Před časem jsme splatili jeden dluh našeho seriálu dílem o nedávno zesnulém Ralphu Baerovi, duchovním otci videoher. Byl to impuls zaměřit se příležitostně na další dluhy, které jsme v předchozích dvou letech v Úsvitu hackerů a Příchodu hackerů chtě nechtě „nasekali“ ve snaze držet se navazujících příběhových linií. Jedním z nich jsou i příběhy slavných žen, které hrály při zrodu počítačů, informačních technologií a konečně i oboru informační bezpečnosti významnou, často dokonce klíčovou roli. A čím jiným v takovém případě začít než legendou Ady, půvabné baronky z Lovelace, autorky prvního strojového výpočetního algoritmu.
Dcera největšího romantika
Dodnes není jasné, kolik dětí přesně osud „nadělil“ anglickému básníkovi, politikovi, milovníkovi a romantikovi Georgi Gordonu Byronovi, šestému baronovi z Byronu (krátce Lordu Byronovi). Jeho jedinou legitimní dcerou vzešlou z manželského lože ale byla Augusta Ada Byronová, která se narodila 10. prosince 1815 v Londýně.
Manželství bouřlivého Lorda Byrona s Annou Isabelou – Annabelou, jedenáctou baronkou z Wentworthu, ale fakticky skončilo pouhý měsíc po narození jejich dcery, když Lord Byron nakázal své ženě, aby se vrátila do domu svých rodičů. Po několika měsících odloučení se Lord Byron definitivně odstěhoval z Anglie a malá Ada tak vyrůstala v péči své matky (a také babičky Lady Milbankové a řady vychovatelů a lektorů). Annabela spíše než poezii a další „šílené“ záliby Lorda Byrona obdivovala matematiku, kterou podporovala od dětství i u své dcery – právě proto aby ji uchránila, jak sama často opakovala, šílenství, které uchvátilo jejího otce. Je to svým způsobem pochopitelné – Lord Byron zemřel smrtí romantika během války o řeckou nezávislost, patrně kvůli otravě, způsobené nesterilizovanými lékařskými nástroji, použitými pro pouštění žilou v rámci „léčby“ horečky. Adě bylo v té době osm let.
Přestože byla v dětství často nemocná (v osmi kvůli horečkám dočasně ztratila ostré vidění a ve třinácti letech byla kvůli těžkým spalničkám upoutána bezmála rok na lůžko a poté se musela znovu učit chodit s berlemi), věnovala se Ada studiu matematiky a techniky. Už ve dvanácti letech rozpracovala projekt létání, který zahrnoval nejen studie anatomie ptáků a materiálů pro konstrukci křídel, ale řešil i otázky navigace ve vzduchu nebo možnost využití parního stroje.
Zaklínačka čísel
Přesto, že Ada byla vychována pouze matkou (a pochopitelně početnou vychovatelskou stafáží), nezapřela v sobě ani svého romantického otce-básníka. O své práci hovořila jako o „poetické vědě“ a nazývala se „Analytikem a metafyzikem“. Ačkoliv její hlavní „specializací“ byla matematika, věnovala se řadě disciplín a oborů včetně těch, které dnes považujeme za pseudovědy, jako je frenologie, která byla do značné míry předchůdkyní psychiatrie a neurologie, nebo biomagnetismu.
Ada Lovelace ve věku 17 let.
K osudovému setkání s Charlesem Babbagem, díky němuž se Ada Lovelace nakonec zapsala do historie, došlo v červnu 1833 (nebylo jí tedy ještě ani 18 let). Adu záhy zaujal prototyp difereniciálního stroje (Diference engine) – prvního automatického mechanického počítacího stroje, který Babbage navrhl v roce 1822. Ze společného zájmu o techniku a matematiku se nakonec zrodilo vzájemné přátelství i obdiv, který dokládá i to, že Babbage Adu přezdíval „zaklínačka čísel“.
Při práci na prototypu diferenciálního stroje došel Chales Babbage k poznání, že by bylo mnohem zajímavější postavit univerzálnější analytický stroj (Analytical engine) – takový, jehož matematické schopnosti by nebyly pevně dány jeho konstrukcí, ale mohly by se měnit formou zadání úlohy. Babbage svůj koncept teoreticky rozpracoval a v roce 1842 byl pozván aby o něm přednášel na univerzitě v Turíně. Obsah přednášky tehdy zapsal ve francouzštině mladý italský konstruktér Lugi Menabrea (pozdější předseda italské vlády v letech 1867–9) pro Ženevskou knihovnu. Další z Babbageových přátel, Charles Wheatstone se rozhodl, že by bylo zajímavé článek přeložit do angličtiny a na podzim 1842 požádal Adu, zda by se se úkolu zhostila.
Replika Diferenciálního stroje postavená podle vylepšené verze plánů Babbage, které obsahovaly některé prvky navržené pro Analytický stroj (London Science Museum). Ve druhé polovině 19. století bylo postaveno i několik „komerčních“ exemplářů.
První algoritmus
Ada přednášku nejen přeložila, ale během devíti měsíců, které práci na článku věnovala, doplnila o řadu poznámek, jež byly nakonec rozsáhlejší než její původní přepis a dočkaly se samotného vydání v časopise Scientific Memoirs pod iniciálami AAL (opětovného vydání se dočkaly po více než sto letech v roce 1953).
Poznámky obsahovaly řadu zajímavých myšlenek a konceptů, které vysvětlovaly a rozváděly, v čem spočívá odlišnost analytického stroje od předchozích počítacích strojů – zejména co znamená schopnost být programován pro řešení libovolně složitých problémů. Při čtení jejích poznámek doslova přechází mráz po zádech:
Mohl by ale pracovat i s jinými věcmi, než pouze s čísly. Objekty, jejichž vzájemné vztahy by mohly být popsány jazykem abstraktní vědy operací a které by bylo možné také upravovat pomocí instrukcí a mechanismu stroje…
Představme si, například, že základní vztahy různých tónů v oblastech harmonie a hudební kompozice by bylo možné takto vyjádřit a upravovat, pak by stroj mohl skládat komplexní a pokročilé hudební skladby libovolné složitosti nebo rozsahu.
Ada si ale nepředstavovala jen, co vše může analytický stroj, tedy univerzální (mechanický) počítač, dokázat. Ve své poslední poznámce pod písmenem G navrhla také postup, jak pomocí AS spočítat sekvenci Bernoulliho čísel – mimoděk tak napsala vůbec první program pro počítač, který, kvůli své obrovské složitosti nakonec nebyl Charlesem Babbagem postaven.
Přetisk diagramu k poznámce G – prvního „počítačového“ algoritmu (byl napsán v obdobě dnešního strojového kódu).
Nezkrotné geny
Článek vydaný v roce 1843 (Adě bylo tehdy 27 let) byl svým způsobem vrcholem její vědecké kariéry. Po zbytek čtyřicátých let se Ada věnovala především svým zálibám, jimiž přiznávala geny svého romantického otce Lorda Byrona: milostným aférám a gamblingu. S několika přáteli dokonce roku 1851 ustavila spolek, který vytvářel matematické modely pro úspěšné sázení. V té době jí ale zbýval už jen rok života. Ada zemřela 27 listopadu 1852, ve věku pouhých 36 let – stále půvabná a mladá. Příčinou její smrti byla rakovina, její konec ale, podobně jako v případě jejího otce, nejspíše výrazně uspíšilo tehdy ještě stále hojně používané pouštění žilou.
Chales Babbage přežil Adu bezmála o 20 let - zemřel v říjnu 1871, ve věku 79 let, aniž by se mu podařilo dokončit své životní dílo – analytický stroj. V současné době probíhá již několik let sbírka pro postavení funkčního exempláře.
Odkazy
- Wikipedie – Ada Lovelace
- Wikipedie – Charles Babbage
- Wikipedie – Analytical Engine
- Wikipedie – Diference engine
- Foto: Wikipedie / Wikimedia
