V linuxovém světě se před několika lety objevilo x32 ABI, které si bere to lepší z 32bitového a 64bitového světa: procesor běží v 64bitovém režimu, ale procesy používají k adresaci paměti 32bitové ukazatele. Mohou tak sice adresovat pouze 4 GB paměti, ale šetří tím část nároků na paměť. Náročnější aplikace stále mohou používat 64bitový režim, protože procesor v něm stejně běží.
Na první pohled chytrá myšlenka se ovšem v praxi příliš neujala, některé distribuce s ní chvíli koketovaly, ale příliš daleko to nikdo nedotáhl. Jak jsme psali v článku x32 ABI: rozporuplná architektura, kterou vlastně nikdo nechce, údržba další architektury je pro tvůrce distribucí práce navíc a výsledky nejsou tak přesvědčivé, aby to za to stálo. Navíc má x32 velké zpoždění, dnes je trendem přechod na plných 64 bitů a na mezikrok už jednoduše není prostor.
Vývojáři linuxového jádra nyní diskutují o úplném odstranění podpory x32 ABI. Údržba kódu podle nich stojí nějaké úsilí a uživatelů je přitom velmi málo. Sám Linus Torvalds se vyjádřil v tom smyslu, že není proti ukončení podpory, pokud se neobjeví příliš mnoho námitek.
