Nejdříve je potřeba říci, co Denemo je. Denemo je grafická nadstavba nad notačním systémem lilypond, Denemo není seqencer. A tím jsme si vymezili, co od tohoto programu můžete očekávat. Na rozdíl od minule recenzovaného Rosegardenu je to především nástroj pro kvalitní sazbu not, i když export do MIDI souboru zde existuje. K tomu se ale dostaneme dále.
V nadpisu jsem přirovnal Denemo k VI a mám k tomu dobrý důvod. Vlastně dva. Prvním je kompatibilita některých klávesových zkratek a tím druhým fakt, že program se ovládá převážně z klávesnice a jeho cílem je maximální efektivita, samozřejmě při osvojení způsobu ovládání. Musím říci, že po spuštění programu jsem začal automaticky hledat nějakou nástrojovou lištu nebo něco podobného. Pak jsem zkoušel klikat do notové osnovy a ono se nic nedělo. A tak jsem se pokorně obrátil k manuálu a jal se seznamovat s klávesovými zkratkami. Jak jsem zjistil, není jich mnoho a brzy vám přejdou do krve. Pak lze program ovládat s velkou efektivitou a subjektivně se domnívám, že práce je rychlejší, než s myší. (Pozn: od verze 0.51 je nápověda ke klávesovým zkratkám zahrnuta přímo do programu)
Denemo se principiálně velmi blíží běžnému textovému editoru. Šipkami nebo VI-like klávesami „h“, „j“, „k“ a „l“ pohybujete kurzorem dopředu a dozadu v rámci zápisu a nahoru a dolů po notové osnově. Na patřičný tón lze kurzor umístit zrychleně i pomocí kláves „c“ až „b“ (samozřejmě míněno dle stupnice a nikoliv abecedy, přičemž pro jistotu podotýkám, že v Americe se používá pro sedmý tón označení b, oproti evropskému h). Při tomto způsobu pozicování je třeba být trochu pozorný, protože kurzor se přemístí na nejbližší odpovídající pozici. To znamená, že z tónu c se kurzor po stisku klávesy „b“ přesune o jeden tón níž a ne o šest výš, jak by možná někdo čekal. V tomto případě je možné použít klávesy „,“ a „'“ (apostrof), přesouvající kurzor o oktávu dolů a nahoru (jako mnemotechnická pomůcka poslouží pozice znaku – čárka je dole, přesouvá dolů, apostrof je nahoře, přesouvá tedy kurzor nahoru).
Základní pohybové klávesy (šipky i VI-like) mění svůj význam při použití s klávesou Ctrl. Horizontálně se pak kurzor přesouvá vždy o celý takt a vertikálně se přemísťuje mezi notovými osnovami (staff).
Pakliže kurzor máte tam, kde jej chcete mít, přijde na řadu vkládání not. Ty jsou podle délek od celé po čtyřiašedesátinovou umístěny v nejhornější řadě klávesnice („`“ až „6“). Přidržením Altu pak stejnými klávesami vkládáte pomlky odpovídajících délek. Denemo normálně pracuje ve vkládacím režimu, takže vložením noty vše za ní až po konec taktu odsunete. Potřebujete-li notu přepsat, tedy změnit její délku, stačí stisknout Shift plus klávesu značící požadovanou délku. Bohužel nejde přepsat notu pomlkou, tam je třeba notu nejdříve smazat a pak vložit značku pomlky.
Umístěné noty samozřejmě můžete dále modifikovat. Konkrétně lze pomocí kláves „+“ respektive „-“ přidat křížek/dvojkřížek a béčko/dvojbéčko. Pakliže v rámci osnovy existuje předznamenání nebo je v taktu křížek či béčko, zařadí se na odpovídající pozici mezi tyto značky i odrážka. Klávesou „.“ se přidávají prodlužující tečky a opět se Shiftem se odstraňují. Klávesa „=“ spojí tón pod kurzorem s následujícím obloučkem.
Noty lze mazat buď dopředu pomocí Delete nebo „x“ a zpětně Backspacem nebo „X“.
Dalším podstatným prvkem jsou samozřejmě akordy. Ty se v Denemu tvoří velice snadno. Umístíte kurzor na pozici existující noty, ovšem na jinou výšku a stisknete Enter. Tento postup lze opakovat až do přidání všech tónu tvořících akord. V případě, že se uklepnete, Shift + Enter chybnou notu odstraní.
A zbývají nám už jenom doplňkové povely. Jenom telegraficky: „m“ vloží nový prázdný takt před kurzor, „M“ přidá nový takt na konec osnovy (oboje platí pro všechny osnovy v zápisu), „Ctrl+Delete“ nebo „Ctrl+x“ takt pod kurzorem smaže a „Shift+Ctrl+Delete“ nebo „Shift+Ctrl+x“ smaže celou jednu osnovu.
Pozornému čtenáři asi neuniklo, že většina kláves v sobě skrývá zároveň i symboliku prováděné akce (tečka, plus, minus, …). Je pravda, že tato symbolika usnadňuje zapamatování jednotlivých zkratek, ale na druhou stranu je to dle mého názoru občas na úkor ergonomie a pohodlí. Například zvýšení tónu o půltón je na klávese plus, což znamená, že musíte použít Shift. Myslím, že použít v tomto případě rovnítko by bylo praktičtější. Jinak si ale na ovládání nemohu stěžovat a připadá mi velmi praktické.
Vyzdvihl bych ještě způsob práce při zadávání not. Vždy se totiž pracuje s každým taktem odděleně. Zatímco v minule recenzovaném Rosegardenu dojde při přetažení délky taktu (pokud je např. tříčtvrteční a vy do něj umístíte dvě noty půlové) k „inteligentnímu“ přepočítání a poskládání not pomocí ligatur, Denemo vám tuto chybu dovolí, ovšem u taktu se objeví červený vykřičník (co to udělá při exportu jsem nezkoušel). Tento způsob má jednu velkou výhodu. Pokud totiž někde uděláte chybu a začnete ji napravovat odmazáním a přidáváním not, nerozbijete si celý zbytek skladby. V Rosegardenu se mi občas povedlo rozhodit noty tak, že už nebyly k použití a nezbylo, než se vrátit k uloženému souboru a pro editaci odklidit zbytek skladby do schránky. Tohle vám v Denemu opravdu nehrozí.
Denemo disponuje i několika menu. Prvním je File pro práci se soubory obsahující funkce New, Open a Save. Další je Edit ukrývající tři funkce umožňující změnit klíč (Edit Clef), tóninu (Edit Key Signature) a takt (Edit Time Signature), přičemž každá z těchto změn se může týkat buď všech a nebo jenom aktuální osnovy. Třetí menu Staff slouží pro práci s osnovami – kromě jejich přidávání na různé pozice zde lze hlavně nastavovat parametry každé osnovy. Tyto parametry jsou jméne, mezera nad a pod osnovou, počet řádek osnovy, transpozice a hlavně název MIDI nástroje. Bohužel, to je zde třeba zadat ručně a jelikož každý asi nemá v hlavě přesná jména dle standardu General MIDI, doporučuji si seznam stáhnou třeba odsud. Menu Display ovlivňuje vzhled osnovy (aktuálně lze měnit mezeru mezi osnovami a délku taktů) a v menu Playback najdete funkci pro konverzi zápisu na MIDI a jeho přehrání a také pár základních nastavení výsledného souboru (tempo, případně odkud kam se má skladba přehrávat).
Předeslal jsem, že Denemo je nadstavba programu určeného k sazbě not. Takže vás nejspíš asi dost zajímá, jaká je situace s tiskem. Mám dvě zprávy, dobrou a špatnou. Dobrá je, že tisk je dle mého názoru excelentní. Ta špatná je, že jej nelze zatím provádět přímo z programu, ale je nutné sáhnout k řádkovým utilitkám z lilypondu (a také je nutné mít nainstalovaný TeX, ale mám obavu, že pro opravdu kvalitní tisk bude tento fakt téměř vždy pravidlem). Postup tisku je ovšem jednoduchý a zvládne ho i začátečník. Nejlepší výsledky jsem osobně měl při použití skriptu ly2dvi, který je přibalen k lilypondu. Ten navzdory svému jménu negeneruje jenom dvi soubory, ale také postscript a umí nastavit vše podstatné, od formátu papíru až po jeho orientaci. Například
ly2dvi -P -p a4 skladba.ly
vygeneruje postscriptový dokument skladbascore.ps (název se může lišit) s formátem papíru A4 (při konverzi vznikne i MIDI soubor). Osobně bych navíc každému doporučil odstranit před spuštěním ly2dvi z ly souboru řádek
\include „paper13.ly“
který definuje zbytečně malé rozměry taktů, rozteče osnov a podobně. Výsledkem je subjektivně horší čitelnost výsledku.
Denemo zdaleka není dokonalé. Co mě osobně nejvíce chybí? Třeba funkce pro psaní textu či některé notové značky, jako třeba obloučky přes více not, tečky nad notami (staccato), trioly či repetice. Nebo editační funkce Undo/Redo a Copy/Cut/Paste. A nebo schopnost načítat soubory vytvořené ručně (program zatím rozumí jenom těm souborům, které přímo v něm vznikly). Zkrátka jak vidno, je toho dost. Přesto mě ale Denemo hodně potěšilo. Jednak mi sedí jeho způsob práce, jednak vidím, jak rychle se vyvíjí – první verze vyšla teprve koncem minulého roku. Snad všechny zmíněné chyby jsou na „short-term TODO listu“ (česky řečeno, ví se o nich a s jejich odstraněním se počítá v krátké době). A v neposlední řadě je zde celkem slušná perspektiva. Ne snad přímo v osobách programátorů, ale hlavně v samotném lilypondu. Tento systém je totiž značně propracovaný – například zmiňovanou absencí některých značek netrpí, umožňuje vkládání textu, … – a jelikož Denemo pracuje nativně přímo s formátem lilypondu, nemělo by být problém implementovat postupem času vše, co lilypond sám umí.
A na závěr zde mám ještě jeden tip: při konverzi ly souboru na postscript nebo dvi vznikají jako vedlejší produkt soubory vytvořené latexem nebo metafontem. Doporučuji je nemazat a spouštět ly2dvi vždy ve stejném adresáři. Tyto soubory nejsou velké a přitom jejich přítomnost může zrychlit generování až o polovinu.
