Vlákno názorů k článku Svařujeme prasklý notebook aneb oprava poškozeného plastu od František Ryšánek - "Snad pro tvé sklony k zločinu, přistihl jsem...

"Snad pro tvé sklony k zločinu, přistihl jsem tě při činu."

Osobně taky používám levné plastové notebooky. Entry level s plnotučným CPU (cca Pentium nebo i3) zásadně s Intel IGP. Tato třída notebooků (a nejmíň jedna třída nad ní) se vyznačuje konstrukcí pantů, která se sice u různých výrobců a v proudu času všelijak liší a obměňuje, ale společnou vlastností je kurvítkovost. Plasty kolem pantů jsou první, co popraská a opadá. Normálnímu člověku nezbývá, než ten krám vyhodit. Ale já nejsem normální. A než několik dnů zabydlovat nový počítač, když starý jinak po všech stránkách funguje, moje úvaha je taková, že vyztužením šasi kolem pantů ušetřím několik dnů času, které by mě stálo zabydlování nového počítače, nemluvě o zvykání si na třistapadesátý naschvál jiný layout klávesnice, opět o něco ojebanější touchpad apod.

Takže jsem už dva nebo tři noťasy vyztužil. Hliníkovým plocháčem přiměřeného průřezu. Nemá cenu ty křehké plasty lepit/vařit. Vždycky jsem po nějaké prohlídce původní konstrukce našel řešení, kde ubrat kus původního zpuchřelého plastu a vkusně vetknout kus přesně říznutého a připilovaného hliníku. Nebo zvenčí přidat, nějak esteticky hodnotně. Pořádné pádlo, aby se ve smyslu páky opřelo o dosud zdravé plastové šasi o kus dál. Samotné panty mívají dost tlustý materiál a jsou děrované (a vrtat do nich moc nejde, leda kobaltovým vrtákem a moc se mu nechce). Prostě využiju původní díry v pantech, proti nim si navrtám hliník, případně do něj říznu závity. Pokud potřebuji "vypodložit" lokálně rozdrobené plasty na šasi, abych vymezil původní vzdálenosti, použiju původní mosazné závitové zálisky (nyní vylámané) jako distance, nebo použiju standardní distanční sloupky, nebo vyleju kus šasi horkým lepidlem (tavnou pistolí) a hliník nebo pant rychle přitisknu na místo, aby si sám "vyrobil lůžko". Když se to celé stáhne pomocí šroubků, tak horké lepidlo v roli distanční podložky funguje velice dobře (není namáháno tahem). Je potřeba pracovat trochu opatrně, aby člověk neudělal víc škody než užitku (to jsem už taky zažil). A není od věci, když už se v tom člověk vrtá, zkontrolovat stav izolace na wifi pigtailech v průchodu kolem pantů, a případně je vyměnit nebo opravit.

Řekl bych, že použité plasty mají životnost naschvál nastavenou na několik málo roků. Pak vyšumí změkčovadla a začne se to celé drolit pod rukama. Osobně tomu říkám "čínský polystyren". Ovšem kolem kovových polotuhých pantů je navíc nepochopitelně zeslabená/odflák­nutá statika plastové konstrukce, takže to tam logicky prdne o pár let dřív, než se rozdrolí zbytek. Nejlíp změnou geometrie popraskaných plastů taky přestane fungovat kontakt=čidlo zavírání víka, takže noťas při zavření neusne apod. Starý Acer Extensa 5220/5620 měl ve víku takové plechové pomocné vinglíky mezi pantem a vnitřním konstrukčním kovovým rámečkem displeje - a ty pomocné vinglíky měly opět konstrukční slabé místo (kovové) které řízeně prasklo "bezpečně po dvouleté evropské záruce, ale ne zbytečně dlouho po jejím konci".

Na tu poladěnou Extensu jsem byl zvlášť pyšnej. Lidi to vnímali spíš jako nějaké čínské designové pozlátko na hračkovém noťasu pro děcka, jenom občas někdo začal ostřit na nepřesné opracování plastů pilkou na železo a na otřepy na šroubcích M2.5, které jsem zkrátil štípačkami, jenom jsem protáhl závit očkem a už mi nějak nestálo za to je "odjehlit" / dobrousit na přesnou délku ;-) Bohužel byla ve víku ještě další výrobní chybka: výstelka samolepícím alobalem byla nepřesně usazená a v jednom místě se lehce dotýkala desky měniče podsvícení (v té době ještě CCFL). Takže displej "chrastil" a zhasínal. A zhruba ve chvíli, kdy jsem to našel, zavýskl jsem radostí, že to konečně odstraním, a začal jsem kolem toho šroubovat, tak jsem netušil, že ten měnič má na vstupu tvrdých 19V z baterky i ve chvíli, kdy je počítač vypnutý. Nevyndal jsem baterku. Ten uzemněný alobal se potkal s tvrdými 19V, zem se mocně zavlnila a nějakým řídícím vstupem (PWM pro nastavení jasu) dostal SuperIO čip na motherboardu zpátky kopanec několik voltů a bylo hotovo.

Z me zkusenosti s vyrobou plastu v CN bych vyrobce nepodezrival z umyslnych "kurvitek", za tim stoji spis setreni 'kde to jen jde'. Muze to vypadat i tak, ze cinan jako subdodavatel neustale snizuje kvalitu s kazdou serii az dojde za hranu pouzitelnosti, kde to uz neprojde. A pak posune trosku latku a okolo te osciluje ;-).

Sam to vidim co delaji nase vyrobky po intenzivnejsim pouzivani za 2-3-5 let, moc hrdy na to nejsem, ale neumim to lepe.

To je právě ten problém výroby všeho v Číně. Neříkám, že jinde by se to nedělo, ale aspoň by tohle neustálé odrbávání a zkoušení, co ještě zákazník zkousne, nebylo normou.