Trocha historie na úvod: Pokud patříte mezi ty, kteří jsou doslova blázni do nějaké té RPG hry, tak jste dozajista slyšeli o Morrowindu, ale znáte jeho původ? Ne? Tak tedy pěkně od začátku…
Píše se rok 1994 – konkrétně únor. V této době vychází dosud neznámá hra – Arena, a že se jedná o pořádný boom v dosavadním herním světě, to není třeba zdůrazňovat.
Tato hra působila jako blesk z čistého nebe, rozťala temnou oblohu ponurého období nepříliš (jak po herní stránce, tak i z hlediska grafického pojetí) kvalitních her. V té době přinesla pařanům celého světa opravdu „nadlidsky“ prostorově obsáhlý a komplexní herní svět s více než 400 druhy měst, vesnic, dungeonů a s velikým množstvím questů, které nebylo možné splnit ani po desítkách hodin hraní. Sami autoři to komentovali slovy „hráči bylo tímto umožněno se pohybovat po ploše 120 km2“.
Instalace: Než se ponoříme o něco hlouběji do pravidel hry, neměli bychom zapomenout na instalaci a spuštění. Pro tuto hru jsem si stáhl dobře známý DOSbox v 0.62, a jelikož jsem člověk líný, použil jsem pro nastavení .conf jeden prográmek DboxFE v 0.03 :). Samotná hra The Elder Scrolls – Arena byla v rámci oslav 10. výročí Bethesdy uvolněna jako FREE.
DOSbox je emulátor procesoru x86 a prostředí DOSu. Je nejvhodnější k emulaci her, ale z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že se mi podařilo „rozběhat“ nejednu aplikaci ..))
Verzí je nabízeno hned několik pro různé platformy. Já jsem si stáhnul Source a zkompiloval, menší problém jsem měl s knihovnami libSDL_sound (ale rpmseek.com to vyřešil..)))
DOSbox spustíte standardně příkazem dosbox, ale v tomto případě jsem si chtěl poupravit některá defaultní nastavení, a tak jsem spustil dboxfe. Změnil jsem pár vlastností (zvýšil jsem hodnotu paměti – z defaultních 16 MB na 64 MB) a upravil počet cyklů na 3500 (záložka CPU), vytvořil mountovací bod (do svého adresáře s hrami) a průběžně zkoušel až k dokonalosti. Poté jsem své nastavení uložil do nového profilu a spustil DOSbox (pochopitelně z DboxFE)) a pomocí příkazu cd jsem se dostal až ke správné složce s hrou a spustil.
Rychlost emulace u této hry byla poměrně dobrá (na mé 2.6 GHZ a 256 DDR to šlapalo jako na lepší 686 :). Ale i na 1 GHZ se 128 MB to byla pořád obstojná 486, takže pokud disponujete podobným stroječkem, pokračujte s klidem dál..)))
Bližší pohled: Na samém počátku si hráč vybírá povolání, rasu, základní schopnosti, vzhled a postavu.
Povolání: je celkem 18 druhů, tyto druhy se dělí do třech skupin (Bojové, Kouzelnické a Zlodějské) po šesti typech, ty pak určují vaše další vlastnosti.
Rasy (Elfové, Lidé, Bretonci, Redguardi…): každá má svoje výhody i nevýhody, např. „Inteligence na vysoké úrovni ale skill Síla nic moc“…
Schopnosti (Agility, Speed, Endurance, Willpower, Strenght, Intelligence, Luck a Personality): – jednotlivé hodnoty skilů se dají zvyšovat zabíjením rozličné havěti (její body u jednotlivých schopností se vám pak přičtou).
Vzhled a Postava: mužský nebo ženský charakter a podle toho také postava a obličej (kdo by to byl řekl..:))
Pokud hráč nemá na začátku „Jasno“, co si zvolit, může využít možnosti předpřipravených otázek, díky kterým si navolí vše potřebné (otázky jsou kladeny hrou a hráč jen kliká na odpovědi jemu blízké).
Dějová linie: Ehm.. no jakou máte přesně na mysli (tak velmi podobným způsobem mi bylo odpovězeno na jednom foru). Svým způsobem se jedná o zcela vyčerpávající odpověd, protože hlavní dějový příběh není v této hře prakticky důležitý. Hra neklade žádná omezení v pohybu a lze plnit třeba jen vedlejší questíky a nebo nedělat vůbec nic a jen se tak potulovat krajinou a občas si nějakým tím zápasem přilepšit na schopnostech a být opravdu volný jako pták… :)
Volnost a zase jenom volnost…: Tak tohle bylo heslem Bethesdy (a musím upřímně říci, že se jí to povedlo). Hráči je dovoleno prakticky vše (lze využít z bohaté nabídky připravených kouzel a nebo si nějaké vyrobit, ve hře se také „Povaluje“ na 2500 magických předmětů, máte k dispozici aktuální místní čas, propracovaný systém svátků a při představě, že si můžete navíc promluvit skoro s kažkou NPC a dozvědět se nějaké ty novinky nebo další úkol, rychle pozapomenete na skutečný svět).
Zkrátka jedná se o kompletně vybavený virtuální svět, ve kterém můžete narazit na města a jejich stráže (ps: nedoporučuji stráž napadnout, alespon ne hned zpočátku. Jakmile tak učiníte, půjde vám po krku i zbytek, a taky se může stát, že s vámi nepromluví po zbytek hry ani ten zaprášený kámen u cesty), chrámy, zájezdní hostince, tábory, rozličné obchody se zbrojí a dalšími předměty a kovárny…
Herní zpracování: ve hře vidíte jen to, co vaše postava, tedy jako byste tam stáli a rozhlíželi se po okolí, za úžasné (na tu dobu) můžeme bezesporu považovat západy a východy slunce, změnu počasí, animaci monster a nebo graficky vyvedené efekty kouzel. Hra se může také pochlubit pěkně zpracovaným a docela přehledným inventářním systémem.
Verdikt: Ačkoli původní hra nešla prakticky dohrát (to později vyřešila malá série patchů), měla inteligenčně nepříliš povedená monstra a jednodušší hlavní dějovou linii, jednalo se o zcela výjimečný počin v tomto prozatím tolik vývojáři opomíjeném žánru RPG. A ruku na srdce, v kolika moderních hrách (vyjma Morrowind a jeho datadisků) máte tu krásnou volnost pohybu?
