Když se v tehdejším Československu dostaly v roce 1986 do prodeje první hry Elektronika IM, znal jejich původní vzor od japonského Nintenda západ již dobrých šest let. Koneckonců celosvětově se Game & Watch prodalo za více než deset let jejich výroby (1980–1991) přes 43 milionů kusů – v dnešní mobilní době to nemusí vypadat jako závratné číslo, v 80. letech to ale byl obrovský úspěch. Jedním z jeho tajemství byla i nízká cena, kterou umožňovalo použití jednočipového počítače, mikrokontroléru, jehož zrodu jsme věnovali minulý díl, coby mozku digitálních her. To bychom ale předbíhali – Game & Watch totiž nebyla první hračka s křemíkovým mozkem z kapesní kalkulačky či náramkových hodinek.
1978: narodily se „chytré hračky“
Teprve sedm let poté, co první jednočipový počítač TMS 1000 spatřil v Texas Instruments světlo světa, a tři roky po jeho „uvolnění“ na komerční trh, se objevily první inteligentní hračky. Tou snad vůbec první byl Simon, jednoduché zařízení postavené na principu zapamatování sekvence barevných tlačítek a zvuků – hračka je přehrává ve stále delších a rychlejších sekvencích, které uživatel opakuje, dokud neudělá chybu.
Simon byl tak trochu pomstou Ralpha Baera, původního vynálezce videoher, za to, že mu Atari kdysi „zcizilo“ jeho nápad na sportovní hru a vydalo ji coby legendární Pong. Vzorem pro Baerova Simona byla nepříliš úspěšná arkádová hra Touch Me, kterou Baer s pomocí mikrokontrolleru TMS-1000 a několika designových a herních inovací přepracoval do podoby veleúspěšného Simona (pojmenovaného podle anglického názvu populární dětské hry Simon says). Jeho výroby a prodeje se ujala společnost Milton Bradley a ze Simona se stal, i díky relativně dostupné ceně odpovídající přibližně současným 2 500 Kč, hit Vánoc 1978 (hra se vyrábí dodnes – práva patří společnosti Hasbro).
Atari na popularitu nové přenosné „konzole“ reagovalo vytvořením kapesní verze Touch Me, která na rozdíl od Simona nabízela displej se skóre (podobně jako původní arkádová verze) a měla velikost i tvar podobný kapesnímu kalkulátoru. Dalších kopií a klonů hry existují desítky.
Původní Simon z roku 1978. Hra měla rozměry 8×8 palců (tedy cca 20×20 cm).
Kapesní verze Atari Touch Me, také z roku 1978.
Mluvit a hláskovat
Hračka a učební pomůcka pro školní a předškolní děti se zrodila v laboratořích Texas Instruments jako pokračování výzkumu v oblasti syntézy řeči, který běžel již od 60. let. Vývojový tým, který v Texas Instruments vedl Paul Breedlove, ji navrhl coby součást širšího portfolia vzdělávacích hraček pro předškolní a školní děti, jenž zahrnovalo také modely Speak & Read a Speak & Math, nebo Speliing B a speciální hodinky „first watch“, které kombinovaly klasické ručičky a digitální displej. Z celé řady to byla ale právě hra Speak & Spell, která se dočkala dlouholeté popularity – poslední série byly vyrobeny po 15 letech v roce 1992.
Základem Speak & Spell byl opět mikrokontrolér TMS 1000 doplněný o speciální čip TMC0280/TMS5100 (za jeho návrhem stál společně s dalšími konstruktéry také Breedlove). Ten používal LPC (lineární prediktivní kódování), kterým byla zpracována fonémová data pro vlastní řečovou syntézu. Ta se nacházela v ROM modulech, jež měly na svou dobu značnou kapacitu 128 kBit. Nicméně možnosti řečové syntézy nebyly neomezené – týkaly se jen předdefinovaného objemu slov a frází. Jeho rozšíření bylo možné pomocí zásuvných ROM modulů, které obsahovaly i nové typy slovníkových her (opakování slov, skládání slov, tvorba zkratek, koncovek, předpon apod.).
Speak & Spell se stal populární i mezi hudebníky, kteří jeho syntetický hlas začali zařazovat na svá alba – např. OMB, Kraftwerk a později i Coldplay, lze dokonce najít tvrzení, že Depeche Mode pojmenovali i své album Speak & Spell na počest hračky TI, ta budou ale nejspíš nepodložená. Někteří také začali přístroj upravovat pro syntézu harmonických nehlasových zvuků.
Ze Speak & Spell se ale v každém případě stal snad ještě větší fenomén než ze Simona. Vzdělávací hračka byla v modernizovaných verzích vyráběna neuvěřitelných 15 let (1978–1992).
Původní Speak and Spell z roku 1978.
Speak & Spell byl také základem „telefonu“ jímž se chtěl v roce 1982 E.T. dovolat „domů“.
Big Trak vulgo Lunochod
Rok po Simonovi přišli konstruktéři z Milton Bradley s další jednočipovým počítačem řízenou hračkou. Mozkem futuristického tanku a užitkového vozidla Big Trak byl opět osvědčený mikrokontrolér TMS1000 (jeho popularita v 70. a na počátku 80. let byla dána především nízkou cenou).
Šestikolové vozítko bylo jednoduše unikátní: díky klávesnici v horní části „kapoty“ totiž bylo programovatelné. Dopředu bylo možné naprogramovat až 16 kroků, které posléze velký vůz sám postupně vykonal.
Podobně jako řada jiných výrobků se Big Trak dočkal svého východoevropského klonu – Elektronika IM-11 „Lunochod“, který měl navíc v čelním nárazníku ukryt senzor pro zastavení „programu“ v případě, že hračka narazila do překážky. Kopie Big Tracku nebyly ale nic ve srovnání s kopírovací mánií, která zasáhla východní blok v případě digitálních kapesních her.
Základní deska jedné z pozdějších verzí vozítka Big Trak.
Game & Watch, товарищ
Gunpei Yokoi začal svou kariéru v Nintendu jako údržbář na lince vyrábějící karty Hanafuda v roce 1965. Už o rok později si jej při tovární inspekci všiml ředitel společnosti Hiroshi Yamauchi – Yokoi si totiž ve volném čase sestavil jako hračku mechanickou prodlouženou ruku (možná si pamatujete něco podobného jako pomůcku používanou vašimi prarodiči). Yamauchi byl nápadem nadšen a nařídil, aby jej Yokoi upravil a připravil do výroby. Ultra Hand, jak se Yokoiův vynález nakonec jmenoval, dost možná zachránil v letech 1966–7 Nintendo před krachem. Byla to ale jen první z řady úspěšných hraček, které Yokoi v několika následujících letech navrhl a sestrojil – například Ultra Machine (odpalovač míčků), Ultra Scope, logickou hru Tumbler Puzzle nebo „detektor lásky“ (Love Tester) vyráběný dodnes. Když se v roce 1974 Nintendo rozhodlo zaměřit na videohry, stal se jedním z prvních zaměstnanců nové divize.
V roce 1977 si Yokoi při cestě Šinkanzenem všiml znuděného manažera, který si hrál s kapesní kalkulačkou. Právě v tehdy se zrodil geniální nápad vzít součásti, které tvoří běžnou kalkulačku – jednoduchý mikrokontrolér, pár tlačítek a LCD displej, přidat obvody generující jednoduchý zvuk a vytvořit tak kapesní digitální hru pro ukrácení dlouhé chvíle. Jako první spatřila světlo světa v dubnu 1980 Game & Watch “Ball”, v následujících deseti letech Nintendo představilo postupně 60 variant kapesních her v 10 různých řadách (včetně dvou-obrazovkových předchůdců pozdějšího DS).
Vůbec první hra série Game & Watch.
Asi nejznámější Elektronika IM 02 – Jen počkej!
Šest let po prvním Game & Watch přišly sovětské kopie Elekronika. Těch bylo nakonec více než 20, mezi nejznámější patřily Jen Počkej (НУ, ПОГОДИ!), Tajemství oceánu (ТАЙНЫ ОКЕАНА, lidově „chobotnice), veselý kuchař (ВЕСЁЛЫЙ ПОВАР) a pochopitelně též úplně první Mickey Mouse (МИККИ МАУС). Ruské klony poháněly, podobně jako jejich japonské předlohy, velmi jednoduché čtyřbitové mikrokonktroléry KB1013VK/KB1515HM3 se základní aritmetikou (podpora sčítání), RAM o velikosti 65 × 4 bity a ROM 1830 čtyřbitových slov.
V té době se ale už blížil konec 80. let a mikrokontroléry či jednočipové počítače bylo možné najít v řadě dalších hraček i spotřebičů, zatímco některé nové už si s takto uzavřenými a omezenými 4 či 8bitovými architekturami nevystačily a vyžadovaly výkonnější mikrokontroléry, nebo plnohodnotné mikroprocesory. Jednou z takových hraček byl pochopitelně i GameBoy z roku 1989, jehož designérem byl také Yokoi. Byl to jeho poslední velký úspěch, stolní přenosná konzole Virtual Boy, s níž přišel o šest let později, byla totálním propadákem. Yokoi o rok později odchází z Nintenda a v roce 1997 umírá při autonehodě.
Videa
- Youtube: Dvojice původních reklam na Simon: první, druhá
- Youtube: původní reklamy na TI Speak & Spell: první, druhá
- Youtube: Ukázka programovatelného vozítka Big Trak, respektive jeho sovětského klonu Lunochod v akci.
- Youtube: Elektronika IM-2 v akci
