Firma Red Hat se dlouhodobě orientuje především na prodej svého produktu Red Hat Enterprise Linux. Naproti tomu prodej klasické verze Red Hat Linuxu, který byl a snad stále ještě je vůbec nejpoužívanější linuxovou distribucí vůbec, mu přináší jen minimální zisk. Red Hat Linux byl tradičně k dispozici zdarma na FTP serverech, odkud si jej každý mohl stáhnout. Prodej krabicové verze, ba ani snaha přilákat platící zákazníky k jeho službě Red Hat Network, nebyla příliš úspěšná. Red Hat se proto rozhodl jednat.
Nejprve učinil několik úprav, které spočívaly v omezení redistribuovatelnosti RHL – už nebylo možné jej kupovat v knihkupectvích nebo od různých zásilkových služeb, ať už šířily kopie originálů, nebo různě pozměněné kopie Red Hat Linuxu. Jediným aurorizovaným zdrojem šíření byly krabicové verze, ftp server www.redhat.com a jeho oficiální mirrory. Každý, kdo chtěl šířit neoriginální Red Hat Linux, z něj musel nejprve odstranit obchodní znaky Red Hatu, jako například logo muže s koboukem (shadow man) a logo „Red Hat“. Produkt se nesměl jmenovat tak, aby evokoval příbuznost s Red Hatem. Po tomto zásahu vzniklo několik mutací RHL, které vyhovovaly těmto restrikcím, např. Aurox Linux.
Následně se Red Hat rozhodl změnit pojetí Red Hat Linuxu. Ten přestal být vlajkovou lodí firmy, jeho místo zaujmul Red Hat Advanced Server, který byl za tímto účelem přejmenován na Red Hat Enterprise Linux. Došlo k rozhodnutí, že nadále nebude dodržována binární kompatibilita mezi jednotlivými verzemi. RHL se tak měl stát jakousi vývojovou základnou pro nové verze RHEL. Současně s tím došlo k velmi výraznému zkrácení doby, po kterou měly být poskytovány aktualizace k RHL.
Ovšem ani to nestačilo a Red Hat zašel ještě dál. Rozhodl se ukončit klasikou produktovou řadu Red Hat Linux. Po verzi 9 z března t.r. už nebude následovat předpokládaná verze 10, ale dojde k zastavení produktu jmeném Red Hat Linux a distribuce bude pokračovat pod jménem Fedora Core 1. Fedora Linux byl název nepříliš známého projektu, který se dřívě zabýval vytvářením rozšiřujících balíčků pro RHL.
Budoucí distribuce Fedora už nebudou pod přímým vlivem Red Hatu tak jako dosud. Projekt bude z velké části spnzorovaný Red Hatem, ale bude otevřený, nezávislí vývojáři se budou moci podílet na jeho vývoji. V současnosti je situace taková, že je řízen výborem, který tvoří zaměstnanci Red Hatu. Red Hat bude nabízet Fedoru na svých stránkách, ale nikoliv výhradně. Fedora je na rozdíl od pozdních verzí RHL redistribuovatelná, takže ji může šířit každý.
Jak je to s podporou? Podpora ve smyslu dostupných updatů pro systémy Red Hat Linux 7.1, 7.2, 7.3 a 8.0 končí s rokem 2003. Red Hat Linux 9 bude podporován do 31. 4. 2004. Žádný další Red Hat Linux nebude vydán. Naproti tomu Fedora nebude ze strany Red Hatu podporována žádným způsobem. Updaty pro Fedoru bude udržovat komunita vývojářů Fedory a podle dostupných informací budou připravovány typicky pouhé 2 – 3 měsíce po vydání nové verze. To samo o sobě je velice nepříjemné a je pravděpodobné, že se kvůli tomu uzavřou dveře pro Fedoru na servery, pro které je právě doba poskytování bezpečnostních updatů a jejich snadná dostupnost důležitá. Kromě toho bude citelně omezena podpora formou výstupní kontroly na kvalitu, kterou bude nyní zajišťovat pouze komunita samotná.
Z tohoto důvodu pravděpodobně budeme muset zapomenout na nějakou podporu ze strany třetích firem. Pro výrobce hardware a komerčního software pravděpodobně přestane být zajímavé podporovat distribuci s velice krátkou vývojovou dobou a spíše se budou orientovat na produkty s dlouhou životností (Red Hat Enterprise Linux a možná i United Linux). Pravděpodobně to byl také záměr Red Hatu – ukončením a hlavně přejmenováním RHL získat více zákazníků pro svůj RHEL. Napadá mě myšlenka, že paradoxně otevřením Fedory uskutečnil Red Hat základ pro největší komercionalizaci Linuxu v celé jeho historii.
Naopak pozitivem otevření Fedory je větší průhlednost celého vývoje. Každý balíček může mít člověka, který se stará o jeho udržování a vývoj. Bude mnohem snazší ovlivnit distribuci „zvenčí“. Vývojářské diskusní listy jsou otevřené a dostupné každému. Zprůhlední se proces vydávání distribuce. Vývojové verze si bude moci vyzkoušet každý, kdo o to bude mít zájem. Stejně tak každý si bude moci stáhnout iso image, jakmile budou k dispozici, bez ohledu na to, zda je členem nějakého klubu nebo si platí nějakou službu.
Instalace
Když odmyslíme změnu všech log a nápisů Red Hat na Fedora, tak se instalace vizuálně změnila jen velmi málo. Co je potěšitelné, tak změny k lepšímu se uskutečnily pod povrchem. Nově je možné při bootování z instalačního CD zkontrolovat stabilitu hardware počítače pomocí programu Memtest86. Potěšitelné je, že nyní je možné spustit grafickou verzi instalačního programu Anaconda i při síťové instalaci přes HTTP nebo FTP. Rozhodně je zajímavá možnost instalovat Fedoru přes VNC.
Bohužel se nezměnil proces výběru balíčků, který zůstává stále stejný. Nástroje pro instalaci a následnou správu nainstalovaných balíčků nenabízejí kontrolu závislostí, nedokáží pracovat s jinými instalačními zdroji (např. updaty) a v podstatě jedinou funkčností, kterou mají, je základní možnost nainstalovat resp. odinstalovat nějaký program. Zmíněný nástroj na pohled evokuje správu instalace z Windows. V tomto případě zůstává Fedora podobně jako dřívější verze RHL daleko za konkurencí jiných distribucí, které toho v oblasti správy instalovaných programů nabízejí více. Jedinou vlaštovkou, že by se v budoucnu mohlo v tomto směru něco změnit, je začlenění nástroje Yum, který slouží coby backend pro aktualizace pomocí programu up2date.
Vlastnosti distribuce
Tak už ani Fedora se neubránila modernímu trendu, na který si již zvykli uživatelé ostatních distribucí – proces startování je vyveden v grafickém režimu. Možná jde jen o subjetivní pocit, ale použité řešení se mi moc nelíbí. Poněkud prodlužuje dobu bootování a výsledek ani nepůsobí příliš elegantně – v podstatě jen přidává horní lištu, kde je zobrazený animovaný průběh, a v grafické obrazovce vidíme výpisy startovacích skriptů. Patrně nejsem sám, kdo by uvítal, kdyby se vývojáři distribucí orientovali spíše na urychlení startu než na jeho zpomalování. Naštěstí lze tuto funkci snadno vypnout (parametr GRAPHICAL v /etc/sysconfig/init).
Novinkou, alespoň co se jádra týká, je podpora ACPI. Kladně hodnotím, že fedoří jádro 2.4.22, je prvním distribučním jádrem, které dokázalo beze zbytku oživit powermanagement mého dva roky starého HP Omnibooku. Fedora rovněž umí využít nejrůznější zpomalovací vlastnosti mobilních procesorů, ať už se jedná o SpeedStep (P4 i Centrino), PowerNow nebo LongHaul. Uživatelé přenosných počítačů navíc přivítají funkci, která umožňuje snadno vyladit parametry virtuální paměti právě pro použití na přenosných počítačích. Stačí jen do systémových skriptů přidat příkaz:
echo 1 > /proc/sys/vm/laptop_mode
Distribuce se o něco zrychlila, neboť je kompilována s optimalizacemi pro procesory i686. Ke svému běhu používá instrukční sadu procesorů rodiny i586. Kromě toho je startování programu urychleno použitím nástroje prelink, který optimalizuje spustitelné soubory a knihovny s ohledem na rychlejší zavádění do paměti.
Pozitivně je nutno hodnotit i bezpečnostní rozšíření, které umožňuje zabránit zavádění modulů (k obnovení funkčnosti je nutné restartovat počítač). Stejně tak účinnou obranou proti exploitům na potenciální chyby v softwaru je implementace Exec-Shieldu, který znemožní vykonávat kód „podstrčený“ přetečením zásobníku. Funkci je možné zapnout paušálně, nebo jen pro označené binárky.
Jako vždy došlo u distribuce k odstranění i k doplnění balíčků. Z těch významnějších a někdy trochu bolestných ztrát stojí za zmínku absence LPRng, prohlížeče Galeon, poštovního klienta Pine, assembleru dev86 nebo třeba pspellu. Naopak celá řada jiných balíčků byla adoptována. Například prohlížeč Epiphany, autentizační server FreeRadius nebo prohlížeč gpdf.
Grafická prostředí, ať už Gnome, nebo KDE, působí efektně, vyhlazení fontů je velmi kvalitní, ovšem lépe vypadají ve větších rozlišeních než 1024×768.
Bohužel ani Fedora nedokázala odstranit nepříjemný bug, který se poprvé objevil v RHL 8.0, a sice vytuhnutí procesu rpm s následným zamčením RPM databáze. Problém se vyskytuje s různou frekvencí, především při používání rpm balíčků, které nebyly vytvořeny přímo pro Fedoru.
Už v RHL 8.0 překvapila většinu tuzemských uživatelů (mnohé příjemně, jiné nepříjemně) standardní předkonfigurace pro práci v UTF-8. Tzn. veškeré datové soubory, adresáře na disku i výstupy lokalizovaných programů jsou kódovány v UTF-8. Tento přístup je do budoucna nepochybně správný, avšak v situaci, kdy většina ostatních linuxových distribucí a dalších UNIXů používá osmibitová kódování, přináší rovněž problémy s interoperabilitou. Nejinak je tomu i ve Fedoře. Na textové konzole nefunguje vstup ne-ascii znaků, problémy jsou v Midnight Commanderu, bezproblémové není ani manuální přepnutí locales distribuce na iso8859–2 apod. Přejme si, aby se zmíněné problémy co nevidět vyřešily.
Multimédia zůstávají nadále velkou slabinou Fedory. Už z RHL 8.0 byly odstraněny všechny komponenty pro práci s MP3 soubory, údajně kvůli patentovým důvodům. Distribuce neobsahuje ani základní podporu přehrávání DVD, podpora digitálního videa je také velmi slabá. Všechny tyto programy si musejí uživatelé Fedory pokoutně shánět sami. Chápu, že v téhle oblasti, která je zatížena četnými licenčními, patentovými a jinými problémy, pozice Linuxu není nejrůžovější, ale mezi ostatními velkými obecnými distribucemi (do kterých kromě RHL/Fedory zařazuji ještě SuSE, Mandrake, Slackware a Debian Linux) je v tomhle směru Fedora suverénně nejslabší.
Závěr
Otevření distribuce je pro mnoho uživatelů dobrou zprávou. Jiní uživatelé ovšem ze stejného důvodu na Fedoru zanevřou. Domnívám se, že ryze nekomerčních distribucí existuje dostatečné množství a otevřená Fedora Core v současné podobě neznamená nějaké zvláštní obohacení nabídky. Důvodem, proč většina lidí používala Red Hat Linux, bylo právě to, že představoval určitý kompromis mezi komerční distribucí a komunitním produktem, a také kvůli jeho jménu. Red Hat Linux plnil v historii úlohu určitého průmyslového etalonu, znali jej i lidé, kteří jinak o Linuxu mnoho něvěděli. Byl dostatečně rozšířený, měl kvalitní akualizace a přitom zůstával snadno dostupný. Respektovali jej proto i producenti komerčního softwaru a hardwaru. To už do budoucna nemusí platit, byť může být samotná distribuce sebekvalitnější.
Hodnocení
+ ACPI a powermanagement
+ bezpečnostní rozšíření
– změna koncepce distribuce
– nástroje pro správu rpm
– omezená podpora multimédií
ČLÁNKY DO MAILU