Seriál Linux pro zelenáče

Přestože se z linuxového zelenáče časem proměníte ve zkušeného uživatele, pravděpodobně budete během této cesty, ale i po ní, často narážet na různé nepříjemné problémy. Pak je dobré vědět, jak se s nimi můžete vypořádat. V článku bych chtěl popsat několik způsobů, jaké zdroje můžete využít.

Pokud máte rádi motory všech druhů, můžete si jich pochopitelně užít i v Linuxu. V následujícím díle začátečnického seriálu pro linuxové zelenáče si povíme něco o hrách, ve kterých můžete vytáčet motory mnoha druhů. Jedná se jak o arkádové hříčky, tak i do detailů propracované realistické simulátory.

V dnešním díle našeho seriálu pro linuxové zelenáče si představíme několik her, které si lze spojovat s Linuxem. Když se totiž zeptáte někoho zkušeného, jaké hrál na Linuxu hry, patrně zmíní některou z dnešního seznamu. Všechny mají jedno společné – vystupuje v nich tučňák jako hlavní postava.

V dnešním pokračování našeho seriálu pro linuxové zelenáče bych chtěl udělat rychlý a stručný přehled různých typů her, které můžete v Linuxu hrát. Nechci se soustředit na konkrétní herní žánry, ale raději na způsoby, jak si hry v Linuxu zahrát. Které programy můžete využít jako herní prostředí?

V minulém díle našeho seriálu pro linuxové zelenáče jsme zmínili několik málo možností, jak s audiem v Linuxu pracovat. Dnes nás čeká díl věnovaný konkrétní úpravě zvukového záznamu. Je docela těžké mluvit o několika programech, když je zde jeden, který je masově využíván – Audacity.

V tomto díle našeho pravidelného začátečnického seriálu bych se chtěl podrobněji podívat na základní způsoby práce s hudebními soubory v počítačích obecně. Poté uvedu aplikace, které jsou běžně používány v Linuxu pro jejich tvorbu. Budeme mluvit třeba o zvukových souborech jako WAV, MID a MOD/XM.

V dnešní době, kdy vám pomalu ke každým novinám či lepšímu časopisu přibalují DVD s videem, asi těžko odoláte tomu, že byste občas nechtěli nějaký ten pěkný film vidět. Řada lidí dnes nemá klasickou televizi a disponuje jen počítačem jako univerzálním přehrávačem. Lze využít k přehrávání videa i Linux?

V minulém článku z naší pravidelné série pro začátečníky jsme velmi rychle a přehledově prolétli multimediálním světem v linuxových operačních systémech. Zmínil jsme aplikace a více jsem se o nich nerozepisoval. To se dnes změní, protože si multimediální aplikace rozebereme podrobněji.

Když se obvykle bavím se začátečníky o tom, zda používat či nepoužívat operační systém Linux, dříve či později dojde řeč na multimediální obsah. Panuje u nich jakási zakořeněná myšlenka, že to Linux nedokáže. V dnešním díle se pokusím drobně nakousnout tento problém a vysvětlit, co je k dispozici.

I když jste začátečník, můžete občas potřebovat vytvořit nějakou příručku, leták či pozvánku. Ne vždy je úplně vhodné snažit se trápit s aplikacemi, které nějakou jednoduchou práci ve stylu DTP umožňují, protože čas vynaložený na obcházení nedostatků či chybějících funkcí může být neúměrně dlouhý.

Tento díl seriálu pro začátečníky bude zajímavý zvláště pro rodiče. Pro rodiče, kteří si chtějí kreslit s dětmi a za prostředníka mít počítač. Existuje jeden velmi pěkný a navíc multiplatformní program, který vám to umožní. Jeho prostředí je přizpůsobeno tak, aby jej mohly používat děti od tří let.

Pokud chceme seriózně zmapovat vektorový svět v Linuxu, nemůžeme minout produkt Xara Xtreme. Je to profesionální produkt komerční firmy, který byl kupodivu uvolněn pod svobodnou licencí. Aspoň jednou tak můžete mít pocit, že máte v Linuxu produkt, který ve Windows není.

Pokud chcete začátečníkům říci něco o vektorové grafice a jak ji zpracovávat v Linuxu, patrně se velmi rychle dostanete k programu Inkscape. Jedná se o svobodný program, který je však překvapivě konkurenceschopný a neustále se velmi aktivně vyvíjí. Na začátku však byl projekt Sodipodi.

V dnešním díle začátečnického seriálu bude řeč o práci s vektorovou grafikou, a to pomocí programu Draw z kancelářského balíku OpenOffice.org. I když je to jen jedna z mnoha částí tohoto známého kancelářského balíku, je překvapivě dobrá a pro běžnou kancelářskou grafiku obvykle naprosto postačující.

V posledních dílech našeho seriálu pro linuxové zelenáče jsme probírali fotografii. Z dřívějších dílů si možná pamatujete na zmínky o grafice vektorové. V dnešním pokračování se budeme vektorům věnovat naplno a představíme si některé známé a používané aplikace, které s nimi umožňují pracovat.

Dalším dílkem ve skládance zvané digitální fotografování je vlastní prezentace fotografií. Můžeme je rozdělit na ty, které budeme prezentovat online či na svém počítači. Programů existuje samozřejmě velké množství a není jednoduché říci, která je jednoznačně nejlepší. Třeba si z následujícího výčtu vyberete.

Ve chvíli, kdy se začátečník dostatečně seznámí se svým digitálním fotoaparátem, začne fotit větší množství fotografií. Z minula už víme, jaké programy může využít ke správě své sbírky, dnes si řekneme něco o programech, které mu pomohou fotografie upravit, tj. vylepšit vlastnosti nasnímaných obrázků z hlediska softwarového.

Každý vlastník digitálního fotoaparátu jednou vyfotí tolik fotografií, že se v nich přestane orientovat. Pak začne hledat, jaký softwarový pomocník by mu s tímto nelehkým úkolem pomohl. K organizaci může v Linuxu využít několik aplikací, o kterých se dnes zmíníme. A můžete takto zkrotit i vaši sbírku čítající tisíce fotografií.

Každý začátečník už určitě řešil otázku jak používat veškerá svá elektronická domácí zařízení, která lze připojit k počítači. Jedním z prvních byl určitě digitální fotoaparát. Lze jej také připojit k počítači s Linuxem? Vzhledem k tomu, že Linux používá dost lidí, asi se nabízí odpověď – samozřejmě to funguje.

V našem seriálu pro začátečníky jsme už zmínili všechny nejpoužívanější součásti kancelářských balíků. Zbývá zmínit součásti, které se nepoužívají tak masově, přesto mohou výrazně pomoci při určitých činnostech. Řeč může být o grafickém editoru, programu na tvorbu schémat či správci projektů.

Ve chvíli, kdy dojde na kancelářské programy, jistá skupina lidí se neobejde bez těch, které by jim pomohly lépe zacházet s větším množstvím dat. Někteří se uchýlí k tabulkovému procesoru, v určité chvíli to však už není možné, protože to přestává být únosné a pohodlné. Pak přicházejí pomoci databázoví správci.

Dnešní díl našeho začátečnického seriálu nebude primárně zaměřen na uživatele z řad domácích uživatelů. Počtou si spíše studenti, případně lidé, kteří mají na starosti nějakou specifickou oblast obchodu, až se mi chce říci manažeři. Řeč bude o prezentování např. výsledků z počítače před nějakým publikem.

Existuje program, díky kterému se v dávných dobách počítačového pravěku přeměnil osobní počítač z hračky pro pár nadšenců na uznávaný pracovní nástroj. Program se jmenuje VisiCalc a byl to první tabulkový procesor. Ten je dnes nezbytnou součástí každé účtárny. Co nám na tomto poli nabízí linuxová kancelář?

V minulém díle jsme nakousli problematiku „kancelářské krysy“ tedy někoho, kdo sedí v kanceláři a má k dispozici počítač s Linuxem. Dnes se podíváme konkrétněji na možnosti, které se mu nabízejí při zpracování textu. Éra klasických psacích strojů je nenávratně pryč. Kdo by je používal, když jsou dnes počítače všudypřítomné?

Počítač slouží v mnoha případech především jako velmi užitečný pracovní nástroj. Velmi často je využíván v kanceláři, kdy vám pomůže zastat mnoho rozličných a jinak komplikovaných administrativních úkonů. Může nám v tom pomoci i počítač poháněný linuxovým operačním systémem? Ale jistě!

V předchozím díle seriálu jsme začátečníkům představili nejznámější a asi nejpoužívanější sítě pro instant messaging. Záměrně jsem se vyhýbal vyjmenovávání programů, které můžete využít, protože o nich napíšu dnes. Není to nejkompletnější výběr všeho dostupného, spíše seznam programů, od kterých můžete začít.

Mnoho lidí samozřejmě ví, že internet se jako médium používá především k návštěvě stránek a k posílání e-mailů. Mnoho z nich však zjišťuje, že e-mail v mnoha případech není tak rychlý a bezprostřední, jak by bylo záhodno. Pokud jste mezi nimi, nahlédněte do dalšího dílu našeho začátečnického seriálu.

Pokud jako začátečník zakotvíte u poštovního programu z titulku, dříve či později zjistíte, že některé chybějící funkce lze do tohoto programu celkem snadno doplnit. Podobně jako se dají rozšířit funkce Mozilla Firefoxu, lze to ze stejné stránky provést i pro Thunderbird. Co je k dispozici?

Kromě prohlížení obsahu webových stránek je jednou z nejčastějších úloh, pro kterou využíváte internet, psaní e-mailů. Psát je můžete s využitím internetového prohlížeče pomocí tzv. online klientů, my se však zaměříme na programy, které máte přímo nainstalovány v počítači, na tzv. offline klienty. Začátečníci to určitě ocení.

Když jsem se v minulém článku pro začátečníky zmiňoval o prohlížečích a číslo jedna jsem přiřadil prohlížeči Mozilla Firefox, neopomněl jsem zmínit i jeden z důvodů všeobecné oblíbenosti – užitečné doplňky. Ty umožňují rozšířit prohlížeč o mnoho nových funkcí. Dnes si o nich řekneme něco víc.

Ve druhé fázi našeho začátečnického seriálu se pokusíme věnovat tomu, jaké aplikace máme v Linuxu k dispozici k plnění určitých úloh, protože přesně tak začátečníci pracují. První úlohou určitě bude prohlížení internetu. Stále více a více služeb je dnes dostupných na internetu a online a bez prohlížeče se neobejdeme.

Tak dnes bych chtěl trochu bilancovat. Je to již více než půl roku, co každou neděli najdete na Rootu nový díl začátečnického seriálu. Dostali jsme se do fáze, kdy zahájíme přechod k tématům spíše úkolovým a je záhodno si vše shrnout.

Možná se dostanete do nouze, kdy nebudete schopni nalézt náhradu za určitý program, případně nebudete schopni použít nic jiného než konkrétní nelinuxový program, zvláště pokud jste linuxový začátečník a dané problematice prostě nerozumíte. Existuje několik celkem snadných způsobů, jak problém vyřešit.

Při přímém srovnání svobodných aplikací v různých systémech se můžete dočkat překvapení. Leckdy si uživatelé ani neuvědomí, že jejich oblíbená aplikace nemá od počátku svůj původ v jejich operačním systému a že sem byla naroubována.

Obvyklou odpovědí na začátečníkovu otázku, jak získat potřebnou aplikaci, je doporučení, aby si nainstaloval příslušný repozitář. K dispozici jich je však nabízeno několik a při nepochopení jejich koncepce se může stát, že váš systém se začne chovat „divně“ či přestane fungovat úplně.

Minule jsme zmínili možnosti instalace programů do jednotlivých distribucí a posteskli si nad tím, že z pohledu běžného uživatele vlastně neexistuje jednotný systém instalace programů do linuxových distribucí. Existuje však pár (zatím) okrajových projektů, které to chtějí změnit. Které to jsou?

Když se jednou utvrdíte v tom, že funkce vašeho operačního systému vám nepostačují, začnete hledat způsob, jak do systému dostat nový program. Způsobů je několik. Od toho nejméně přívětivého přes ten ideální až po ty, které jsou velmi jednoduché, ale nejsou tolik univerzální jako ostatní.

V našem začátečnickém seriálu už jsme zmínili všemožné správce oken či desktopová prostředí, ale ještě nepadla zmínka o patrně nejefektnější variantě – o kompozitních správcích. Možná se to může trochu zdát jen jako „frajeřinka“, ale nakonec poznáte, že se s nimi desktop používá velmi komfortně.

Každý začátečník, který se dostal k tomu, aby si vybral své desktopové prostředí, které bude ve své linuxové distribuci používat, je ze začátku zcela ohromen tím, kolik různých produktů si může vybrat. Obvykle si však vybere KDE nebo GNOME. Nicméně existují i další, a ty si dnes společně představíme.

Náš začátečnický seriál doputoval k popisu desktopového prostředí GNOME. Minule jsme se zmínili o GNOME jako takovém a na dnešek jsme si nechali některé známé aplikace pro GNOME určené. Podobně jako v prostředí KDE, má i GNOME některé aplikace integrované, jiné pro svůj běh GNOME vyžadují.

Tento díl našeho začátečnického seriálu bude pro tentokrát hovořit o desktopovém prostředí GNOME. Prapůvodní impuls pro to, proč vzniklo, byla snaha vytvořit nového konkurenta pro KDE, který měl problém s využíváním nesvobodné knihovny. Je to však dnes stále „jen“ pouhá alternativa či náhražka za KDE?

Je jasné, že pokud ke svému počítači přilnete, časem se začnete pokoušet si jej nějak zkrášlit dle vlastního vkusu. Cílem je odlišit se od jiných uživatelů, abyste mohli jednoznačně své dítko identifikovat. KDE k tomu nabízí dekorace oken, pozadí na plochu, barevná schémata nebo ikony. Kde je získat?

Po stručném představení historie a vůbec projektu KDE je zapotřebí se také zmínit o tom, které aplikace jsou vlastně jeho součástí. Je asi jasné, že KDE není jen okenním správcem, ale že nabízí i řadu užitečných a zajímavých aplikací, bez kterých si řada uživatelů už neumí prostředí KDE představit.

Pokud se začátečník zajímá o Linux, dříve či později se dostane k pojmu desktopové prostředí a prakticky vzápětí narazí na projekt nazvaný KDE. Co to vlastně je a proč by právě vás mělo zajímat? V dnešním článku pro začátečníky si řekneme něco o historii KDE, jeho vlastnostech i nové řadě 4.

Když používáte Linux, hodně lidí se vás ptá, jakou distribuci používáte. Stále více lidí se však ptá, jaké desktopové prostředí používáte, případně padne dotaz na okenního správce. Desktopové prostředí není typickou věcí, kterou by se mohl chlubit pouze Linux. Ale právě Linux nabízí velké množství variant.

Už víte, že linuxových distribucí je velké množství a popisovat proces instalace byť pro ty nejpoužívanější by bylo obrovsky náročné. Rozhodl jsem se tento díl našeho seriálu sice věnovat instalaci, ale spíše v úrovni teoretické. Pokusím se přehledně uvést kroky, které vás mohou dovést k úspěšnému cíli.

Už i v průběhu předchozích dílů jsme narazili na to, že jsou některé zákonitosti, které se příznivcům jiných operačních systémů mohou jevit jako podivné či zavádějící. Nebo jsou to také věci, které některým lidem mohou bránit v tom, aby začali nad používáním Linuxu vůbec uvažovat. Co mám na mysli?

Pokračování našeho seriálu se dostává do fáze, kdy už jsme probrali to, co vlastně Linux znamená a co by vás mohlo na začátku vaší linuxové cesty trápit. Nezodpověděli jsme ale jednu zcela základní a možná pro začátečníky prostou otázku. Jakou distribuci byste vlastně doporučili začátečníkovi?

Přijdete ke kamarádovi a ten má spuštěný počítač. Pracuje s ním, brouzdá na internetu a ukazuje vám nějaké programy. Vše se vám líbí a tak seberete odvahu a požádáte jej o CD, abyste mohli mít i doma stejné prostředí. Kamarád vypálí CD a to vám dá. Není to nezákonné? Tohle přece nemůže myslet vážně!

Nejeden začátečník si položí otázku: Proč vlastně používat systém, který je minimálně rozšířený. Pohledem do statistik pak zjistí, že MS Windows systémy používá 89 % procent počítačů, kolem 5 % je uživatelů s Mac OS X a na Linuxu běží jen něco kolem 2 % počítačů. Má to vůbec smysl, se zajímat o Linux?

Minule jsme se v seriálu pro začátečníky bavili o live distribucích. Na závěr jsem zmínil, že existují i některé speciální. Ty jsou na řadě dnes. Potřebujete proměnit svůj počítač v DVD přehrávač, herní konzoli, speciální diagnostický nástroj nebo zálohovací zařízení? Pak můžete využít některou z nich.

Pokud jste minule nabyli dojmu, že byste ten Linux chtěli konečně poznat, ale že nejste dost stateční na jeho instalaci, měl bych pro vás řešení: My linuxáci jej označujeme termínem „live CD“. Jedná se o unikátní možnost, jak Linux vyzkoušet a zároveň nic nemusíte dlouze neinstalovat či složitě nastavovat.

V dnešním díle našeho seriálu určeném výhradně pro začátečníky budeme poprvé postaveni před realitu linuxového života. Abyste s ním mohli začít, čeká vás hned na úvod jedna z nejtěžších voleb. A protože je to volba zásadní, může svým způsobem ovlivnit i to, zda se vám Linux bude či nebude líbit.

V minulém článku jsme se zabývali detailnějším popisem některých licencí a vůbec jsme si vysvětlili, jak takové licence vlastně fungují a jak chrání tvůrce programů, kteří se rozhodli svěřit se pod její ochranu. Navíc bych se rád zmínil o nejkřiklavějších případech, které se v souvislosti s licencemi objevily.

Jako linuxový zelenáč se člověk často může cítit zmaten. Jeden z hlavních argumentů proto, proč používat Linux, se často uvádí - protože je svobodný. Jak je ta svoboda myšlena? Znamená to, že ostatní systémy nejsou svobodné? Jde o to, za jakých podmínek lze se systémem pracovat a jaká práva a povinnosti mám.

Každá skupina stejně smýšlejících lidí si po čase vytvoří nějaký ten druh slangu a začne rozumět často používaným pojmům. Pak se tito uživatelé nechápavě dívají na to, že jim někdo nerozumí. Protože je Linux využíván takzvanou komunitou uživatelů, je jasné, že i zde nalezneme specializovanou terminologii.

Druhý díl našeho seriálu pro naprosté začátečníky vezme na přetřes linuxovou tematiku takřka od podlahy. Pokusím se vám vysvětlit, co je to vlastně Linux, kdy a proč vznikl a proč jej lidé vlastně používají. Abyste totiž něco mohli dobře používat, je dobré se seznámit se základními údaji.

Pokud jste někdy četli nějakou knihu od Karla Maye, víte, kdo je to zelenáč. Obvykle je takto označován člověk nezkušený. V našem případě je to člověk, který nemá příliš zkušeností s osobním počítačem, ale je dostatečně zvídavý na to, aby se zajímal o Linux. Začíná nový seriál pro linuxové zelenáče!