Textové editory

Když jsem tak hloubal v dokumentaci Vim a připravoval předchozí díly seriálu, tu a tam jsem narazil na zajímavou novinku nebo jsem si vzpomněl na něco, o čem jsem se zapomněl zmínit. Proto jsem se rozhodl napsat ještě tuhle pátou část čtyřdílného seriálu. Bude poněkud méně souvislá, protože hodlám poskakovat sem a tam mezi zajímavými drobnostmi, na které se minule nedostalo.

Dnešní díl bude poněkud speciální. Týká se věcí, o kterých jsem v zásadě věděl, ale nepoužíval je. Nicméně pro potřeby článku jsem s nimi musel trochu experimentovat, takže je nakonec nejspíš používat začnu, alespoň částečně. Jedná se o uživatelská menu a spolupráci s externím překladačem.

Zpestření a rozšíření seriózní práce nabízí prostředí editoru Emacs v podobě mnoha rozličných her a více či méně užitečných pomůcek. V posledním díle seriálu věnujícímu se Emacsu si o některých z nich povíme.

Makra patří dnes už do standardní výbavy většiny editorů a Vim není výjimkou. A protože jsou to pomocníci nadmíru užiteční, zaměříme se dnes hlavně na ně.

O tom, že Emacs je prostředí skutečně maximálně univerzální a rozšiřitelné, není třeba jeho příznivce dlouze přesvědčovat. Uživatelé Emacsu nemusí tento editor opouštět ani při brouzdání webovskou sítí, neboť mají k dispozici prohlížeč, který lze v prostředí editoru používat.

V dnešním pokračování seriálu o konfiguraci editoru Vim se zaměříme zejména na zvýrazňování syntaxe, povíme si, jak vylepšit vyhledávání a nakonec se podíváme na konfigurační volby, které ovlivňují chování programu přímo při editaci textu.

Značná část editoru Emacs je napsána v jazyce Elisp. Pomocí tohoto jazyka lze editor rozšiřovat a upravovat podle vlastních potřeb. Navíc je Elisp víc než pouze jazyk určený pro rozšiřování možností Emacsu, jedná se o plnohodnotný programovací jazyk.

Vim je velmi vylepšená verze klasického unixového editoru vi. Je hojně používaný a oblíbený, o čemž svědčí přední místa, která notoricky zaujímá v průzkumech uživatelské popularity. V dnešním článku (a jeho několika pokračováních) se podíváme, jak jej naučit co nejlépe sloužit páníčkovi či paničce.

Elektronická sazba dokumentů často přináší podobný koloběh práce, jako kompilace programů. Úprava zdrojového textu, zpracování dokumentu a prohlížení výsledku. Emacs usnadňuje nejen tento monotónní rytmus, ale přináší i další výhody, o kterých bude řeč v dnešním pokračování.

Při používání editoru na práci s více soubory se často nevyhneme nutnosti soubory přesouvat, kopírovat, mazat apod. Obvykle k tomu slouží nějaký souborový manažer či obyčejná příkazová řádka. Emacs však i pro tyto účely přichází s alternativou, kterou je dired mód.

Pro čtení příspěvků v diskusních skupinách a práci s elektronickou poštou existuje celá řada programů. Uživatelé Emacsu mají i v tomto případě šanci neopouštět svůj oblíbený editor. Pro tyto činnosti mají totiž k dispozici velmi silného pomocníka - systém GNUS.

Orientace ve zdrojových kódech programů sestávajících z mnoha souborů je často velmi náročná. Má-li se navíc programátor na tvorbě rozsáhlejších projektů efektivně podílet, nemůže trávit příliš mnoho času hledáním konkrétní funkce nebo části kódu. Pomoc v takovémto případě nabízí tzv. TAGy. Jak s nimi spolupracuje Emacs se dozvíme v dnešním pokračování.

Práce na větším projektu a spolupráce více autorů s sebou přináší nejeden problém. Jsou-li navíc lidé zapojení do takovéhoto projektu roztroušeni po celém světě, je problém o to větší. S řešením, jak jednotně uchovávat a spravovat soubory, přichází tzv. systém pro správu verzí. Jak s takovýmto softwarem spolupracuje Emacs, o tom bude řeč v dnešní části seriálu.

Koloběh práce při programování je velmi stereotypní. Editace, kompilování, ladění, hledání a odstraňování chyb, a tak stále dokola. Dá se říci, že podobný koloběh zažívá i typograf při elektronickém sázení dokumentu. Jednou z výhod prostředí editoru Emacs je možnost spouštění a komunikace s externími programy. Při programování či při tvorbě dokumentů pomocí rozličných formátovacích programů se tato možnost komunikace velmi hodí.

Každý programátor, který někdy pracoval na libovolném týmovém projektu se musel podřídit nějakým pravidlům. Jak pojmenovávat identifikátory, jak dělit kód do částí, ale také například jak upravovat (odsazovat) samotný kód programu. Jak si s tím poradit v Emacsu se podíváme v dnešní části.

Jedněmi zavrhovaný, druhými vychvalovaný, terč mnoha posměšků a úšklebků, zdroj mnohých inspirací. Takový je editor Emacs. Obrovský a na první pohled neproniknutelný, velký a mocný pomocník, pokud se vám podaří ho zkrotit.

Všichni příznivci VIM, možná nejpopulárnějšího z klonů editoru VI, se již jistě nemohou dočkat novinek, která přinese nová řada 6.x. Na konečnou verzi si zatím ještě budeme muset počkat, ale z doposud vydaných alfa verzí je již zřejmé, jaká největší vylepšení nás čekají.

V dnešnej, poslednej, časti sa pozrieme na fonty emacsu, zblúdeným ovečkám z tábora vi ukážeme, že aj keď sú vičkari telom i dušou i tak si môžu užívať slasti emacsu. A nakoniec jeden vianočný darček pre všetkých emacsákov.

V dnešnej časti o emacse sa pozrieme na hľadanie a nahrádzanie v texte ale i viacerých súboroch. O tom, že sa operácie so súbormi (a la file manager) dajú prevádzať priamo z emacsu, nie je pochýb.

- Nejde sieť, čo mám robiť? Nudím sa! - Čítaj si manuál. RTFM! - Ale keď ja tu nič nemám. - Máš predsa emacs, ten má dokumentáciu zahrnutú v sebe, tak sa ho uč!

Dnes sa pozrieme na veľmi užitočný nástroj emacsu: makrá. Pomocou makier si môžete uľahčiť život, predovšetkým pri nudných a opakujúcich sa činnostiach, ktorých je pre spravovaní UN*X-u či web-u neúrekom.

Na editovanie je treba poznať nejaké klávesy. Každý editor má vyhradené nejaké. Je pravda, že emacs to možno trochu preháňa s tými modifikačnými klávesami, ale napokon veď prečo nie. EMACS = Escape Meta Alt Control Shift. Poďme sa teda pozrieť na editovanie v emacse do detailov.

V minulej časti sme si povedali, čo emacs je. Dnes sa pozrieme na to, ako si zaistiť túto dokonalú hračku, a čo si s ňou počať.

Editorov existuje veľká kopa. Každý používa nejaký editor, pretože takmer všetko sa v UN*Xe odohráva v textových súboroch: konfigurácia, skripty, programovanie... Otázkou je - ktorý editor? Poďme sa pozrieť na jednu z možností: emacs.

Uživatel počítače tráví obvykle v prostředí editoru značnou část času. V prostředí Unixu podobných OS jsou zřejmě nejpoužívanějšími editory vi (s klony) a Emacs. Tento článek se zabývá pokročilejšími technikami v prvním z nich.