Vlákno názorů k článku Z praxe amatérského fotografa: jak vyvolávám fotografie? od Michal Kubeček - Na tom postupu mi moc nesedí ta základní...

Na tom postupu mi moc nesedí ta základní filosofie, že se vytřídí, co se nepovedlo, a všechno ostatní se zpracuje a po nějaké další redukci i odprezentuje. Vždycky jsem se snažil postupovat spíš opačně, tedy že už v tom prvním výběru si fotka musí něčím zasloužit, aby postoupila dál. Takže ne že bych tu úvodní hromadu zredukoval na dvě třetiny, ale spíš tak na desetinu, občas ještě méně.

Příliš velké sady fotek na výstupu jsou problém i při pohledu z druhé strany. Kdykoli mi někdo ukazuje fotky z nějaké akce nebo dovolené a vidím, že jich je přes stovku, mám chuť ho začít škrtit. Čistě prakticky: když je těch fotek 200 (a zažil (nebo spíš přežil) jsem i 600), tak i kdybych nad každou strávil 10 sekund, dohromady to bude přes půl hodiny. Takže se to nevyhnutelně zvrhne v rychlé procházení (maximální rychlostí, o které předpokládám, že prezentujícího ještě neurazí) a možná tak u desetiny, která mne něčím zaujme, se zastavím trochu déle. Ale jestli se předpokládá, že z těch 200 fotek každého stejně bude zajímat jen těch pět, kde je jeho dítě, tak potom to asi smysl má.

Presne tak. Vyber tej najlepsej fotografie je na tom kto to foti. On musi urobit triedenie a takto my to ukazat. Ak my niekto posle 30 fotiek toho isteho len s ineho uhlu alebo s inym svetlom vlastne tym vravi: "neako som to nafotil, nechce sa my to triedit vyber si sam".

PS: Podla jednoho prieskumu 20 percent fotiek v telefone nikdo, nikdy nevidel. ani ich majitel

Onehdá jsem ženě pustil asi 25 fotek formou prezentace v televizi, která mezi fotkami přepínala po 5 sekundách. Její první reakce byla: "Proč to jede tak pomalu?!"... Stejně tak jsem odpozoroval, že co bylo předevčírem, to je pro fejsbukové diváky víceméně nezajímavá minulost. No, má to i své výhody, amatér si může zpracovávat co chce, jak chce a kdy chce, s tím, že to ve výsledku stejně nebude skoro nikoho zajímat -- skoro dokonalá tvůrčí svoboda. :-)

Méně ve výsledku určitě znamená více. Ale při výběru do zpracování pouštím spíš více. Samozřejmě si tím přidělávám práci, na druhou stranu se ale při zpracovávání více dozvím o tom, co dělám při focení špatně a do jaké míry se to dá nebo nedá následně napravit.

Dlužno podotknout, že vesměs nefotím sporty apod., takže většinou stačí udělat ten jeden správný snímek. I když bohužel už také podléhám onomu populárnímu cvakismu. Tak jsem si, i pod vlivem těch debat tady, naordinoval, že s sebou ven tahám stativ. Když už se s ním člověk tahá, tak ho pak aspoň jednou použije a je to ku prospěchu věci, fotek je méně a jsou (někdy) lepší.

Fotím do RAW + JPEG, práce s JPEG je jednodušší a po RAW sahám jen když je to nutné. Z mého hlediska by byl ideální stav, kdy bych vzal jen JPEGy přímo z fotoaparátu a nemusel je upravovat vůbec. K tomu mám ovšem zatím hodně daleko. Ale už jenom ten cíl motivuje člověka při focení víc přemýšlet.