Historie vývoje počítačových her (85. část – klasické střílečky osmdesátých let III)

4. 7. 2013

Doba čtení: 14 minut

Líbí se vám článek?
Podpořte redakci

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky i o vývoji her si popíšeme dalších osm stříleček, které většinou vznikly na samotném začátku osmdesátých let minulého století. Popsány budou hry Super Cobra, Protector, Protector II, Fort Apocalypse, Repton, Blue Max, Blue Max 2001 a konečně hra Panther.

Obsah

1. Historie vývoje počítačových her (85. část – klasické střílečky osmdesátých let III)

10. Odkazy na Internetu

1. Historie vývoje počítačových her (85. část – klasické střílečky osmdesátých let III)

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky i o historii vývoje her si popíšeme další známé střílečky. Bude se jednat o klasické zástupce stříleček vznikajících především na počátku osmdesátých letech minulého století, a to jak pro video automaty, tak i pro osmibitové herní konzole a osmibitové mikropočítače. Dnes popisované hry lze rozdělit do tří skupin – střílečky s horizontálním scrollingem (sem patří zejména hra Super Cobra), střílečky kombinující horizontální a vertikální scrolling (hra Fort Apocalypse inspirovaná Super Cobrou) a konečně se budeme zabývat i hrami, v nichž docházelo ke scrollingu diagonálnímu. Typickým zástupcem této poměrně oblíbené kategorie her je Blue Max následovaný svým pokračováním s názvem Blue Max 2001; nesmíme ovšem zapomenout ani na později vydanou hru Panther, v níž byl použit téměř shodný způsob zobrazení.

Obrázek 1: Hra Zaxxon, popsaná minule,taktéž spadá do poměrně oblíbené kategorie diagonálně scrollujících stříleček.

Všechny dnes popisované hry jsou vypsány v tabulce zobrazené pod tímto odstavcem:

Kapitola	Název hry	Rok vzniku	Typ hry
2	Super Cobra	1981	horizontální scrolling
3	Protector	1981	horizontální scrolling
4	Protector II	1982	horizontální scrolling
5	Fort Apocalypse	1982	horizontální + vertikální scrolling
6	Repton	1983	horizontální scrolling
7	Blue Max	1983	diagonální scrolling
8	Blue Max 2001	1983	diagonální scrolling
9	Panther	1987	diagonální scrolling

Obrázek 2: Hra Super Zaxxon ve variantě pro osmibitové domácí mikropočítače Atari. Taktéž se jedná o střílečku s diagonálním scrollingem, podobně jako u originálního Zaxxonu.

Obrázek 4: Další snímek získaný ze hry Super Zaxxon ve variantě pro osmibitové domácí mikropočítače Atari.

2. Super Cobra

Mezi jednu z nejznámějších her vydaných ve formě video automatu již na samotném začátku osmdesátých let minulého století patří i hra s názvem Super Cobra, která byla vydána v roce 1981 společností Konami. Jedná se o stejnou firmu, která o dva roky později vydala hru Gyruss, o níž jsme se zmínili již minule. Hra Super Cobra, jejíž hardware byl založen na starší hře Scramble, patří mezi zástupce horizontálně scrollujících stříleček, v níž ovšem hráč nemůže ovlivnit rychlost scrollingu celého herního světa (což je rozdíl například oproti hře Defender, která hráči nabízela větší svobodu pohybu). Ve hře Super Cobra, ve které hráč ovládá vrtulník vybavený horizontálně střílejícím laserem i vrhačem bomb, se celý děj odehrává v jeskyních plných různých útočných zařízení – například děl a raket, později i útočících UFO. Dále se v jeskyni nachází i nádrže s palivem, které lze v případě potřeby čerpat dosti zajímavým způsobem – zničením těchto nádrží.

Obrázek 4: Úvodní obrazovka hry Super Cobra ve variantě pro osmibitový mikropočítač Atari.

I když nebylo možné ovlivnit rychlost scrollingu celého herního světa, šlo vrtulník alespoň do určité míry ovládat joystickem – pohyb byl možný nahoru a dolů, horizontální pohyb pak bylo možné pouze urychlit či do určité míry zbrzdit. Až na směr scrollingu a jiný způsob zobrazení herního světa se tedy Super Cobra podobá již popsané hře River Raid, ovšem ve skutečnosti se v Super Kobře jednotlivé úrovně (je jich celkem deset i se závěrečnou obdobou „bosse“) od sebe odlišují a jsou navrženy programátory, nikoli generovány s využitím generátoru náhodných čísel tak, jako je tomu v River Raid. Zajímavé je, jakým způsobem bylo řešeno použití dvou typů zbraní – horizontálně střílejícího laseru a bomb. K dispozici totiž bylo jen jedno tlačítko pro střelbu, takže se jednotlivé zbraně postupně přepínaly po každém výstřelu, což sice není zcela ideální, ale na lepší řešení si hráči museli počkat až ve hře Fort Apocalypse popsané níže.

Obrázek 5: Super Cobra – vstup do první obtížnosti.

Obrázek 6: Super Cobra – ničení cílů v první obtížnosti.

Obrázek 7: Super Cobra – herní svět je poměrně zajímavě členěn.

Obrázek 8: Super Cobra – vstup do druhé obtížnosti.

Obrázek 9: Super Cobra – jeskyně ve druhé obtížnosti.

3. Protector

Druhou střílečkou, s níž se v dnešním článku seznámíme, je hra Protector vydaná v roce 1981 společností Synapse Software (s touto firmou se dnes ještě setkáme v navazujících kapitolách) pro osmibitové mikropočítače Atari. Za vývojem hry Protector stál programátor Mike Potter, jenž se inspiroval již dříve popsanou automatovou střílečkou Defender. Základní koncept obou her je skutečně podobný: hráč v obou střílečkách ovládá stíhačku (vybavenou horizontálně střílejícím laserem), s níž se může svobodně pohybovat v horizontálně scrollujícím světě a ničit zde nepřátelské rakety, lasery či vzduchem plující miny. Ovšem zatímco Defender byl „pouze“ klasickou střílečkou, byla hra Protector poněkud rozšířena o nutnost záchrany osob, které jsou v herním světě ohroženy emzáky (podobný koncept se později objevil i v mnoha dalších střílečkách, z nichž některé budou popsány v navazujících kapitolách).

Obrázek 10: Úvodní obrazovka hry Protector.

Zajímavá je v Protectoru existence „emzáckého bosse“ představovaného kosmickou lodí, kterou kupodivu není možné zničit běžnou střelbou. Tato kosmická loď postupně odnáší své oběti a shazuje je do nedaleké sopky. Hráč tedy musí se svou stíhačkou postupně jednotlivé osoby přenést do nového města umístěného za touto sopkou (napravo od startovní pozice ve hře). Ve chvíli, kdy jsou všechny zbylé osoby zachráněny, se hra přepne do druhé fáze, v níž sice již nejsou obyvatelé ohrožování emzáckou lodí, ale již samotnou sopkou, takže na hráče opět čeká úkol zachránit zbylé lidi a přenést je do pevnosti. Hra Protector je rozdělena na více obtížností a samotný herní svět je (alespoň na dobu vzniku) velmi zajímavý a členitý, což vedlo k tomu, že se tato hra stala velmi důležitou při prosazování celé platformy osmibitových mikropočítačů Atari na trh.

Obrázek 11: První úroveň hry Protector (ten divný obrazec nalevo je „hadice“ s palivem).

Obrázek 12: První úroveň hry Protector – průlet lasery.

Obrázek 13: Záchrana osob v Protectoru.

Obrázek 14: Pátá úroveň hry Protector.

Obrázek 15: Konec hry je vyveden jako monochromatický obrázek.

4. Protector II

Hra Protector II byla, podobně jako její předchůdce, taktéž naprogramována Mikem Potterem. Vydána byla společností Synapse Software v roce 1982, tedy přibližně rok po vydání prvního dílu Protectora. Základní princip hry se sice nezměnil, ale přesto mezi Protectorem a Protectorem II najdeme několik rozdílů. V herním světě se totiž nachází mnohem více nepřátelských objektů (miny, děla ve stylu Super Cobry atd.), takže se Protector II stává akčnější hrou, než byl její předchůdce (v páté úrovni je již překonán dokonce i Defender se svými desítkami nepřátel). Další změnou je, že na stíhačku ovládanou hráčem působí gravitace, takže v prvním dílu oblíbená strategie „čekání na jednom místě“ zde již zdaleka není tak jednoduchá, protože hrozí pád stíhačky na zem, který ihned vede ke ztrátě života.

Obrázek 16: Úvodní obrazovka hry Protector II.

Zajímavé je, že melodie ze hry Protector i Protector II (přehrávané na úvodní obrazovce) jsou téměř shodné.

Obrázek 17: První úroveň s nezbytným přívodem paliva.

Obrázek 18: Záchrana osob ve hře Protector II.

Obrázek 19: Sopka, která sice nehrozí zničením celého města, ale pro mnoho obyvatel města se přesto stane osudnou.

Obrázek 20: Po sestřelení Protectoru se může pilot zachránit na padáku.

Obrázek 21: Konec hry s ohodnocením schopností hráče.

5. Fort Apocalypse

Další známou střílečkou vydanou (opět!) společností Synapse Software je hra nesoucí název Fort Apocalypse pocházející z roku 1982. Tato hra byla vydána pro domácí mikropočítače Commodore C64 a v přibližně stejné době i pro konkurenční osmibitové mikropočítače Atari. Vývojáři této hry byli Steve Hales a Joe Vierra. Samotnou hru je možné považovat za jakýsi hybrid mezi klasickou automatovkou Super Cobra (viz též druhou kapitolu se stručným popisem), Defenderem a hrou Protector (třetí a popř. i čtvrtá kapitola). Hráč totiž ve hře Fort Apocalypse ovládá vrtulník, který má za úkol proniknout do pevnosti (Fort) Apocalypse a zachránit z ní zajatce. Ze hry Defender autoři převzali zejména koncept radaru či možná přesněji řečeno navigační mapy zobrazené v horní části obrazovky, ze hry Protector pak koncept zachraňování lidí a doplňování nezbytného paliva na mateřské základně.

Obrázek 22: Úvodní obrazovka hry Fort Apocalypse.

Systém střelby vrtulníku vychází částečně ze Super Cobry, ale je nepatrně vylepšen – pokud vrtulník míří doleva či doprava, provádí střelbu kulometem (obdoba původního laseru), ovšem v případě, že se vrtulník natočí směrem k hráči, dokáže shazovat bomby a zničit tím například horizontální překážku bránící vstupu do pevnosti. Podobný přístup byl zvolen i ve hře Choplifter a jeho výhoda spočívá v tom, že hru bylo možné ovládat jednotlačítkovým joystickem. Na rozdíl od všech her popsaných výše může ve hře Fort Apocalypse herní svět scrollovat jak v horizontálním směru, tak i ve směru vertikálním, přičemž samotná pevnost má poměrně komplikovanou strukturu. Nejedná se tedy o bezhlavou střílečku, ale o hru, v níž hraje svoji roli i taktika. Vylepšily se taktéž možnosti protihráčů, protože rakety mající za úkol zničit vrtulník, dokážou po určitou dobu sledovat jeho let. Taktéž nepřátelský vrtulník, který se po určité době v pevnosti objevuje, dokáže mířit přímo na hráče a být tak vážným protivníkem.

Obrázek 23: Začátek první obtížnosti.

Obrázek 24: Vrtulník doplňuje palivo na domovské základně.

Obrázek 25: Pokud je vrtulník natočen směrem k hráči, může shazovat bomby.

Obrázek 26: Uvnitř pevnosti (Fort) Apocalypse.

Obrázek 27: Uvnitř pevnosti (Fort) Apocalypse.

6. Repton

Další horizontálně scrollující střílečkou, o níž se v dnešním článku zmíníme, je hra Repton pocházející z roku 1983. Za vývojem této hry stála dvojice programátorů Dan Thompson a Andy Kaluzniacki, distribuci Reptona zajistila společnost Sirius. Původní verze této hry byla určena pro osmibitové mikropočítače Apple ][, ovšem později došlo k portaci této hry i na další počítače vybavené mikroprocesorem MOS 6502, tj. na Atari i na Commodore C64. Jedná se o další hru zjevně inspirovanou automatovým hitem Defender, ovšem v Reptonu se setkáme i s několika vylepšeními. Základní úkol hráče je jasný a nikterak originální – má sám se svou stíhačkou (těžko říci, proč byl zvolen tak prapodivný tvar) zastavit invazní flotilu emzáků a zachránit město. Stíhačka je vybavena dvěma typy zbraní – raketometem a bombami, které jsou schopny zničit všechny nepřátele na obrazovce.

Obrázek 28: Úvodní obrazovka hry Repton.

Navíc je stíhačka vybavena i štítem zajišťujícím neviditelnost, který však má jednu zásadní nevýhodu – jakmile je štít aktivován, není možné střílet a dokonce ani zapnout motory, takže stíhačka většinou postupně klesne k zemi a její rychlost se sníží na nulu. Kromě jednoduchého sestřelování emzáků jim ještě hráč musí zabránit postavit si základnu (emzácká UFA postupně přilétají i s cihlami, z nichž svoji základnu staví) a získat z povrchu planety potřebnou energii. Pokud k postavení základny dojde, přesune se děj hry do podzemí, kde musí hráč najít energetické centrum emzácké základny a zničit ho.

Obrázek 29: Tréninkový režim lze zvolit na úvodní obrazovce.

Obrázek 30: Zásah stíhačky ovládané hráčem.

Obrázek 31: Tréninkový režim.

Obrázek 32: První level.

Obrázek 33: Konec prvního levelu.

Obrázek 34: V dalších levelech již hráče ohrožují i rakety typu země-vzduch.

7. Blue Max

V předchozích kapitolách jsme si popsali především horizontálně scrollující střílečky. Výjimkou byla v tomto ohledu pouze hra Fort Apocalypse, v níž došlo ke zdařilé kombinaci horizontálního a vertikálního scrollingu. Ovšem nesmíme zapomenout ani na poměrně populární a relativně rozsáhlou skupinu stříleček, v nichž naopak docházelo k diagonálnímu scrollingu herního světa (ať již v jihovýchodním či jihozápadním směru – druhé dva diagonální směry pohybu zůstaly nevyužity). Tyto střílečky totiž mohly herní svět zobrazovat v využitím isometrické či obecněji axonometrické projekce, a tím v divácích navodit dojem trojrozměrného světa. Typickým a pravděpodobně i nejznámějším představitelem tohoto typu stříleček je samozřejmě hra Zaxxon, s níž jsme se seznámili v předchozí části tohoto seriálu, ovšem ve skutečnosti můžeme najít celou řadu dalších stříleček využívajících podobný způsob zobrazení herního světa a popř. i podobný způsob ovládání kosmické lodi, stíhačky, tanku či nějakého bojového jiného prostředku, který je hráči přidělen.

Obrázek 35: Úvodní obrazovka hry Blue Max.

Jednou z nejzajímavějších a nejzábavnějších stříleček s diagonálním scrollingem je hra nazvaná Blue Max, kterou vyvinul Bob Polin již v roce 1983. Asi nebude velkým překvapením zjištění, že se o vydání této hry opět postarala dnes již několikrát zmíněná společnost Synapse Software :-) Původně se jednalo o hru naprogramovanou pro domácí osmibitové mikropočítače Commodore C64 a Atari, ovšem o rok později byla hra úspěšně portována i na slavné ZX Spectrum. Ve hře Blue Max hráč usedá do kokpitu sympatického dvouplošníku a jeho úkolem je sestřelovat nepřátelská letadla a házet bomby na pozemní cíle. Letadlu samozřejmě ubývá palivo, které lze doplnit na dalších letištích. Aby hráč mohl zjistit výšku letadla, zobrazuje se pod jeho trupem na zemském povrchu stín, což je opět koncept (a to nutno říci koncept úspěšný), s nímž jsme se již setkali v případě hry Zaxxon.

Obrázek 36: Prvním úkolem je dokázat s letadlem vzlétnout.

Obrázek 37: Mosty je možné bombardovat.

Obrázek 38: I na budovy lze házet bomby.

Obrázek 39: Pokus o mezipřistání a doplnění paliva.

Obrázek 40: Ztráta života + ohodnocení hráče.

Obrázek 41: Tady jsem získal o dost horší ohodnocení :-)

8. Blue Max 2001

Bob Polin zmíněný v předchozí kapitole naprogramoval i další diagonálně scrollující střílečku nazvanou Blue Max 2001. Tato hra byla vydána v roce 1984 a jak již její název napovídá, přesunul se děj této hry do budoucnosti. Hráč zde již neovládá poměrně slabý dvouplošník, u něhož je největším problémem se vůbec odlepit od letištní plochy. Namísto toho může ovládat jakýsi hybridní létající stroj, který se dokáže pohybovat všemi směry (resp. ve čtyřech hlavních směrech) a dokonce i dokáže startovat z přistávací plochy kolmo. Herní svět je taktéž odlišný, takže se namísto evropské krajiny s řekou, loděmi, továrnami a mosty pohybuje hráčův létající stroj na cizí planetě, na níž se nachází města ne nepodobná základnám známým už ze hry Zaxxon. Zajímavé je, že scrolling herního světa je prováděn v jiném směru, než tomu bylo u původní hry Blue Max, to je však asi změna vynucená snahou o větší originalitu.

Obrázek 42: Letiště ve hře Blue Max 2001.

Osobně mi však koncept původní hry Blue Max připadne lépe propracovaný, což je však pravděpodobně způsobeno tím, že hru Blue Max 2001 porovnáme s mnohem mladší hrou nazvanou Panther, s níž se seznámíme v navazující kapitole.

Obrázek 43: Start UFO-stíhačky.

Obrázek 44: Let nad nepřátelským územím.

Obrázek 45: Stíhačka byla právě sestřelena.

Obrázek 46: Úspěšný sestřel emzáka.

9. Panther

Osmá a současně i poslední dnes popsaná střílečka se jmenuje Panther, která pochází z mladší doby, než je tomu u ostatních dnes zmiňovaných her. Relativní mládí této hry se projevilo v jejím kvalitním grafickém a současně i zvukovém zpracování. Panther patří mezi diagonálně scrollující střílečky a po grafické stránce se částečně podobá výše popsané hře Blue Max 2001. Úkol hráče se podobá cílům hry Fort Apocalypse či Protector – zachránit osoby nacházející se na cizím nepřátelském území hlídaném různými typy obranných prostředků. Celá hra je rozdělena do několika částí, které na sebe plynule navazují. V první části se hráčova UFO-stíhačka pohybuje nad pouští, v níž se kromě přistávací plochy(?) nachází i animované těžní věže – jde o jednu z malých ukázek grafických schopností Panthera.

Obrázek 47: První část hry se odehrává nad pouští.

V dalších částech hry se prostředí několikrát změní, takže se boj proti nepřátelským letadlům a záchrana trosečníků přesune nad město či nad hladinu oceánu. Zajímavá je část hry, v níž je nutné udržovat nízkou letovou hladinu, aby nebyl hráčův létající stroj zaměřen radarem a sestřelen obranou raketou. Ve hře nechybí ani nezbytný radar/navigační obrazovka či stín všech létajících strojů, z nichž lze odvodit jejich výšku. Panther je možné považovat za typického zástupce druhé generace diagonálně scrollujících stříleček, které začaly být o několik let později nahrazovány trojrozměrnými střílečkami (to je však již téma na jiný článek).