Jak je vidět, přes dobré umysly, VBE byl vlastně standardizovaný bordel.
Pro herního programátora ve své době očistec, přidejte k tomu ještě programování zvukových karet, a jste v pekle.
Ani pro testery to nebylo nic příjemného. Běhat kolem různých PC sestav, nebo měnit karty jako ponožky.
Vývojáři Quake a Bran Skeldalu by k tomu asi měli co říci.
Spása byla na dosah, ale až v podobě DirectX
DirectX... to jste mi pripomel... spousta "legacy" veci stale funguje s DX9, ktere Microsoft v poslednich updatech tak trosku... domrsil :D
My jsme měli 640x480x15.
Měl jsem hromadu funkcí pro přímý přístup a hromadu funkcí pro přístup přes backbuffer. Data z backbufferu se pak přenášela tou první hromadou funkcí na obrazovku, ale někdy se muselo přistupovat přímo kvůli výkonu.
V zásadě to bylo uděláno tak, že tam byla tabulka funkcí pro různé režimy a grafické funkce.
A ano, chodil jsem po různých kompech a zkoušel jsem to tam. V té době jsem navštěvoval FEL ČVUT a pro tento účel bylo skvělé navštěvovat různé počítačové laboratoře ať už na Karláku tak v Dejvicích, případě jsem to ukazoval kámošům na kolejích na Strahově a Troji
Z fallback režimů 640x480x8 se speciální paletou, kdy jeden bod měl 32 odstínů zelené a druhý bod měl 16x16 odstínů kombinace modré a červené
Pokud vím, měl jsem několik funkcí pro ty dva hlavní režimy, protože něco jelo přes flatbuffer a něco přes banky.
Pro majitele bez VESA se nabízel režim 320x480x256 - VGA kompatibilní.
A dále pak 640x480x16 černobíle.