Vlákno názorů k článku SIMD instrukce v rozšíření SSE od tvrdeY - Blbý dotaz: proč byly vždycky přidávány jednotky registrů...

Blbý dotaz: proč byly vždycky přidávány jednotky registrů a.ne třeba desítky/stovky? Je to náročné na tranzistory? Nebo to podle autorů procesorů není potřeba? Vím že moderní CPU už jsou jinde ale nevím proč to.nebylo v historii?

Protože Intel a CISC :-), RISCy měly ty desítky registrů (typicky 32, ale AMD 29K mělo 128 a Itanium tuším taky 128 v registrových oknech). Ale popravdě, ono to natahuje i instrukční slova a navíc každé přerušení nebo context switch může znamenat nutnost to celé někam odložit (takové ty snahy o PUSHA a POPA) nebo mít možnost odložit registry podle bitového pole (původní ARMy).

U některých RISCů se to snažili vyřešit "oknem" registrů; to se mi osobně dost líbilo, ale nějak to umřelo s tím, jak to všechno válcoval Intel. Ale jak píšeš, dneska už máme registrů spíš víc než míň (jak běžných skalárních, tak i pro AVX).

Díky za odpoved

Tak každý bit každého registru musíte naroutovat a často to máte každý registr s každým. Ono to pak roste exponenciálně. Kdyby to byly jen dráty, ale to je multiplexorů jak máku.

Tak, ono by to tudíž nesměly být jednotlivé univerzální registry. Nevím, co bylo to "okno" zmiňované panem Tišnovským, ale možná podobné mému nápadu: část registrů přístupná jenom nějak podobně jako zásobník plus instrukce "načti celý zásobník naráz z RAM". Pak by to šlo použít podobně jako program v PostScriptu, tj. spustí se výpočet mnoha kroků s minimální režií a bere se až sada výsledků na konci. Navíc, krom už tak výrazně snížené režie, celou dobu toho výpočtu je všechen ostatní HW volný a může jet paralelně, např. chystat v RAM data pro další kolo výpočtu: sběrnice na RAM, CPU... - protože SIMD je celou dobu výpočtu soběstačný (má kód, data i úložný prostor pro výsledky).

Ono je to trošku podobné. Popsáno je to ve třetí kapitole v https://www.root.cz/clanky/procesory-risc-v-pracovnich-stanicich-a-serverech-architektura-sparc-v8-a-v9/#k03 (doskoky na kapitoly u starších článků přestaly fungovat, tak je nutné doskrolovat).

Dostupných je například 32 registrů z 256 (to je +- to samé, co máme dneska k dispozici). Při volání subrutiny se okno nad všemi registry posune, řekněme tak, že 8 registrů už nebude dostupných (tam si původní kód nechává hodnoty, které chceme zachovat) a dalších 16 registrů bude vidět i subrutina (s jinými indexy). Tak je možné předávat argumenty a návratové hodnoty. A posledních 8 registrů je zcela "nových", tam si subrutina dává lokální proměnné. A při RETURN se to okno zase vrátí zpátky.

A taky čím víc logicky v takhle rychlé oblasti procesoru, tím nižší maximální rychlost.