Ostatni jsem nehral, ale lepsi uz byt nemuzou, protoze DM+CSB jsou proste dokonale. BTW nevite nekdo o zpusobu, jak zprovozni amigacky CSB? Sice uz jsem skoro na konci, ale co jsem zjistil, tak ten CSB for Linux(win) je ochuzen o nejake veci, jako mapa a orakulum. Bez nich to snad ani dohrat nejde a ty hinty z oracula musim vyhledavat na netu :( Kdyz jsem objevil draky a cervy, tak uz mam jidla i piti pozehnane, nemam problem s libovolnym soubojem, spat skoro nemusim(coz ma za nasledek i ten dostatek jidla a piti(uz mam tri vaky na vodu:)) a dokonce uz jsem objevil, ze skryte diry se trochu lisi od normalni zeme, takze si je uz nemusim zakreslovat a taky do nich uz nepadam :) Ty „hadanky“ jsou ale nekdy vazne brutalni…
Jinak DM2 byl taky dobry, ale podle me uz nemel tu spravnou atmosferu. Nevim cim to je, ale mozna na me tak pusobi to chozeni venku → proste to k DM nesedi.
Já úspěšně dohrál CSB pomocí WinUAE. Dokonce sem kvůli tomu sjel Amigáckou verzi DM, abych mohl importovat. Setkával jsem se s nepříjemnými chybami, kdy hra padala (a často byl již corruptovaný i uložený stav emulátoru), ale šlo to pařit zdařile. Dokonce se mi zdá, že jsem to dal na Celeronu 566 :) Ambermoon jsem na ňom kdysi hrál, tímhle už si nejsem jistý, možná jsem už měl Athlona…
Tohle všechno je neskutečně subjektivní. Hrál jsem všechny uvedené záležitosti, zrovna sérii EOB1–3 jsem si letos zahrál celou znovu (takže jsem to celkem dohrál asi 10×), ale nějak nemám moc potřebu se k tomu vracet. Zatímco DM si dohraju ročně tak 4× a kupodivu pořád mě to baví (zvlášť ve verzi pro PocketPC, kdy se dá pohodlně hrát prakticky kdekoliv).
Pro _mě osobně_ má DM/CSB prostě nejvíc skvělou atmosféru, takže za mě můžu říct – ty ostatní se jim nevyrovnají. Ale znám řadu lidí, co jim DM vůbec nesedl a nejvíc chrochtali nad EOB2 či Isharem. Nechci nikoho přesvědčovat o tom, co mu má nejvíc vyhovovat, jen jsem podotkl, že neznám hratelnější dungeon.
Ono také záleží na pořadí. Můj první dungeon byl Black Crypt, pak Ishar, Hired Guns, Legend, EOB, Xenomorph, M&M 3 a teprve po čase jsem se dostal k Dungeon Masteru. A uznejte, že po té skladbě, čím jsem začínal, nemá DM šanci. Ošklivá grafika (ve srovnání s BC a Isharem), kouzlení jen slabý odvar z Legend, ovládání nepohodlné, člověk vlastně nevěděl, co která věc dělá (u zbraní to jakž takž vykoukal, ale u zbroje to zjistit nešlo), atmosféra sice dobrá, ale nic ve srovnání s BC a jeho nervy drásajícím poslouchání, odkud se asi potvora objeví (stereo zvuk), atd. Podobně u mně propadlo Wizardry 7.
Takže subjektivní a silně závislé na pořadí, v jakém se s danou hrou člověk setkal.
No jistě, však právě proto jsem na mém příkladu uváděl, že tvrzení „EOB II se DM přinejmenším vyrovná“ žádnou univerzální platnost nemá a ani mít nemůže. Ostatně ani opačné tvrzení.
Já se první setkal se sérií Wizardry. Grafika u DM mi vyhovovala velmi. Nešlo o jeden použitý typ stěn. Šlo o spoustu detailů typu dekorace (různé kaluže, háky, praskliny a podobné drobnosti, co jinak sterilní chodby činily živými), potvory se po zabití rozplynuly v prach (což je sice nereálné, ale pořád atmosféričtější než arkádové blikání v EOB nebo probliknutí v BC), relativně plynulé osvětlení (opět oproti BC, kde je neustále plné světlo, pak vlezete na čtvereček a najednou nevidíte vůbec nic). Zvuky byly (na Amize) také stereo, takže člověk poslouchal, kde ty potvory jsou.
Třeba Ishar měl grafiku exteriérů kouzelnou, to se musí nechat, ale ty bezrozměrné stěny v podzemí, tupí nepřátelé, kde se prakticky nedalo taktizovat, protože se všichni nalepí do přední řady vedle sebe a kosí partu zleva doprava, to mi vždy přišlo takové příšerně sterilní.
V DM se dalo skvěle taktizovat, atmosféra díky těm grafickým vychytávkám, systému jídla a pití a spoustě podobných drobností byla excelentní. Zkusil jste si někdy třeba uhýbat postavami před letícím kouzlem v rámci jednoho políčka (přeskupováním pozice členů party)? To jsou prostě věci, které ve mě vytváří dojem, že ta parta je opravdu uprostřed nějakých kobek, že to není JEN JAKO. Tohle jsem opravdu nikde nezažil, ani v BC, ani jinde.
A nezlobte se, zrovna u DM si stěžovat, že nevíte, co která věc dělá, je od věci. Možné akce jsou jasně napsané, narozdíl třeba od BC, kde po kliknutí pravou myší na zbraň nevíte, co se stane. Že nevíte, kolik která zbroj dává obrany apod. – to mi přijde opět jako skvělý prvek tajemna, jako v reálu.
Kdybyste si byl ve středověku nechat udělat brnění, taky jeho celkový přínos pro sebe těžko vyčíslil „+5 AC“, ale jeho celkovou kvalitu byste odhadl z materiálu a dobře poznal až ze zkušenosti v boji. To samé s kouzelným náhrdelníkem. Kdybyste opravdu někde v podzemí našel náhrdelník, také tam těžko bude přiložen paragon „náhrdelník proti chladu“. A protože ve hře nemáte možnost (zatím?) vnímat jinak než grafiku a zvuky počítače, tak se to aspoň dalo vyčíst z atributů postavy. Právě tohle mě prostě vyhovovalo moc :-)
Je možné, že kdybych jako první viděl třeba EOB 2 s opravdu fantastickou grafikou a sice jednoduchým, ale dobře podaným pohádkovým příběhem, třeba bych dnes na DM ohrnoval nos, protože bych se do té atmosféry už nedokázal tak vcítit, aby mě oslovila. Prostě první proráží, ostatní následují :-)
No je fakt, ze DM byla jedna z mych prvnich her(kdyz nepocitam nejake hricky na ZX spectrum). Na 286ce jsem sjizdel Dungeon Master, Golden Axe a Faceoff. Golden Axe a Faceoff byly naprosto uzasne hry pro dva hrace a DM jako singleplayerovka. Pokud jde o „dungeony“, tak jsem pak hral(v chronologickem poradi) DM2, daggerfall, M&M 6–8(kde 6ka byla jednoznacne nejlepsi), Morrowind, Brany Skeldalu, Arena, Oblivion, CSB(urcite jsem toho spoustu zapomnel). A nejlepe hodnotim prave DM a CSB. Ta atmosfera je podle me vazne neprekonatelna. Zkousel jsem i nejake ctvereckove wizardry, ale to me moc nechytlo.
Ale pokud jde o grafiku, tak nemuzu souhlasit s tim, ze by na tom byl DM spatne. V roce 87 to byla naprosta bomba, ktera o par let predbehla dobu.
