigácké verze je dnes možné vyzkoušet i verzi portovanou na operační systémy Microsoft Windows, které musí mít nainstalovány knihovny DirectX 3.0
Na PC vyšlo pouze demo zahrnující první dvě patra.
Nebo pro toto:
před několika měsíci dokonce byla vydána nová kompilace těchto her (Ishar Compilation) určená pro systém Microsoft Windows. Nicméně i původní varianty Isharu vydané před patnácti roky je možné spustit v DOSBoxu či některém emulátoru Amigy.
Ishar Compilation není nic jiného, než původní Ishary s přibaleným DOSBoxem a stručným manuálem v PDF, který je odlišný od původního manuálu Ishara a třeba kódy požadované ve hře jsou v tabulce hned na začátku ve formátu číslo stránky-číslo řádky-číslo slova-správné slovo. Navíc „některý emulátor amigy“ je také zavádějící, protože poté, co skončil Fellow, je tu jeden jediný a to (Win)UAE.
Nebo pro tohle:Hra obsahuje cca dvacet tisíc lokací.
Nevím, jak ostatní, ale mezi mými RPG-pozitivními kamarády se lokací nerozumí jediné políčko na mapě, ale právě mapa. Jeden ostrov, jedno patro podzemí či věže apod. Naštěstí pojetí „lokace = políčko“ vyplývá z dalšího kontextu, ale v první chvíli mi šla čelist dolů.
Nebo nepřesnost typu úrovně Master Fighter. V DM/DM2/CSB nebyla úroveň Master Fighter. Po Expertovi následovalo šest mistrů označených dle patřičné silové runy, takže LO Master až MON Master. Poslední úroveň je Archmaster.
Co se týče lákání potvor pod dveře, tak vůči tomu byla imunních i řada potvor v původním DM. Jakmile jste jim pustili dveře na hlavu, utekly.
Trochu mimo mi přišlo také opakované zdůrazňování, která jak ta která hra měla kouzelný systém založený na jiném principu než DM. Abych byl upřímný, nepamatuju si z těch tuctů dungeonů, co mi prošly pod rukama, nějakou jinou hru (vyjma Ultimy), která by měla kouzlení bez svitků/písemného seznamu kouzel. Jinými slovy – prakticky všechny dungeony mají kouzelný systém jiný než v DM.
Ještě bych dodal k DM2, že největší slabinou amigácké verze nebyla hrozná grafika (ač bylo na A1200 k dispozici 256 barev z 16 milionů, hra používala pouhých 64 barev a, jak bylo zmíněno, oproti PC verzi zmizela řada animací), ale celkem zásadní problém byla příšerná pomalost při hraní. Bylo znát, že hra je primárně vyvíjena na 40MHz PCčkách a optimalizace na Amigu nula nula nic, takže 14MHz A1200 se dost zadýchávala.
Těch (něco)UAE je celá řada, ale jsou to víceméně jen porty. Jediný jiný emulátor Amigy než (něco)UAE byl zmiňovaný Fellow, ale ten je už drahnou dobu mrtvý:
http://fellow.sourceforge.net/…on/index.php
Taky by ještě stálo zmínit neskutečný úlet typu Dungeon Hack. Nekonečný dungeon od autorů Beholderů (SSI), s nádhernou grafikou. Nekonečný proto, že se prostě při startu hry naklikalo (v odkazovaném videu k vidění v čase 3:39), jak má být bludiště komplikované, kolik potvor, jaké hádanky apod. a už se hrálo.
http://www.youtube.com/watch?…
Pro maniaky do RPG to nebylo úplně špatné, ale díky jakékoliv absenci nosného děje to absolutně nemělo atmosféru, veškeré hádanky byly děsně primitivní (logicky, těžko udělat generátor inteligentních hádanek, jejichž vrchol vidím v CSB). Hrát se to dalo, ale přišlo mi to jako cimrmanovské „tudy ne, přátelé“.
Zkuste poslat dotaz next_ghostovi, ten teď vede vývoj linux verze.
https://sourceforge.net/…cts/skeldal/
ve feedu je poslední zpráva 4 dny stará.
Hra prolezlá chybami (občas padne, dovolí vám začít hrát s partou, která nemá díky požadavkům na dovednosti šanci hru dohrát, je třeba dávat pozor, abyste tréningem „nepřetočili“ staty), nezvládnutý systém bojů (kontaktní boj triviální, střelné zbraně a magie nehratelné), ale… atmosféra tak hutná, že by se dala krájet. Takhle jsem se pak bál až u AvP.
Budou taky nečtverečkové dungeony? Byla by škoda přijít o Ultima Underworld (určitě nejlepší z oldschoolových RPG co jsem hrál), nebo Betrayal at Krondor.
A ještě z jiného soudku – úžasné japonské RPG jako ChronoTrigger nebo Final Fantasy VII by také mohly dostat svůj díl – ale to už je fakt asi na trochu jiný server :-)
Je tezke porovnavat dungeony s ruznymi dobami vzniku, dalo by se rict ze kazda zminovana hra prisla s necim novym svebytnym a svym pohledem na zabavu a cilovou skupinu.
Skoda ze autor zapomina na serii wizardry, ktera je propracovana ad absurdum a sedmy dil serie je v mnoha ohledech spicka zanru. Wiz7 meli propracovany rozvetveny pribeh, vyborne NPC, dostatecne rozlehlou mapu, tuny predmetu a vcelku slozite hadanky.
Z tech dungeonu co jsem mel cest poznat, jsou wizardry 7 jednoznacne spicka.
Sice jsem v oblasti dungeonů docela laikem (většinu těch kultovních jsem nehrál), ale česká hra „Rytíři Grálu“ taky podle mého nebyla špatná.
I když jsem se nikdy moc daleko nedohrál a tak mě to přestalo bavit. Tehdy jsem taky mohl tak 13 let, takže to přo mě bylo trochu náročnější hraní. :)
Dneska bych se k tomu třeba i rád vrátil a jen tak z hecu to dohrál do konce (pokud bych to teda zvládnul), ale zase na to nemám čas… :/