Distribuce Mandrake není u nás tak známá jako třeba RedHat, ale zato její uživatelé si ji nemohou vynachválit. Tak dlouho mi to vrtalo hlavou, až jsem se coby spokojený uživatel RedHatu rozhodl vyzkoušet si nejnovější Mandrake 8.0 – Standard Edition. Domovská stránka distribuce se nachází na této adrese. Společnost Mandrake, podobně jako další linuxové firmy, nabízí několik druhů Linuxu a řadu doprovodných služeb, přičemž základní variantu distribuce si můžete zdarma stáhnout z Internetu nebo nechat vypálit třeba na Linux-CD.
Už při prvním seznámení s Mandrakem musí být zkušenějšímu uživateli jasné, o čem je řeč. Máme tu plně grafickou instalaci i zavádění systému, výběr z jedenácti window managerů, framebufferovou konzoli. Všude spousta ikon, grafických prvků. Mandrake je prostě čistokrevná desktopová distribuce. Najdeme v ní sice i tradičně serverové komponenty – Apache, MySQL, Sambu, aj., ale základní cílová skupina uživatelů je jasná – nadupané desktopy domácích uživatelů.
Dalším profilujícím prvkem je snaha zaujmout uživatele Windows. Pokud omylem zasunete instalační CD Mandraku do počítače s Windows, spustí se grafický výukový program, který vysvětlí, jak vytvořit zavádecí diskety, jak nainstalovat Linux do Windows bez rozdělování disku, jak se připojit k Internetu přes modem, vysvětlí, k čemu je ten který program a dokonce pomůže se základy ovládání prostředí KDE a Gnome.
Instalační program je lokalizovaný do češtiny a na www.mandrake.com o něm sebevědomě prohlašují, že se jedná o nejdokonalejší instalační program mezi distribucemi Linuxu. Určitě na tom něco bude. Zaujala mě třeba jen taková maličkost jako že se vás hned na začátku zeptá, jestli máte i druhé CD, a podle toho vás nechá vybrat balíčky pro instalaci. Instalaci lze tedy provést i z jednoho CD bez obav, že ji nebudete moci dokončit kvůli jednomu zapomenutému balíčku z druhého CD, jak se to občas stává u RH.
Při instalaci, která samozřejmě probíhá v grafickém režimu, se zobrazují reklamní obrazovky prezentující jednotlivé komponenty distribuce, nepochybně inspirované známými obrazovkami při instalaci Windows. Alespoň se na obrazovce něco děje a občas máme možnost pobavit se nad nápisy jako: „vi and emacs rule!“.
Distribuce Mandrake se dá označit jako velmi progresivní. V zavádění novinek je mnohem dál než ultrakonzervativní Debian, mainstreamový Redhat i novátorské SuSE. Najdeme v ní vždy to nejnovější jádro (samozřejmě 2.4), Glibc 2.2, KDE 2.2.1, (Ximian) Gnome 2.4, XFree 4.0.3. Po RedHatu 7 se i Mandrake pustil cestou GCC 2.96.
Místo běžného lila je použit grub (volitelně), místo standardních ovladačů je preferována ALSA, tiskárna je připojena pomocí rozhraní cups, standardní MTA není Sendmail, ale Postfix. Bez zajímavosti není ani fakt, že všechny balíčky v distribuci jsou přeloženy pro procesory Pentium (u RH je to 386).
I mezi aplikacemi je zjevná snaha nabídnout to nejčerstvější, co bylo k datu vydání distribuce k dispozici – Mozilla 0.8.1, Galeon 10.6, Evolution 0.9, Konqueror, Nautilus, atd.
Popravdě řečeno nevím, co si mám o tomto přístupu myslet. Na jedné straně je dobře, že se Mandrake snaží být inovativní, ale na straně druhé je třeba říci, že se v mnoha případech jedná o nehotové programy, byť v pokročilém stádiu použitelnosti. Je otázkou, jestli jejich případná nespolehlivost nemůže poškodit pověst Linuxu v očích nových uživatelů.
Kontroverzní se mi zdá i funkce, kterou lze Mandrake zkonfigurovat tak, že se automaticky spustí v grafickém režimu včetně automatického přihlášení uživatele bez autentizace. Já nevím, ale mně to připadá jako ne zrovna šťastné importování špatných návyků z Windows.
Pokud se tedy odhodláte a Madrake si nainstalujete, rázem budete mít v počítači unikátní sbírku programů. Myslím, že nemá cenu vyzdvihovat přednosti balíku KDE 2.2.1, stačí, když uvedu, že máte k dispozici přinejmenším snadno ovladatelné grafické prostředí a lokalizovaný kancelářský balík KOffice. Už to samo o sobě může mnoha lidem stačit.
V kontextu určení distribuce nepřekvapí, že se v ní nachází až nezvyklé množství her, ať už klasických deskových, tak i moderních 3D akčních využívající možnosti X-serveru s 3D akcelerací.
Mandrake je postaven na formátu RPM, dokonce ve verzi 4.0, takže můžete bez obav instalovat i programy balené pro nejnovější RedHat. Na domovské stránce se dočteme, že Mandrake je v tomto ohledu na 99% kompatibilní s RedHatem. Balíčky připravené speciálně pro Mandrake můžete poznat podle přípony mdk, takže např.: „mutt-1.2.5mdk.i586.rpm“.
Obslužné konfigurační nástroje působí podařeným dojmem. Zdají se mi mnohem lepší než třeba linuxconf v RedHatu (ten ale najdete v Madrake také), tak někde na úrovni Yastu z distribuce SuSE. Novinkou v téhle verzi distribuce je „Mandrake Control Center“, což je další pokus soustředit ovládání různých funkcí na jedno místo. Můžete v něm ovládat zavádění systému, měnit grafické rozlišení, prohlížet seznam hardware "ála Device Manager z Windows), měnit klávesovou mapu, nastavovat připojení k Internetu, ovlivňovat startování démonů a služeb a dokonce i konfigurovat firewall.
Zkušení uživatelé budou nad tím vším možná ohrnovat nos, ale je třeba si uvědomit, že pro začátečníky a exulanty z Windows to můžou být naprosto klíčové funkce, které rozhodují o přežití a nepřežití Linuxu na jejich počítači. Vy, kteří pravidelně sledujete provoz diskusních konferencí, jistě víte, kolikrát mají tito lidé problémy s úplně základním nastavení grafického rozlišení.
Lokalizace Mandraku je na velice slušné úrovni. Většina důležitých balíčků včetně instalačního programu a konfiguračních nástrojů je počeštěna.
Instalace na můj počítač proběhla zcela bez problému. Mandrake správně nainstaloval SMP jádro, vypořádal se s instalací na přídavný UDMA66 řadič, detekoval všechny rozšiřující karty a dokonce rozpoznal i přesný typ a model monitoru. Nezmátl jej ani souborový systém reiserfs na svazku /home (díky jádru 2.4.3 Mandrake reiserfs podporuje, pokud budete chtít z reiserfs také startovat, budete si ale muset vytvořit alternativní instalační disketu, stejně jako při instalaci přes NFS/FTP/HTTP).
Trochu mě zaskočilo, že po čisté instalaci bylo nutné ručně upravit konfigurační soubor fontserveru, protože fonty v KDE byly téměř nečitelné. Je otázkou, jestli by si s tímto krokem poradil i méně zkušený uživatel.
Kromě tohoto zaváhání jsem při konfiguraci celého systému nemusel opustit grafické prostředí. Dokonce i serverové komponenty lze pohodlně nastavit skrze www rozhraní Webminu.
Mandrake 8.0 je velmi zdařilá distribuce. Může být ideálním startovním Linuxem pro přeběhlíky z Windows stejně dobře jako útočištěm pro věčné experimentátory, kteří z jakýchkoliv důvodů zanevřeli na RedHat. Hardcore uživatele si asi příliš nezíská – Ti se kvůli Mandraku svých Slackwarů a Debianů určitě nevzdají.
