Ubuntu

Linuxová distribuce Ubuntu je známá tím, že se snaží pro uživatele vše připravit, nakrájet, ohřát a naservírovat. To pochopitelně mnoha uživatelům vyhovuje, což je také důvod, proč je Ubuntu v současnosti nejpopulárnější distribucí. Co když si ale chcete sestavit vlastní instalaci a udělat si věci po svém?

Náš malý seriál o přechodu Ubuntu od 32 k 64 bitům se blíží ke konci. Probrali jsme prvotní problémy, instalaci software do nového systému a nyní nás čeká poslední díl. V tom se společně podíváme na problematiku zálohování a především použití virtualizačních nástrojů jako je VMware nebo VirtualBox.

Vývojáři distribuce Debian zařadili balíky Mono do základní desktopové instalace s GNOME. Podle mnohých je to dobré rozhodnutí, které podpoří vývoj open source v tomto moderním prostředí. Jiní zase protestují a poukazují na hrozbu ze strany Microsoftu a zbytečnost integrace takového molocha do systému.

Minulý týden jsme se začali zabývat přechodem Ubuntu od 32 k 64 bitům. Zahájili jsme obecným úvodem o důvodech konverze a prvotních problémech. Dnes budeme pokračovat a dalším tématem bude instalace software a získání nových balíčků z jiných softwarových zdrojů.

V pokračování článku o virtualizaci v Ubuntu si blíže rozebereme jeden z nástrojů, který jsme použili, a to libvirt. Podíváme se na konfigurační soubor, který ubuntu-vm-builder vygeneroval, a řekneme si, jak upravit některé parametry a jak do něj přidat disk, síťovou kartu nebo USB zařízení.

V poslední době se hodně diskutuje o tom, jestli je Linux zralý na to, aby byl využíván na desktopu. S tím souvisí i diskuse kolem možnosti využití 64bitových verzí. Dnešní ceny procesorů a pamětí této možnosti hodně nahrávají, takže by se možná mohly někomu hodit osobní zkušenosti z konverze.