Když si kupujete počítač ve smyslu černé krabice, která musí fungovat od prvního položení na stůl, vybíráte takový, který má certifikaci na operační systém, jenž hodláte používat. Certifikace by měla zaručit, že bude tento operační systém fungovat bez problémů a nebudou ani žádné problémy v budoucnu, jako třeba vyřazení podpory nějakého kousku hardwaru.
Realita je ovšem jiná, každá firma má vlastní postup, podle kterého rozhoduje o certifikaci a ten se vůbec nemusí shodovat s tím, co jako uživatel ve skutečnosti na počítači děláte. Jak to funguje u distribuce Ubuntu přiblížil na svém blogu Victor Palau. Ten je v Canonicalu zaměstnán a má k testování hardwaru a certifikaci strojů velmi blízko.
Desktopový počítač nebo notebook musí projít mnoha testy, aby mohl certifikaci dostat. Některé jsou důležité, jiné nikoli. Za zmínku stojí minimálně tzv. blacklist, který obsahuje testy, které počítač nemusí splnit, aby byl certifikován, což může mnoho uživatelů po koupi překvapit. Jde například o podporu pro mobilní připojení, multitouch touchpad, prostorový zvuk, HDMI výstup, čtečka otisků prstů, multitouch na dotykovém displeji a podobně. Proto se určitě při koupi nekoukejte jen na certifikaci, ale i na reálné zkušenosti ostatních uživatelů.
