Historie vývoje počítačových her (124. část – vývoj RPG v rozmezí let 1980 až 1985)

17. 4. 2014

Doba čtení: 13 minut

Líbí se vám článek?
Podpořte redakci

V dnešní části seriálu o historii vývoje počítačových her si společně popíšeme nejdůležitější hry typu RPG, které vznikly v první polovině osmdesátých let minulého století. V této době se největší popularitě v oblasti RPG těšily především herní série Dunjonquest, Ultima a Wizardry.

Obsah

1. Historie vývoje počítačových her (124. část – vývoj RPG v rozmezí let 1980 až 1985)

2. Herní série Dunjonquest

3. Trilogie Temple of Apshai

4. Herní série Ultima mezi roky 1981 až 1985

5. Ultima I: The First Age of Darkness

6. Ultima II: The Revenge of the Enchantress

7. Ultima III: Exodus

8. Herní série Wizardry

9. Wizardry I

10. Wizardry II

11. Wizardry III

12. Odkazy na Internetu

1. Historie vývoje počítačových her (124. část – vývoj RPG v rozmezí let 1980 až 1985)

V předchozí části seriálu o historii vývoje počítačových her jsme se zabývali prehistorií her, které je možné zařadit do žánru RPG (Role-Playing Games, poněkud nepřesně překládáno jako „hry na hrdiny“). Prehistorické RPG byly původně vyvíjeny na mainframech a různých typech minipočítačů; teprve později, konkrétně na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, došlo k rozšíření tohoto zpočátku relativně málo významného žánru i na osmibitové domácí herní počítače a taktéž na osmibitové herní konzole.

Obrázek 1: Úvodní obrazovka trilogie Temple of Apshai.

A právě tímto obdobím se budeme zabývat v dnešním článku – popíšeme si totiž hry patřící do herních sérií Dunjonquest, Ultima a Wizardry. V rámci všech tří zmíněných herních sérií vzniklo poměrně velké množství her různého rozsahu i kvality, na nichž si můžeme ukázat jak některé typické prvky těchto her, tak i různá vylepšení, díky nimž se celý žánr RPG postupně rozšiřoval a začal pronikat i mezi běžné hráče.

Obrázek 2: Výběr charakteristik nové postavy.

2. Herní série Dunjonquest

První herní sérií spadající do žánru RPG, se kterou se v dnešním článku seznámíme, je herní série nazvaná Dunjonquest. Jednotlivé hry, které do této série náleží, byly původně vydávány společností Automated Simulations, jenž je však hráčům známá spíše pod pozdějším jménem Epyx. Do herní série Dunjonquest je zařazeno poměrně velké množství her vypsaných v tabulce umístěné níže, ovšem nejznámější i komerčně nejúspěšnější byla hra Temple of Apshai, k níž byla vydána další dvě rozšíření herního světa i příběhu nazvaná Upper Reaches of Apshai a Curse of Ra.

Obrázek 3: Výběr charakteristik nové postavy.

Jak původní hra, tak i obě rozšíření byly později vylepšeny a znovu vydány ve formě trilogie (právě z této trilogie pochází screenshoty použité v dnešním článku). Většina her ze série Dunjonquest používá způsob zobrazení typický pro většinu RPG první generace – na herní svět se hráč dívá z půdorysu, ovšem postavy jsou vidět zboku. Celý svět je rozdělen na „dlaždice“ a jak hráč, tak i NPC se pohybují skokově přes jednotlivé dlaždice (ve zmíněné trilogii je sice pohyb plynulý, což však vede ke zpomalení celé hry).

Obrázek 4: Vstup do herního světa.

Seznam her patřících do série Dunjonquest:

#	Název hry	Rok vzniku	Poznámka
1	Dunjonquest: Temple of Apshai	1979
2	Dunjonquest: The Datestones of Ryn	1979
3	Dunjonquest: Morloc's Tower	1979
4	Dunjonquest: Sorcerer of Siva	1981
5	Dunjonquest: Upper Reaches of Apshai	1981	první rozšíření hry Temple of Apshai
6	Dunjonquest: Curse of Ra	1982	druhé rozšíření hry Temple of Apshai
7	Dunjonquest: Hellfire Warrior	1980
8	Dunjonquest: Danger in Drindisti	1980	rozšíření hry Hellfire Warrior
9	Dunjonquest: The Keys of Acheron	1980	rozšíření hry Hellfire Warrior
10	Temple of Apshai Trilogy	1985	trilogie

Obrázek 5: Boj s kostlivcem.

3. Trilogie Temple of Apshai

Hra Temple of Apshai vznikla již v roce 1979 (což je ve zdánlivém rozporu s nadpisem tohoto článku :), ovšem tato první verze byla dostupná jen pro počítače TRS-80. Teprve později byla hra portována na slavný osmibitový mikropočítač Apple II a v roce 1983 na mikropočítače Atari, Commodore PET, Commodore C64 i na IBM PC. Později došlo k dalšímu vylepšení grafiky a portaci na osobní počítače Amiga a Atari ST. Již z tohoto výčtu je patrné, že se jednalo o jednu z oblíbených her – ostatně do konce roku 1982 se prý prodalo 40000 kopií, což překonalo jak Ultimu, tak i Wizardry (zvlášť pikantní je to v případě Ultimy, která byla prezentována jako jedna z nejúspěšnějších dobových RPG).

Obrázek 6: Sympatická středověká angličtina.

4. Herní série Ultima mezi roky 1981 až 1985

Jedna z nejstarších, nejznámějších i nejúspěšnějších herní sérií v žánru RPG je herní série Ultima, o níž jsme si řekli základní informace již v předchozí části tohoto seriálu. Předchůdcem série Ultima je hra Akalabeth: World of Doom pocházející z období let 1979 až 1981 (existovalo totiž několik verzí této hry). První Ultima začala vznikat již v roce 1980, ovšem vydána byla až o rok později.

Obrázek 6: Ultima I – přepracovaná a vylepšená verze hry.

V následující tabulce jsou vypsány hry ze základní řady Ultimy, ovšem – jak si řekneme příště – paralelně s touto hlavní řadou vznikly i další hry s podobným herním systémem, především Ultima Underworld (první dungeon s možností volného pohybu v herním světě) a Ultima Online:

#	Název hry	Rok vzniku
1	Ultima I	1981
2	Ultima II	1982
3	Ultima III	1983
4	Ultima IV	1985
5	Ultima V	1988
6	Ultima VI	1990
7	Ultima VII	1992
8	Ultima VII, Part Two	1993
9	Ultima VIII	1994
10	Ultima IX: Ascension	1999

Obrázek 7: Úvodní obrázek Ultimy I na osmibitových mikropočítačích Atari.

5. Ultima I: The First Age of Darkness

První Ultima, jejíž původní jméno mělo znít Ultimatum, byla naprogramována převážně v BASICu a vydána byla pro osmibitové mikropočítače Apple II. Podle informací distributora se jen pro tuto platformu prodalo více než 30000 kopií této hry. Díky nespornému komerčnímu úspěchu Ultimy I došlo později k její konverzi na další počítačové architektury, především na různé osmibitové mikropočítače (většina těchto konverzí vznikla v letech 1982 až 1984).

Obrázek 8: Úvodní obrazovka.

Tato verze Ultimy I byla dodávána pouze na disketách a neobsahovala žádné další doplňky. Ovšem v roce 1986 byla vydána kompletně přepsaná varianta této hry (mj. i pro IBM PC), kde již můžeme najít různé doplňky, které se staly typické pro mnoho her vydaných společností Origin. Mezi tyto doplňky patří především mapa, kniha First Age of Darkness, referenční karta a pětice mincí: jedna zlatá, tři stříbrné mince a jedna mince měděná.

Obrázek 9: Generování postavy.

V této hře již byly využity prvky typické pro mnoho RPG pocházejících z první poloviny osmdesátých let minulého století – zobrazení herního světa z půdorysu a zobrazení dungeonů z pohledu první osoby. Prozatím zde však nenajdeme nelineární příběh s mnoha questy, ale pouze hlavní dějovou linii, takže se – především při zpětném pohledu – tato hra může zdát poněkud těžká a nudná.

Obrázek 10: Loading screen (IBM PC).

Obrázek 11: Hlavní menu hry.

Obrázek 12: Generování postavy.

Obrázek 13: Generování postavy.

Obrázek 14: Ukázka herního světa.

Obrázek 15: Inventář.

Obrázek 16: Minimalisticky řešený boj (roguelike :-).

Obrázek 17: Hrad.

Obrázek 18: Město.

Obrázek 19: Dungeony s wireframe grafikou.

Obrázek 20: Dungeony s wireframe grafikou.

Obrázek 21: Dungeony s wireframe grafikou.

Obrázek 22: Další město.

6. Ultima II: The Revenge of the Enchantress

Druhý díl Ultimy svým dějem navazuje na díl první, a i způsob jeho zpracování se od prvního dílu příliš nelišil. Samotný herní svět však byl rozšířen, takže obsahuje například větší množství měst a dokonce i možnost cestování časem mezi několika časovými obdobími. I díky tomuto mechanismu se herní svět rozšířil, protože mezi jednotlivými časovými periodami lze například přenášet předměty. Jednotlivá časová období jsou pojmenovaná „Time of Legend“, „Pangea“ (před 300 až 250 miliony let), „B.C.“ (1423), „A.D.“ (1990) a „Aftermath“ (po roce 2112).

Obrázek 23: Loading screen (Atari).

Poslední časové období zasazené do roku 2112 je poměrně zvláštní na RPG hru s především středověkými rekvizitami, protože v roce 2112 je celý svět zničený nukleární válkou a hráč zde musí objevit kosmickou loď. Nicméně hlavní dějová linie se odehrává ve fantasy světě, podobně jako je tomu i v mnoha dalších RPG. I v Ultimě II nalezneme různé dungeony zobrazené formou drátového modelu, protože skutečné čtverečkové dungeony se objevily až o několik let později.

Obrázek 24: Úvodní obrazovka (Atari).

Obrázek 25: Generování postavy.

Obrázek 26: Loading screen (IBM PC).

Obrázek 27: Úvodní obrazovka (IBM PC).

Obrázek 28: Začátek hry.

Obrázek 29: Přístav.

Obrázek 30: Město.

Obrázek 31: Ukázka zobrazení herního světa.

Obrázek 32: Dungeony s wireframe grafikou.

Obrázek 33: Sci-fi část hry.

Obrázek 34: Demo s ukázkou závěrečné bitvy.

Obrázek 35: Zadní část přebalu hry.

7. Ultima III: Exodus

Poslední díl úvodní trilogie Ultimy, který se jmenuje Ultima III: Exodus, byl vydán v roce 1983; současně se jedná o první Ultimu vydanou společností Origin (úvodní díl Ultimy vydala firma California Pacific Computers, druhou pak slavná Sierra On-Line). Jak se u celé trilogie stalo zvykem, byla i tato hra původně vydána pro osmibitové mikropočítače Apple II a později došlo k portaci na minimálně třináct dalších platforem – jednalo se o osmibitové mikropočítače (Atari, Commodore C64), osobní mikropočítače (Atari ST, Amiga, Macintosh) a dokonce i o osmibitovou herní konzoli NES (Nintendo Entertainment System).

Obrázek 36: Přebal krabicové verze hry Ultima III.

Ultima III: Exodus je s velkou pravděpodobností první RPG s plně animovanými postavami; ovšem důležitější technologickou novinkou je zde možnost ovládat čtveřici postav, nejenom postavu jedinou, což mělo i vliv na změnu ovládání postav při bojích, které se odehrávají na zvláštní obrazovce (v prvních dvou dílech Ultimy se boje odehrávaly na hlavní obrazovce, kdy se jen zvolil příkaz pro útok).

Obrázek 37: Editor map vytvořený pro Ultimu III.

Dalším technologickým vylepšením byl nový algoritmus pro vykreslování dungeonů – zde došlo k výraznému posunu od jednoduché drátové (wireframe) grafiky ke složitějšímu algoritmu, díky němuž se tato hra začala podobat klasickým čtverečkovým dungeonům.

Obrázek 38: Editor map vytvořený pro Ultimu III.

Obrázek 39: Úvodní obrazovka hry Ultima III.

Obrázek 40: Úvodní obrazovka hry Ultima III.

8. Herní série Wizardry

Jedna z nejstarších herních sérií spadajících do žánru RPG nese název Wizardry. První hra patřící do této série (Wizardry I: Proving Grounds of the Mad Overlord) vznikla již roku 1981 po cca dvou a půl letech vývoje a v ročních až dvouletých odstupech následovaly další díly, na kterých byl jasně patrný jak postupný technologický vývoj domácích a později i osobních počítačů, tak i vývoj celého žánru RPG (začal se objevovat komplikovaný příběh, historie herního světa i questy paralelní k hlavnímu cíli hry). První díly série Wizardry byly mj. určeny i pro osmibitové osobní počítače Apple II, další díly již byly vytvořeny pro počítače kompatibilní s IBM PC (vybavené DOSem) a prozatím poslední hry z této série jsou určeny taktéž pro počítače IBM PC, ovšem již ne pro PC XT vybavená grafickou kartou CGA a 640 kB operační paměti, ale minimálně procesorem Pentium a grafickým akcelerátorem. Pravděpodobně nejvíce oblíbenou hrou z této série je sedmý díl Wizardry VII: Crusaders of the Dark Savant, ovšem i předchozí díly si zaslouží alespoň stručný popis.

Obrázek 41: Hra Wizardry I používala pro zobrazení herního světa jednoduchou vektorovou grafiku, která se v mnoha ohledech podobá způsobu zobrazení dungeonů v sérii Ultima.

9. Wizardry I

První tři díly herní série Wizardry (Wizardry: Proving Grounds of the Mad Overlord (1981), Wizardry II: The Knight of Diamonds (1982) a Wizardry III: Legacy of Llylgamyn (1983)) mají mnoho společných vlastností, proto se někdy považují za trilogii, což je v podstatě správné, neboť tyto hry jsou spojeny i svým příběhem. Tyto hry byly vytvořeny Andrewem Greenbergem a Robertem Woodheadem (kteří v době dokončování prvního dílu ještě studovali) v programovacím jazyku Basic (konkrétně v dialektu určeném pro mikropočítače Apple), ovšem časově náročné části a posléze i celý herní engine byly později přepsány do Pascalu.

Obrázek 42: Obrazovka se hrou při setkání s protivníkem. V dolní části je seznam hráčů (zde jen jeden), v části horní je možné zvolit způsob útoku, obranu, útěk atd.

Z technologického hlediska se jedná o poměrně jednoduché hry („3D“ pohled zaujímá cca 10% plochy obrazovky, používá se jednoduchá vektorová grafika bez výplní a textur), ale už od prvního dílu se hráč seznamuje s prostředím pomocí poměrně propracovaného příběhu a i vlastnosti postav (kouzlení, způsob vylepšování vlastností atd.) byl poměrně dobře nastaven, takže si první tři díly získaly i přes skutečně značnou složitost a dlouhý herní čas (nebo i právě proto) své příznivce.

Obrázek 43: Další obrazovka se hrou Wizardry I ve chvíli setkání s protivníkem.

10. Wizardry II

Všechny tři zmíněné hry obsahovaly i několik nedostatků, například teleport mohl postavy přenést do skály, nikoli jen do volného prostoru apod. Taktéž nebyl podporován automaping, což je však vzhledem ke stáří těchto her a úrovni tehdejší výpočetní techniky (v tomto případě zejména běžných kapacit operačních pamětí) pochopitelné. Jedním z důvodů, proč jsou všechny tři první díly herní série Wizardry popsané společně, je i to, že se jedná o vzájemně propojenou a na sebe navazující herní ságu. Například do druhého dílu je možné naimportovat postavy, se kterými byl dohraný díl první. Totéž platí pro vztah mezi třetím dílem a oběma předchozími částmi – opět je možné (resp. zde dokonce nutné!) naimportovat postavy se schopnostmi získanými při průchodu prvním a druhým dílem. Na tomto místě stojí za připomenutí, že zmíněný přístup (vzájemné propojení více her) není v RPG hrách zdaleka ojedinělý, byl totiž využit například i v prvních dvou dílech Dungeon Mastera, v nichž bylo možné do hry Chaos Strikes Back naimportovat postavy, se kterými se dohrála hra Dungeon Master (I).

Obrázek 44: Hra Wizardry II má poněkud odlišné rozhraní než první díl, ovšem možnosti boje zůstávají ve velké míře beze změny.

11. Wizardry III

Zajímavý je třetí díl vytvořený v roce 1983, protože v něm je zapotřebí v průběhu hry měnit složení týmu, ve kterém se může v jednu chvíli nacházet až šest postav. Každá postava je mj. charakterizována vlastností dobrý/neutrální/špatný (první postava na předchozím obrázku má například vlastnost a povolání good fighter) a není možné sestavit tým, ve kterém by se současně nacházely dobré a špatné postavy (takové spojenectví by velmi rychle skončilo ne-náhodnou smrtí některé z postav). Ovšem každé patro dungeonu, který má v této hře šest úrovní, lze dohrát buď se skupinou složenou z dobrých a popř. i neutrálních postav, nebo naopak se skupinou složenu ze špatných (zlých) a neutrálních postav, což znamená, že se jednotlivé postavy musí v průběhu hry vyměnit.