Podstatu rozšířené reality (anglický termín augmented reality se někdy v češtině tlumočí jako argumentovaná realita) není třeba nějakým obšírným způsobem vysvětlovat. Asi každý zná filmy jako je Terminátor či Star Trek, kde hrdinové namíří na nejrůznější objekty zařízení a před očima se jim zobrazí kompletní výpis informací o nich. Rozšířená realita tak stojí mezi světem skutečným a zcela virtuálním. S tím prvním pracuje, ale přidává mu ještě jeden rozměr či vrstvu.
Téměř vždy je tak potřeba jednak nějaká kamera, která scénu snímá, pak počítač, který ji identifikuje, pracuje s výpočty atp. a v neposlední řadě také zařízení, na kterém se zobrazí výsledek pro uživatele. Ostatně pojem rozšířené reality je poměrně přesný – uživatel vidí více, než co se před ním ve skutečnosti nachází.
Výpis komponent, které jsou pro tuto technologii potřeba, naším triviálním výčtem obvykle nekončí. Obecně by byla rozšířená realita krásným příkladem big data problému, což se snaží výrobci jednotlivých technologií co možná nejvíce obejít. Často potřebuje identifikovat objekty, s jejichž existencí je možné počítat dopředu – v budovách poznat památky, ukázat, jak vypadaly v minulosti, vytvořit jednoduchou navigaci atp. A k tomu se hodí digitální kompas a GPS. Pokud zařízení ví, kde je a kam se dívá, je relativně malá množina objektů, které musí při analýze procházet.
Jak to funguje?
Kamera umístěná na zařízení, které má s rozšířenou realitou pracovat zachytává scénu a předává ji aplikaci. Ta se v ní snaží poznat známé objekty – tváře, budovy nebo třeba text a dále s nimi pracovat. Možností je samozřejmě řada – od jejich prosté identifikace, přes překlad (například jídelního lístku) až po řadu pokročilých a nápaditých možností.
Tablet přidává objekty do reálné scény
Zásadním problémem je, jak vlastně poznat, co kamera snímá a zpracovat to, pokud možno v reálném čase. Jednoduchou možností je užití QR kódů, pomocí kterých si lze označkovat jednotlivá místa a na základě nich se v prostoru orientovat. Jde o řešení, které je dnes hojně používané, ale dle mého soudu nemá s pravou rozšířenou realitou příliš mnoho společného. Asi nejjednodušší metodou je využití marker, což je speciální obrázek, který má aplikace někde popsaný. Základem tedy je v prostou snímaného kamerou tyto markery najít a identifikovat.
Značky na časopise dovolují umístit model auta
Jednou ze zajímavých možností je užít technologií, které jsou známé z brněnského vyhledávače obrázku MUFIN, který pracuje na principu rozložené scény na vektorové objekty a hledání podobnosti mezi takto získanými a známými. Aplikace se mohou také „učit“ například přidáváním vzorů, nahráváním gest atp. Své místo zde najdou ale také technologické přesahy jako je zpracování přirozeného jazyka při překladech, kvalitní OCR atp.
Současné aplikace
Aplikací, které využívají principů rozšířené reality je relativně velké množství a to i přesto, že například podle Garnerů bychom měli ještě projít fází deziluze. Asi nejvíce se dnes hovoří o Google Glass, což je pilotní projekt, který by měl ukázat, co vše je v oblasti rozšířené reality možné. Z hlediska vývojářů je zde možné vidět dvě cesty – jednak jsou to nové technologie, jako právě brýle, na které se budou promítat vrstvy a informace, nebo konzervativní využívání stávajících zařízení, jako je tablet či mobilní telefon s fotoaparátem.
Google Glass: tak vidí svět Google
Podobným směrem jako je Glass se vydala například Innovega, která je financovaná v rámci projektu DARAPA. Využívá speciálních soustředných pásů čoček, takže zvětšuje zorný úhel a umožňuje, aby obraz vytvářený kamerou nebránil reálnému pohybu člověka v prostoru. Brýle, kterým jde zatím více o hardware, než o software, jsou určené jednak vojákům a bezpečnostním složkám, ale také široké veřejnosti.
Příkladem softwarovým je Google Goggles, který umí rozeznat památky, značky, umělecká díla, vína, kontaktní údaje nebo třeba text a dále s nimi pracovat – vyhledat o nich informace na internetu, přeložit je, uložit atp. Potřeba je jen mobilní telefon s Androidem 2.1+ nebo iPhone si iOS 4.0.
Copak to tu máme? Aha, most.
Jiným pěkný a jednoduchým příkladem je iOnRoad, který slouží pro detekci kolizí a sledování provozu v automobilu. Stačí mobilní telefon vhodným způsobem umístit do držáku v autě a pak jen sledovat, jak je na obrazovku promítána zelená oblast bezpečné vzdálenosti před vámi, vaše aktuální rychlost a vzdálenost od nejbližšího čelního vozidla v sekundách (tedy při současné rychlosti). Navíc je možné z jízdy vytvářet snímky a publikovat je snadno na sociální síti.
Vzdálenost je vzhledem k rychlosti v pořádku
Podobných nástrojů bychom pak mohli najít desítky. Rozšířená realita je tak pro vývojáře výzvou k tomu, aby se zamysleli nad tím, zda nějaký partikulární problém (vín či jedoucích automobilů) není možné řešit pomocí ní. Většinou to nemusí být ani přehnaně složité.
Závěrem
Rozšířená realita představuje trend, který má velice široké využití a uplatnění. Limitujícím prvkem je jistě dostupné připojení na síť, neboť většina aplikací potřebuje z internetu získávat další údaje či informace. Jedním z významných stimulů odvětví by mohl být letošní plánovaný nástup LTE sítí či předplacených balíčků na stahování aplikací.
Možnosti uplatnění jsou přitom téměř všude – od turistického ruchu (cesta po historii města, zajímavé postavy v hospodách, doplněk výstav,…) přes školství až třeba po marketing či hry. Ukazuje se, že globální řešení pomocí speciálních zařízení budou ještě nějaký čas trvat, ale obecně platí, že tato zařízení budou sázet většinou na OS Android. Psát aplikace v něm se tak jistě vyplatí – současný trh s tablety a telefony je již dost bohatý a případná migrace do brýlí nemusí být obtížná.
