Historie vývoje počítačových her (31.část - herní klasiky portované na konzoli Game Boy)

14. 6. 2012

Doba čtení: 26 minut

Líbí se vám článek?
Podpořte redakci

V dnešní části seriálu o historii vývoje počítačových her a herního hardware si popíšeme některé dnes už klasické počítačové hry, které byly v průběhu osmdesátých a devadesátých let minulého století přeportovány na osmibitovou kapesní herní konzoli Game Boy. Najdeme zde například R-Type, Turrican či Castlevania.

Obsah

7. Castlevania Legends

8. Obsah následující části seriálu

9. Odkazy na Internetu

1. Asteroids

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky si popíšeme některé dnes již klasické hry, které byly v minulosti s větším či menším úspěchem přeportovány na osmibitovou kapesní herní konzoli Nintendo Game Boy. Programátoři a především pak grafici (v menší míře pak hudebníci) museli při konverzích her na Game Boye vzít do úvahy zejména relativně omezené možnosti displeje z kapalných krystalů, kterým byla tato herní konzole vybavena – již z předchozích částí seriálu víme, že rozlišení rastrového obrazu dosahovalo 160×144 pixelů a namísto barev mohl být každý pixel zobrazen ve čtyřech stupních šedi. Naproti tomu se při konverzi mohl s výhodou využít poměrně rychlý mikroprocesor Game Boye a ani jeho zvukové možnosti nijak vážně nezaostávaly za konkurencí.

Obrázek 1: Společná startovní obrazovka her Asteroids a Missile Command.

Všechny screenshoty, které jsou uvedené v tomto textu, byly zvětšeny na dvojnásobné rozlišení 320×288 pixelů (bez použití smoothingu), takže velikost obrázku v prohlížeči by měla zhruba odpovídat velikosti stejného obrázku na Game Boyi. Navíc si díky dvojnásobné velikosti každého pixelu (resp. jeho čtyřnásobné ploše) můžete lépe prohlédnout, jakým způsobem se zvyšoval zdánlivý počet barev například využitím ditheringu apod.

Obrázek 2: Výběr hry Asteroids.

První hru pravděpodobně není zapotřebí nijak zvlášť představovat, protože se jedná o naprostou herní klasiku. Mluvíme o hře Asteroids, jejíž původ sahá až do roku 1979, kdy tuto hru společnost Atari vydala ve formě video automatu vybaveného vektorovým displejem. Vzhledem k tomu, jaké objekty se ve hře nacházely a jak se počítal pohyb těchto objektů, bylo použití vektorového displeje velmi dobrou volbou (a v době vzniku automatu vlastně jedinou technicky a ekonomicky dostupnou volbou). U verze hry Asteroids pro herní konzoli Game Boy byla vektorová obrazovka nahrazena LCD s poměrně nízkým rozlišením, což se dosti negativně projevilo na kvalitě zobrazení. Na druhou stranu však byla zachována hratelnost. Pro doplnění si uveďme, že hra Asteroids byla pro Game Boy vydána společně se hrou Missile Command (další klasika) na jednom paměťovém modulu. Hra Missile Command bude popsána v následující kapitole.

Obrázek 3: Herní plocha Asteroids ve verzi pro Game Boye se sice v principu neliší od originálního hracího automatu, nicméně vektorová grafika je v tomto případě značně odlišná od rastrového displeje Game Boye.

Obrázek 4: Malé porovnání: originální Asteroids na vektorové obrazovce herního automatu.

Obrázek 5: Další porovnání: Asteroids 2, taktéž na vektorové obrazovce.

2. Missile Command

Jak jsem se již zmínil v závěrečné části předchozí kapitoly, byla společně se hrou Asteroids na jediném paměťovém modulu dodávána i hra Missile Command (výběr jedné z těchto her se prováděl na úvodní obrazovce zobrazené na prvním obrázku). I hra Missile Command byla poprvé představena na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století ve formě video automatu a dnes je považována ze jednu ze „zlatých her“ tohoto období. Díky svému úspěchu byla Missile Command portována i na prakticky všechny doposud vyrobené herní konzole; známá je především předělávka na herní konzoli Atari 2600, kde se Missile Command dokonce stala třetí oficiálně nejprodávanější hrou s počtem přibližně 2,5 milionu vyrobených a prodaných paměťových modulů. I kvůli tomuto obchodnímu úspěchu vzniklo několik dalších her s podobným principem; příkladem může být hra Atlantis, o níž jsme se již v tomto seriálu zmínili.

Obrázek 6: Missile Command na Game Boyi – první úroveň.

Nicméně se opět vraťme ke hře Missile Command konvertované na herní konzoli Game Boy. I v tomto případě museli programátoři upravit herní prostředí takovým způsobem, aby ho bylo možné dobře vykreslit na displeji Game Boye – Game Boy má totiž grafický systém uzpůsoben spíše vykreslování samostatných objektů o rozlišení 8×8, 8×16 či 16×16 pixelů a nikoli úseček o proměnné délce a proměnném sklonu (těmito úsečkami jsou vykresleny dráhy bomb). Nicméně základní herní princip stále zůstává zachován – jediným úkolem hráče je s použitím dvou děl ochránit šest měst před zničením raketami, které jsou na města vystřelovány odněkud z kosmu. Ve verzi pro Game Boye může hráč provádět zaměřování pomocí D-padu a musí počítat s tím, že i jeho ochranné střely letí omezenou rychlostí a proto se musí střílet před útočné rakety. Jak je u podobných her zvykem, není zde žádný konec, takže se většinou soutěží o dosažení co nejvyššího skóre.

Obrázek 7: Missile Command na Game Boyi.

Obrázek 8: Missile Command na Game Boyi.

Obrázek 9: Missile Command na Game Boyi (hra vznikla dlouho před 09/11).

Obrázek 10: Porovnání: Missile Command na herní konzoli Atari 2600.

3. Boulder Dash

I s následující hrou jsme se již v tomto seriálu setkali, a to dokonce vícekrát. Jedná se o hru nazvanou Boulder Dash, což je původně produkt v minulosti velmi známé společnosti First Star Software, která mj. stála i za herním titulem Spy vs. Spy. Původní verzi této hry vytvořil programátor Peter Liepa pro osmibitové domácí mikropočítače Atari (kde využil především plynulý scrolling a vícebarevný textový režim nabízený grafickým čipem Antic), ovšem díky velkému úspěchu byla tato hra portována i na mnoho dalších osmibitových počítačů a později též na herní konzole a osobní počítače. Ve hře Boulder Dash hráč ovládá postavičku, která se musí prokopávat jeskyněmi, hledat v nich diamanty a naopak se vyhnout nepřátelům, kteří v jeskyních žijí (výhodou je, že pohyb nepřátel lze jednoduše odhadnout, protože se řídí primitivním algoritmem). V jeskyních se taktéž nachází různé předměty, které se musí využít při řešení některých hádanek – jedná se především o kameny, „magické zdi“ měnící kameny na diamanty a naopak, „láva“, která se rozlévá po jeskyni a změní se na diamanty nebo kameny atd. atd.

Obrázek 11: Úvodní obrazovka hry Boulder Dash ve variantě pro Game Boye.

Navíc ještě hráče většinou omezuje odpočítávaný čas, protože pro každou jeskyni je určeno, do kolika sekund (resp. do kolika desítek sekund) musí být nasbírán určený počet diamantů, načež hráč navíc musí najít východ z jeskyně. Celkově je možné říci, že se jedná o velmi dobrou hru (jednu z nejlepších her osmibitové éry), která klade požadavky jak na hráčův úsudek a dobrý odhad, co se stane o několik kroků dále, tak i na rychlé reakce – jedná se tedy o podobné nároky, jaké na hráče klade další veleúspěšná hra osmibitové éry: Tetris. Jak se však podařila konverze Boulder Dashe na herní konzoli Game Boy? Díky tomu, že programátoři měli k dispozici poměrně velký paměťový prostor na cartridgi, jsou do hry přidány další obrázky, především menu s výběrem místností. Přidána byla i zajímavá a užitečná volba zvětšení/zmenšení herního prostředí na poloviční velikost, což se hodí při orientaci v rozsáhlých bludištích. Osobně mi však hraní Boulder Dashe na Game Boyi stále kvůli nějakému detailu vadilo a při porovnání s Atari verzí jsem záhy přišel na co: tvůrci totiž namísto pohybu postavičky sloučeného se scrollingem pozadí pouze scrollují pozadím a postavička se stále nachází ve středu displeje, což je méně přirozené, než „sledování kamerou“ tak, jak tomu bylo v originální variantě této hry.

Obrázek 12: Výběr okruhu a obtížnosti.

Obrázek 13: První herní úroveň v režimu přiblížení.

Obrázek 14: První herní úroveň v režimu oddálení.

Obrázek 15: Pro porovnání: prakticky tatáž hra Boulder Dash ve variantě pro herní konzoli NES.

Obrázek 16: Hra Boulder Dash ve své verzi pro osmibitové počítače Atari do značné míry využívala možností poskytovaných čipem ANTIC i jeho display-listu.

4. Rampart

Konečně se dostáváme k první hře, kterou jsme se v tomto seriálu prozatím nezabývali. Tato hra se jmenuje Rampart a čtenáři si pravděpodobně budou pamatovat její verzi pro osobní počítače PC a operační systém DOS. O čem se vlastně v této hře jedná? Herní princip Rampartu v sobě kombinuje stavění hradů a umisťování děl do postaveného hradu či hradů, boj s protivníkem řízeným počítačem popř. lidským protihráčem a nakonec opravu hradů. Samotné stavění a oprava hradů vyžaduje jak určité plánování, tak i rychlé reakce, protože do nádvoří hradů musí být umístěna děla (všechna nádvoří musí být uzavřena, což je naznačeno jejich vybarvením) a navíc by měl být hrad co nejvíce odolný proti střelám protivníka. Není například vůbec dobrý nápad umístit hradbu u samotného okraje herního pole, protože se může stát, že počítač při opravě hradu nenabídne vhodný díl hradeb – zde můžeme vidět určitou souvislost s Tetrisem, ostatně i díly, z nichž se hrady staví, Tetris trošku připomínají.

Obrázek 17: Úvodní obrazovka hry Rampart ve variantě pro Game Boye.

Po postavení hradu či po jeho opravě je na základě výpočtu plochy nových nádvoří (popř. i výsledku předchozí bitvy) hráči přiděleno určité množství děl, které je možné na nádvoří umístit. Samozřejmě platí, že čím větší množství děl hráč vlastní, tím větší palebnou silou může zaútočit na protivníka. Druhá fáze hry je jednoduchá a ryze akční – ničení protivníkových hradeb a děl (při hře s AI pak jen zabíjení protivníků). I když má tato hra alespoň zdánlivě složitá pravidla, lze si je velmi snadno osvojit a především hra proti lidskému protivníkovi je velmi zajímavá – je totiž možné zvolit několik strategií stavby i útoku. Ve verzi pro Game Boye je však herní prostředí poněkud méně přehledné, a to zejména kvůli absenci barevného zobrazení, což se projevuje nejvíce při vlastním stavění hradu, popř. při jeho opravách.

Obrázek 18: Výběr hráče (obtížnosti).

Obrázek 19: První fáze hry – stavba hradu.

Obrázek 20: Druhá fáze hry – bitva.

Obrázek 21: Oprava hradu (zpět do první fáze).

Obrázek 22: Zajímavá kombinace stylu anime se středověkou tematikou (Japonská varianta cartridge).

5. R-Type

Máme před sebou další (v tomto seriálu prozatím nezmíněnou) hru, která se dnes nesporně řadí mezi klasické hry naprogramované v osmdesátých letech minulého století. Tato hra se jmenuje R-Type a jedná se o představitele scrollovacích 2D stříleček; v tomto případě celé herní prostředí scrolluje směrem doleva. Pravidla hry jsou, podobně jako u dalších her stejného žánru, v podstatě velmi jednoduchá – hráč ovládá raketu, se kterou musí zničit všechny protivníky a přitom sbírat různé předměty, díky nimž si může svoji raketu vylepšovat (o silnější zbraně, zbraně střílející pod jiným úhlem atd.). První verze hry R-Type vznikla již v roce 1987 a díky její velké oblibě a tím pádem i díky komerčnímu úspěchu, byla posléze portována na množství osmibitových domácích mikropočítačů (Commodore C64, Sinclair ZX Spectrum, Amstrad CPC), na osobní počítače (Amiga, Atari ST) i na mnoho osmibitových herních konzolí, především na Sega Master System (SMS) a v neposlední řadě i na Game Boye.

Obrázek 23: Úvodní obrazovka hry R-type ve variantě pro Game Boye.

Zatímco je většina scrollovacích 2D stříleček (a to mnohdy i těch dnešních) orientována především na získání co nejsilnějších zbraní a na rychlé reakce hráče, přináší R-Type ještě jeden prvek – poměrně složitý design některých úrovní. Pěkně je design úrovní vidět na jejich mapách; například na adrese http://maps.speccy.cz/map.php?id=R-Type&sort=0&part=9&ath= je dostupná mapa hry R-Type pro ZX Spectrum (ostatní verze mohou mít odlišný design). Konverze R-Type na Game Boye je z herního hlediska docela zdařilá, a to i díky využití grafického subsystému s podporou zobrazení spritů. Grafická stránka hry v porovnání s verzí pro osmibitové počítače (a samozřejmě pro počítače osobní) již poněkud pokulhává a v některých místech je jen velmi obtížně rozeznatelné, kde se nachází protivníci, kde hráčova raketa a kde pouze herní pozadí.

Obrázek 24: První úroveň hry R-type na Game Boyi.

Obrázek 25: První úroveň hry R-type na Game Boyi.

Obrázek 26: První úroveň hry R-type na Game Boyi.

Obrázek 27: Pro porovnání: úvodní obrazovka R-type na ZX Spectru.

Obrázek 28: Další porovnání: R-type na ZX Spectru.

6. Turrican

I hra Turrican, jejímž stručným popisem se budeme zabývat v této kapitole, se řadí mezi herní klasiku. Tato hra – plošinovka (platform game) – byla naprogramována v roce 1990 Manfredem Trenzem, který se mj. podílel i na vzniku hry R-Type, o níž jsme se zmínili v kapitole předchozí. Dalším důležitým členem vývojového týmu Turricanu byl Chris Hülsbeck, jenž se postaral o její skvělé ozvučení (http://www.mirsoft.info/gamemods.php, Turrican 2 pro Amigu). Hra Turrican byla původně určena pro domácí osmibitové mikropočítače Commodore C64, ovšem její komerční úspěch si samozřejmě vyžádal i konverzi na další platformy. Pravděpodobně nejlepší byla konverze této hry pro osobní počítače Amiga, ovšem ani konverze pro herní konzoli Game Boy nedopadla špatně, zvláště když si uvědomíme technologické možnosti této konzole v porovnání s C64 či dokonce s Amigou (viz obrázky 29 a 30).

Obrázek 29: Úvodní obrazovka hry Turrican na Game Boyi.

I když se Turrican řadí do skupiny plošinovek, jedná se ve skutečnosti o zcela jinou hru, než je tomu například v případě Maria (Mario Bros a další varianty) či Donkey Konga. Turrican totiž obsahuje velmi promyšlené úrovně a není tak zaměřen na pouhé správné načasování skoků, jako spíše na orientaci v úrovních, vyhledávání skrytých sekcí a rychlé souboje.

Obrázek 30: Úvodní obrazovka hry Turrican na Amize.

Obrázek 31: Turrican – první úroveň.

Obrázek 32: Turrican – první úroveň.

Obrázek 33: Turrican – první úroveň.

7. Castlevania Legends

Zatímco o hrách R-Type a Turrican jsme se v tomto seriálu dnes zmínili poprvé, v sedmé kapitole se – alespoň do určité míry – vrátíme k již probranému tématu. Při popisu her naprogramovaných pro osmibitovou herní konzoli Nintendo Entertainment System (NES) jsme se totiž mj. zmínili o herní sérii nazvané Castlevania. Hry patřící do této série leží na pomezí mezi klasickou plošinovkou a akční adventurou, v níž je možné nalézt i prvky (relativně jednoduché) RPG. První hra z celé série vznikla pro herní konzoli NES až v roce 1987, což znamenalo, že vývojáři již měli mnoho zkušeností s programováním pro tuto herní konzoli. To se týká i grafiků, protože Castlevania se stala oceňovaná mj. i díky velmi pěkně prokresleným scénám navozujícím tísnivou hororovou atmosféru, což dobře korespondovalo s ústředním tématem hry: bojem proti vampýrům, nemrtvým a v některých dílech i boj proti samotnému Drákulovi

Obrázek 34: Hra Castlevania pro Game Boy – úvodní obrazovka.

Pro kapesní herní konzoli Game Boy byly vytvořeny „pouze“ tři hry ze série Castlevania: Castlevania: The Adventure z roku 1989, Castlevania II: Belmont's Revenge z roku 1991 a konečně Castlevania Legends z roku 1997 (další jazykové verze vznikly až o rok později). Právě při porovnání mezi hrami Castlevania pro NES a pro Game Boy je asi nejvíce patrný rozdíl v grafických schopnostech obou herních konzolí. I přes poměrně pěkně prokreslené postavy i prostředí hry totiž postrádá verze pro Game Boy tísnivou atmosféru, kterou mohli hráči zažít na NESu (zde se mnohdy hra vykreslovala pouze s využitím šestnácti barev). Po herní stránce i po stránce zvukové jsou však konverze pro Game Boy dosti vydařené.

Obrázek 35: Úvodní obrazovka hry Castlevania I na NESu.

Obrázek 36: Hra Castlevania Legends pro Game Boy.

Obrázek 37: Hra Castlevania Legends pro Game Boy.

Obrázek 38: Hra Castlevania Legends pro Game Boy – konec hry.

Obrázek 39: Hra Castlevania Legends pro Game Boy – konec hry.

Obrázek 40: Pěkně navržená grafika hry Castlevania I na NESu (obrázek má jen 15 barev).

8. Obsah následující části seriálu

I v následující části tohoto seriálu se budeme věnovat popisu her, které vznikly pro kapesní herní konzoli Game Boy. Zejména se vrátíme k herním sériím: kromě série Castlevania totiž pro GB vycházely i hry patřící do série Legend of Zelda (pravda, pouze jeden titul), Final Fantasy atd. Nezapomeneme ani na další herní klasiky, například na legendární Lemmings, Q*Bert (Game Boy Color) atd.