Historie vývoje počítačových her (120. část – dokončení popisu isometrických her pro osmibitové mikropočítače)

20. 3. 2014

Doba čtení: 14 minut

Líbí se vám článek?
Podpořte redakci

V dnešní části seriálu o historii vývoje počítačových her i herního hardware dokončíme popis her určených pro osmibitové domácí mikropočítače, v nichž se pro zobrazení herního světa používala isometrická (resp. axonometrická) projekce. Mezi tyto hry patří například Highway Encounter či Quazatron.

Obsah

1. Historie vývoje počítačových her (120. část – dokončení popisu isometrických her pro osmibitové mikropočítače)

2. Marble Madness (Construction Kit)

9. Odkazy na Internetu

1. Historie vývoje počítačových her (120. část – dokončení popisu isometrických her pro osmibitové mikropočítače)

V minulé i předminulé části seriálu o historii vývoje her i herního hardware jsme si popsali některé přelomové hry pocházející z osmdesátých let minulého století, v nichž se pro zobrazení herní scény používala isometrická, popř. zobecněná axonometrická projekce. Již jsme si popsali isometrické hry vytvořené společností Ultimate Play the Game i hru Spindizzy či Head over Heels. Ovšem pro osmibitové mikropočítače vznikly i další isometrické hry, které v mnoha případech obsahovaly i strategické prvky, popř. se jednalo o hry inspirované isometrickými hrami známými z hracích automatů. Mimo jiné i s těmito typy her se seznámíme v následujících kapitolách.

Obrázek 1: Marble Madness – loading screen.

V tabulce umístěné pod tímto odstavcem jsou vypsány všechny isometrické hry, jejichž popisem se dnes budeme zabývat. Na rozdíl od předchozího článku, v němž byly použity screenshoty získané převážně v emulátoru osmibitových mikropočítačů Atari, byly screenshoty dnes popisovaných her získány v emulátoru ZX Spectra:

Kapitola	Hra	Vydáno v roce
2	Marble Madness	1984
3	Gyroscope	1985
4	Gyroscope II	1987
5	Highway Encounter	1985
6	Alien Highway	1986
7	Quazatron	1986
8	Magnetron	1988

Obrázek 2: Marble Madness – hlavní menu.

Obrázek 3: Marble Madness – demonstrační herní scéna.

2. Marble Madness

Jednou z prvních komerčně dostupných her, v nichž se objevilo isometrické zobrazení herního světa, byla hra Marble Madness, která byla původně navržena a naprogramována Markem Cernym pro video automat společnosti Atari. Tento automat začal být prodáván v roce 1984, kdy bylo Markovi 19 let (do firmy Atari nastoupil dokonce již v sedmnácti letech). Jednalo se o hru, v níž hráč s využitím trackballu ovládal kuličku, která se pohybovala v trojrozměrném bludišti a působila na ni gravitace, popř. byla přitahována různými překážkami, podobně jako tomu bylo v již popsané hře Spindizzy. Zatímco však hra Spindizzy nabízela rozsáhlé bludiště, které bylo možné v relativním klidu postupně objevovat, je hra Marble Madness podstatně rychlejší, jak se ostatně na „automatovku“ sluší a patří.

Obrázek 4: Marble Madness – demonstrační herní scéna.

Původní verze této hry je zajímavá i tím, že byla naprogramována nikoli v assembleru (jak bylo v první polovině osmdesátých let zvykem), ale v programovacím jazyku C, což bylo mj. umožněno i díky relativně výkonnému hardware, na němž hra běžela – jednalo se totiž o video automat vybavený mikroprocesorem Motorola 68010 a čipem pro FM syntézu. Později vznikla i konverze této hry pro různé herní konzole (Sega Mega Drive, Game Boy Advance), ale i pro osmibitové domácí mikropočítače (ZX Spectrum) i dokonce pro šestnáctibitové osobní mikropočítače (PC s DOSem). Verze pro ZX Spectrum je navíc vybavena i poměrně snadno ovladatelným editorem vlastních úrovní. Ze screenshotů je patrné, že se ve verzi pro ZX Spectrum používala černobílá grafika, která však na běžných TV vypadala vlivem rozmazání celého obrazu velmi pěkně (původní automatová verze namísto toho nabízela různé grafické efekty, včetně stínů).

Obrázek 5: Marble Madness – demonstrační herní scéna.

Obrázek 6: Marble Madness – demonstrační herní scéna.

Obrázek 7: Marble Madness – editor úrovní.

3. Gyroscope

V roce 1985 vydala společnost Melbourne House hru nazvanou Gyroscope. Princip této úspěšné hry, která byla naprogramována Stevem Lambem, Tony Mackem a Davem Dewem, je prakticky totožný s výše popsanou hrou Marble Madness. Malé rozdíly najdeme především ve způsobu zobrazení herní scény (využití tří barev namísto monochromatického zobrazení scény) a taktéž v záměně kuličky za malý gyroskop, což je ovšem opět především záležitost vizuálního zobrazení, protože ovládání gyroskopu je prakticky shodné s ovládáním kuličky (alespoň na ZX Spectru vybaveného klávesnicí popř. joystickem, Marble Madness se totiž na některých počítačích ovládalo i myší či již zmíněným trackballem). Liší se samozřejmě i design jednotlivých herních světů. Těch je nyní pět, přičemž každý svět je dále rozdělen do čtyř obrazovek, celkem tedy hráč může projít dvaceti obrazovkami. Kromě ZX Spectra byla hra Gyroscope portována i na další mikropočítače, včetně Amstrad CPC, BBC Micro ale i Commodore C64.

Obrázek 8: Gyroscope – loading screen.

Obrázek 9: Gyroscope – hlavní menu.

Obrázek 10: Gyroscope – první herní svět.

Obrázek 11: Gyroscope – další část herního světa.

Obrázek 12: Gyroscope – jednoduché demo.

Obrázek 13: Gyroscope – jednoduché demo.

4. Gyroscope II

V roce 1987, tj. dva roky po vydání hry Gyroscope vznikla podobně pojmenovaná hra nazvaná Gyroscope II, kterou vydala prakticky neznámá společnost Color Magic. Jedná se o hru vytvořenou v Marble Madness Construction Kitu o němž jsme se zmínili ve druhé kapitole, takže popis této hry (možná by bylo přesnější říci data disku?) může být poměrně stručný. Hráč zde pomocí klávesnice nebo joysticku ovládá kuličku (název hry je možná poněkud matoucí), s níž se musí v limitovaném čase dokoulet na spodní okraj obrazovky a přesunout se do další části herního světa. Kromě gravitace se však v jednotlivých obrazovkách nachází i různé překážky, které kuličku buď pouze posunou, nebo dokonce odhodí pryč. Vzhledem ke grafickým omezením ZX Spectra (barvové atributy) je hra opět monochromatická (viz Marble Madness i isometrické hry od Ultimate Play the Game), ovšem každá obrazovka používá odlišnou barvu vykreslování, což je ostatně patrné i ze screenshotů. Mapa celého herního světa Gyroscope II je dostupná na adrese ftp://ftp.worldofspectrum.org/pub/sinclair/games-maps/g/GyroscopeII.png.

Obrázek 14: Gyroscope II – loading screen.

Obrázek 15: Gyroscope II – první úroveň.

Obrázek 16: Gyroscope II – další část herního světa.

Obrázek 17: Gyroscope II – uprostřed obrazovky je vidět jedna z pohyblivých překážek.

5. Highway Encounter

Všechny tři prozatím popsané hry je možné zařadit do kategorie čistě akčních her, v nichž je úspěch či naopak neúspěch určen rychlými reakcemi hráče a jeho schopností dopředu předvídat pohyb kuličky či gyroskopu. Dále zmíněné hry již však spadají do jiné kategorie, protože v nich můžeme kromě akční části najít i strategické prvky. Mezi tyto hry patří i Highway Encounter, což je hra, jejímž autorem je Costa Panayi. Highway Encounter byla vydána v roce 1985 společností Vortex Software. Hráč zde má za úkol dorazit k nepřátelské základně vzdálené „pouhých“ třicet obrazovek od startovní pozice. Hráčem ovládaný robot se pohybuje po dálnici, na níž se nachází různé překážky i nepřátelé, ale i dobíjecí stanice.

Obrázek 18: Alien Highway – loading screen.

Zajímavé a pravděpodobně i přelomové je zde chápání „životů“, které je pojato velmi reálně, na rozdíl od jiných her, v nichž hráč ovládá například pořád toho samého hrdinu, který se po zabití magicky objeví na stejném místě. Ve hře Highway Encounter se totiž za robotem, kterého hráč ovládá, automaticky pohybují i jeho náhradníci. Ti mají ještě jeden úkol – posunovat před sebou (jedinou) bombu, která je aktivována až v nepřátelské základně. Hráč si musí vybrat takovou strategii, aby bomba nebyla zničena dříve, takže se většinou musí s ovládaným robotem posunout o několik obrazovek dopředu, tam vše řádně vyčistit a poté se vrátit pro zbytek výpravy – právě tento aspekt činí hru zajímavou a pravděpodobně i proto byla často kopírována dalšími programátory.

Obrázek 19: Highway Encounter – hlavní menu.

Obrázek 20: Highway Encounter – informace o ovládání a objektech ve hře.

Obrázek 21: Highway Encounter – začátek hry.

Obrázek 22: Highway Encounter – herní svět je poměrně variabilní.

Obrázek 23: Highway Encounter – demo režim.

6. Alien Highway

Vzhledem k velké popularitě hry Highway Encounter vydala společnost Vortex Software v roce 1986 její volné pokračování nazvané Alien Highway, popř. Alien Highway: Encounter 2. Vydavatel byl sice stejný, ovšem hra Alien Highway byla naprogramována Markem Haigh-Hutchinsonem (ten naprogramoval například i hru Paperboy), a to z toho důvodu, že se původní programátor Highway Encounteru – Costa Panayi – chtěl věnovat dalším projektům. Ve hře Alien Highway je myšlenka původní hry zachována, do herního světa však byly přidány různé náhodné prvky a celá hra je rychlejší, což zvyšuje obtížnost (zastavování „konvoje“ atd.). Kromě verze pro ZX Spectrum (viz screenshoty) byla hra portována i na počítače Amstrad CPC, kde byla použita odlišná grafika.

Obrázek 24: Alien Highway – loading screen.

Obrázek 25: Alien Highway – informace o ovládání a objektech ve hře.

Obrázek 26: Alien Highway – hlavní menu hry.

Obrázek 27: Alien Highway – počáteční úroveň.

7. Quazatron

Další isometrická hra naprogramovaná pro osmibitové domácí mikropočítače ZX Spectrum se jmenuje Quazatron a vydána byla v roce 1986. Princip této hry je odvozen z jiného titulu nazvaného Paradroid, jenž vyšel na osmibitových domácích počítačích Commodore C64 i na osobních počítačích Atari ST či Amiga, ovšem princip zobrazení herního světa je v Quazatronu odlišný. Hráč, který ovládá robota pohybujícího se na palubě kosmické lodi (Paradroid) či ve městě (Quazatron), má za úkol zničit všechny ostatní roboty a droidy. Souboje s protivníky však nejsou založeny pouze na prosté střelbě či na shazování protivníků z plošinek do volného prostoru (Quazatron).

Obrázek 28: Quazatron – informace zobrazené při nahrávání hry.

Namísto toho se souboj odehrává formou dosti neobvyklé minihry – propojováním elektronických obvodů s využitím logických hradel. Úkolem hráče je navrhnout takové zapojení, aby do čipu umístěného uprostřed obrazovky dodal více energie než protivník. V každém souboji je (v případě hry Paradroid) vždy zničen robot ovládaný původně hráčem: hráč tedy pro pokračování hry musí postupně v soubojích přebrat ovládání výkonnějších robotů. Ve hře Quazatron je mimo to možné využívat díly ze zničených protivníků, navíc se zde protivníci neodlišují jen hrubou silou, ale i dalšími vlastnostmi (zdroj energie, pohonná jednotka…). Způsob zobrazení herního světa se v mnoha ohledech podobá dalším isometrickým hrám pro ZX Spectrum – využívá se pouze monochromatického zobrazení a odstíny jedné barvy se simulují s využitím ditheringu.

Obrázek 29: Quazatron – informace zobrazené při nahrávání hry.

Obrázek 30: Quazatron – hlavní menu.

Obrázek 31: Quazatron – herní svět.

Obrázek 32: Quazatron – herní svět.

Obrázek 33: Quazatron – minihra s propojováním elektronických obvodů.

8. Magnetron

V roce 1988 bylo vydáno pokračování hry Quazatron, které se jmenovalo Magnetron a bylo určeno jak pro ZX Spectrum, tak i pro počítač Commodore C64. I v této hře se svět zobrazoval s využitím isometrické projekce, což je ostatně patrné při pohledu na screenshoty. Hráč zde opět ovládá robota, který se pohybuje po rozsáhlém světě, jehož mapu můžete najít na adresách ftp://ftp.worldofspectrum.org/pub/sinclair/games-maps/m/Magnetron.jpg a ftp://ftp.worldofspectrum.org/pub/sinclair/games-maps/m/Magnetron₂.png. Hra byla rozšířena o další prvky, například teleporty, konzole k počítačům a především reaktory, k nimž je možné buď přidávat palivo či naopak inhibitory snižující výkon reaktoru. Hráč (resp. robot ovládaný hráčem) může přidáním většího množství palivových tyčí zvýšit výkon reaktoru nad určitou mez a zničit ho; popř. naopak může jeho výkon utlumit. V obou případech – pokud se podaří vyřadit z funkce všechny reaktory – se hráč může teleportem přenést na další svět.