Hlavní navigace

Proč financování projektů jako Slackware drhne

Autor: BarrelsBottom, podle licence: CC BY-NC 3.0
David Ježek

Před několika dny proplula internetem elegie Patricka Volkerdinga, poměrně dobře ilustrující jednu z krajních možností toho, jak mohou open-source projekty existovat dlouhá léta.

Doba čtení: 5 minut

Čtení je to hodně smutné, mě připomnělo občasné zmínky Theo de Raadta o tom, jak spousta firem a často i velkých korporací staví svoje byznysy na projektech vzešlých ze světa OpenBSD, ale vývojářům často nepřispějí ani dolar a mnohdy ani prosté poděkování nepřijde.

Linuxu vládnou firmy

S tím se ale musí open-source svět smířit. Je 21. století a už (minimálně) druhé století vládne západnímu světu doktrína kapitalismu spočívající v hromadění majetku za pomoci ostrých loktů a řekněme „svébytného výkladu toho, co je morální“, za co se daný byznysmen nemusí bát ráno podívat do zrcadla. A pokud je nějaký projekt k dispozici nejen zdarma, ale navíc pod vhodně benevolentní licencí, vlastně ani nemá jinou možnost, protože když tuto příležitost k úspoře nákladů nevyužije on, využije ji jeho konkurent, tím sníží ceny a milého byznysmena smete z trhu.

Celkem dobře to celé ilustruje japonská Sony. Její konzole Playstation už poslední dvě generace běží na čemsi, co je ve své podstatě jen upravené FreeBSD. Jistě by běžely na Linuxu, kdyby ten zpropadený Linus Torvalds netrval na GPL licenci nutící ke zveřejnění úprav opět pod GPL. Ze stejného důvodu najdeme BSD podhoubí i v operačním systému macOS, resp. iOS od Applu a v dalších typech komerčních produktů. Vůbec nemluvě o tom, že uzavřené ovladače pro GPU AMD s plnou funkcionalitou dodnes nejsou pro FreeBSD k dispozici, zatímco na Playstation 4 (využívá APU AMD) evidentně ano.

Nic z toho samozřejmě nesouvisí přímo se Slackware. Tahle distribuce je unikátním zjevením z doby 90. let, kdy pohublí geekové na přelomu střední a vysoké školy doma po večerech kódovali projekty, které později obohatily svět. Z malého experimentu pana Torvaldse se zrodil možná největší a nejdůležitější softwarový projekt lidstva, ale stalo se tak právě díky tomu, že byl v průběhu své existence komercionalizován: z projektu party nadšenců vyvíjeného po večerech se stalo něco, čehož vývoj z velké části platí malé či velké firmy, které na tom staví svůj byznys.

Nic takového Slackware nepotkalo. Tak trochu vlastně „prohrál“ se stejně starým Debianem (ne, že by Patrick a spol. takový souboj vůbec vedli), ale to by bylo téma na samostatný článek.

Malý tržní potenciál výhodou

Slackware nemá žádný tržní potenciál jiný, než příspěvky jeho fanoušků. Komerční trh už je saturován, ať již Canonicalem, Red Hatem či SUSE a dalšími, pochopitelně včetně Debianu a též některých menších distribucí bez komerční podpory velké korporace za zády (osobně si vzpomínám třeba na bootující Puppy Linux na informačním LCD v autobusu pražské MHD před pár lety). Pro komerční využití jsou zde distribuce s podporou jako RHEL, pro méně majetné je tu CentOS, pro odpůrce RPM je tu třeba Debian, pro různé jiné obskurnější způsoby použití třeba ono Puppy či *buntu. A stejně jako tipuji, že Dopravní podnik hl. m. Prahy nepřispívá finančně projektu Puppy Linux, nepřispíval by ani Slackwaru (ostatně takové dobrovolné financování by v Česku neobhájil).

Na druhou stranu díky tomu, že zde není pro Slackware komerční potenciál, je Slackware prost snah o nátlak k určitému směřování ve vývoji. Podívejme se na to, co Red Hat „způsobil“ svou komerční silou linuxovému světu. A myslím tím to, že svou schopností financovat vývoj spousty open-source projektů, svou schopností platit obrovské množství na nich pracujících vývojářů přirozenou a nenásilnou cestou změnil linuxový svět. Změnil jej ve svět, kde spousta desktopů staví na GNOME, resp. GTK, kde systém při spouštění používá systemd, kde zvuk běží přes PulseAudio. Toto vše nastalo přirozeným vývojem a nic na tom nezmění nevrlé komentáře těch, kteří mají rádi princip KISS a jednoduché jednoúčelové nástroje. Ti ostatně používají Devuan či právě Slackware.

Linux, tedy samotné jádro celého operačního systému, je jeden z velmi mála projektů, ve kterém stále rozhoduje pár jedinců typu Linuse Torvaldse či Grega K-H. Za okolností současných je pro Red Hat či kohokoli jiného výhodné těžit z práce, kterou tihle lidé odvádí a ponechávat jim často až téměř absolutní volnost v tom, co dělají, přestože mnohdy jsou na výplatní pásce dané korporace. Ale když jednoho dne přijde moment, kdy začne být výhodnější nějaký historický do té doby používaný projekt odstavit a nahradit jej nějakou dané korporaci více vyhovující alternativou, stane se tak. Viz třeba systemd (a také kdysi Upstart) či Wayland (a vlastně také Mir).

Tento proces nijak nenarušuje kooperaci velkých firem a open-source komunity na společných projektech jako jádro Linuxu, nicméně jedině slepý by neviděl, že například GNOME směřuje víceméně tam, kde jej chce mít Red Hat – aby to ale nevyznělo zle: má na to plné právo a kdokoli na planetě má možnost kdykoli vytvořit vlastní fork a pokračovat cestou jinou. Nikdo to však neudělá, protože jedině někdo velikosti Red Hatu dokáže takovou věc financovat a obratem dávat světu zdarma (a ještě snášet ty nepěkné komentáře na adresu všech těch Lennartů a jemu podobných).

Vždyť od dob vzniku Ubuntu vyrostla už celá nová generace uživatelů Linuxu, kteří spíše nepřispívají, ale jen konzumují. Za posledních řekněme 10 let se základna linuxových uživatelů rozrostla o více lidí jen konzumujících (včetně mé maličkosti), kteří společnému vývoji nepřispějí ani finančně, ani svým know-how ve vývoji. A pokud je někdo ochoten přispět na podivné drobnosti v softwarových projektech mimo primární hledáček „linuxových korporací“ a zaplatit nějaký ten čas vývojářů implementujících nové věci, je to korporace jménem Google a její iniciativa Summer of Code.

Díky za Slackware

Patrick Volkerding a jeho Slackware je pro „velký svět“ vlastně nepodstatný. Žije na svém vlastním malém písečku svoji 25 let starou hru podle stále stejných pravidel, zatímco svět se vyvinul jiným směrem a stejným směrem zamířila významná část uživatelů linuxových distribucí: pokud dnes uvidíte někoho sedět „před desktopovým Linuxem“, je nejvyšší šance, že to bude něco à la Ubuntu, Fedora, openSUSE.

Slackware je pro nadšence a nostalgiky a na nich nyní je, aby Patrickovi pomohli z finanční mizérie (nějaké nápady se už vyrýsovaly, od Patrickova PayPal účtu až po použití Patreonu). Každopádně toto vše je zatraceně dobře, protože Slackware je jeden z posledních ostrůvků staré dobré otevřenosti let dávno minulých, let devadesátých.

Našli jste v článku chybu?