Hlavní navigace

Co nám dal rok 2019: Intel vs. AMD, nástup 5G a boj o systemd a Wayland

David Ježek

Rok 2019 je za námi, emailové schránky zaplavila firemní PFka a weby zase rekapitulace roku loňského a výhledy na rok tento. Dovolte mi se též zastavit u několika témat, která uplynulý rok přinesl.

Doba čtení: 11 minut

Sdílet

Následující úvahy spadají do kategorie komentáře, ve které je tento text zařazen. Nemusíte samozřejmě se mnou souhlasit a pokud v diskusi nabídne některý čtenář dobře formulovanou reakci, rád připojím odkaz na ni pod příslušnou pasáž následujícího textu.

Intel si vlastně nevede tragicky

Jednou z hlavních věcí, kterou jsme v IT světě loni sledovali, bylo zoufalství Intelu s výrobními procesy a neschopností se ani jen pokusit začít stíhat konkurenční AMD. Na toto téma jsem loni napsal několik textů, nebudu se tedy vracet k výčtu událostí, jen si dovolím tvrdit, že ono to není až tak žhavé, Intel sice problémy má, ale v poklidu tyto hubené časy přežije, neboť….

Aktuálně tento svět funguje tak, že se vše přeplácává za hranici snesitelnosti. Podívejte se na nejnovější Star Wars: The Rise of Skywalker, kde už z traileru čiší bramboračka obsahující vše, co v ledničce v Disney našli, umíchané vrchním kuchařem J.J. Abramsem do podobného ultra-mega-super-spektáklu jako byl restart Star Treku v roce 2009.

Ano, nové procesory od AMD jsou úžasné. Ano, v TSMC mají zjevně velmi dobrou generaci 7nm procesů a AMD z toho vytěžilo prakticky maximum. ANO, AMD touto jednoduchou cestou zcela uteklo Intelu. Nejenže má lepší procesory, ty navíc stavějí na platformě (co do architektury i připravenosti pro výrobní procesy), která je future-proof (nadcházející Zen 3 má prý mít o dalších 17 % vyšší IPC). Nic z toho Intel momentálně nemá na trhu.

Ale běžný svět nepotřebuje 64jádrové procesory. Ty nechme segmentu serverů, resp. HPC jako takovému. Jasně, když před několika lety bylo pro daný účel potřeba poskládat 128×CPU superstroj, bylo nutné vzít 32 kusů 4jádrových Xeonů či Opteronů. Dnes na stejnou věc stačí 1U deska s dvěma 64jádrovými EPYCy (pomiňme jiná omezení), zatímco u Intelu to bude chtít spíše čtyřsocketový stroj a podstatně výkonnější chlazení a napájení.

Jenže tohle je na desktopu víceméně k ničemu, nejsou na to připraveny operační systémy (zejména Windows 10 s jeho zvláštně řízeným CPU governorem), nejsou na to připraveny hry, nejsou na to připraveny uživatelské aplikace. Běžný majoritní uživatel jede vlastně jen v prohlížeči a když pomineme toto, pak si vystačí s několika programy a několika hrami.

I kdyby nakrásně uměl třeba Unreal Engine plnohodnotně využívat 64 jader (tj na nich dával 4× vyšší výkon než s 16 jádry, 8× vyšší než se 8 jádry, …), pořád bude daný stroj brzdit výkon GPU subsystému, i kdyby byly osazeny nejvýkonnější grafiky světa v maximálním možném počtu. A i kdyby ne, tak to vše, ty desítky či stovky miliard tranzistorů by plnily jedinou věc: renderovaly hru, kde holt postavy nemají pár set přijatelně se vlnících vlasů, ale mají jich desítky tisíc, vlnících se zcela v souladu s fyzikální podstatou reálného vesmíru. O tom hry fakt nemají být.

Podívejte se na ty nejnovější Star Wars, pak si v klidu uvařte třeba japonskou senchu, chvilku zhluboka dýchejte a pak si přes celou obrazovku zobrazte původní koncepty Ralpha McQuarrieho, nebo přečtěte Thrawnovu trilogii od Timothyho Zahna.

Je skvělé, že AMD šlápla na plyn, je skvělé, že tu máme 16-, 32-, 64– a v budoucnu 128– či 256-jádrové procesory. Ale je to optikou běžného smrtelníka jezdícího Dacií do Kauflandu zhruba stejně skvělé, jako že SpaceX bude už za pár měsíců schopna vozit astronauty na ISS nebo že současný Ford Mustang Bullit V8 dokáže jezdit až 262 km/h.

Já toto pozoruji na své aktuální platformě. Zhruba před 5 lety jsem upgradoval z duálního Pentia E6500 (2,93GHz, ale schopné 100% spolehlivě běhat na 3,81GHz) na 2,8GHz Celeron prostě proto, že nová platforma měla zhruba poloviční spotřebu (a velice rychle se tak zaplatila na nákladech, a „začala vydělávat“). Do své levné kancelářské desky jsem o 3 roky později osadil top non-OC model, tedy Core i7–4790 – před pěti lety bylo CPU této třídy v podstatě Svatý grál hráčů, dnes je to stará, pomalá, neefektivní záležitost (málo CPU jader, jen PCIe 3.0/2.0, žádné OC, zato Spectre/Meltdown/atd.). Jenže to nic nemění na tom, že toto CPU v 99,99 % situací více než dostačuje, navíc je jeho provoz velmi úsporný a tichý (spotřeba celé PC skříně za běžného provozu je cca 19 až 30 W). Ano, nejde na tom hrát nové hry, nejde na tom encodovat 4k video do AV1 (rychlost cca 0,001 fps), ale to mi nevadí.

I dnes existuje nemálo lidí stále používajících stroje Core 2 Duo éry. Když k takovému PC člověk přijde, obvykle zde najde značně zaplevelená a tudíž velmi pomalá Windows a unavený pevný disk, který neustále „něco dělá“. Takové stroje obvykle osvěžuji prostou výměnou za Linux a SSD, poslední roky se mi osvědčuje kombinace Kubuntu a malého levného SSD, čímž celkově značné zrychlení stroje vyjde dnes i pod 1 tisíc Kč. To vše díky HTML5 a přechodu spousty činností do webového prostoru.

Ne, běžný uživatel (i hráč) životně nutně nepotřebuje od Intelu či AMD nové 7nm 16jádrové procesory. Běžný hráč totiž nepotřebuje ani GeForce RTX 2080, aby mohl hrát ve 4k na 21,5 či 24palcové úhlopříčce, kde si oproti 2560×1440 spíše vsugerovává, že to vypadá líp, než aby to pro něj ve víru herní vřavy opravdu znamenalo zlepšení. Na nic z toho ještě herní enginy neuzrály, raytracing v současné podobě je jen další marketingové pozlátko Nvidie jako kdysi PhysX či 3D Vision. Rozumný člověk setrvává u svého 1080p/1200p/1440p monitoru, u svého 22nm čtyřjádra, u své 14/16nm grafiky až se technologie ještě o kousek posunou (DisplayHDR, 7nm EUV) a zejména až uzrají herní enginy do podoby, která nový hardware dokáže využít.

To vše ve výsledku znamená, že si aktuální nové procesory Intelu jsou vlastně jen přeznačené zoufalé modely předchozí, případně už dnes víme, že Comet Lake nebude konkurenceschopný, ale koho to vlastně trápí?

Čekání na pořádné 16–32core ARM či RISC-V SoC

Dobře tedy, označme rok 2019 za významný tím, jak radikální věci se děly na poli x86 procesorů. Já si však opravdu dovoluji drze předpokládat, že málokterý majitel 22nm a lepšího Core i7 má skutečně potřebu svůj desktop upgradovat kvůli fatálnímu, tedy nepřekonatelnému nedostatku CPU výkonu. Hráče, střihače 4k a 3D animátory pomiňme.

Raspberry Pi řady 4 celkem obstojně ukazuje, že průměrný desktop pro průměrné použití může být dnes nejen postaven na něčem jiném než x86, ale současně na něčem malém, úsporném. Ve světě x86 by toto dnes mohl reprezentovat Ryzen 3400G. Až bude jader v ARM SoC dvakrát tolik, co dnes, bude to pro smartphony další skok vpřed. Protože tahle změna se neodehraje v desktopech, ale v mobilech, které možná jednoho dne jen strčíme do dokovačky s připojenou klávesnicí, myší, monitorem a externím úložištěm a vše bude fungovat lépe než u jakéhokoli dosavadního řešení.

Samozřejmě to závisí na případně poptávce trhu (nic jiného výrobce nevyburcuje). Protože tam, kde jde o objemově menší obskurity, se alternativní platformy pohybují v cenách astronomických (viz POWER platforma Talos) a ani otevřenost architektury (tolik k tomu RISC-V) to nezachrání. Avšak i letos uzříme velmi zajímavé ARM SoC, která sice stále budou výrazně zaostávat za desktopovými x86 procesory s mocnými GPU v PCIe slotech, budou však dostatečně dobrá pro provoz plnohodnotného počítače, nikoli jen mobilu.

Pozitivní zprávy kolem AV1

Roadmapu podpory video formátu AV1 známe už mnoho měsíců. Realita za ní sice malinko zaostává, přesto však lze předpokládat, že proklamovanou podporu na úrovni moderního hardwaru lze příští rok očekávat: nedávno ohlášené ARM SoC Mediatek Dimensity 1000 hlásá vedle 5G a 7nm výroby právě podporu hardwarového dekódování AV1 (bez bližšího upřesnění). S ohledem na zastoupení MediaTeku ve smartphonech tak lze předpokládat, že příští rok se právě toto pomalu, ale jistě rozjede.

Jedna věc je dekodér, druhá zase encoder. To je u AV1 podstatně náročnější proces, pročež prozatím si musíme vystačit se softwarovými projekty jako Intel AV1 či v Rustu psaný RAV1E (originální AV encoder pro jeho anti-rychlost raději nezmiňujme). Zatím jsem nikde nezahlédl, že by AMD či Nvidia hovořily o podpoře AV1 v jejich video enginech, takže prozatím předpokládejme, že na „takovéto domácí kódění“ je AV1 stále víceméně nepoužitelné, zejména pokud má člověk jako zdroj 4k videa z telefonu/foťáku.

Pozitivní trend je ale vidět: blíží se první dekodéry (MediaTek vedle výše uvedeného umí i čipy pro Smart TV apod.), encodery letos zrychlily o desítky procent a spolu s rostoucím počtem jader, IPC a obecně výkonem x86 procesorů (díky AMD) se vše blíží k jakés-takés všeobecné použitelnosti, ač to vidím spíše na rok 2021, možná dokonce 2022. Jen je otázkou, jak s trhem zamíchá přechod na 8k, resp. příchod H.266.

Obavy z 5G

Když už jsme u toho, tak ani běžný smrtelník si nemohl nevšimnout, že do e-shopů zamířily nabídky prvních smartphonů s podporou 5G sítí. Jo, trochu s tím zahýbaly problémy Samsungu s ohebným displejem v modelu Fold (mimochodem: aktuální předobjednávková cena je 50 tisíc Kč) a US ban vůči Huawei, nicméně 5G se blíží a štěpí odbornou o laickou veřejnost na dva tábory.

Ten první nechápe, proč někdo brblá, vždyť to bude super. Vyšší rychlosti, možnost připojení více zařízení současně (výhodné zejména pro stavitele sítí), lepší průchodnost signálu a tedy i lepší pokrytí tam, kde to dnes se 4G drhne (kdo jezdí vlakem, ví své). Jenže právě ta průchodnost signálu, resp. tvary křivek a frekvence jsou možná problémem. Proti 5G brojí spousta peticí a řada odborných studií.

Na stranu druhou jsou vědci, kteří suverénně hlásají, že žádná studie zdravotní škodlivost 5G nepotvrdila a vyznat se v záplavě informací je obtížné. Takže jen velmi stručně: kromě vyšších zdravotních rizik pro druh Homo sapiens sapiens (zejména ve verzi velmi malé či přímo embryonální / fetální) je nejčastěji zmiňována škodlivost elektromagnetického záření jako takového a speciálně 5G pro hmyz, v čele se včelou medonosnou, na níž jsme existenčně závislí.

Pokud bychom přijali tezi, že 5G je rizikem pro život na Zemi, pak do stejného pytle mnozí házejí i projekt desítek tisíc družic Starlink, kterými chce Elon Musk pokrýt internetem tuto planetu z velmi nízké orbity, což štve jak astronomy a ESA, tak všechny, kdož se obávají Kesslerova syndromu.

Celkový obraz zatím lze hodnotit jako takový, že 5G možná je nasazováno neuváženě zbrkle, bez pořádného dlouhodobého otestování vlivu na člověka a životní prostředí. Jakoby nad technologickými firmami slábl dohled příslušných úřadů. Na druhou stranu na ty včely se systémově kašle už mnoho let (viz třeba heslo Colony collapse disorder na Wikipedii) a zlepšení v nedohlednu. A jelikož spousta vlivů na člověka má kumulativní efekt, budeme si holt muset počkat. Deset let? Dvacet? Více?

Stále žádná skvělá distribuce s bleeding-edge KDE

Poté, co mi přestalo vyhovovat Xfce a staré dobré LXDE de facto zomrelo, jsem přešel na desktopové prostředí KDE. Po těch letech na GTK desktopech mezitím KDE vyzrálo (od hrozné čtyřky až na současnou sympatickou pětku). Vyzkoušel jsem několik distribucí, kde je KDE primárním desktopem, a ani jedna by nedostala známku 1.

V Kubuntu mi (v danou dobu) nefungovala čeština s LibreOffice (a ne a ne jej přesvědčit) plus blbly aktualizace, openSUSE Tumbleweed zase přesvědčit k přehrávání videí v patentovaných formátech nějakou funkční kombinací repozitářů bylo zpočátku peklo, plus si z té doby pamatuji měření na Phoronixu, dle kterých byl Tumbleweed výrazně méně v reálných úlohách výkonný než jiné distribuce.

Nakonec jsem dočasně zakotvil u KDE Neon, což vlastně není plnohodnotná distribuce, ale ani zde to není bez chyb. Zkrátka KDE v uživatelsky přívětivé distribuci s průběžnými aktualizacemi, včetně průběžně aktuálních pro mě stěžejních aplikací (GIMP, Rawtherapee, opusenc, MPV, Avidemux, FFmpeg) se nemohu dobrat.

LibreOffice/GTK v KDE Neon, listopad 2019
Autor: David Ježek

LibreOffice/GTK v KDE Neon, listopad 2019

Bojiště jménem systemd a Wayland

Pravidelné slýchávám či čtu někde názor, že systemd je zlo. Slýchám ho dostatečně často na to, aby i mne to alespoň na chvíli ovlivnilo a poohlédl jsem se opět po čase, jak to vlastně s těmi alternativami je. Totéž platí pro Wayland, ač staromilců, kteří nedají na X.Org dopustit právě kvůli oné minoritně využívané funkcionalitě, kterou Wayland nemá a mít nebude, je naprosté minimum. Ostatně za Waylandem nestojí jedna konkrétní osoba, proti níž by mohl každý kapitán Achab obrátit všechen hněv svůj i celého lidstva.

Jenže to je jedno. Linuxové distribuce dnes stojí na systemd. Ano, existují výjimky, ale ty na věci nic nemění. Ano, může se to jedinci nelíbit, ale běžným masám je to fuk. Stejně jako je jim fuk, jakou init technologii či zobrazovací systém používá jejich telefon s Androidem.

Pokud by řešením jak se zbavit systemd byl nějaký solidní komunitní základ, pak proč ne. Ale nic takového neexistuje. Už i Canonical v podstatě z nemalé části jen poslepovává a upravuje práci vzniklou v korporaci jménem Red Hat. Kdyby nebylo financí, které do vývoje Linuxu a souvisejících projektů průběžně lijí tyhle korporace (RH, IBM, Samsung, ale třeba také ve svém důsledku Microsoft), Linux by pořád hrál z hlediska použitelnosti desktopu druhořadé housle, jako někdy ve druhé polovině 90. let.

V žádném případě ode mne neuslyšíte „díky za systemd a Lennarta“. A to proto, že jsem přesvědčen, že dobře použitelný linuxový desktop bychom tu dnes měli tak jako tak, ostatně jako jsme jej měli za dob slávy Ubuntu s upstartem a bez Waylandu (klidně ještě před Unity). Ale zkrátka systemd je tady, je to jistou autoritou preferovaná věc. Dalo by se to přirovnat k dekády trvajícímu nadávání na kvalitu služeb Českých drah, ale jak se mnozí nyní v prosinci přesvědčili, může být ještě hůř, setsakra hůř. Takže navrhuji býti rádi za nějaké funkční, všeobecně používané řešení, k němuž ale existují alternativy, s nimiž se nadále počítá.

Všechno nejlepší, Isaacu Asimove!

Je druhého ledna a ač toto datum narození není stoprocentně správné, slavný spisovatel Isaac Asimov jej používal. Dne 2. ledna by se dožil 100 let a nebýt nákazou virem HIV během srdeční operace v 80. letech by to určitě ke stovce dotáhl blíže než na pouhých 72 let. Tak věnujte tomuto vzrůstem malému velikánovi drobnou vzpomínku třeba s povídkou Problém čísel, nebo výtečnou Fantastickou cestou II anebo si poslechněte nadčasovou řeč z roku 1988…

Tak hodně štěstí do nového roku 2020.