Obsah
1. Historie vývoje textových editorů: cesta k moderním textovým procesorům
4. Důležitý mezník: přechod WordPerfectu na počítače IBM PC s DOSem
7. Vznik textového procesoru XyWrite
8. Příkazová řádka v textovém procesoru XyWrite
9. Podpora pro makra v textovém procesoru XyWrite
10. Systémové nároky textového procesoru XyWrite
1. Historie vývoje textových editorů: cesta k moderním textovým procesorům
Poté, co byly popsány všechny tři rodiny klasických textových editorů, tj. vývojové větve Emacsu, Vi/Vimu a XEDITu, obrátíme pozornost na textové procesory, což jsou aplikace, které mají s textovými editory mnoho společných funkcí. Zejména se to týká původních textových procesorů využívajících textový režim. Mezi tyto aplikace patří WordStar, o němž jsme se v tomto seriálu již zmínili a dále pak WordPerfect, XyWrite a původní DOSové verze Microsoft Wordu.
Obrázek 1: Screenshot již popsaného oblíbeného textového procesoru Tasword určeného pro mikropočítače ZX Spectrum a samozřejmě i pro další, se Speccym kompatibilní, počítače.
Teprve v polovině osmdesátých let minulého století se, společně s rostoucími schopnostmi osobních mikropočítačů a taktéž tiskáren, začaly ve větší míře prosazovat textové procesory s plnohodnotným grafickým uživatelským rozhraním a režimem WYSIWYG. Nicméně i v této době vedle sebe oba dva typy textových procesorů koexistovaly: v mnoha velkých společnostech se používaly „profesionální“ procesory bez GUI (WordPerfect, XyWrite, MS Word for DOS) pro tvorbu rozsáhlých či strukturovaných dokumentů, zatímco procesory s WYSIWYG si původně našly cestu spíše k těm uživatelům, pro něž nebyla příprava dokumentů jejich profesí (to se samozřejmě později změnilo).
Obrázek 2: MacWrite z roku 1984 byl jedním z prvních skutečných textových procesorů s WYSIWYG pro osobní mikropočítače. Navíc se jednalo o jednu z takzvaných „killer aplikací“ pro Macintosh. Právě od dob vydání první verze MacWrite začali uživatelé požadovat plnohodnotný WYSIWYG se všemi jeho přednostmi, ale i zápory.
V následující tabulce jsou vypsány některé důležité aplikace, které spadají do kategorie „textový procesor“. Některé z těchto aplikací nabízely uživatelům plnohodnotný WYSIWYG, další dávaly přednost standardnímu (a v porovnání s grafickým výstupem) i mnohem rychlejšímu textovému režimu:
| Rok | Textový procesor | Stručný popis |
|---|---|---|
| 1978 | WordStar | jeden z nejpopulárnějších textových procesorů minulosti (CP/M, DOS) |
| 1979 | WordPerfect | největší konkurent WordStaru, zejména (později) na PC s DOSem |
| 1980 | DisplayWriter specializovaný HW firmy IBM orientovaný na zpracování dokumentů | |
| 1982 | XyWrite | celoobrazovkový textový procesor s příkazovou řádkou |
| 1983 | PC Word | původní varianta MS Wordu určená pro textové režimy IBM PC |
| 1984 | MacWrite | jeden z prvních WYSIWYG editorů pro osobní mikropočítače |
| 1984 | Word for Mac | WYSIWYG verze MS Wordu pro Macintoshe |
| 1986 | 1st Word Plus | textový procesor pro počítače Atari ST s GEM |
| 1987 | Canon Cat | jeden ze systémů, který se snažil změnit paradigma textových procesorů |
Obrázek 3: Word verze 1.0 pro Macintosh. Souběžně s touto variantou se vyvíjel i Microsoft Word pro DOS, který však byl koncipovaný zcela odlišně – nejednalo se o skutečný WYSIWYG, ale spíše o obdobu WordPerfectu).
2. WordStar
Textovému procesoru s názvem WordStar bylo věnováno několik kapitol ve čtvrté části tohoto seriálu, takže si jen ve stručnosti připomeňme, že se jednalo o nejznámější a současně i o nejprodávanější textový procesor konce sedmdesátých let minulého století až do zhruba první poloviny let osmdesátých. Tento textový editor byl portován na relativně velké množství různých domácích a osobních mikropočítačů, přičemž největším trhem se pro něj staly nejprve počítače s operačním systémem CP/M a posléze pak CP/M-86 následované verzí pro IBM PC s DOSem. Historické kořeny tohoto editoru jsou patrné na jeho klávesových zkratkách, protože původní „ortodoxní“ WordStar bylo možné provozovat na počítači s prakticky jakoukoli klávesnicí – vyžadovala se pouze existence klávesy Ctrl či Control (naproti tom konkurenční WordPerfect používal i funkční klávesy atd.).
Obrázek 3: Dobová reklama na textový editor WordStar (první část).
Éra praktické absolutní nadvlády textového procesoru WordStar skončila přibližně v roce 1985. Před tímto rokem totiž společnost MicroPro udělala několik taktických chyb. První chybou bylo, že se managementu na konci roku 1982 „podařilo“ vyhodit několik programátorů, kteří úspěšně provedli konverzi WordStaru pro operační systém DOS. Tito vývojáři ihned poté založili novou společnost nazvanou NewStar, která začala nabízet textový procesor NewWord. Ten byl mnohem levnější než původní WordStar a obsahoval přibližně 80 % funkcí původního editoru. Druhá verze NewWordu již svými schopnostmi WordStaru přímo konkurovala. Druhou taktickou chybou bylo vydání WordStaru 2000, což byla zcela nová verze přepsaná do jazyka C (což by nevadilo), ovšem mnohem horší bylo použití nekompatibilních klávesových zkratek, nekompatibilního formátu a taktéž robustní ochrana proti kopírování (což se nesetkalo s pozitivním ohlasem). Právě tyto problémy, zapříčiněné rozhodnutím managementu, vedly k tomu, že se mnoho uživatelů i potenciálních uživatelů obrátilo jiným směrem – většinou k editoru WordPerfect.
Obrázek 4: Dobová reklama na textový editor WordStar (druhá část).
3. WordPerfect
Historie vývoje textového procesoru WordPerfect se začala psát prakticky ve stejném okamžiku, jako tomu bylo v případě výše zmíněného WordStaru, ovšem s tím dosti podstatným rozdílem, že zatímco WordStar byl původně určen pro relativně levné a málo výkonné osmibitové mikropočítače, byly první verze WordPerfectu – které však byly pojmenované jinak – WP a později poněkud neobvykle SSI*WP – určeny pro mnohem dražší a výkonnější minipočítač (nikoli mikropočítač) vyráběný firmou Data General. Vraťme se tedy na chvíli do roku 1977, konkrétně do města Orem ležícího v Utahu (ačkoli se to nezdá, mělo místo vzniku WordPerfectu velký význam pro jeho další vývoj). V tomto městě žil Alan Ashton, který v té době vedl ve funkci profesora různé kurzy programování na BYU (Brigham Young University). Ashton se začal zabývat problematikou zpracování textů s využitím počítačů a konkrétně problematikou textových procesorů o prázdninách roku 1977.
Obrázek 5: Na pravé straně klávesnice zařízení Wang 1220 byly umístěny klávesy pro ovládání textového procesoru. Některé principy ovládání přešly z těchto terminálů i do WordPerfectu.
Při svém návrhu nového typu textového procesoru se Alan Ashton částečně inspiroval především specializovaným textovým procesorem běžícím na strojích firmy Wang Laboratories. Ovšem současně chtěl práci uživatelů zjednodušit a především spojit s výhodami univerzálních počítačů (konkrétně minipočítačů) vybavených textovými celoobrazovkovými terminály, mnohdy poměrně kvalitními tiskárnami (například se jednalo o tiskárny s typovým kolečkem) a centrálním úložištěm dat. Mimochodem – některé klávesové zkratky pozdějšího WordPerfectu byly založeny na zkratkách používaných na strojích Wang a jeho další klávesové zkratky jsou odvozeny od zvyklostí panujících na minipočítačích Data General (například se jedná o použití dnes nelogické zkratky F3 pro vyvolání nápovědy namísto očekávané zkratky F1). Tyto dnes již velmi neobvyklé zkratky používal WordPerfect i v dobách přechodu na mikropočítače IBM PC i na další platformy (viz též navazující kapitolu).
Obrázek 6: V pozdějších letech byl WordPerfect vydán i pro počítače Apple IIe a Apple IIc, což mimochodem svědčí o velké oblíbenosti těchto osmibitových mikropočítačů mezi uživateli (žijícími převážně v USA).
Klíčové vlastnosti svého textového procesoru – použití implicitního vkládacího režimu, automatické reformátování textu a řízené skrývání či zobrazování řídicích značek (reveal codes) – popsal Alan Ashton ve specifikaci o délce cca padesáti stránek, která byla dokončena již na konci prázdnin roku 1977. Ovšem kromě „pouhé“ specifikace měl již naprogramovány některé nejdůležitější a nejzajímavější algoritmy, především vlastní vkládací režim a podprogramy pro automatické přeformátování textu po každé editační operaci. Přitom se nejedná o zcela primitivní záležitost, protože zejména na pomalejších počítačích bylo nutné provádět různé optimalizace (například při vložení znaku na začátek dokumentu je neefektivní posouvat celým dokumentem v paměti, takže se používají gap buffery atd.).
Obrázek 7: WordPerfect pro šestnáctibitové mikropočítače Apple II GS (s mikroprocesorem 65C816 zpětně kompatibilním s legendárním MOS 6502) byl vybaven grafickým splash-screenem.
Ke konci roku 1979 byla konečně první verze textového procesoru, nazvaného prozatím jednoduše WP, hotová a nainstalovaná na minipočítač Data General vlastněného městem Orem. Alan a Bruce navíc po instalaci první verze nabídli městu Orem druhou neobvyklou smlouvu – když budou moci další verze WP vyvíjet na jejich minipočítači přímo v kancelářích města, získá Orem jako protihodnotu zcela zdarma licenci na každou následující verzi textového procesoru, která bude vytvořena. To se opět ukázalo být oboustranně výhodné, navíc měl Bruce přímou zpětnou vazbu od sekretářek a dalších pracovníků, kteří s WP pracovali ve stejné budově. V rámci vývoje nové verze WP vznikla i jeho jednodušší varianta nazvaná P-Edit, kterou Alan a Bruce chtěli prodávat odděleně od plnohodnotného a tím i dražšího textového procesoru WP. Vzhledem k tomu, že neměli prakticky žádné zkušenosti s přímým prodejem software, kontaktovali Dona Owense, s nímž následně založili novou společnost SSI (Satellite Software International), v níž každý ze společníků vlastnil přesně jednu třetinu.
4. Důležitý mezník: přechod WordPerfectu na počítače IBM PC s DOSem
Největším mezníkem ve vývoji WordPerfectu byla jeho portace na mikropočítače IBM PC s operačním systémem DOS. Předchozí verze byly určeny pro spouštění na minipočítačích, což vlastně znamenalo, že tento WordPerfect byl nakupován většími organizacemi, mezi něž patřily například univerzity, různé úřady či magistráty měst. Ovšem WordPerfect pro IBM PC a DOS oslovil zcela odlišnou skupinu uživatelů – menší kanceláře, které si nemohly dovolit používat minipočítač, ale mikropočítač(e) již ano, domácí uživatele apod. Trh byl tedy mnohem větší a s mnohem větší konkurencí. To znamenalo, že cena SW musela zákonitě klesnout, což se ale více než dorovnalo počtem prodaných kusů. Jen pro zajímavost: původní WordPerfect (tehdy pojmenovaný SSI*WP) pro minipočítače vyšel případného zákazníka na 5500, zatímco ceny SW pro IBM PC se v této oblasti pohybovaly v desítkách dolarů až několika stech dolarech (cena WordPerfectu pro PC začínala na 495 dolarech).
Obrázek 8: Textový procesor WordPerfect ve verzi pro DOS, kde byl v průběhu editace využíván standardní textový režim.
Tvůrce WordPerfectu – společnost SSI – zakoupila své první IBM PC již na začátku roku 1982, tedy doslova několik měsíců po oficiálním uvedení tohoto počítače na trh. Paradoxní bylo, že nativní assembler (zde je myšlen překladač, nikoli jazyk symbolických instrukcí) byl vydán až v první třetině roku 1982, takže se z tohoto důvodu vydání WordPerfectu oproti konkurenčnímu WordStaru opozdilo. Tvůrci WordStaru měli náskok proto, že pro mikroprocesory Intel 80×86 již existovala varianta této aplikace; sice pouze pro operační systém CP/M-86, ale portace na jiný systém běžící na stejné platformě (navíc ještě s API, jež bylo z větší části okopírované z CP/M) byla jednodušší, než přepis aplikace naprogramované v assembleru mikropočítačů Data General do assembleru mikroprocesorů Intel 80×86.
Obrázek 9: V pozdějších verzích WordPerfectu pro DOS se objevilo i menu (zde je zobrazena verze 5.1, povšimněte si, že i u tak pokročilé verze se stále používá klávesová zkratka F3 pro zobrazení nápovědy).
5. Další verze WordPerfectu
Pravděpodobně nejvýznamnější verzí WordPerfectu pro platformu IBM PC a operační systém DOS byla verze 3.0. V této verzi se programátorům podařilo změnit jednu z největších nevýhod WordPerfectu (podporu tiskáren) na jeho největší výhodu. Původní WordPerfect 2.20 měl totiž ovladače tiskáren „zadrátované“ přímo v binárním souboru obsahujícím vlastní textový procesor. To sice znamenalo, že tisk byl velmi rychlý, protože se například nemusely používat žádné převodní tabulky obsahující řídicí kódy tiskáren, ovšem přidání nového typu tiskárny bylo prakticky nemožné. Naproti tomu WordPerfect 3.0 obsahoval podporu pro speciální (externí) soubory, které obsahovaly všechny důležité informace o jednom typu tiskárny, popř. o množině podobných typů tiskáren. To znamenalo, že při příchodu nového typu tiskárny na trh stačilo vytvořit nebo pouze upravit jeden externí řídicí soubor a textový procesor WordPerfect s touto tiskárnou mohl ihned začít pracovat. Při vydání WordPerfectu 3.0 byly k dispozici řídicí soubory pro cca 50 tiskáren, ale za necelý rok se podpora rozšířila na celých 200 modelů tiskáren různých výrobců.
Obrázek 10: WordPerfect verze 6.0 pro operační systém DOS.
Prodej textového procesoru WordPerfect se zvýšil takovým způsobem, že v roce 1982 již byl obrat společnosti SSI větší než jeden milion dolarů a v roce následujícím dokonce dosáhl cifry 3,5 milionu. I přes tato – na tehdy ještě poměrně malou softwarovou firmu úctyhodná – čísla však největším hráčem na trhu s textovými procesory pro mikropočítače zůstával i v roce 1983 WordStar, protože poměr prodaných kusů obou editorů činil 1:20, samozřejmě ve prospěch WordStaru. Ovšem v předchozím textu jsme si řekli, že se karta okolo roku 1984 otočila, především kvůli nepovedenému WordStaru 2000 a taktéž neustále se zlepšujícímu WordPerfectu. Ten totiž kromě podpory čím dál tím většího množství tiskáren (říkalo se, že WordPerfect je jedinou aplikací na světě, která dokáže ovládat téměř cokoli, co čmárá po papíru :-) zavedl v dalších verzích, zejména ve velmi úspěšné verzi 5.1, mnoho dalších významných změn, z nichž některé se týkaly ovládání procesoru a jiné jeho typografických schopností.
Obrázek 11: Někteří uživatelé byli tak zvyklí na prostředí DOSové verze WordPerfectu, že se emulace tohoto prostředí objevila i v jeho pozdějších variantách vybavených plnohodnotným GUI.
Obrázek 12: Výběr typu tiskárny v DOSové verzi WordPerfectu.
WordPerfect především začal podporovat znakovou sadu s více než 1500 znaky, která kromě latinky obsahovala i azbuku, hebrejštinu, hiraganu či katakanu. Dále měli uživatelé k dispozici grafický náhled na to, jak bude dokument vypadat při tisku (preview), do dokumentu bylo možné vkládat rastrové i vektorové obrázky, tabulky a dokonce byl k dispozici i editor rovnic. Ve verzi 5.1 se navíc v programu objevila i klasická roletová menu a v případě, že se některé části dokumentu neformátovaly takovým způsobem, jak uživatelé očekávali, bylo možné si zobrazit popř. i měnit formátovací značky – reveal codes. Zajímavé je, že se koncept reveal codes nikdy neobjevil v těch textových procesorech, které dokument interně reprezentovaly jako sadu objektů hierarchicky umístěných do stromu. Firma SSI začala pracovat i na konceptu „office“, tj. balíku více programů. Tak vznikl DrawPerfect pro kreslení grafů a jednoduchých diagramů, tabulkový procesor PlanPerfect či databáze DataPerfect. Žádná z těchto aplikací však nikdy nedosáhla takové popularity, jako textový procesor.
Obrázek 13: WordPerfect byl portován například i na počítače NeXT. Zde se však již používalo grafické uživatelské rozhraní i režim WYSIWYG, takže se kouzlo původního WordPerfectu ztratilo.
6. Textový procesor XyWrite
Již při letmém pohledu na tabulku s textovými procesory, kterou nalezneme v první kapitole, zjistíme, že kromě dua WordStar a WordPerfect vznikl v první polovině osmdesátých let minulého století i textový procesor nazvaný XyWrite. Tato aplikace je velmi zajímavá, protože kombinuje funkcionalitu pokročilých textových editorů typu Emacs a Vim s možnostmi textového procesoru. Navíc byl XyWrite díky provedeným optimalizacím pravděpodobně nejrychlejším textovým procesorem své doby, takže vlastně není divu, že má dodnes poměrně mnoho příznivců: zatímco WordStar byl spíše jednodušším textovým procesorem (dokonce se označuje jako procesor, který je zdaleka nejméně modální) a WordPerfect vynikal množstvím funkcí a nepřeberným množstvím podporovaných tiskáren, byl XyWrite určen pro profesionály, kteří jsou ochotni se v rámci co největší efektivity práce s dokumenty naučit příkazový řádek či dokonce tvorbu maker.
Obrázek 14: Úvodní obrazovka textového procesoru XyWrite III Plus. Jedná se o jednu z nejvíce úspěšných verzí tohoto textového procesoru, která v sobě spojovala jak rychlost a systémovou nenáročnost, tak i poměrně silný jazyk maker a celkovou dobrou konfigurovatelnost.
XyWrite byl vytvořen dnes již neexistující firmy XyQuest, a i když nikdy nebyl prodáván v takovém množství kusů, jako například WordPerfect (v jeden okamžik nejprodávanější textový procesor vůbec!), jednalo se o produkt, který si někteří uživatelé oblíbili do té míry, že jeho starodávnou DOSovou verzi používají dodnes. To je v dobách, kdy je i půl roku starý software považován (minimálně v médiích) za odpad, poněkud neobvyklé, ale zrovna v oblasti textových procesorů poměrně časté.
Obrázek 15: Textový procesor XyWrite v režimu, v němž očekává příkazy zapisované na horní (příkazový) řádek. Pod tímto řádkem se nachází řádek se stavovými informacemi a na řádku třetím je zobrazeno pravítko (ruler) s horizontálními pozicemi znaků a taktéž s vyznačením polohy kurzoru a pozice tabelačních zarážek. Toto rozložení textové obrazovky na čtyři oblasti je pro XyWrite typické a jedná se o velký rozdíl například při porovnání s WordPerfectem, kde se původně používalo minimalisticky pojaté rozhraní: zcela vyčištěná obrazovka „prázdná jako nepopsaný papír“.
Textový procesor XyWrite byl používán především profesionálními uživateli, tj. lidmi, kteří se živili „chrlením písmenek“; našel například své místo v právnických firmách, v redakcích několika prestižních novin atd. Důvodů relativně velké oblíbenosti této snadno rozpoznatelné aplikace v branži novinářů, právníků a spisovatelů je více – zejména se jednalo o velmi rychlý a nenáročný program napsaný kompletně v assembleru, dále pak o textový procesor podporující tvorbu maker a mapování maker na klávesové zkratky, ale i o editor, jenž měl k dispozici slovník a v pozdějších verzích disponoval i velmi šikovnou (dnes ovšem zcela běžnou) vlastností – jednalo se o automatickou expanzi zkratek, které samozřejmě mohly být specifikovány přímo uživatelem. Nedílnou součástí textového procesoru XyWrite byla příkazová řádka, která v prvních verzích nahrazovala menu a ve verzích pozdějších sloužila jako alternativní a přitom velmi flexibilní cesta k volání interních příkazů editoru i uživatelských maker.
Obrázek 16: Zápis příkazu CA neboli CALL, jímž se otevírá soubor uložený na disku nebo disketě.
7. Vznik textového procesoru XyWrite
Textový procesor XyWrite má svůj původ v systému ATEX, který byl (a vlastně po mnoha modernizacích dodnes je) používán především velkými nakladateli, v redakcích novin a časopisů, ale i některými lidmi z akademické sféry. Tento systém byl na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století provozován na mainframech, k nimž se uživatelé připojovali pomocí celoobrazovkových terminálů. Jednalo se tedy o obdobu systémů nabízených firmou Wang Laboratories či o konkurenci k levnějšímu, ale výrazně méně funkčnímu systému Displaywriter firmy IBM. V roce 1982 si jeden z programátorů, kteří se systémem ATEX pracovali, koupil osobní počítač IBM PC, ale nebyl spokojen s textovými procesory, které v té době byly pro mikropočítače IBM PC dostupné (jednalo se v počátcích především o již popisovaný WordStar a potom o mnoho dnes již zcela neznámých procesorů spíše horší kvality, z nichž se mnohé nedočkaly ani své druhé verze).
Obrázek 17: Po potvrzení příkazu CA je textový dokument skutečně otevřen, o čemž je ve stavovém řádku uživatel informován. Na tomto řádku se taktéž dozvíme, že se kurzor nachází na první stránce a prvním řádku: P-L:1–1
Tímto nespokojeným programátorem byl Dave Erickson, který se po svých ne zcela dobrých zkušenostech s aplikacemi běžícími na IBM PC rozhodl, že na základě front-endu systému ATEX vytvoří pro IBM PC takový textový procesor, který by byl určený zejména pro uživatele, kteří profesionálně pracují s relativně dlouhými texty. Dave Erickson založil spolu se svým bývalým kolegou Johnem Hildem společnost nazvanou XyQuest a po několika měsících intenzivní práce (konkrétně již na konci roku 1982, opět viz tabulku v první kapitole) začala tato firma nabízet poněkud neobvyklý typ textového procesoru XyWrite. Jednalo se o zvláštní textový procesor, který se v několika ohledech odlišoval jak od tehdy jasně vedoucího WordStaru, tak i od dalších dvou důležitých textových procesorů – WordPerfectu i PC-Wordu (nutno podotknout, že se jednalo o neobvyklý editor především v očích uživatelů mikropočítačů, protože pracovníci užívající například mainframy byli s rozhraním nabízeným XyWriterem poměrně dobře seznámeni z jiných aplikací).
Obrázek 18: V dnešní době, kdy se paměťové nároky podobných aplikací neměří v kilobajtech, ale v mnoha případech spíše v megabajtech, zaujme následující konfigurační obrazovka, na níž je možné zvolit, jaké moduly budou při práci s editorem XyWrite umístěny v operační paměti (konkrétně v konvenční paměti MS-DOSu). Nejedná se přitom o klasické dynamicky linkované knihovny, protože celý textový procesor XyWrite je představován jediným souborem pojmenovaným příhodně EDITOR.EXE.
8. Příkazová řádka v textovém procesoru XyWrite
Mezi jeden z největších rozdílů mezi textovým procesorem XyWrite a jeho konkurencí patřilo především intenzivní používání příkazové řádky, do níž uživatelé mohli zapisovat všechny příkazy pro manipulaci s dokumenty (na rozdíl od většiny ostatních editorů s příkazovou řádkou byla tato řádka u XyWrite zobrazena v horní části obrazovky, což je ostatně patrné z přiložených screenshotů). Z interních příkazů se jednalo především o příkazy pro načtení, uložení, spojení, vymazání či tisk dokumentů, volání či definici maker, ale například i o příkazy, které spíše patří do kategorie programů určených pro správu souborů. Uživatelé totiž mohli manipulovat s adresáři pomocí příkazů typu MKDIR, CHDIR (CD) a RMDIR. Taktéž však bylo možné zavolat příkaz TREE, který dokázal zobrazit strom adresářů, a to vše v době, kdy tato utilita v samostatném MS DOSu ještě nebyla implementována (ostatně i takovou maličkost, jako je podpora pro práci s adresáři, implementovala firma Microsoft vedená svým slavným „vizionářem“ až v DOSu verze 2.0 ;-).
Obrázek 19: Pro práci s bloky jsou při implicitním nastavení klávesnice vyhrazeny některé funkční klávesy, především F1, F3, F4, F7 a F8. Všechny klávesové zkratky lze samozřejmě poměrně jednoduše (editací konfiguračního souboru) přemapovat. Povšimněte si taktéž toho, že se v textu objevují některé řídicí znaky, například šipka doleva značící konec odstavce.
Spouštění většiny operací pomocí příkazů zadávaných do příkazového řádku (do něj se standardně přepínalo klávesou F5) sice pro nové uživatele vypadalo neobvykle a možná i poněkud složitě, ovšem novináři či nakladatelé seznámeni se systémem ATEX byli s tímto ovládáním dokonale seznámeni. Není tedy divu, že vydavatelé mnohých deníků, mezi něž patřily například redakce New York Times, Boston Globe či New Yorker, začali postupně přecházet od relativně drahých systémů ATEX k osobním mikropočítačům IBM PC s nainstalovaným textovým procesorem XyWrite. Tomu také napomáhal fakt, že si pracovníci – většinou na přání samotných zaměstnavatelů – celý textový procesor „půjčili“ a odnesli domů na jediné disketě, což by nebylo například v případě PC-Wordu vůbec možné (tento editor totiž na základě konkrétní konfigurace počítače přepisoval některé své soubory, takže pouhé zkopírování celého adresáře s tímto textovým procesorem někdy nevedlo ke kýženému výsledku).
Obrázek 20: Úvodní obrazovka XyWriteru verze 4. Tato verze textového procesoru již nepatří firmě XyQuest, ale společnosti The Technology Group.
9. Podpora pro makra v textovém procesoru XyWrite
Textový procesor XyWrite nabízel svým uživatelům taktéž propracovaný systém maker, která bylo možné zapisovat v samotném textovém procesoru, protože makra byla ukládána do prostých ASCII souborů. Makra byla psána v jazyce vzdáleně připomínajícím BASIC a jeho možnosti byly tak velké, že některé firmy dokázaly pomocí maker přeměnit XyWrite na ústřední aplikaci svých kancelářských počítačů, pomocí níž se například posílaly e-maily, zapisovala se docházka, vytvářely se tiskové sestavy atd. S makry a současně i příkazovým řádkem souvisí i další důležitá vlastnost editoru XyWrite – konfigurovatelná klávesnice. Každé klávese na klávesnici počítačů PC XT či PC AT bylo přiřazeno jednoznačné číslo (které ovšem nesouviselo ani s kódem ASCII ani se scan kódy kláves, což však uživatele vůbec netrápilo). Tomuto číslu či kombinaci čísel bylo možné přiřadit jakýkoli příkaz nebo sekvenci příkazů, a to jak příkazů vestavěných, tak i příkazů uživatelských vytvořených pomocí maker.
Obrázek 21: Editace konfiguračního souboru s rozložením klávesnice. Zde si všimněte, že klávesám F7 a F8 jsou přiřazeny kódy 65 a 66. S těmi se setkáme i na dalším screenshotu.
V důsledku to například mohlo znamenat, že s vhodně nastavenými klávesovými zkratkami bylo možné pro některé skupiny uživatelů zcela odstranit nutnost používání příkazového řádku, neboť všechny důležité příkazy mohly být namapovány na klávesové zkratky. Editace klávesových zkratek byla pro filozofii textového procesoru XyWrite typická – soubor s klávesovými zkratkami byl běžným textovým souborem, který bylo možné editovat, zakomentovat libovolný příkaz atd. (samozřejmě bylo možné mít více takových souborů, které se mohly přepínat podle toho, jaký typ dokumentu se edituje – jiné zkratky se hodí pro běžný text a další zkratky pro programování). Současným uživatelům textových editorů typu Vim či Emacs (s nimiž má ostatně XyWrite mnoho společného!) musí tato vlastnost připadat zcela přirozená (Vim může spouštět skupiny auto-příkazů pro různé soubory, Emacs zase podporuje různé módy), ovšem v době uzavřených aplikací a proprietárních binárních formátů, které si firmy střežily jako oko v hlavě to byla věc poměrně nevídaná.
Obrázek 22: Editace konfiguračního souboru s rozložením klávesnice. Kódům kláves 65 a 66 (viz předchozí obrázek) jsou přiřazeny příkazy CP (copy block) a MV (move block).
10. Systémové nároky textového procesoru XyWrite
Poměrně velká obliba textového procesoru XyWrite u určitého okruhu uživatelů však byla kromě existence příkazového řádku a systému maker ovlivněna i dalšími vlastnostmi tohoto programu. Ve snaze o dosažení co nejvyšší rychlosti textového procesoru byla velká část aplikace XyWrite psána přímo v ručně optimalizovaném assembleru, což bylo v dobách PC XT ale i PC AT velmi důležité a pro dlouhé dokumenty i zcela nezbytné. Zajímavé je, že jeden z vedoucích vývojářů programu XyWrite používal originální IBM PC s mikroprocesorem Intel 8088 taktovaným na 4,77 MHz, a to i v době, kdy jeho ostatní kolegové i uživatelé používali rychlejší stroje PC AT s mikroprocesory Intel 80286, jejichž hodinová frekvence mnohdy dosahovala až 25 MHz. Důvod, proč se tento vývojář dobrovolně spokojil s PC XT, byl jednoduchý – pokud se mu podařilo psát kód takovým způsobem, že pracoval dostatečně rychle i na jeho obstarožním stroji, bylo zřejmé, že bude pracovat minimálně stejně dobře i na počítačích uživatelů (možná by nebylo špatné uplatnit tento přístup i dnes :-).
Obrázek 23: Toto je celý obsah adresáře s textovým procesorem XyWrite III+ upraveným tak, aby korektně pracoval v operačním systému Windows. Ve skutečnosti pro samotnou práci postačuje pouze soubor EDITOR.EXE, ale i se všemi podpůrnými soubory lze XyWrite umístit na jedinou disketu o kapacitě 360 kB.
Důraz kladený na velkou rychlost textového procesoru XyWrite i na jeho malé systémové nároky se ukázal být jednou z velkých výhod této aplikace, protože první laptopy na platformě PC měly velmi omezený výkon – a novináři byli jednou z prvních skupin uživatelů, která laptopy ke své práci začala poměrně intenzivně používat (poznámka: slovo laptop je v tomto článku použito zcela záměrně, mladší čtenáři nechť si pod tímto názvem představí obří notebook, mnohdy vážící i 5 kg :-).
Obrázek 24: Ve verzi XyWrite IV se již objevila klasická menu, i když příkazový řádek zůstal stále přítomný.
11. Odkazy na Internetu
- It may be time to put XyWrite out to pasture
http://www.startribune.com/business/57780787.html - What is xyWrite?
http://yesss.freeshell.org/x/_xywhat.htm - the Xy files
http://www.salon.com/21st/feature/1998/08/25feature.html/ - Xywrite.com
http://www.xywrite.com/ - Whatever became of XyQuest?
http://yesss.freeshell.org/x/_xyq.htm - XyWrite (Wikipedia)
http://en.wikipedia.org/wiki/XyWrite - MacWrite (Wikipedia)
https://en.wikipedia.org/wiki/MacWrite - WordPerfect
http://texteditors.org/cgi-bin/wiki.pl?WordPerfect - Stránka o XyWrite
http://www.xywrite.com/ - XyPro
http://yesss.freeshell.org/x/_xypro.html - GEM 1st Word Plus
http://www.computinghistory.org.uk/det/9833/GEM-1st-Word-Plus/ - XEDIT na TextEditors.org
http://texteditors.org/cgi-bin/wiki.pl?XEDIT - XEDIT pro Windows (klon)
http://digilander.libero.it/ambusy/computer.html - XEDIT commands
http://digilander.libero.it/ambusy/PcXeditHlp.html - XEDIT User's Guide
http://www-05.ibm.com/e-business/linkweb/publications/servlet/pbi.wss?SSN=15ITR0004123323009&PAG=X03&SELPBL=SC24–5972–00&REF=DLD# - 3270 Data Stream Programming
http://www.tommysprinkle.com/mvs/P3270/ - IBM 3270
https://en.wikipedia.org/wiki/IBM_3270 - Block-oriented terminal
https://en.wikipedia.org/wiki/Block-oriented_terminal - Klávesnice 3270
http://www.seasip.info/VintagePC/ibm_6110344.html - Klávesnice IBM
http://www.9999hp.net/keyboard/temp/ - REXX (Wikipedia)
https://en.wikipedia.org/wiki/REXX - Vladimir Zabrodsky REXX Page
http://dhost.info/zabrodskyvlada/ - Rexx tutorials
http://www.rexxinfo.org/html/rexxinfo1.html - A Quick Rexx Tutorial
http://www.informit.com/articles/article.aspx?p=461086&seqNum=1 - Emacs timeline
http://www.jwz.org/doc/emacs-timeline.html - EINE (Emacs Wiki)
http://www.emacswiki.org/emacs/EINE - EINE (Texteditors.org)
http://texteditors.org/cgi-bin/wiki.pl?EINE - ZWEI (Emacs Wiki)
http://www.emacswiki.org/emacs/ZWEI - ZWEI (Texteditors.org)
http://texteditors.org/cgi-bin/wiki.pl?ZWEI - Zmacs (Wikipedia)
https://en.wikipedia.org/wiki/Zmacs - Zmacs (Texteditors.org)
http://texteditors.org/cgi-bin/wiki.pl?Zmacs - TecoEmacs (Emacs Wiki)
http://www.emacswiki.org/emacs/TecoEmacs - Micro Emacs
http://www.emacswiki.org/emacs/MicroEmacs - Micro Emacs (Wikipedia)
https://en.wikipedia.org/wiki/MicroEMACS - EmacsHistory
http://www.emacswiki.org/emacs/EmacsHistory - Seznam editorů s ovládáním podobným Emacsu či kompatibilních s příkazy Emacsu
http://www.finseth.com/emacs.html - George R. R. Martin writes with a DOS word processor
http://www.cnet.com/news/george-r-r-martin-writes-with-a-dos-word-processor/#! - Apple Writer
http://apple2history.org/history/ah18/#08 - COMPUTER PROGRAMMING by Paul Lutus
http://www.atariarchives.org/deli/cottage_computer_programming.php - Verze textového editoru D-Text
http://wiki.oldcomp.cz/index.php?title=Verze_textového_editoru_D-Text - The Writer (World of Spectrum)
http://www.worldofspectrum.org/infoseekid.cgi?id=0008989 - Tasword Two (World of Spectrum)
http://www.worldofspectrum.org/infoseekid.cgi?id=0008856 - SpeedScript source code
http://www.atariarchives.org/speedscript/ch3.php - SpeedScript 3.0: All Machine Language Word Processor For the Atari
http://www.atariarchives.org/speedscript/ch1.php - Čapek verze 3.1 (oskenovaný návod)
http://www.atari8.cz/calp/data/misc_cap/index.php - Čížek V.3 (oskenovaný návod)
http://www.atari8.cz/calp/data/br_man_ciz/ - Editor O26 (příkazy)
http://www.museumwaalsdorp.nl/computer/comp789_o26.html - Editor O26 (stránka na texteditors.org)
http://texteditors.org/cgi-bin/wiki.pl?O26 - Editor O26 (text editor, Wikipedia)
https://en.wikipedia.org/wiki/O26_%28text_editor%29 - Textové editory pro mainframy
http://texteditors.org/cgi-bin/wiki.pl?MainframeEditorFamily - IDA
http://texteditors.org/cgi-bin/wiki.pl?IDA_Editor - qed
http://texteditors.org/cgi-bin/wiki.pl?Qed - qed (description)
http://www.qef.com/html/toolsdesc.html#qed - Text editor (Wikipedia)
https://en.wikipedia.org/wiki/Text_editor - Line editor (Wikipedia)
https://en.wikipedia.org/wiki/Line_editor - The Vi Editor and its clones and programs with a vi like interface
http://www.guckes.net/vi/ - www.vim.org: obsahuje verze Vimu i pro Amigu
http://www.vim.org/ - Články o Vimu na Root.cz:
http://www.root.cz/n/vim/clanky/ - Vim sedm – první část
http://www.root.cz/clanky/vim-sedm-prvni-cast/ - vim2elvis (1.část)
http://www.root.cz/clanky/vim2elvis-1/ - vim2elvis (2.část)
http://www.root.cz/clanky/vim2elvis-2/ - History of the Text Editor
http://vanstee.me/history-of-the-text-editor.html - Interview with Bill Joy
http://web.cecs.pdx.edu/~kirkenda/joy84.html - Hex Editors for Lin/unix
http://blog.sourcepole.com/2006/09/07/hex-editors/ - bvi Home Page
http://bvi.sourceforge.net/ - bvi (Wikipedia)
https://en.wikipedia.org/wiki/Bvi - vim (man page)
http://www.linux-tutorial.info/modules.php?name=ManPage&sec=1&manpage=vim - An incomplete history of the QED Text Editor
http://ned.rubyforge.org/doc/qed.html - QED Text Editor
http://ned.rubyforge.org/doc/qedman.html - Wang 1200
http://www.wang1200.org/ - Wang Laboratories
http://en.wikipedia.org/wiki/Wang_Labs - Wang OIS Emulator
http://www.cass.net/~jdonoghu/oisemul.html - SpeedScript 3.2 for the Commodore 64
http://www.atarimagazines.com/compute/gazette/198705-speedscript.html - Opravdoví programátoři nepoužívají Pascal
http://www.logix.cz/michal/humornik/Pojidaci.Kolacu.xp - A Brief History of Word Processing
http://www.stanford.edu/~bkunde/fb-press/articles/wdprhist.html - XyWrite (Wikipedia)
http://en.wikipedia.org/wiki/XyWrite - W.E.Pete Peterson – Almost Perfect
http://www.wordplace.com/ap/ - Orthodox Editors
http://www.softpanorama.org/Articles/orthodox_editors.shtml - Mainframe Museum ‚Where we started‘
http://www.techsystemsps.com/Mainframe-Museum.htm - IBM Mainframe album
http://www-03.ibm.com/ibm/history/exhibits/mainframe/mainframe_album.html - Mainframe computer
http://en.wikipedia.org/wiki/Mainframe_computer - IBM mainframe
http://en.wikipedia.org/wiki/IBM_mainframe - IBM 700/7000 series
http://en.wikipedia.org/wiki/IBM700/7000_series - IBM System/360
http://en.wikipedia.org/wiki/IBM_System/360 - IBM System/370
http://en.wikipedia.org/wiki/IBM_System/370 - Datamatic 1000 by DATAmatic Corporation (1955)
http://www.computermuseum.li/Testpage/Datamatic-1000.html - Burroughs – Third Generation Computers
https://wiki.cc.gatech.edu/folklore/index.php/Burroughs_Third-Generation_Computers - Burroughs B5000, B5500 and B5700 (original) documentation
http://www.bitsavers.org/pdf/burroughs/B5000_5500_5700/ - Burroughs B6500 and B6700 (original) documentation
http://www.bitsavers.org/pdf/burroughs/B6500_6700/ - Burroughs B8500 (original) documentation
http://www.bitsavers.org/pdf/burroughs/B8500/ - General Electric GE-400
http://www.feb-patrimoine.com/PROJET/ge400/ge-400.htm - GE-400 Time-sharing information systems:
http://www.computerhistory.org/collections/accession/102646147 - PDP-10
http://en.wikipedia.org/wiki/PDP-10 - GNU Readline
http://web.mit.edu/gnu/doc/html/rlman1.html
ČLÁNKY DO MAILU