Adam Turner, The Age, 4. listopadu 2003
Manažery, kteří potřebují být v kontaktu stále, a to i když přecházejí po kanceláři, mohou mít v patách místo Sherlocka Holmese sadu autonomních aplikací přeskakujících z počítače na počítač, které se chovají v závislosti na jejich hlasu.
Tento projekt, který má název SoundHunters (lovci zvuku) a byl vyvinut na Monashské universitě, naslouchá každému slovu uživatele a následně počítá jeho pozici v místnosti plné počítačů. Softwaroví agenti se plíží mezi počítači a poslouchají hlasy, klíčová slova, kroky a dokonce i smích.
Softwaroví agenti jsou malé, autonomní aplikace schopné pohybovat se mezi počítači a rozhodovat nejen podle vstupů z prostředí, ale i v závislosti na dalších agentech a centrálním serveru. Tito agenti používají k vyčíslení vaší pozice mikrofony vestavěné v počítačích.
Projekt SoundHunters je součástí výzkumu Monashské univerzity zaměřeného na pervasive computing, který používá informace o pozici a souvislostech k tomu, aby člověku poskytnul přímý přístup k počítači.
Protože soundhunterští agenti stále vědí, kde jste, lze je využít k doručování důležitých zpráv nejbližšímu počítači, říká vědec z Mohashské univerzity Arkady Zaslavsky.
„Protože nevíme, kam ten člověk za chvíli půjde, naklonujeme agenta na okolní počítače. Vždy se snažíme být před tím člověkem o krok napřed,“ říká Zaslavsky z fakulty počítačů a softwarového inženýrství.
„Jakmile agenti něco slyší, srovnávají to se známými zvuky a hlásí výsledky, takže je možné vytvořit trajektorii pohybu.“
Knihovna hlasových záznamů je uložena na serveru a dá se použít pro autentizaci nebo jen na vyčíslení pozice zaměstnanců v kanceláři.
Projekt Soundhunters, který vyvíjeli studenti, používá softwarové agenty napsané na platformě Grasshopper 2, založené na Javě, a k rozpoznávání zvuku používá program Via Voice Micro Edition firmy IBM.
Jakožto součást testovacího stadia přihlašují SoundHunters automaticky v kampusových laboratořích Caulfield uživatele k nejbližšímu počítači podle jeho hlasu či smíchu.
Ke komercializaci stále zbývají „dva nebo tři roky“, říká Zaslavsky.
„Nemyslím si, že by bylo možné se přihlásit k počítači podle smíchu jakožto jedinečného identifikačního znaku, mělo by se asi spíše použít nějaké klíčové slovo nebo fráze,“ říká.
Zdroj: The Age (původní článek)
