Historie vývoje počítačových her (121. část – hry s isometrickým zobrazením na osobních počítačích)

27. 3. 2014

Doba čtení: 21 minut

Líbí se vám článek?
Podpořte redakci

Hry využívající isometrickou či axonometrickou projekci sice zažily svůj největší rozmach již v dobách osmibitových domácích mikropočítačů, ovšem mnohdy velmi zajímavé „isometrické“ herní tituly lze najít i na výkonnějších osobních počítačích a herních konzolích. Těmito hrami se budeme zabývat dnes.

Obsah

1. Hry s isometrickým zobrazením na osobních počítačích

9. Little Big Adventure

10. Odkazy na Internetu

1. Hry s isometrickým zobrazením na osobních počítačích

Počítačové hry, u nichž je herní svět zobrazen s využitím isometrické a axonometrické projekce, se začaly vyvíjet především v osmdesátých letech minulého století na osmibitových domácích mikropočítačích. Díky použitému způsobu zobrazení mohly tyto hry obsahovat i na dobu svého vzniku velmi komplexní světy (stovky místností), přičemž zobrazení bylo (alespoň ve většině případů) plynulé a nevyžadovalo ani příliš složité renderovací algoritmy. S příchodem mnohem výkonnějších osobních mikropočítačů a šestnáctibitových i 32bitových herních konzolí se někteří tvůrci her začali soustřeďovat na vývoj „plnohodnotných“ 3D enginů, což ovšem v žádném případě neznamenalo, že by se na isometrické zobrazení herních světů zcela zapomnělo. Z tohoto důvodu si v dnešním článku popíšeme, popř. si alespoň připomeneme již dříve popsané hry, které vznikly v období let 1989 až 1994 a byly určeny jak pro osobní mikropočítače (Atari ST, Amiga, IBM PC), tak i pro některé šestnáctibitové herní konzole.

Obrázek 1: Herní prostředí hry Alien 8 – typické isometrické hry z období největší slávy osmibitových domácích mikropočítačů.

Hry, které jsou vypsány v tabulce zobrazené pod tímto odstavcem, spadají do několika různých žánrů – strategické simulace, akční adventury atd. (hry jsou uspořádány podle data svého vzniku):

Kapitola	Název hry	Vydáno v roce
2	Populous	1989
4	Powermonger	1990
5	Cadaver	1990
3	Populous II	1991
6	A-Train	1992
8	Syndicate	1993
7	SimCity 2000	1994
9	Little Big Adventure	1994

Obrázek 2: Demonstrační scéna hry Marble Madness popsané v předchozí části tohoto seriálu.

2. Populous

Se hrou Populous jsme se již v tomto seriálu seznámili, takže si pouze připomeňme, že se jedná o jednu z prvních her spadajících do relativně úzké kategorie „god games“. Hráč se v Populous stává místním bohem, který dokáže do určité míry ovlivnit vývoj svých stoupenců. Ovšem lidé tvořící tuto sektu/církev se do značné míry chovají samostatně, což znamená, že nelze přímo řídit jejich činnost, což však nevadí, protože se celá hra odehrává v mnohem větším měřítku. Možnosti a schopnosti lokálního boha se liší v závislosti na tom, kolik many vlastní a množství many je závislé na počtu stoupenců daného boha.

Obrázek 3: Herní volby dostupné v Populous

Jednou ze základních schopností, které hráčem ovládaný bůh má, je změna okolní krajiny, což znamená, že je možné vytvářet kopce, údolí a samozřejmě i krajinu vyrovnávat, aby bylo možné stavět větší vesnice a hrady. Jakmile dojde ke stavbě větších vesnic, zvýší se i počet stoupenců boha řízeného hráčem a tím pádem se postupně zvětšují i jeho možnosti, takže například dokáže vyvolat zemětřesení, potopy či dokonce vytvořit sopku či bažiny.

Obrázek 4: Úprava krajiny.

Kromě zcela nového herního principu představeného právě v Populous se v této hře setkáme i s velmi zajímavým grafickým uživatelským rozhraním, které se do značné míry lišilo od většiny her, které byly v roce 1989 (vznik této hry) dostupné. Celý herní svět je totiž zobrazen s využitím isometrického zobrazení (proto se o této hře znovu zmiňujeme) a krajina je trojrozměrná. Isometrie je použita vlastně pro celé grafické uživatelské rozhraní, protože i všechny ikony reprezentující jednotlivé činnosti, které hráč může provádět, jsou umístěny do isometricky zobrazené mřížky. V levé horní části je zobrazena mapa ve formě knihy (ta obsahuje celkem 500 levelů) a v pravé horní části se po měřítku pohybuje zlatá šipka představující množství many a současně i možnosti, které bůh v daný okamžik má, tedy zda například může pouze měnit tvar krajiny, či zda je mu dovoleno vyvolávat zemětřesení, vytvářet sopky či provádět další „pokročilejší“ akce.

Obrázek 5: Úprava krajiny.

Obrázek 6: Človíčci sami staví pevnost.

Obrázek 7: Vesnice protivníka.

Obrázek 8: Vesnice protivníka.

Obrázek 9: Úprava krajiny protivníkem.

Obrázek 10: Výsledek jedné hry.

3. Populous II

Přímým následovníkem výše popsané hry hry Populous je hra nesoucí poněkud komplikovaný název Populous II: Trials of the Olympian Gods. Opět se jedná o „hru na boha“, přičemž celý herní svět obsahuje mnoho odkazů na starořeckou mytologii, což je podle mého názoru mnohem zajímavější, než tomu bylo v původní hře Populous, jejíž „fantasy“ svět nebyl nikde pevně zakotven. Hráč ve hře Populous II ovládá poloboha, přesněji řečeno některého z Diových nemanželských synů (Zeus byl podle starořecké mytologie v této oblasti dosti aktivní :-) Úkolem hráče je postupně porazit ostatní (polo)bohy a následně se setkat se svým otcem, který slíbil, že vítěze těchto válek mezi bohy povolá k sobě na horu Olympus.

Obrázek 11: Hlavní menu hry Populous II: Trials of the Olympian Gods.

Již při prvním pohledu na screenshoty této hry můžeme vidět rozdíl mezi původní verzí Populous a jejím pokračováním Populous II, nicméně původní způsob zobrazení herního světa s využitím isometrické projekce zůstal zachován. Ovšem mnohem více rozdílů a vylepšení se skrývá v samotné hře. Například je zde možné ovládat hrdiny, kteří taktéž pochází z řecké mytologie (v Populous I se namísto hrdinů ve hře pohybovali rytíři).

Obrázek 12: Způsob zobrazení herního světa byl oproti prvnímu dílu vylepšen.

Pravděpodobně nejzajímavější je rozšíření možností, které (polo)bohové mají. Původních osm základních „sil“ je zde totiž rozšířeno na 29 popř. na třicet sil (v závislosti na verzi hry), které jsou rozděleny do šesti kategorií: země, voda, vítr (vzduch), oheň, rostliny a lidé (ikony těchto šesti kategorií můžete na screenshotech vidět v levé dolní části obrazovky, kde jsou vyvýšeny nad okolní podložku). Navíc se původní ukazatel many rozšířil takovým způsobem, že se mana sbírá a používá samostatně pro každou kategorii zvlášť, což je zajímavější, protože se hráč může na základě svého rozhodnutí zlepšovat pouze ve vybrané oblasti. Teprve po dosažení určitého množství many může hráč začít používat složitější kouzla. Mana je opět generována na základě množství obyvatelstva vyznávajícího určitého boha, takže opět (alespoň přibližně) platí, že čím větší území a čím lidnatější osady hráč ovládá, tím je jeho pozice oproti oponentům výhodnější.

Obrázek 13: Modifikace tvaru krajiny.

Při popisu hry Populous II nesmíme zapomenout ani na režim multiplayer, tj. hry dvou lidských protivníků proti sobě. Podobně jako v mnoha dalších dobových hrách byl multiplyer podporován při spojení dvou a více počítačů do sítě (jestli se dá vůbec mluvit o skutečné síti) typu peer to peer – nebyl zde tudíž použit žádný centrální server, pouze osobní počítače, u nichž přímo seděli jednotliví hráči. V případě hry Populous II ve verzi pro operační systém DOS bylo možné počítače propojit buď s využitím síťových karet (klasický „koaxiální“ Ethernet), přes modem (příkazy pro vytočení čísla a volbu modulace se většinou v našich podmínkách musely zadávat ručně), popř. existovala nejjednodušší a současně i nejlevnější alternativa ve formě sériové linky.

Obrázek 14: Modifikace tvaru krajiny.

O možnosti multiplayer režimu se zmiňuji schválně z toho důvodu, že se z dlouhodobého hlediska jednalo o nejzajímavější variantu, jak bylo možné Populous II hrát, protože i tato hra trpěla tím, že jednotlivé mise si byly velmi podobné a hra tak postupně ztrácela na své přitažlivosti. K Populous II byl později vydán i samostatný datadisk s názvem Populous II: The Challenge Games, kde se namísto postav starořecké mytologie využívala mytologie japonská. Tento datadisk již byl zajímavější, protože každá mise měla odlišné cíle.

Obrázek 15: V Populous II vznikají i poměrně rozsáhlá města.

Obrázek 16: Nastavení parametrů hry.

Obrázek 17: Počítačem řízený oponent již udělal z původně hornaté krajiny placku.

Obrázek 18: Konec jedné mise.

Obrázek 19: Nastavení způsobu propojení dvou počítačů při multiplayeru.

Obrázek 20: Propojení je možné provést i přes sériový port.

4. Powermonger

Třetí dnes popisovaná hra se jmenuje PowerMonger a zajímavé na ní je mj. i to, že namísto klasického isometrického zobrazení (ve smyslu herní grafiky, ne přísné geometrie) se zde používá obecnější axonometrická projekce. Hra PowerMonger původně vznikla pro osobní mikropočítače Amiga a později byla portována mj. i na 16/32bitovou platformu x86 a operační systém DOS. V dobových recenzích je sice PowerMonger většinou zmiňován společně se hrou Populous, ovšem mezi těmito dvěma hrami existuje hned několik rozdílů, protože ve hře PowerMonger je hráčovým alter egem generál, jehož možnosti jsou zcela odlišné od možností boha z herní série Populous.

Obrázek 21: Herní prostředí hry PowerMonger s polygonovým 3D modelem terénu.

To například znamená, že se hra orientuje spíše směrem k taktickému obsazování jednotlivých nezávislých vesnic a měst s využitím vojáků, které má hráč k dispozici, nikoli k modelování terénu či k posílání různých katastrof na okolní národy. Některé akce ovšem mohou i zde mít určitý vliv na okolní terén. Příkladem může být odlesnění velké plochy, které vede k vyšší míře dešťů nebo sněhových přeháněk (ty ovlivňují například rychlost pohybu jednotek ve hře).

Obrázek 22: Obrázky domů a obyvatel herního světa jsou tvořeny pomocí spritů.

Základem této hry je ovládání armád, přičemž každému oddílu rozkazuje kapitán, který je hráčem přímo řízen (zabitím kapitána vlastně přestane jeho oddíl existovat, protože se vojáci vrátí domů). V závislosti na vzdálenosti jednotlivých oddílů vzniká mezi posláním rozkazu a jeho přijetím určitá časová prodleva, což vlastně odpovídá možnostem reálných (zde starověkých či středověkých) armád. Zajímavá a v době vzniku hry PowerMonger ne zcela obvyklá byla i možnost multiplayeru, tj. propojení dvou počítačů a hry dvou hráčů (což je vždy zajímavější, než se snažit hrát proti AI, která je buď slabá, nebo musí různým způsobem podvádět).

Obrázek 23: Neúspěšný konec hry.

Ve hře PowerMonger je použito trojrozměrné zobrazení herního světa, v němž je samotný terén reprezentován vystínovanými polygony a další objekty jsou zobrazeny formou dvourozměrných spritů (rastrových obrázků). Herní svět je možné zobrazit s různým měřítkem (celkem osm kroků zvětšení) a taktéž je možné pohledem natáčet, ovšem pouze po 90° (což je zajímavé, protože použitá technologie zobrazení by měla zvládnout prakticky libovolné natočení).

Obrázek 24: Ke hře se nyní připojili i dva AI-generálové.

Obrázek 25: Obsazení původně neutrálního města.

Obrázek 26: Ve městech se mohou vyrábět i nové zbraně.

Obrázek 27: Informace o hráčově alter egu.

Obrázek 28: Ve hře je simulováno i počasí.

5. Cadaver

V roce 1990 vydala společnost Bitmap Brothers svoji další přelomovou hru, jež nesla název Cadaver. Tato hra, kterou lze zařadit mezi akční adventury (s několika prvky RPG), se herním principem přibližovala již dříve popsaným „isometrickým hrám“ typu Knight Lore, Alien 8 či Head Over Heels. Hráč zde ovládá trpaslíka Karadoce, který se přes jeskyni se stokou dostal do podzemí Castle Wulfu a jeho úkolem je vyřešit nastražené pasti a hádanky a nakonec se, jak je to obvyklé, utkat s big bossem. Cadaver byl vydán pro osobní počítače Atari ST, Amiga, IBM PC (s DOSem) a Acorn Archimedes a záhy po svém vydání se stal velmi populární hrou, která navíc dostala několik ocenění.

Obrázek 29: Úvodní obrazovka hry Cadaver (DOS verze).

Kromě velmi pěkně zpracované isometrické grafiky (jak se ostatně na firmu Bitmap Brothers sluší a patří) byl totiž propracován i samotný příběh hry, který není zcela lineární, ale dává hráči velkou svobodu pohybu i rozhodování, jakým způsobem a v jakém pořadí se jednotlivé hádanky vyřeší (hra také obsahuje skryté místnosti). I samotný herní svět (hrad je rozdělen do pěti sekcí s rozdílným grafickým zpracováním) je dosti variabilní, zejména v porovnání se zmíněnými osmibitovými hrami, kterými se tvůrci Cadaveru nechali inspirovat.

Obrázek 30: Místnost, kde hra začíná.

Zajímavé je i grafické uživatelské rozhraní této hry – vzhledem k tomu, že se jedná o akční adventuru, musí hráč manipulovat s různými předměty (sbírat je či je posouvat), používat tyto předměty namísto stoličky :-), ovládat páky i další prvky umístěné v podzemí hradu atd. Veškeré ovládání je prováděno přes „kontektové ikony“ (levý dolní roh obrazovky), které ukazují akce, které je možné v daný okamžik provádět. Když se hráčovo alter ego dotkne nějakého předmětu, objeví se ikony pro jeho zvednutí, v případě přiblížení se k páce na stěně je možné přes ikony provést její stlačení atd. Díky takto vyřešenému grafickému uživatelskému rozhraní tak bylo možné hru ovládat i jednotlačítkovým joystickem.

Obrázek 31: Ovládat lze i páky na stěnách a další zařízení.

Obrázek 32: Podzemní místnost.

Obrázek 33: Propojovací tunely nemusí mít čtvercový tvar půdorysu, což je koncept převzatý z osmibitových her.

Obrázek 34: Další části podzemí Castle Wulfu.

Obrázek 35: Další části podzemí Castle Wulfu.

6. A-Train

Další hra, kterou si pouze stručně připomeneme, neboť již byla v tomto seriálu popsána dříve, se jmenuje A-Train a v roce 1992 ji vydala společnost Maxis. Jedná se o zástupce budovatelských her, v nichž se isometrická projekce používala a používá velmi často. Ve hře A-Train je možné si postavit jak celý herní svět, tak i železnici, která bude převážet pasažéry i zboží mezi jednotlivými městy či mezi jejich částmi.

Obrázek 36: Uživatelské rozhraní hry A-Train.

Při plánování jízdního řádu vlaků je dokonce možné detailně zvolit přehazování výhybek a simulace herního světa, na rozdíl od naprosté většiny dalších strategických her, počítá nejenom se střídáním dne a noci (plánování odjezdu vlaku do doby dopravní špičky…), ale i s tím, že se počet cestujících bude měnit například v době velkých svátků (zde můžeme vidět zaměření na trh v USA, i když možná existují i mutace A-Trainu určené pro další země).

Obrázek 37: Provoz vlaků.

Obrázek 38: Informace o autorech hry.

Obrázek 39: Stavba zábavního parku.

Obrázek 40: Úprava herního světa.

Obrázek 41: Koupě nového vlaku.

Obrázek 42: Úprava herního světa.

Obrázek 43: Úprava herního světa.

7. SimCity 2000

I s další budovatelskou hrou nazvanou SimCity 2000 jsme se již v tomto seriálu setkali, takže si jen stručně připomeňme, že tato hra byla vydána společností Maxis a jednalo se o pokračování známé hry SimCity, která však původně nepoužívala isometrickou projekci.

Obrázek 44: Hra SimCity 2000 – začínáme stavět nové město.

Naproti tomu tvůrci hry SimCity 2000 použili grafický režim o rozlišení 640×480 pixelů s 256 barvami, který byl nabízený prakticky všemi grafickými kartami SVGA. Díky použití tohoto režimu bylo možné herní svět zobrazit ještě podrobněji, než tomu bylo v původní hře SimCity s grafickým režimem 640×350 pixelů, ovšem pouze se šestnácti barvami (omezení grafické karty EGA). To však samozřejmě není vše. Kromě lepšího grafického režimu se taktéž změnil způsob zobrazení herního světa, protože se namísto půdorysného pohledu použilo isometrické zobrazení. S isometrickým zobrazením taktéž souvisí možnost „rotace“ pohledu na herní svět o 90°, protože některé vysoké budovy či prudké svahy mohou skrýt části města, které jsou však viditelné z jiné světové strany.

Obrázek 45: Hra SimCity – na začátku hry lze postavit jen tři typy elektráren.

Obrázek 46: Hra SimCity – rozdělení na bytové, obchodní a industriální zóny zůstalo ve velké míře zachováno.

Obrázek 47: Hra SimCity – pohled na město v jiném měřítku.

Obrázek 48: Hra SimCity – v podzemí se nachází mj. i rozvod vody.

8. Syndicate

Hry Populous, Populous II i PowerMonger byly vydány společností Bullfrog, která se proslavila především díky originálním nápadům při tvorbě nových her. Od stejné vývojářské společnosti pochází i další isometrická hra, která se jmenuje Syndicate. Tato akční hra, která kombinuje taktické i strategické prvky, byla vydána v roce 1993 a – podobně jako u výše popsané hry SimCity – zde byl použit grafický režim s rozlišením 640×480 pixelů, v němž bylo možné zobrazit mnohem více detailů (přibližně 4,5× více) než v případě starších isometrických her s rozlišením 320×200 pixelů.

Obrázek 49: Intro.

Děj Syndicate se odehrává v budoucnosti, konkrétně v roce 2096, kdy již prakticky přestaly existovat klasické vlády, protože se oproti dnešku ještě více zvýšil vliv korporací/syndikátů. Úkolem hráče je s využitím až čtyř vybraných agentů plnit různé mise, například provést infiltraci do budov vlastněných konkurenční korporací, zabít vybrané osoby, dojít na určité místo ve městě atd. Konečným cílem misí je rozšíření vlastního území, protože z něho (resp. od lidí zde žijících) lze vybírat daně, které se použijí například na vývoj a výzkum nových technologií. Vzhledem k tomu, že se jednotlivé mise od sebe odlišují, je nutné pro jejich splnění vybrat a „nakonfigurovat“ vhodné agenty – každý agent je totiž cyborgem, takže je možné jeho původní tělo obohatit o různé kybernetické doplňky (jež lze navíc dále vyvíjet a získat tím náskok nad dalšími korporacemi).

Obrázek 50: Hlavní menu hry.

Jednotliví agenti se pohybují v isometricky zobrazeném světě a veškeré akce jsou prováděny v reálném čase (což je pravděpodobně největší rozdíl mezi touto hrou a sérií UFO). Ovládání je možné provádět pomocí myši, popř. je možné pomocí dalších ovládacích prvků (levý horní roh obrazovky) například po určitou dobu zvýšit rychlost či sílu vybraného agenta atd.

Obrázek 51: Výběr státu (resp. území ovládané korporací).

Obrázek 52: Začátek mise.

Obrázek 53: Futuristické stavby budoucnosti.

Obrázek 54: Futuristické stavby budoucnosti.

Obrázek 55: Zhodnocení mise.

Obrázek 56: Konfigurace agenta – cyborga.

9. Little Big Adventure

Poslední dnes popisovaná hra s isometricky zobrazeným světem se jmenuje Little Big Adventure (zkráceně LBA) a vydána byla v roce 1994, tj. ve stejném roce, jako SimCity. Jedná se o zástupce akčních adventur, tj. hra zhruba spadá do stejné skupiny, jako Cadaver či starší isometrické hry vyvíjené společností Ultimate Play the Game. Ovšem díky tomu, že Little Big Adventure vznikla pro relativně výkonné počítače IBM PC a herní konzoli PlayStation, bylo možné do větší míry propracovat jak vlastní herní svět, tak i možnosti hlavního hrdiny. Navíc hra využívala grafický režim s rozlišením 640×480 pixelů, což jen přispělo k velkému úspěchu LBA mezi hráči. Navíc se hra původně dodávala na paměťovém médiu CD-ROM, což tvůrcům umožnilo do hry přidat video sekvence i mluvenou řeč (později byla hra vydána i na disketách, kde se však hráči museli bez těchto vymožeností obejít).

Obrázek 57: Little Big Adventure – intro.

Na rozdíl od starších isometrických adventur je však v LBA použita poněkud odlišná technika zobrazování – svět zde totiž není rozdělen do jednotlivých místností, které by se na obrazovce skokově přepínaly; zajímavé je taktéž to, že postavičky jsou plně polygonové a dobře animované (v určitém ohledu připomínají Prince of Persia či Ečstaticu). Ani děj hry není striktně lineární, spíše se zde celý herní svět přibližuje idee „open worldu“, i když je pravda, že otevření některých dalších lokací je vázáno na nutnost vyřešení určitých úkolů. Série LBA je tak určitým vyvrcholením klasických isometrických akčních her, jejichž historie začíná u Knight Lore.