Když se řekne open source a veřejná správa, většina z nás si vybaví především drobné případy, kdy nějaké město přejde z Windows na Linux nebo se otevřený kancelářský balík nasadí v nějaké oblasti ve školách. V posledních letech se ale téma otevřenosti stává součástí širší debaty o tom, jak by měla vypadat informační politika států (unie) ve vztahu k open source řešením, ať již v podobě softwaru nebo dat.
Historie
Obecně je možné v politice Evropské komise (EK) směrem k otevřeným řešením sledovat milníky, které jsou dány jistým historickým vývojem (typicky jsou vázané na konkrétní rozpočtové a projektové výzvy) a nebo témat, kterým se věnuje zvýšená pozornost. Mezi léty 2007–2010 je možné vidět první fázi systematičtější reflexe, která je spojená s tvorbou licence, která by v Evropském prostoru a jednotném trhu mohla nahradit licenci GNU GPL, se kterou jsou spojené jisté právně-technická omezení. První inovační krok tedy stál na vývoji EUPL, která je kompatibilní s GNU GPL, je určená primárně pro trh unie a je přeložená do národních jazyků. Původní myšlenka, že právě toto bude první krok, který pomůže vytvořit jednotný digitální trh a pomůže inovacím, se sice úplně neuskutečnila, ale šlo o důležitý symbolický akt, od kterého se pak odvíjí řada dalších kroků.
Vznikl kupříkladu portál Open Source Observatory and Repository for European public administrations (OSOR.eu), který měl za cíl spojovat vývojáře open-source projektů a úspěšná řešení, takže bude vznikat komunita, která bude přispívat k rozvoji otevřených myšlenek. Projekt odstartoval v době, když vlastní portál byl vnímaný jako samozřejmost, což se samozřejmě později také neukázalo jako optimální řešení. Cílem ale nebyla jen podpora otevřených zdrojů, ale také sdílení kódů a řešení, které byly podpořeny z unijních zdrojů. Celkem se zde objevilo na 3000 vývojářů pracujících na 770 projektech, čtyřicet blogů a až 60 000 uživatelů.
Začátkem roku 2010 provedla Komise hodnocení využití OSS ve svých orgánech a institucích, což představovalo důležitý krok. Postupně totiž mimo samotné analýzy toho, jaké otevřené nástroje vlastně používá (a zda není možné některé uzavřené nahradit) přešla k tomu, že o open source začala přemýšlet především v kontextu výměny dokumentů, správy, dat, vývoje ekosystému institucí atp. V letech 2011–2013 tak můžeme vidět formování již robustní a funkční strategie implementace otevřeného kódu a otevřeného softwaru do celé správy EU a centrálních institucí. S tím souvisí obecná doporučení a regulativy spojená s požadavkem na interoperabilitu, výměnu dokumentů, snadné strojové zpracování dat atp.
V roce 2011 vzniká portál Joinup, který navazuje na OSOR, podporuje komunity, sdílení dobré praxe a otevřené řešení. Portál je aktivní dodnes a jistě stojí za návštěvu.
V letech 2014–2017 pak vznikl akční plán a strategie podpory a rozvoje open source, který zahrnoval především práci na vyjasnění všech právních problémů a zásad, které by mohly být s otevřeným softwarem spojené. Došlo k přenesení pozornosti na otevřená řešení jako na primární, která je možné nahradit proprietárními jen v odůvodněných a dobře zdokumentovaných případech. Důraz byl kladen na spolupráci a sdílení dobré praxe jak mezi institucemi, tak také členskými státy nebo na ekonomický aspekt celé implementace – otevřenost se stává něčím, co má pomoci volnému společnému trhu a snížit diskriminační charakter, který tento trh v digitální oblasti má.
Současné projekty
V současné době se má EK soustředit především na to, aby bylo zlepšované právní prostředí a vyjasněné všechny nově se objevující problémy, chce se soustředit na aktivní podporu komunit včetně spolupráce na vývoji a pracovat na rozvoji principu transparentnosti.
Pokud jde o nejviditelnější otevřené projekty, tak je možné zmínit FOSSA, v rámci kterého se snaží EK již od roku 2015 podporovat otevřená řešení. V současné době se zaměřuje především na bezpečnost vybraných otevřených aplikací jako je Apache Tomcat, Drupal, glibc, 7-zip, Putty, Notepad++, Filezilla, Apache Kafka, FLUX TL, Digital Signature Services, PHP Symfony, WSO2 a midPoint. Již podruhé by se měl brzy dočkat také VLC a Keepass, které již komplexním auditem prošly. EK provozuje také bug bounty program (využívající Intigriti/Deloitte, HackerOne a Econocom Digital Security/Yes We Hack), v rámci kterého je možné získat 3 – 25 tisíc eur za nalezené chyby v těchto aplikacích (případně bonus za jejich opravu).
Výběr aplikací není náhodný. Vychází z auditu, který EK provedla a jehož cílem měla být analýza otevřených nástrojů, které se v rámci evropských institucí využívají. Na první pohled může být zajímavé, že zde nenajdeme žádný kancelářský balík, webový prohlížeč či linuxovou distribuci. Důraz je tedy kladen více na nástroj vývojářské nebo (a především) infrastrukturní, nikoli na uživatelské nástroje. Druhý důvod bude silný důraz na BYOD, kde většina poslanců, ale i asistentů či expertů budou využívat vlastní zařízení, se kterými není možné moc směrem k otevřenosti udělat. Otevřenost se ale neprojevuje v rámci EK jen v oblasti softwaru, ale také (přinejmenším ve dvou) dalších zajímavých oblastech – totiž ve výzkumu a inovacích a v oblasti digitalizace kulturního dědictví.
Klíčové výzkumy v rámci unie probíhají v tzv. Evropskému výzkumnému prostoru (European Research Area, ERA), který pracuje s jinými hodnotami, které musí výzkumný projekt podpořený penězi z EK splňovat. Jedním z těchto parametrů je důraz optimální koloběh znalostí, přístupnost a transfer poznatků v rámci vědy. Co si pod tím představit? Především důraz na otevřenost ve všech fázích výzkumu tak, aby byl výzkum transparentní (typicky se dnes nezveřejňují jen výsledky, ale také anonymizovaná data) a publikace nebo jiné výstupy byly dostupné komukoliv. Pokud tedy publikujeme, je třeba využívat časopisy s otevřeným přístupem – jak licencí k textům, tak především praktickou otevřeností v přístupu k nim. Tato otevřenost ve vědě je zajímavým evropským benefitem a bude zajímavé sledovat, zda se k němu přidají také další státy. Ze své zkušenosti ale mohu říci, že většina dobrých časopisů již nabízí možnost připojit zdrojová data k výzkumným článkům jako samozřejmou součást publikačního procesu (a to i ve společenských vědách).
Druhou zajímavou oblastí je otevírání a digitalizace evropského kulturního dědictví. Zatímco za mořem mnoho let funguje Internet Archive, jehož komponentu Wayback Machine používá občas asi každý (ale jeho záběr je mnohem širší), v Evropě dlouho fungoval (tedy spíše stagnoval) Project Gutenberg, který měl více než 59 tisíc digitalizovaných e-knih. Ten je už nějakou dobu neaktivní a klíčovým projektem (mimo řady národních) je Europeana, která podle své informace z titulní stránky obsahuje přes 57 miliónů uměleckých děl, artefaktů, knih, videí a zvuků z celé Evropy. Klíčové přitom je, že (téměř) všechny artefakty zde jsou uložené pod otevřenou licencí. Oproti americkému konkurentovi je moderní, velice pěkně udělaná, přehledná a se zajímavě zpracovanými metadaty (nebo třeba i API).
Zapojte se
Jakkoli je EK nebo Evropský parlament spojovaný často především s restriktivními opatřeními v oblasti autorského práva (vzpomeňme nešťastnou směrnici o autorském právu), ukazuje se, že může dělat docela zajímavé kroky také v oblasti otevřenosti – ať již kulturního dědictví, vědy nebo softwaru a dat. Za zmínku pak jistě stojí také to, že se všemi projekty vždy dotýká také komunit, které se v dané oblasti angažují.
Pokud člověk chce, tak se může zapojit, například připomínkování všech směrnic je vždy veřejné a není vůbec obtížné. I to je součástí jisté myšlenkové politiky otevřenosti, které se v evropských institucích objevuje a která ostatně také rámuje různé antimonopolní zásahy. Pokud je tedy nepřeválcuje lobbistický tlak nebo raně industriální myšlení.
