Hlavní navigace

Projekt 800: renovace osmibitového počítače Atari

3. 3. 2021
Doba čtení: 11 minut

Sdílet

 Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0
V minulém článku jsme prošli historii osmibitů Atari a zlehka se podívali na samotný počítač. Dnes nastal čas se mu podívat řádně pod kapotu, provést důkladné vyčištění a základní servis.

Rozborka, čištění, servis

Prakticky všechny mikropočítače této doby, které jsou v kompletu s klávesnicí, a prošly mi rukama, jsou na rozebrání velmi jednoduchá záležitost. U osmibitového Atari je to úplně triviální záležitost, jedná se totiž o velmi jednoduchý počítač, neobsahuje integrovaný zdroj (jako některé modely ST) a nemá integrovanou disketovou mechaniku (jako některá ST a Amigy).

Rozloupnutí vrchního krytu je otázka chvíle a obyčejného křížového šroubováku – stačí vyšroubovat pár šroubků a kryt se nám rozpadne na dvě části. Jediné, čím jsou tyto části ještě spojené, je kabel klávesnice, která je napevno přišroubovaná k vrchnímu dílu krytu, a s deskou ji spojuje páskový kabel (obalený hi-endově v bublinkové fólii – ano, stejné, jako se používá pro probalení zásilek). Při jeho odpojování opatrně, tyhle kabely mají tendenci se poškodit (majitelé ZX Spectrum by mohli vyprávět). U novějších ST se používá mnohem lepší způsob – běžné vodiče a konektor.

Pokud by člověk tento pásek poškodil, tak by bylo ideální jej celý odstranit, připájet plochý kabel a dát tam vlastní konektor – což by byla docela práce navíc, hlavně sehnat takový, který bude dobře sedět. Šlo by to taky samozřejmě napájet napevno, ale nejsem příznivcem těchto nerozebíratelných spojení (odpájení nepočítám jako rozebíratelné), při jakémkoli dalším servisu je to komplikace. Samozřejmě na druhou stranu by napájené vodiče neměly tendenci zlobit kvůli přechodovým odporům na konektorech.

Po opatrném odpojení máme celý počítač na dvě části – vrchní kryt s klávesnicí a spodní kryt s celou elektronikou schovanou z větší části pod stíněním. Vnitřek je poměrně hezky čistý, pouze na levé straně počítače je chuchvalec nahromaděného prachu.

Vrchní kryt počítače 800XL zevnitř.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Vrchní kryt počítače 800XL zevnitř.

Uvnitř počítače 800XL, pohled na usazenou základní desku se stíněním.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Uvnitř počítače 800XL, pohled na usazenou základní desku se stíněním.

Pro vyjmutí desky elektroniky z plastového usazení je třeba odstranit ještě pár šroubků. Pak je možné vyndat celou desku i se stíněním. Pouze je třeba trochu hlavolamu při vyndávání, protože deska se drží svého místa ještě za konektory a vypínač v otvorech krytu. Je to tam nasoukáno poměrně natěsno, tak to chce trochu opatrné manipulace, než deska vypadne ven. V tu chvíli máme spodní plast plně osvobozen a můžeme ho dát stranou.

Vrchní díl odpoutáme od klávesnice snadno, drží tam opět na pár šroubech, tak stačí odšroubovat a celá klávesnice, i s kovovými nosníky, vypadne ven (všimněte si na předchozí fotce, že tyto nosníky klávesnice jsou korozí na jedné straně napadené poměrně výrazně – tam si vlhkost vybrala největší daň).

Poslední částí krytu jsou dvířka pro vrchní cartridge slot s drátkem pro uzemnění u klávesnice. Čtyři šroubky a máme to dole. V tu chvíli máme plně oddělené plastové části krytu od zbytku komponentů.

Základní deska počítače zespodu včetně stínění.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Základní deska počítače zespodu včetně stínění.

Poslední „disassembly“ záležitost je odstranění stínění ze základní desky. To opět nepředstavuje problém. Na spodní části plošného spoje je pár posledních šroubků, které drží oba kusy plechu na místě. V tu chvíli na nás vykoukne základní deska v celé své kráse. Objevují se ještě poslední stopy rzi na stínění, nicméně deska samotná je nezasažená. Trochu usazeného prachu lehce odstraní sprej se stlačeným plynem, a tady mám pro vás pár fotek a detailů základní desky k pokochání. V popisu jsou uvedeny názvy čipů, jejich krátký popisek a význam budu rozebírat později v dalších dílech seriálu.

Základní deska počítače. Je to poměrně hezky a čistě navržené zařízení.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Základní deska počítače. Je to poměrně hezky a čistě navržené zařízení.

Detail základní desky. Čip ANTIC (dole) a GTIA (nahoře).
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Detail základní desky. Čip ANTIC (dole) a GTIA (nahoře).

Detail základní desky. Zde paměti RAM.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Detail základní desky. Zde paměti RAM.

Detail základní desky. Čip FREDDIE.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Detail základní desky. Čip FREDDIE.

Detail základní desky. Paměti ROM.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Detail základní desky. Paměti ROM.

Detail základní desky. Nahoře je vidět jeden z ROM čipů, uprostřed je POKEY, dole PIA.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Detail základní desky. Nahoře je vidět jeden z ROM čipů, uprostřed je POKEY, dole PIA.

Detail základní desky. Různá elektrotechnická bižuterie.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Detail základní desky. Různá elektrotechnická bižuterie.

Detail základní desky. Vlevo paměti RAM, vpravo GTIA, nahoře část TV modulátoru.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Detail základní desky. Vlevo paměti RAM, vpravo GTIA, nahoře část TV modulátoru.

Detail základní desky.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Detail základní desky.

Detail základní desky. Datum výroby.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Detail základní desky. Datum výroby.

Spodní část plošného spoje. Součástky jsou výhradně na vrchní části.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Spodní část plošného spoje. Součástky jsou výhradně na vrchní části.

Pro zajímavost, tady je detail plošného spoje, a jak vidíte, tady na tom místě není prakticky žádný cín, celý tenhle spoj drží jen na dobré slovo. Asi kvalita výroby a kontroly měla ten den volno, tohle by i při zběžné vizuální kontrole nemohlo nikomu ujít.

Detail plošného spoje. Spoj uprostřed je velmi nepovedený (nedostatek cínu) a takový neměl projít výstupní kontrolou.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Detail plošného spoje. Spoj uprostřed je velmi nepovedený (nedostatek cínu) a takový neměl projít výstupní kontrolou.

Deska jinak byla poměrně čistá, nicméně ještě jednu záludnost si pobyt ve vlhkosti připravil…kontakty konektorů, hlavně DB9 pro joysticky, měly na pinech místy povrchovou oxidaci. Záležitost pro Kontaktol. Asi nejlepší způsob čištění kontaktů mám osvědčený tak, že konektor několikrát lehce prostříknu (pod desku si vkládám nějaký hadr, protože to poměrně hodně mastí) a pak vezmu i protikus, do kterého také dám dávku Kontaktolu a pak konektory rozpojuji a zapojuji mnohokrát za sebou, případně ještě přidám dávku ze spreje a opakuji. To většinou spolehlivě zabere a kontakty jsou čisté, vodivé a zakonzervované. Horší stopy je nutno jemně opilovat a zakonzervovat. Čistím vždy všechny konektory, kontakty a sloty na desce, i když vypadají vizuálně OK.

Desku tedy můžeme dát stranou, a je čas se vrhnout na plasty. Jelikož znečištění nebylo nijak extrémní, vynechal jsem oplach vodou (i z důvodu, že spodní díl obsahuje papírový štítek, který bych bez poškození neodstranil, a vrchní díl má část schovanou pod průhledným krytem, kam by nejspíš voda zatekla a udělala fleky, a nejsem si jist, jak dobře ho lze sundat – nechci zbytečně zvyšovat riziko jeho prasknutí). Nicméně oplach nebyl třeba, s mou oblíbenou IT pěnou, mikroutěrkou a trochou čištění byl kryt jako nový.

Očištěný spodní kryt zevnitř.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Očištěný spodní kryt zevnitř.

Očištěný spodní kryt zespodu. Štítek je papírový a nedá se na něj prakticky sáhnout, aniž by ho člověk nepoškodil.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Očištěný spodní kryt zespodu. Štítek je papírový a nedá se na něj prakticky sáhnout, aniž by ho člověk nepoškodil.

Pouze jediný bod, který odolával omytí, byla nějakou gumou vytvořená černá čára.

Gumová stopa odolávající běžnému čištění.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Gumová stopa odolávající běžnému čištění.

Nic neřešitelného, trocha alkoholu na vatovém tamponu a dvě minuty čištění dokonaly své, po reziduu ani stopy.

A je pryč.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

A je pryč.

V tu chvíli jsem měl plastové části krytu čisté s přichystané na zkompletování. Vzhledem k zimnímu období nebyl v tu chvíli na pořadu dne retrobrighting, jelikož není potřebné počasí. Na druhou stranu zrovna u XL si říkám, jestli budu retrobright dělat. Celý život znám XL se zažloutlou barvou a navíc upřímně musím říct, že třeba takové ST nebo Amiga vypadá zažloutle nehezky, tak napůl hnědému Atari XL tato barva docela sluší, a navíc je rovnoměrně rozložená – nejsou tu ani světlé stopy pod konektory, takže dokud člověk nerozloupne kryt a nevidí skrytá místa s původní barvou, tak mu snad ani nepřijde něco špatně. Aspoň tak to vidím já, budu rád, když se o své názory, zda u XL retrobright ano/ne, podělíte v diskuzi.

Dalším dílem, který potřebuje pozornost, je klávesnice. Začneme vyloupáním kláves, u XL to jde poměrně snadno, drží na kříži spínače. S trochou opatrnosti, aby se nic nepoškodilo či nezlomilo (tj. nedoporučuji páčit např. šroubovákem, buď použít vhodný vytahovák, nebo já použil „lankovou“ metodu, tj. pevným tenkým vlascem podchytit klávesu uprostřed a rovnoměrně zvedat nahoru). Pokovené speciální klávesy šly snadno chytit mezi prsty.

Odstraněné hmatníky dáme bokem, a ještě tu máme spínačovou část s uchycovacími ližinami. Vzhledem k jejich korozi bylo vhodné je oddělit k další údržbě, naštěstí drží na pár drobných šroubcích (jeden je schovaný pod mezerníkem). Jen pozor, tady u XL mi celá deska klávesnice bez zpevnění železem přijde hodně měkká, tak opatrně při manipulaci.

Deska klávesnice s nosnými lyžinami.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Deska klávesnice s nosnými ližinami.

Železné výztuhy potřebovaly očistit od rzi, na to mi pomohl obyčejný smirkový papír. Po očištění a odmaštění byla otázka, jak je zakonzervovat, aby se rez neobjevila znova. Zkusil jsem použít přípravek jménem Ikorol. Ten supluje základní barvu, a zároveň zakonzervovává a neutralizuje rez. Na ližinách uvnitř počítače není potřeba žádné barevné nátěry a rovnoměrný lak (což je dobře, s barvou mi to nikdy moc nešlo). Takže jsem je zlehka stříkl, a povrch dostal takový lesklý lakovaný povrch. Potud asi dobré, jen by se mělo toho Ikorolu stříknout opravdu drobná vrstva, já ji udělal moc silnou a povrch má tendenci trochu lepit i třetí den. Asi to úplně nevadí, ale šlo by to udělat lépe.

Nalakované ližiny.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Nalakované ližiny.

Hmatníky kláves jednoduše vyčistit. Já je hodil do vlahé vody s jarem, otřel je a pak ještě očistil v IT pěně. Žádná záludnost.

Omyté hmatníky kláves.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Omyté hmatníky kláves.

U klávesnice se ještě zastavím, Atari XL používá mechanické snímače (žádná membrána), a u XL je obecný problém, že přestávají reagovat. Zkoušel jsem je prostříknout Kontaktolem, ale bohužel jsou poměrně utěsněné a je problém dostat přípravek na samotné kontakty. Naštěstí jsem našel na netu několikrát zmíněný trik, jak je rozchodit – rychle dokola mačkat a pouštět, kontakty uvnitř spínače se o sebe otřou a začnou fungovat. Původně jsem tomu nevěřil, ale skutečně se rozhýbalo 99 % kláves. Jediná klávesa, která se za žádnou cenu nerozchodila, byl Start. Tak jsem tedy tento spínač vypájel a zkusil jej rozebrat. Nejde to moc dobře a spíš se to člověku rozsype v ruce. Na nějaké velké opravy to tedy nevypadalo, mrtvý spínač jsem fyzicky složil a pomocí páječky jsem vypájel spínač původně patřící tlačítku HELP, který jsem co si za své dětství pamatuji prakticky nepoužil (jediné co vím, kde se používá, je v SELF-TESTu návrat zpět, ale to mne moc netrápí), a vložil je na místo STARTu. Nefunkční, nyní tedy jen dummy spínač, jsem připájel na HELP, aby vizuálně seděl.

Detail mechanismu klávesy.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Detail mechanismu klávesy.

Pak tu máme šroubky, z nichž některé jsou nehezky napadené rzí. Použil jsem svou obvyklou „octovou“ metodu, tj. ponořit šroubky do kuchyňského octa a nechat chvíli odležet (nechal jsem je přes noc). Dávám tam všechny, i ty nerezavějící, abych docílil stejného vzhledu.

Rezavějící šroubky.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Rezavějící šroubky.

Šroubky naložené v běžném kuchyňském octu.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Šroubky naložené v běžném kuchyňském octu.

Druhý den šroubky vyndám, a očistím od zbytků rzi (v octu zčerná), která neodpadla sama. Jde to výborně hrubou stranou houbičky na nádobí, případně jemným smirkem (s tím se ale hůř dostanete k dočištění mezi závity). Takto připravené šroubky přestříknu silikonovým olejem a otřu, aby nebyly příliš mastné. To je zakonzervuje a vytvoří lesk. Ostatně posuďte sami, docela rozdíl oproti výchozímu stavu, ne?

Očištěné šrouby. Jsou potřené silikonovým olejem pro lesk a konzervaci.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Očištěné šrouby. Jsou potřené silikonovým olejem pro lesk a konzervaci.

Další částí tu jsou kovová stínění. Ta asi na dvou nevelkých místech na kraji rezavějí, tak tam jen namočím vatový tampon do octa a odstraním rezidua. Zbytek otřu navlhčeným hadříkem od prachu.

Byl tedy čas dát počítač opět dohromady. Začal jsem u vrchního krytu, kam bylo nutno vrátit dvířka pro cartridge. Není to nic složitého, stačí si přidržet polovinu dvířek oproti pružině a zašroubovat dva šroubky na krajích. Ještě jsem před montáží nanesl na osu trochu lithiové WD40, aby dvířka chodila plynule a nevrzala. Nezapomenout vrátit zpět vodič uzemnění, asi by tam nakonec ničemu nechyběl, ale ať to máme pěkně komplet.

Dále je třeba vrátit klávesnici na kovové ližiny, a taktéž ji přišroubovat k vrchnímu krytu. Páskový vodič na konci ještě ošetřit Kontaktolem.

Zbývá složit spodní část počítače, opět na to není nic záludného, na desku plošných spojů přišroubujeme zpět stínění, a celý komplet napasujeme zpět do dolní části plastového krytu. Tady je opět asi ta nejhorší část, je třeba se trefit do otvorů pro konektory, přičemž nám nejvíc zaváží vypínač napájení, tak ho u toho neulomit a nepoškodit desku. Poslední věci je připojit páskový vodič od klávesnice a můžeme obě části sešroubovat.

Poslední částí, kterou jsem si nechal, je vložení kláves.

Z poloviny složená klávesnice.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Z poloviny složená klávesnice.

Také máte ten příjemný pocit dobře udělané práce, když se rozebraná a vyčištěná klávesnice opět plní postupně zpět?

A tady ho máme kompletní vyčištěné XL na „květinovém podnose“:

Cloud 22 temata

Hotový zkompletovaný počítač.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Hotový zkompletovaný počítač.

Ještě zbývá zdroj, jak jsem psal již dříve, ten je uzavřený a dost drží při sobě, tak jsem ho jen očistil pěnou zvnější (včetně kabelů) a koncovky ošetřil Kontaktolem.

Očištěná napájecí kostka.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Očištěná napájecí kostka.

Tím máme počítač celý hotový a připravený k provozu. Zároveň jsem s ním obdržel i obligátní deck XC12, ale jelikož nemám kazety s programy, tak bylo třeba řešit, jak vlastně spustit nějaký ten software? O tom zase příště.