Hlavní navigace

CETIN chce opustit Ústřední telekomunikační budovu, prošli jsme si ji

12. 7. 2016
Doba čtení: 11 minut

Sdílet

ÚTB na Olšanech je už téměř čtyřicet let jednou z dominantních pražských budov. Ve své době byla dokonce nejrozsáhlejší budovou v Československu. Dnes je pro CETIN příliš velká.

Ústřední telekomunikační budova byla otevřena v roce 1980, kdy byla situace v odvětví dramaticky jiná. Byla tu mezinárodní a tranzitní ústředna. Všechny technologie byly ohromné a navíc tu byla dvě patra spojovatelek, které spojovaly hovory. To vše dnes chybí a přestože je v budově stále hodně technologií, je natolik naddimenzovaná, že je vlastně dnes už poloprázdná.

Budova se vlastně skládá ze tří samostatných propojených částí. Střed budovy B je technologický, na obvodu jsou normální kanceláře s okny a dokola je chodba. Kdo je tu nový, se vždycky ztrácí a neví, kde je, říká nám Luboš Záruba, který se v CETIN zabývá především chlazením a napájením technologií. Zmatení návštěvníka uvnitř budovy násobí také fakt, že v různých částech jsou patra různě veliká a ne vždy navazují. Technologická část má skoro dvakrát vyšší patra než v běžném paneláku. Co je v áčku první patro, je na céčku druhé patro a na béčku jedno a půlté, směje se náš průvodce. Vzniká tak skutečné bludiště, ve kterém jsme během dvou minut byli úplně ztracení.

Ústřední telekomunikační budova stojí na pomezí pražských čtvrtí Vinohrad a Žižkova. Byla postavena v letech 1972–1979 a slavnostní zahájení proběhlo 3. ledna 1980. Ve své době šlo o naprosto ojedinělý stavebně-architektonický počin – podle objemu obestavěného prostoru šlo tehdy o největší budovu v Československu. Součástí je i věž vysoká 78 m, která slouží pro umístění rádiové přenosové techniky.

V rozvodnách

Přívody energie pro budovu vedou do VN rozvodny 22 KV, do které se jdeme podívat na začátku prohlídky. Je to bezpečné, všechno máme spínané ve vakuu, takže je to zakrytované. Moderní VN rozvodna je rozdělena na dvě poloviny, do jedné z nich přichází tři kabely ze dvou rozpínacích stanic – z Prahy Střed a Malešic. Jedna půlka rozvodny vždy stojí a je připravena převzít úkol té druhé, kdyby došlo k přerušení dodávky. Automaticky to za sebe bezvýpadkově zaskočí a nespouští se diesely. Spínací prvky jsou vakuové, aby při přepínání nedocházelo k jiskření. ABB má takové instalace jen dvě v republice.

Poté se elektřina transformuje na běžné nízké napětí a putuje do NN rozvodny, která je umístěna hned za zdí. Na dvorku máme v kobkách pět traf po 2 MW, takže dokážeme zpracovat 10 MW elektrické energie, chlubí se Záruba.

Poté už míříme do zmíněné rozvodny nízkého napětí. Není to nijak nebezpečná provozovna, ale běžně se tam nechodí. Všechny rozvaděče jsou zakryté, ale ve vlastním zájmu na nic nesahejte, vede nás do poměrně velkého prostoru plného uzavřených skříní. Tohle je ukázka toho, jak velká může být NN rozvodna. Nahoře vedou mosty od traf a výstup pak vede kanály po celé budově. V rozích budovy jsou stoupací vedení do jednotlivých pater. O energetických schopnostech rozvodny nás přesvědčují například jističe s hodnotou 3200 A.

V budově jsou zavedeny tři druhy sítě. Jedna je nezálohovaná, druhá je připojená na baterie a diesly a třetí je stejnosměrná a také využívá vlastní UPS. V budově jsou dvě velké nezávislé UPS, z nichž každá dokáže samostatně držet technologie v chodu přes tři hodiny.

Za budovou je navíc pět dieselů, které dokáží vyrobit až 5 MW elektrické energie. Nestává se ale, že by došlo k výpadku obou přívodů zároveň. Jen v případě servisních zásahů v rozvodnách může dojít k opravdovému výpadku. Stává se nám přibližně jednou ročně, že musíme jet naostro na diesely. Každý měsíc probíhá pravidelné testování, kdy generátory běží hodinu a napájí technologie.

I v této části budovy je zaveden systém VESDA, který trvale nasává vzduch a kontroluje jeho kvalitu. Dokáže to detekovat problém dřív, než dojde k samotnému hoření. Případně je možné rovnou automaticky spustit hasicí systém.

Hasicí systém a vzduchotechnika

Naše kroky pak vedou do místnosti s lahvemi, které zásobují hasicí systém. Máme tu sekční ventily a vždycky podle konkrétního prostoru se vypustí tolik lahví, kolik je třeba. Pro každé trafo jsou například vyhrazeny jen čtyři lahve, pro velké sály by se jich vypustilo mnohem více. Naštěstí nebylo potřeba nikdy v budově hasit naostro a kvůli vysoké ceně hasiva se lahve nevypouštějí ani cvičně.

Používá se tu plyn Inergen, který vytlačuje kyslík na takovou úroveň, že hoření není možné, ale člověk může s obtížemi dýchat. Byl jsem na výcviku, kde nám zapálili svíčky a vypustili obsah lahve. Svíčky zhasly a my jsme začali rychleji dýchat. Asi jako někde na Mount Everestu, člověk se automaticky zadýchává. Přesto se před případným vypuštěním plynu spouští varování, aby obsluha opustila prostor.

V budově ovšem skutečně jednou hořelo, ale bylo to ještě v době stavby v sedmdesátých letech. Stalo se to při sváření na věži, ale budova ještě nebyla v provozu, vysvětlují naši průvodci, kteří si zdejší jediný požár sami nepamatují.

Nahlížíme ještě do sálu se vzduchotechnikou, který byl zrekonstruován před třemi lety a slouží pro přípravu vzduchu pro lidi. Vypadá skutečně nově a vše se krčí v rohu obrovské haly, na které je vidět naddimenzovanost celé budovy. Nová vzduchotechnika nám ale šetří obrovské náklady. Ve špičkách v létě až 300 KW energie, což je poměrně hodně. Za ty tři roky se rekonstrukce zřejmě už zaplatila.

Akumulátorovna aneb nabito kyselinou

Poté vstupujeme do největší „baterkárny“, jakou jsme kdy viděli, a to už jsme byli v mnoha různých podobných budovách. Naskládány jsou tu stovky článků vysokých zhruba metr, které jsou navíc průhledné a je v nich vidět bublající kyselina i velké elektrody. Jsou to klasické dvouvoltové olověné články, každá sada napájí jednu sekci a obvykle dáváme dvě až tři sady na sekci. Každý článek má úctyhodnou kapacitu od 1875 Ah až po 2500 Ah. Odtud vedou kabely do zdroje nad námi, kde je usměrňovač.

V každé sadě je pak 25 baterií, které ale mají dodávat společně 48 voltů. Ty dva volty tvoří úbytek napětí mezi baterkou a technologií. Tolik se ztratí na vedení. Pro UPS se používají jiné baterie, kterých je v sadě ale přes 200, aby dávaly dohromady 550 V. Stejnosměrné i střídavé záložní napájení máme dimenzované tak, aby udrželo technologie v chodu nejméně tři hodiny.

Baterie jsou otevřené a při nabíjení z nich těká vodík. Aby to náš průvodce demonstroval, jednoduše zvedá jedno z víček. Musíme tu větrat, proto tu teď hučí větráky. Pokud není výpadek, pouští se automaticky větráky dvakrát denně na hodinu. Do baterií je nutné pravidelně doplňovat destilovanou vodu, kyselina je v nich stejná po celou dobu životnosti. Životnost je přibližně patnáct let. Pravidelně se dělají kapacitní zkoušky, ze začátku tři roky, pak dva a ke konci životnosti každý rok. K článkům se připojí umělá zátěž a podle vybíjecích charakteristik se sleduje, zda je článek ve správném stavu a dokáže dodat požadované množství energie.

Kromě těchto článků jsou tu i uzavřené baterie „řízené ventilem“, do kterých se nic nedolévá po celou dobu životnosti a je možné je instalovat i do sálů. Ta je maximálně deset let a hodně závisí na teplotě. V moderních sálech se dnes udržuje poměrně vysoká teplota, což je pro tyto druhy baterií problém, uzavírá Luboš Záruba. Je potřeba pak volit kompromis mezi životností a ekonomikou provozu.

Hlavní rozvod s dráty a dráty

Přicházíme do samotného centra budovy, kde se přibližujeme ke skutečným drátům vedoucím k zákazníkům. Tady máme vodorovnou část hlavního rozvodu, kde máme vyvedené hlasové technologie, datové a xDSL. Na druhé straně je pak svislá část, kam přicházíme vnitřními rozvody až k zákazníkovi, vysvětluje nám Pavol Košťál, který má v CETIN na starosti sítě. Tady je skutečně každý drát propojen galvanicky až k zákazníkovi, takže je možné teoreticky pomocí baterie a žárovky na dálku blikat. Na každém drátu je navíc přepěťová ochrana s detekci svodových proudů, která v případě překročení vyvolá alarm. Pak vyjíždí technik, který má za úkol problém odhalit a odstranit. Tohle bohužel sebou nese metalika, po optice nám nic takového nepřijde.

Přicházíme k řadě skříní s kartami, kde bliká jen jedna z každé stovky karet. Tohle jsou historické koncentrátory, PCM4, které ze sítě stahujeme. Obslouží čtyři zákazníky na jednom vedení, to je historický relikt, mávne rukou Košťál. Jsou to trochu chytřejší koncentrátory než klasická podvojka. Tady mohli mluvit všichni čtyři zákazníci zároveň.

Prohlížíme si i modernější technologie – ADSL a VDSL DSLAM. Máme několik projektů, ve kterých postupně staré ADSL modemy ze sítě stahujeme a nahrazujeme modernějšími. Přicházíme k malé nenápadné skříni, na kterou je náš průvodce hrdý. Tímhle dokážu změřit libovolnou z linek k zákazníkovi – odpor, izolační stavy, kapacitance a další hodnoty. Na všech linkách, které provozujeme. Měření probíhá za plného provozu a přístup k němu je vzdálený. Pokud technik potřebuje změřit konkrétní vedení, dokáže se připojit a měření provést odkudkoliv. Navíc provádíme automatické cyklické měření celé sítě, abychom sledovali její stav.

V zadní části místnosti jsou ohromné špulky, na kterých jsou navinuté kabely. Oba konce končí v laboratoři a můžeme na nich testovat různé vlastnosti, funkčnost vectoringu a podobně. Kabely na sobě mají napsáno TCEPKPFLE, což značí, že jde o telefonní, měděné, polyethylenové kabely, jejichž vnitřní náplň tvoří vazelina. Ta slouží k tomu, aby se nám uvnitř kabelu nešířila vlhkost. Bez toho by se kabel choval jako trubka a mezi jednotlivými dráty by tekla voda, popisuje Pavol Košťál.

Hlasová ústředna skomírá

Poté přecházíme do prostor klasické hlasové ústředny. Přímo sem jdou vodiče ze splitterů a zde se odbavují a propojují tradiční hlasové hovory. Vidíte, že ústředna sice ještě jede, ale už je na ni připojeno poměrně málo služeb. Málokdo si dnes nechává hlasovou službu, datové služby převažují. Původně tato ústředna sloužila pro 5 až 10 tisíc zákazníků a po republice jich je několik tisíc. Uvažuje se také o výměně těchto ústředen, které by nahradilo něco jako DSLAM, který by uměl zbytky hlasových služeb zajistit. Tyto ústředny se postupně vypnou a nahradí se jedním rackem. Zbude zase spousta volného místa.

Zmenšení je dáno jednak snížením počtu zákazníků, ale také posunem v samotné technologii. Tato ústředna je z poloviny 90. let, z období digitalizace. Byl to boom pevných přípojek, kdy ještě neexistovaly mobily a po telefonech byl velký hlad. Desky v ústředně jsou skutečně staré, je na nich vidět spousta velkých diskrétních součástek. Na jističích jsme napočítali 160 A, takže taková ústředna měla i velmi solidní příkon, přestože už byla digitální.

Serverovnu tu taky mají

V budově dnes nesmí chybět ani moderní serverovna plná racků a optiky. Máme tu klasické chlazení do podlahy, systém studené a teplé uličky. Uvnitř sálu má CETIN vlastní servery, ale i zařízení zákazníků. S tím, jak jsme se rozdělovali, tak tu historicky máme různou techniku různých firem.

Takový sál tu není jeden, je jich tu deset velkých a osm menších. Využíváme tu 1500 metrů čtverečních, ale tahle budova by uměla až 20 000 metrů, ohromuje nás náš průvodce. Stejně tak jsou tu i sály pro přenosové technologie, které ale dnes prakticky zejí prázdnotou. Opět za to může především zmenšování elektroniky a koncentrace přenosových technologií. Je tu třeba i ukončení staré dálkové sítě, která byla celá na metalice. Dnes je všechno vypnuté a všechno máme na optice.

Velín s opravdovými lidmi

Poslední zastávka uvnitř budovy je v místnosti s okny, která vedou do dohledového sálu. Na jeho vzdálené stěně je obrovská projekční plocha s řadou různých informací. Jedna z nejdůležitějších je předpověď počasí, protože v případě bouřek dochází k různým výpadkům. Stejně tak je tu třeba mapa se všemi plánovanými výkopovými pracemi, u kterých může teoreticky dojít k výpadku.

V celém sále sedí řada operátorů před vlastní řadou obrazovek, na kterých svítí různobarevné řádky. Červená znamená vážný problém, oranžová je méně vážný a žlutá je varování. Pracoviště jsou tu po jednotlivých technologiích – core, přenosová síť, mobil a podobně. Střídají se tu dvanáctihodinové směny, které mají za úkol zaznamenat nové problémy a nějakým způsobem je vyřídit. Může to buď vyřešit sám nebo problém předá někomu v terénu a přidělí mu prioritu – od dvou hodin až po týden.

Největší problémy v síti se tady jen monitorují a informace putují přímo k servisním pracovníkům do terénu. Přerušení provozu na optice se například musí řešit okamžitě. Na obrazovce pak problém svítí až do doby, kdy je vyřízen. Zároveň jsou tu předepsané postupy v případě opravdu velkých výpadků. Aby někdo nezmatkoval a postupovalo se podle standardu.

Moc místa na malou technologii

CETIN má kvůli velikosti budovy v plánu postupně prostory opustit. Problémem jsou zejména obří náklady na provoz a údržbu kolosu, který byl vybudován před čtyřiceti lety pro telekomunikační technologie té doby. Stěhování sice nebude jednoduché, ale podle Luboše Záruby je to zvládnutelné. Klíčové jsou totiž životní cykly zdejších technologií.

UX DAy - tip 2

Existují dva plány: ambiciozní a konzervativní – ten je prý pravděpodobnější. Ten realistický počítá s tím, že pří příštím životním cyklu technologie se to jednoduše postaví jinde. Nejdelší životní cyklus je zhruba pět let.

Podobně se před čtyřiceti lety stěhovala mezinárodní ústředna z Fibichovy ulice sem do nové ÚTB. Pro účely přeložení kabeláže byl pod Prahou vybudován dvoukilometrový kolektor, který existuje dodnes. Podívali jsme se i do něj, ale vezmeme vás tam až za týden. Těšte se.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Petr Krčmář pracuje jako šéfredaktor serveru Root.cz. Studoval počítače a média, takže je rozpolcen mezi dva obory. Snaží se dělat obojí, jak nejlépe umí.