Historie vývoje počítačových her (43. část - hry pro konzoli Sega Mega Drive/Sega Genesis: dokončení)

13. 9. 2012

Doba čtení: 20 minut

Líbí se vám článek?
Podpořte redakci

Dnes se již naposledy budeme zabývat tématem předchozích dvou dílů – popisem her, které byly vydány na herní konzoli Sega Mega Drive/Sega Genesis. Čeká nás popis jedné strategické hry, kombinace strategické a bojové hry, dvou netradičně pojatých závodních her, bojové hry a dalších lahůdek.

Obsah

1. Softwarová společnost Sensible Software

7. Contra: Hard Corps

8. Streets of Rage 1, 2 a 3

9. Odkazy na Internetu

1. Softwarová společnost Sensible Software

V předchozích přibližně čtyřiceti částech seriálu o historii vývoje výpočetní techniky jsme si již popsali několik desítek různých her vyvinutých mnoha společnostmi i jednotlivci, ovšem prozatím žádná doposud popsaná hra nepocházela od vývojářů pracujících pro softwarovou společnost Sensible Software. Tato zpočátku velmi malá skupina vývojářů a grafiků (všichni prý pracovali v jediné kanceláři) se stala mezi hráči známou již na počátku devadesátých let minulého století, kdy Sensible Software začala vyvíjet hry pro populární osobní počítače Amiga. Mnohé z těchto her získalo velmi dobrá hodnocení od recenzentů (někdy i více než 90 %), tudíž není velkým překvapením, že tyto úspěšné hry byly konvertovány i na další osobní počítače (Atari ST, IBM PC apod.) a taktéž na herní konzole, převážně na Segu Mega Drive/Segu Genesis a konkurenční Super Nintendo Entertainment System (SNES).

Obrázek 1: Hra Mega Lo Mania pro Segu Genesis – intro.

V dnešním článku si popíšeme dvě hry vyvinuté společností Sensible Software. Jedná se o strategickou hru Mega Lo Mania (kapitola 2) a o strategicko–„válečnou“ hru Cannon Fodder (kapitola 3). Tyto hry se od sebe v mnoha ohledech odlišují, na druhou stranu však mají i některé prvky společné. V obou hrách jsou například zobrazovány miniaturní postavičky o velikosti pouze několika pixelů, podobně jako tomu bylo v herní sérii Worms, jenž vznikla o několik let později (vývoj: Team 17). I základní způsob zobrazení je tentýž – herní scéna je viděna mírně z nadhledu stylem typickým pro mnohé hry pocházející z osmdesátých a devadesátých let minulého století: postavičky jsou promítány zboku, zbylá část scény (budovy, stromy) více z nadhledu, ovšem bez použití perspektivy, což je ovšem dobře, neboť takto bylo možné zachovat jednoduchost a přehlednost zobrazení obou her (osobně nejsem velkým zastáncem použití 3D grafiky i v těch případech, kdy to není nutné a 3D zobrazení se používá pouze pro efekt).

Obrázek 2: Hra Mega Lo Mania pro Segu Genesis – úvodní obrazovka.

Dále byly obě hry ve své původní variantě pro Amigu orientované primárně na ovládání pomocí myši (ikony, výběr postaviček do skupin), což se však muselo při konverzi na herní konzole změnit takovým způsobem, aby bylo možné využít D-pad doplněný o tři či čtyři další tlačítka. Z tohoto důvodu je nutné při načtení Mega Lo Manie či Cannon Fodderu do herní konzole Sega Mega Drive si na ovládání chvíli zvykat, zejména na přepínání mezi řízením postaviček a výběrem z menu v Cannon Fodderu (při použití myši je ovládání poněkud jednodušší). Zajímavé je, že se konverze obou her na konzoli Sega Mega Drive/Sega Genesis docela podařila, a to i přesto, že grafický subsystém této konzole nebyl nikdy určený pro zobrazení velkého množství malých postaviček (menších než klasické sprity) – velkou část práce při vykreslování na sebe pravděpodobně musel vzít samotný mikroprocesor Motorola M68000.

Obrázek 3: Hra Mega Lo Mania pro Segu Genesis – hlavní menu hry.

2. Mega Lo Mania

První hrou, kterou si v dnešním článku popíšeme, je hra s poněkud zvláštním jménem Mega Lo Mania. Jak již víme z předchozí kapitoly, je autorem této dosti neobvyklé hry společnost Sensible Software, která Mega Lo Manii vydala již v roce 1991 pro Amigu a v následujících dvou letech pak vznikly konverze pro další osobní počítače i pro herní konzole. Mega Lo Mania je sice strategickou hrou, která se však v mnoha ohledech odlišuje od dalších strategických her, které vznikaly v osmdesátých a devadesátých letech minulého století. Většina těchto her totiž byla orientována na vývoj, výrobu, objevování dalšího území a zdrojů na těchto územích a následně na boje (většinou tahové), kde hlavní roli hrála nejenom síla jednotek, ale i způsob jejich rozmístění na herní ploše. Naproti tomu u hry Mega Lo Mania je nejdůležitějším úkolem hráče rozdělování úkolů mezi omezenou skupinu „človíčků“, kterým je možné nařídit například vývoj nových zbraní či obranných prvků, těžbu surovin, stavbu dolů, obranných věží atd. Kromě toho bylo možné „človíčky“ rekrutovat do armády, nebo je jen tak ponechat v pevnosti bez práce, kde nudu mohli zahánět … rozmnožováním :-)

Obrázek 4: Hra Mega Lo Mania pro Segu Genesis – prostředí hry (nahoře mapa, vlevo dole výběr technologií, vpravo pohled na jednu dlaždici ostrova.

Hráč postupně prochází devíti různými epochami, které se nachází v různých dobách vývoje lidské civilizace. Tomu taktéž odpovídají dostupné zbraně, výrobní prostředky či obranné prostředky. V roce 9500 BC/př.n.l. tak po sobě človíčci umí jen házet kameny, popř. se mlátit klacky po hlavě, ale postupně se dostupné zbraně vylepšují (oštěpy, katapulty, střelné zbraně, dvouplošníky, stíhačky … až po střely s nukleárními hlavicemi a laserová děla) a tím se současně i mění styl staveb a způsob oblékání človíčků (navíc teprve s vývojem lepších dolů lze těžit i nerosty, které byly v předchozích epochách buď nedostupné nebo neupotřebitelné). V každé epoše je nutné vyhrát kampaň nad jedním až třemi soupeři (popř. spojenci) na třech malých ostrovech, jejichž plocha dosahuje maximální velikosti 4×4 dlaždic, přičemž na každé dlaždici je možné postavit pevnost, důl, obrannou věž atd. (na obrazovce lze zobrazit vždy jen jednu z těchto dlaždic).

Obrázek 5: Hra Mega Lo Mania pro Segu Genesis – 15 lidí bylo vybráno pro vymýšlení nové technologie, 4 lidé jsou v armádě a zbytek se nudí v pevnosti.

Na rozdíl od mnoha jiných strategických her však od sebe nejsou jednotlivé kampaně zcela izolovány, protože vždy před začátkem každé kampaně je pro ni nutné „alokovat“ určité množství človíčků. Čím více jich je na počátku kampaně umístěno do pevnosti, tím je tato kampaň jednodušší (lze rychleji stavět doly, vymýšlet nové technologie atd.) ovšem tím méně človíčků bude možné použít v dalších levelech. Z tohoto důvodu není zcela neobvyklé, že se jedna kampaň hraje i několikrát, aby ji hráč nakonec dokázal vyhrát s minimálním počtem človíčků.

Obrázek 6: Hra Mega Lo Mania pro Segu Genesis – čím více lidí se podílí na vývoji nové technologie, tím méně času bude trvat vývoj. Jedná se o nepřímou úměru, takže je zde dost místa pro „optimalizace“.

Odkazy na stránky s podrobnějšími informacemi o hře Mega Lo Mania:

Mega lo Mania
http://www.mobygames.com/game/mega-lo-mania
Mega Lo Mania
http://en.wikipedia.org/wiki/Mega_Lo_Mania

Obrázek 7: Hra Mega Lo Mania pro Segu Genesis – po vstupu do další éry (3000 BC) už bylo možné deset človíčků za odměnu poslat do dolů.

Obrázek 8: Hra Mega Lo Mania pro Segu Genesis – ještě složitější „alokace zdrojů“: 4 lidé jsou na obranných pozicích, 5 jich vyvíjí novou technologii, 5+5 doluje potřebný materiál, 10 jich je v armádě a 61 v pevnosti.

Obrázek 9: Hra Mega Lo Mania pro Segu Genesis – nepřítel nemá v tomto případě vůbec žádnou šanci.

3. Cannon Fodder

Druhou hrou vyvinutou společností Sensible Software, kterou si dnes popíšeme, je hra s názvem Cannon Fodder. Tato hra vznikla v roce 1993 a opět se jednalo o titul nejprve vydaný pro Amigu, kde podle hodnocení jednoho časopisu dokonce tato hra získala prestižní označení „Hra roku“ (na druhou stranu někteří recenzenti nepochopili humornou nadsázku této hry). Na základě úspěchu Cannon Fodderu na Amize postupně vznikly i konverze na další osobní počítače a herní konzole, včetně Sega Master System/Sega Genesis. Hra Cannon Fodder v sobě kombinuje prvky strategie probíhající v reálném čase a akční hry. Hráč ovládá skupinu vojáků, kteří musí v každé misi splnit určitý úkol – zabít všechny protivníky, zničit sklad atd. Vojáci jsou zpočátku vybaveni kulometem, ale postupně je možné jejich vybavení zlepšovat, například použít granáty nebo rakety (viz menu zobrazené vlevo nahoře). I výbava protivníků se v dalších misích vylepšuje, takže se setkáme s vojáky v džípech, tancích atd.

Obrázek 10: Hra Cannon Fodder pro Segu Genesis – symbol (nejenom) této hry.

Oproti hře Mega Lo Mania můžeme v případě Cannon Fodderu vidět mnohá vylepšení v technickém provedení hry. Herní prostředí Cannon Fodderu je nyní tvořeno velkou hrací plochou viděnou z mírného nadhledu, přičemž tato plocha, jenž je větší než obrazovka, plynule scrolluje, podobně jako v minule popsané hře Desert Strike. Kvůli tomu je k dispozici i mapa se zobrazením aktuální pozice hráčů (ikona vlevo dole).

Obrázek 11: Hra Cannon Fodder pro Segu Genesis – zde bude za chvíli stát hřbitov.

Jak jsme si již řekli v první kapitole, byla tato hra původně ovládána pomocí myši, ovšem při konverzi na Segu Mega Drive/Segu Genesis muselo být ovládání upraveno tak, že se pomocí D-padu řídí kurzor, jedno tlačítko slouží k potvrzení pohybu (postavičky zamíří tam, kde se nachází kurzor) a další dvě tlačítka ke střelbě. Kromě toho se pomocí tlačítka Start může kurzor přesunout do levé části obrazovky, kde je zobrazeno jednoduché menu s výběrem zbraní, rozdělení bojovníků do skupin atd. I prostředí jednotlivých misí se odlišuje. Zpočátku se bojuje v džungli, kde se vojáci nevyhnou nutnosti brodění se v řekách (pohyb je pomalý a nelze při něm střílet), ale v dalších misích dojde ke změně prostředí a částečně i ke změně strategie, kterou je nutné zvolit pro úspěšné dokončení jednotlivých misí.

Obrázek 12: Hra Cannon Fodder pro Segu Genesis – začátek mise (a současně i pěkný efekt paralelního scrollingu).

Odkazy na stránky s podrobnějšími informacemi o hře Cannon Fodder:

Cannon Fodder
http://www.allgame.com/game.php?id=739
Cannon Fodder [European]
http://www.allgame.com/game.php?id=15717
Retrospective: Cannon Fodder
http://www.rockpapershotgun.com/2007/11/11/retrospective-cannon-fodder/
Cannon Fodder
http://en.wikipedia.org/wiki/Cannon_Fodder_(video_game)

Obrázek 13: Hra Cannon Fodder pro Segu Genesis – první mise se odehrávají v džungli.

Obrázek 14: Hra Cannon Fodder pro Segu Genesis – řeku je potřeba přebrodit.

Obrázek 15: Hra Cannon Fodder pro Segu Genesis – návštěva v nepřátelské základně.

4. BC Racers

Další hra, o níž se dnes zmíníme, pochází ze zcela jiného prostředí. Tato hra, jenž začala být nabízena v roce 1994, se jmenuje BC Racers a jejím autorem je společnost Core Design (první podporovanou platformou byla opět Sega, konkrétně Sega Mega-CD). Název BC Racers poměrně přesně vystihuje, jaké téma je v této hře zpracováno – skutečně se jedná o závody, které ovšem probíhají v blíže neurčeném časovém období před naším letopočtem. V podstatě jde z historického hlediska o nesmysl, protože zde jsou vedle sebe zobrazeni ještěři a pralidé, to ovšem vůbec nic nemění na tom, že je hra pojata zábavnou formou. Závodní stroje se nejvíce podobají motorkám se sajdkárou, ovšem tyto motorky mají kamenná kola a sajdkára je podle všeho postavená ze dřeva :-) Tím, že na sajdkáře může sedět nějaký spolujezdec, mohli tvůrci do relativně nudných závodů přidat i další prvek – spolujezdec může různým způsobem (kyjem…) ohrožovat ostatní závodníky.

Obrázek 16: BC Racers pro Segu Genesis – hlavní menu hry.

Po grafické stránce je hra BC Racers pojata v komiksovém stylu a přibližuje se tak například minule popsané hře Earthworm Jim. Na některých platformách (nikoli na Sega Mega Drive) bylo možné, aby BC Racers hráli současně dva hráči na splitscreenu, ovšem na Sega Mega Drive se tvůrci rozhodli pro jiné řešení – nabídli možnost kooperativní hry, kdy jeden hráč řídil motorku a druhý hráč ovládal spolujezdce a prováděl i další činnosti. Technicky bylo pseudo-3D zobrazení herní scény vyřešeno poměrně jednoduše, protože se herní scéna skládala jen z několika typů objektů: plochá zem (zde se použila 3D projekce textury), pozadí tvořené scrollující bitmapou a hráči+další předměty a objekty (lampy, značky, stromy, chatky…) tvořené sprity, u nichž bylo nutné měnit jejich velikost v závislosti na vzdálenosti – ovšem v tomto případě se jedná o pouhé 2D operace.

Obrázek 17: BC Racers pro Segu Genesis – výběr vozidla a posádky.

Odkazy na stránky s podrobnějšími informacemi o hře BC Racers:

BC Racers
http://en.wikipedia.org/wiki/BC_Racers

Obrázek 18: BC Racers pro Segu Genesis – první závodní dráha je celkem jednoduchá (jen několik zatáček).

Obrázek 19: BC Racers pro Segu Genesis – stále první závodní dráha.

Obrázek 20: BC Racers pro Segu Genesis – noční závod.

Obrázek 21: BC Racers pro Segu Genesis – na poušti se v zatáčkách vozidlo často dostane do smyku.

5. Micro Machines

BC Racers samozřejmě není jedinou závodní hrou, v níž se namísto snahy o vytvoření co nejpřesnější simulace reálných automobilů či motorek její tvůrci zaměřili spíše na hratelnost a zábavnost. Další známé „nevážné“ závodní hry vyšly v sérii Micro Machines. V těchto hrách hráč ovládá modely formulí, motorových člunů atd., které jsou dostatečně malé na to, že závody bylo možné realizovat například na stole, na němž je závodní dráha vyskládána ze sponek, pravítka, několika tužek atd. Hra Micro Machines se taktéž od mnoha dalších závodních her odlišuje způsobem zobrazení – celý herní svět (dráha, hráči…) je vidět v půdorysném 2D pohledu (prakticky žádná snaha o 3D) a může scrollovat do všech stran, samozřejmě v závislosti na pohybu hráče. Ten ovládá formuli/motorový člun atd. velmi jednoduše – dva směry D-padu slouží pro zatáčení, jedno tlačítko je rezervováno pro plyn a druhé pro brzdu, popř. pro zpátečku – nic složitějšího nebylo nutné vymýšlet.

Obrázek 22: Micro Machines '96 pro Segu Genesis – hlavní menu hry.

Původní verze hry Micro Machines vyšla již v roce 1991 pro herní konzoli NES a v dalších letech vznikly verze další, které byly konvertovány na mnoho herních konzolí i osobních počítačů. Nás zde bude zajímat především hra Micro Machines 2 určená pro herní konzoli Sega Mega Drive/Sega Genesis, protože tato hra byla dodávána na paměťovém modulu společně s rozšířením této herní konzole (J-Cart), které umožňovalo připojení až čtyř ovladačů a tím pádem i současnou hru čtyř hráčů. Další dvě varianty Micro Machines, které byly určeny pro konzole Sega, byly hry Micro Machines Turbo Tournament '96 (nové dráhy a několik dalších vylepšení) a taktéž Micro Machines Military.

Obrázek 23: Micro Machines '96 pro Segu Genesis – první závodní dráha je velmi jednoduchá.

Obrázek 24: Micro Machines '96 pro Segu Genesis – typický pohled na autíčka z nadhledu.

Obrázek 25: Micro Machines '96 pro Segu Genesis – další závodní dráha je sestavena ze sponek (kde se asi inspirovali tvůrci nápovědy pro MS Word? :-)

Obrázek 26: Micro Machines 2 pro Segu Genesis – úvodní obrazovka.

Obrázek 27: Micro Machines 2 pro Segu Genesis – závodní dráha, opět viděna v půdorysu.

6. Mortal Kombat

Další herní sérií, s níž se v dnešním článku seznámíme, je herní série Mortal Kombat, kterou pravděpodobně není nutné většině čtenářů tohoto seriálu nijak podrobně představovat. Některé díly této herní série totiž byly portovány na poměrně velké množství osmibitových domácích počítačů, šestnáctibitových osobních počítačů i na mnohé herní konzole, ovšem asi největší úspěch měla její implementace v podobě herního automatu z roku 1992 (není divu – při konstrukci herního videoautomatu nebylo nutné provádět takové kompromisy, jako při návrhu herní konzole). Vraťme se ovšem ke hře Mortal Kombat. Herní princip všech her z této série je vlastně značně jednoduchý – hráč si z obrázkového menu vybere postavu a s ní se snaží v aréně bojovat proti postupně stále lepším a lepším protivníkům. Bojový styl jednotlivých postav vznikl sloučením několika existujících bojových stylů (karate, kick box atd.)

Obrázek 28: Mortal Kombat pro Segu Genesis – úvodní obrazovka.

V mnoha zemích byly s distribucí hry Mortal Kombat (přesněji řečeno převážně s dalšími díly, nikoli s dílem prvním) potíže, především z toho důvodu, že hra obsahovala dosti brutální animace (fatality) zobrazované ve chvíli, kdy jeden z hráčů ztratil veškerou energii. Konverze Mortal Kombatu, a to jak původní verze, tak i verzí dalších, na herní konzoli Sega Master System/Sega Genesis dopadla poměrně dobře a i ovládání bojovníků pomocí D-padu a trojice tlačítek je dostatečně přesné – tato hra totiž byla konvertována i na systémy, na nichž bylo ovládání vyřešeno špatně (někdy i kvůli hardwarovým omezením – počet současně stisknutelných kláves na PC apod.), což vedlo k tomu, že nebylo možné dosti rychle ovládat jednotlivé chvaty bojovníka.

Obrázek 29: Mortal Kombat pro Segu Genesis – výběr hráče.

Obrázek 30: Mortal Kombat pro Segu Genesis – seznam protihráčů seřazený podle jejich úrovně.

Obrázek 31: Mortal Kombat pro Segu Genesis – první kolo.

Obrázek 32: Mortal Kombat pro Segu Genesis – neslavný konec prvního kola.

Obrázek 33: Mortal Kombat pro Segu Genesis – podobně neslavný konec celé hry.

Obrázek 34: Mortal Kombat III pro Segu Genesis – hlavní menu hry.

Obrázek 35: Mortal Kombat III pro Segu Genesis – výběr hráče.

Obrázek 36: Mortal Kombat III pro Segu Genesis – seznam protihráčů seřazený podle jejich úrovně.

Obrázek 37: Mortal Kombat III pro Segu Genesis – prostředí hry.

Obrázek 38: Mortal Kombat III pro Segu Genesis – prostředí hry.

Obrázek 39: Mortal Kombat III pro Segu Genesis – prostředí hry.

7. Contra: Hard Corps

Další herní sérií, s níž se dnes alespoň ve stručnosti seznámíme, je herní série nazvaná Contra: Hard Corps. Za vývojem této hry stála společnost Konami, s jejímiž hrami jsme se již v tomto seriálu několikrát setkali. Příběh hry Contra: Hard Corps je poměrně jednoduchý (dal se ostatně shrnout do tří vět krátkého briefingu na začátku) – hráč si má vybrat jednoho člena ze čtyřčlenného elitního týmu policistů a následně pak udělat pořádek ve městě, jehož informační a obranný systém byl nabourán nějakým (zpočátku neznámým) hackerem, který díky tomu dokáže ovládat různé roboty i další zařízení. Zajímavé je, že již zmíněný elitní tým se neskládá jen z lidí (na výběr jsou dvě lidské postavy), ale i například i ze zmutovaného psa. Navíc je umožněna i hra dvou hráčů, kteří se pohybují na jediné obrazovce. Způsob ovládání vybraného hlavního hrdiny je velmi jednoduchý – hrdina se dokáže pohybovat v rámci svého 2D světa dopředu a dozadu, dokáže skákat, zalehnout a především střílet – a to čím více, tím lépe.

Obrázek 40: Contra Hard Corps – úvodní obrazovka s hlavním menu.

Kromě dobré hratelnosti je Contra: Hard Corps dobře naprogramovaná i po technické stránce, takže zde můžeme vidět téměř bezchybný scrolling, výbuchy přes celou obrazovku, hráče i jejich protivníky vykreslené jako velké a jasně rozeznatelné sprity atd. Pěkně je taktéž vyřešen výběr bojovníka, kdy se jednotlivé portréty mění pomocí efektního morfingu.

Obrázek 41: Contra Hard Corps – výběr bojovníka.

Obrázek 42: Contra Hard Corps – briefing před každou misí.

Obrázek 43: Contra Hard Corps – první mise.

Obrázek 44: Contra Hard Corps – jen si tak leží a střílí…

Obrázek 45: Contra Hard Corps – výběr dvou bojovníků při hře dvou hráčů.

Obrázek 46: Contra Hard Corps – další bojovník/bojovnice na výběr.

Obrázek 47: Contra Hard Corps – herní prostředí.

Obrázek 48: Contra Hard Corps – herní prostředí.

8. Streets of Rage 1, 2 a 3

Další zajímavou a v minulosti velmi populární herní sérií je série nazvaná Streets of Rage. V rámci této herní série vznikly v průběhu let 1991 až 1994 celkem tři hry nazvané jednoduše Streets of Rage, Streets of Rage 2 a Streets of Rage 3; přičemž je zajímavé, že tyto hry byly téměř exkluzivně vydány pouze pro herní konzole společnosti Sega, což je možná zvláštní, když si uvědomíme, jak velký trh mohl být těmito herními tituly pokryt (na druhou stranu však pro firmu Sega možná bylo mnohem důležitější vyhrát válku v prodeji herních konzolí). Hry ze série Streets of Rage svým stylem ztvárnění připomínají slavnou hru Renegade, kterou pravděpodobně budou znát například majitelé Amig, ZX Spectra, IBM PC apod., ovšem s tím rozdílem, že ve hře Streets of Rage stojí hráč na „správné“ straně, ovládá totiž vybraného policistu, proti němuž/nimž stojí skupina ovládaná hlavním záporňáckým bossem Mr.X.

Obrázek 49: Streets of Rage 1 – úvodní sekvence.

Na rozdíl od herní série popsané v předchozí kapitole (kde měly hlavní slovo střelné zbraně) se ve hrách Streets of Rage bojuje především rukama a nohama (v jednotlivých dílech postupně docházelo ke změně dostupných chvatů). Herní prostředí je velmi dobře ztvárněno a opět připomíná již zmíněné Renegade – hráči se pohybují po poněkud ošuntělém velkoměstě, v němž se nachází nezbytné rekvizity: světelné reklamy, noční podniky, telefonní budky, sklady atd. Hra využívá zobrazení ve stylu 2,5D (tj. třetí rozměr je přidán bez perspektivy), celé herní pozadí samozřejmě scrolluje a hráči i jejich protivníci jsou zobrazení s využitím spritů. Tato herní série zaujala taktéž hudbou, asi nejlepší melodie najdeme ve druhém dílu.