Historie vývoje textových editorů: programátorské textové editory pro systém DOS (3. část)

10. 12. 2015

Doba čtení: 22 minut

Líbí se vám článek?
Podpořte redakci

V dnešním článku se již potřetí budeme společně zabývat těmi programátorskými editory a integrovanými vývojovými prostředími, které byly vytvořeny pro operační systém DOS a které používaly standardní textový režim počítačů PC. Zmíníme i o prostředí RHIDE založeném na SETEDITu či o editoru v dBase.

Obsah

1. Historie vývoje textových editorů: programátorské textové editory pro systém DOS (3. část)

6. Od GW Basicu k Visual Basicu for DOS

7. Quick Basic

8. Editory v databázových aplikacích

9. Textový editor v dBase III Plus

10. Programátorský textový editor Brief

11. Odkazy na Internetu

1. Historie vývoje textových editorů: programátorské textové editory pro systém DOS (3. část)

Na předchozí část seriálu o historii vývoje textových editorů a textových procesorů, v níž jsme se věnovali některým integrovaným vývojovým prostředím a programátorským editorům určeným pro tato prostředí, navážeme článkem dnešním. Nejprve si popíšeme IDE nazvaná Turbo C++ a Borland C++, která byla vydána společností Borland. Posléze si ukážeme populární textový editor SETEDIT i vývojové prostředí RHIDE, v němž se SETEDIT používá. Další část článku je věnována Quick Basicu (nikoli QBasicu) a na závěr se zmíníme o interním editoru použitém v databázové aplikaci dBase a o doposud populárním programátorském editoru Brief.

Obrázek 1: Úvodní obrazovka Turbo Basicu vydaného společností Borland. O tomto integrovaném vývojovém prostředí jsme se zmínili minule.

2. Turbo C++

V předchozím článku jsme si popsali některá známá integrovaná vývojová prostředí vydaná pro operační systém DOS společností Borland. Jednalo se o Turbo Pascal a taktéž o později vydanou „profesionální“ variantu Turbo Pascalu, která se jmenovala Borland Pascal. Programovací jazyk Pascal, resp. jeho upravená a rozšířená varianta nazvaná Object Pascal (vydáno v rámci Turbo Pascalu 5.5 již v roce 1989), se stal základem pro mnoho nově vznikajících DOSových aplikací a později taktéž některých aplikací určených pro šestnáctibitové varianty Microsoft Windows. Až v roce 1993 byl Object Pascal nahrazen novým programovacím jazykem nazvaným Delphi; tento jazyk byl součástí stejně pojmenovaného RAD (Rapid Application Development) nástroje, který již byl určen výhradně pro tvorbu aplikací pro operační systémy Microsoft Windows (a v určitém ohledu se jedná o stále nepřekonaný produkt, ostatně není bez zajímavosti, že se „staré“ Delphi stále používají).

Obrázek 2: Dialog se základními informacemi o integrovaném vývojovém prostředí Turbo C++ verze 3.0.

Ovšem společnost Borland si uvědomovala, že je poměrně nebezpečné postavit celou svoji existenci v oblasti vývojových nástrojů pouze na překladači programovacího jazyka Pascal, Object Pascal či Delphi. Ostatně ani Pascal použitý v Turbo Pascalu 1 až 5.0 neodpovídal normě, která byla velmi rigidní a nepraktická. Z toho důvodu, aby Borland mohl nabídnout některý svůj produkt s podporou „světového“ a standardizovaného jazyka, vzniklo vývojové prostředí nazvané Turbo C a později Turbo C++, v němž byl použit překladač a debugger hned pro dva programovací jazyky: C a C++ (jen pro jistotu: C není striktní podmnožinou C++).

Obrázek 3: Nastavení vlastností linkeru.

Turbo C sice již uživatelům nenabízel tak rychlý překlad, jako tomu bylo v jednoprůchodovém Pascalu, ovšem na druhou stranu byly jeho možnosti v některých ohledech větší: generování výsledného kódu v assembleru (kromě objektových souborů), možnost nastavení dalších optimalizací apod. A samozřejmě nejdůležitější předností byla možnost překládat i zdrojové kódy, které vznikly na jiných systémech, protože Turbo C++ obsahoval většinu (možná všechny?) funkce ze standardní céčkovské knihovny.

Obrázek 4: Nastavení pravidel pro tvorbu knihoven a archivu knihoven.

Obrázek 5: Součástí IDE byl i integrovaný debugger.

Obrázek 6: Jedním z důvodů komerčního úspěchu integrovaných vývojových prostředí vydávaných společností Borland byla i kvalitní hypertextová nápověda. Ta je samozřejmě součástí i Turbo C++.

3. Borland C++

Podobně jako se Turbo Pascal rozdělil na dvě větve – Turbo Pascal a Borland Pascal – proběhlo totéž rozdělení i u integrovaného vývojového prostředí Turbo C++, jehož „profesionální“ varianta se nazývala Borland C++. Pro porovnání jsem zvolil dvě prostředí pocházející ze stejného období: Turbo C++ version 3.0 a Borland C++ version 3.1. Pravděpodobně nejdůležitější vlastností Borland C++ se stala možnost překladu aplikací pro Microsoft Windows a to včetně grafického uživatelského rozhraní. Podpora pro GUI byla zajištěna díky použití knihovny OWL neboli Object Windows Library. Zajímavé je, že se tato knihovna nedočkala většího rozšíření ani dalších verzí, protože byla záhy nahrazena buď MFC (Microsoft Foundation Class Library) společnosti Microsoft nebo VCL (Visual Component Library) přímo od Borlandu (použito jak v Delphi, tak i v Borland C++ Builderu, což je obdoba Delphi, ovšem založená na programovacím jazyku C++).

Obrázek 7: Dialog se základními informacemi o integrovaném vývojovém prostředí Borland C++ verze 3.1.

Obrázek 8: Takto vypadá programátorský editor v produktu Borland C++. Klávesové zkratky byly odvozeny od WordStaru a zkombinovány s CUA.

Obrázek 9: V nastavení možností překladače zaujme typická dobová vlastnost společná mnoha překladačům pro DOS: nastavení paměťového modelu.

Obrázek 10: Pokud při překladu vznikne chyba, je možné se snadno přemístit na řádek hlášený překladačem.

Obrázek 11: Ukázka kvalitně zpracované hypertextové nápovědy.

4. SETEDIT

Vzhledem k velké oblibě integrovaných vývojových prostředí vytvořených a prodávaných společností Borland mnoho programátorů poměrně nelibě neslo rychlé ukončení vývoje těchto nástrojů pro DOS a přechod pouze do systému Windows (Delphi, C++ Builder). Například nikdy nevznikla verze Turbo/Borland C++ či Pascalu, která by plně využívala 32bitový chráněný režim. Navíc se i na platformě Wintel začaly stále více rozšiřovat open source aplikace, což prodloužilo „životnost“ DOSu i do doby, kdy už původní komerční výrobci tento systém již opustili (ano, toto je jedna z klasických nevýhod closed source aplikací). V roce 1996 vznikla první verze editoru nazvaného SETEDIT, který využíval knihovnu TurboVision (společnosti Borland) pro svoje textové uživatelské rozhraní. Tento editor měl vypadat podobně, jako programátorské editory použité v originálních produktech samotného Borlandu, což mj. znamenalo i použití stejných klávesových zkratek odvozených od WordStaru a rozšířených o některé zkratky definované v CUA (výběr bloků pomocí klávesy Shift).

Obrázek 12: Dialog se základními informacemi o prostředí RHIDE.

Ovšem později se možnosti SETEDITu rozšířily natolik, že tento editor nakonec komerční Borlandské editory prakticky ve všech ohledech překonal. Nové verze například podporují práci s obdélníkovými bloky, komunikaci se systémovou schránkou (clipboardem), označení slova či celého řádku jedinou klávesovou zkratkou, vylepšené automatické odsazování, označení párových závorek, zakomentování a odkomentování textu označeného blokem či záznam a použití maker. Nesmíme zapomenout ani na mnohem větší možnosti, které se týkají zvýrazňování syntaxe. Většina komerčních integrovaných vývojových prostředí pro systém DOS sice v pozdějších verzích syntaxi zvýrazňovala, ale pouze pro několik vybraných typů souborů (TurboPascal pouze pro Pascal, Turbo C++ jen C/C++ a hlavičkové soubory apod.). V SETEDITu existuje možnost si syntaxi definovat v konfiguračních souborech, což znamená, že dnes SETEDIT zvýrazňuje syntaxi C, C++, Pascalu, Moduly, Pythonu, Luy, Fortranu, PostScriptu, Ruby i mnoha značkovacích jazyků (HTML, XML, TeX) atd.

Obrázek 13: Dialog pro nastavení barev prostředí RHIDE, barev používaných editorem SETEDIT apod.

5. RHIDE

Popularita programátorského textového editoru SETEDIT vzrostla ještě více ve chvíli, kdy se tento editor stal součástí integrovaného vývojového prostředí nazvaného RHIDE, které se používalo (a možná stále ještě používá) v kombinaci s GNU C a dalšími GNU nástroji (ty jsou v DOSu šířeny v rámci balíčku DJGPP – DJ's GNU Programming Platform). Editor SETEDIT do integrovaného vývojového prostředí RHIDE přinesl velmi kvalitní programátorský editor (možná jeden z nejlepších editorů pro DOS vůbec) a i možnosti samotného RHIDE se postupně rozšiřovaly, což se týkalo především propojení s překladačem (doskoky na chyby) a debuggerem (z hlediska uživatele úplná integrace). RHIDE bylo doplněno i o možnost použití souborů s tagy (podobně jako Emacs či Vim) a dokonce se objevil i prohlížeč info (texinfo) stránek, což znamenalo, že se původní dokumentace ke GNU nástrojům automaticky stala součástí RHIDE a mohla být kdykoli vyvolána.

Obrázek 14: Programátorský textový editor SETEDIT v integrovaném vývojovém prostředí IDE.

Poznámka: autor tohoto článku RHIDE poměrně intenzivně používal několik let, a to na stařičkém stroji s mikroprocesorem 486 (IBM Blue Lightning) se směšnou hodinovou frekvencí 80 MHz a kapacitou DRAM pouze 4MB. Samotné prostředí bylo dostatečně rychlé a stabilní, pouze překlad a slinkování rozsáhlejších aplikací bylo relativně pomalé (nicméně použitelné). Největším problémem se ta stala samotná instalace RHIDE a DJGPP, která spočívala ve stažení instalačních balíčků na školním Internetu s jejich následným přenesením na cca 30 disketách na domácí stroj (to se samozřejmě neobešlo bez obvyklých problémů při převozu disket v šalině/tramvaji :-).

Obrázek 15: Dialog s nastavením přepínačů překladače GCC, který RHIDE používá (překladač je však externí, na rozdíl od Turbo Pascalu či Turbo C).

Obrázek 16: Tabulka s breakpointy využívanými debuggerem spouštěným rovněž přímo z prostředí RHIDE.

6. Od GW Basicu k Visual Basicu for DOS

V předchozí části tohoto seriálu jsme se zmínili o Cassette BASICu (vytvořeném v Microsoftu a dodávaném společně s počítači IBM PC), GW Basicu a v neposlední řadě taktéž o interpretru QBasicu, který byl dodáván s operačním systémem MS DOS. Interpret QBasicu se stal poměrně populární, a to jak díky tomu, že byl dodáván s vlastním jednoduše ovladatelným integrovaným vývojovým prostředím (IDE), tak i kvůli tomu, že se s interpretrem dodávaly i dvě hry (které tak byly automaticky dostupné na prakticky každém stroji s MS DOSem, stačilo jen vědět, jak je spustit). Ve skutečnosti se však v případě QBasicu nejednalo o plnohodnotný produkt, ale pouze o ořezanou verzi plnohodnotného produktu Quick Basic verze 4.5. Quick Basic patří, podobně jako například QBasic, GW-Basic atd., mezi produkty firmy Microsoft, která ho začala prodávat v roce 1985. Zajímavé je, že tato první verze se v komprimované podobě celá vešla na jedinou disketu o velikosti 5,25 palce a o kapacitě 360 kB, na druhou stranu Quick Basic verze 4.5 má ve zkomprimované formě již více než 4 MB.

Obrázek 17: Editace nového programu v integrovaném vývojovém prostředí Quick Basicu.

V novějších verzích pak docházelo k postupné integraci všech potřebných programátorských nástrojů, tj. především programátorského editoru, překladače, debuggeru a hypertextové nápovědy do jednotného a relativně snadno ovladatelného integrovaného vývojového prostředí (není se ostatně čemu divit, protože Microsoftu konkurovaly další společnosti, především pak Borland se svými produkty Turbo Pascal, Turbo C a částečně i Turbo Basic a Turbo Prolog). Úplné integrace všech funkcí BASICu bylo dosaženo teprve ve verzi 4.0. Posléze došlo k rozdělení vývoje a především prodeje na Quick Basic (plnohodnotný překladač s IDE), QBasic (pouze interpret dodávaný spolu s dalšími produkty firmy Microsoft, viz též předchozí část tohoto seriálu), Microsoft Basic PDS (v několika ohledech vylepšený Quick Basic) a celá historie vývojových prostředí BASICů pro platformu MS-DOS byla završena Visual Basicem 1.0, který vyšel v roce 1991. Ve Visual Basicu, který ve skutečnosti nemá moc společného s jeho novější verzí určenou pro Windows, se skutečně dalo vytvářet uživatelské rozhraní, ovšem v textovém režimu (což na druhou stranu bylo pro velké množství aplikací více než dostačující).

Obrázek 18: Quick Basic obsahuje, podobně jako již popsaný QBasic, zabudovanou nápovědu.

7. Quick Basic

Syntakticky i sémanticky byly jazyky QBasic a Quick Basic prakticky totožné, ovšem ve druhém případě měli programátoři k dispozici mnohem větší množství různých procedur a funkcí; pro Quick Basic taktéž vzniklo poměrně velké množství knihoven a utilit nabízených dalšími vývojáři (to nebylo v případě QBasicu příliš praktické). Některá omezení QBasicu, například maximální velikost paměťových struktur (necelých 64kB) atd., se v Quick Basicu podařilo odstranit, takže se tento jazyk mohl používat pro tvorbu rozsáhlejších aplikací, které navíc mohly být dodávány v přeložené podobě (to bylo pro mnoho firem velmi důležité).

Obrázek 19: Program, který demonstruje vlastnosti různých řadicích algoritmů.

Aby si vážený čtenář udělal představu, jak vypadaly programy vytvořené pro Quick Basic, následuje pod tímto odstavcem výpis jednoduchého demonstračního programu, v němž je ukázána deklarace proměnných pomocí příkazu Dim, použití počítané smyčky For a taktéž využití příkazu Continue For, For, pomocí něhož je možné vyskočit z vnořených smyček (tato řídicí konstrukce je v některých dalších programovacích jazycích neznámá):

'' simple prime number finder
Print "Here are the prime numbers between 1 and 20!"
Print
Dim n As Integer, d As Integer
For n = 2 To 20
    For d = 2 To Int(Sqr(n))
        If ( n Mod d ) = 0 Then ' d divides n
            Continue For, For ' n is not prime, so try next n
        End If
    Next d
    Print n
Next n

Povšimněte si, že se nikde nemusí používat ani čísla řádků ani světoznámé GOTO.

Obrázek 20: Grafické znázornění řazení prvků v poli (hodnota prvku odpovídá délce úsečky).

8. Editory v databázových aplikacích

Programátorské editory se ve skutečnosti používaly i v mnoha dalších produktech určených pro operační systém DOS, nejenom v integrovaných vývojových prostředích založených na nějakém obecně použitelném programovacím jazyce (C, Pascal, Basic, Modula). Poměrně dobrým příkladem specializovanějších programátorských textových editorů mohou být například interní editory databázových aplikací; přesněji řečeno takových databázových systémů, které byly původně určeny pouze pro práci s lokální databází (takové systémy se ostatně používají v některých oblastech dodnes, i když se od původně specializovaných jazyků přešlo k SQL a jeho různým variantám). Mezi tyto lokální databázové systémy patří především dBase a následně taktéž slavný databázový systém nazvaný FoxPro (mimochodem je zajímavé, že se s nástrojem FoxPro a aplikacemi ve FoxPro vytvořenými ještě můžete v některých firmách a taktéž státních organizacích setkat).

Obrázek 21: Instalace dBase III Plus v operačním systému DOS.

9. Textový editor v dBase III Plus

Samotný produkt dBase je dostatečně zajímavý na to, aby o něm vznikl (snad někdy v budoucnu) celý článek věnovaný starodávným lokálním databázím, takže se dnes seznámíme pouze s tím, jak vypadalo uživatelské rozhraní této aplikace a jaký editor (editory) byly v dBase obsaženy. Zaměříme se především na dBase III Plus ve variantě pro operační systém DOS, protože se pravděpodobně jednalo o přelomovou verzi, která navíc byla přepsána z assembleru do céčka, což umožnilo poměrně rychlý vývoj dalších verzí. Zmínka o některých vlastnostech dBase je součástí popisků screenshotů:

Obrázek 22: dBase byla jedna z prvních široce používaných aplikací, která zpopularizovala dnes již klasická pull-down menu na systému DOS (naproti tomu například Lotus 1–2–3 dlouho používal řádková menu).

Obrázek 23: Tvorba nové databázové tabulky – definice jmen a typů jednotlivých sloupců. Zde se poprvé setkáváme s použitím interního editoru, který však pracuje jen v řádkovém režimu.

Obrázek 24: Pro editaci poznámek (memo) se používá celoobrazovkový textový editor, jehož klávesové zkratky jsou zobrazeny v horní části obrazovky. Některé zkratky pochází z WordStaru; zajímavý je především příkaz Ctrl+K B sloužící pro přerovnání bloků.

Obrázek 25: Editace poznámky (memo je vlastně obdobou typu VARCHAR).

Obrázek 26: Vyplňování databáze, a to opět s využitím interního textového editoru pracujícího v řádkovém režimu.

Obrázek 27: Výpis struktury databáze (zde pouze jediné tabulky).

Obrázek 28: Většinu operací bylo možné provést buď interaktivně, nebo z příkazové řádky.

Obrázek 29: Interaktivní tvorba dotazu do databáze (jednoduchá forma SELECT).

Obrázek 30: Interaktivní tvorba dotazu do databáze (jednoduchá forma SELECT).

Obrázek 31: Výsledek dotazu do databáze.

Obrázek 32: I v definicích tiskových sestav se používá interní textový editor.

Obrázek 33: I v definicích tiskových sestav se používá interní textový editor.

10. Programátorský textový editor Brief

Mezi programátory, kteří používali operační systém DOS, se poměrně velké popularitě těšil i programátorský textový editor nazvaný BRIEF, neboli celým názvem „Basic Reconfigurable Interactive Editing Facility“. O oblíbenosti tohoto editoru svědčí i to, že jeho chování bylo a je emulováno v některých dalších editorech a IDE, například v pozdějších IDE Borland C++ a Delphi, MSVC atd. První verze tohoto textového editoru, která si vystačila s pouhými 256kB RAM, začala být prodávána již v roce 1985 a zajímavé je, že už tato verze nabízela svým uživatelům mnoho vlastností, které se v ostatních textových editorech objevily až později. Asi nejdůležitější vlastností byla podpora pro psaní maker v makrojazyku, který byl odvozen od jazyka LISP (později, konkrétně na začátku devadesátých let, byl přidán i makrojazyk s Céčkovou syntaxí). BRIEF se taktéž vyznačoval velkou konfigurovatelností (bylo možné změnit funkci prakticky všech kláves) a taktéž operacemi undo a redo, což je dnes sice zcela obvyklá a očekávaná vlastnost, ovšem pro mnoho dalších editorů (viz též předchozí část seriálu) to neplatilo.

Textový editor BRIEF obsahoval i funkce využívané programátory, například možnost doskoku na následující řádek, v němž překladač detekoval chybu. Již v základní konfiguraci BRIEF podporoval mnoho v té době populárních překladačů (resp. definice jejich volání a parsování chybových hlášení); podpora pro další překladače se dala doplnit na základě konfiguračních souborů. Později se objevila i podpora pro použití regulárních výrazů při hledání a nahrazování, podpora pro použití myši v mnoha operacích a taktéž možnost využití paměti EMS, pokud byla dostupná a nakonfigurovaná (jedná se o další problematickou část DOSu související s jeho paměťovým modelem a závislostí na reálném režimu procesorů). Mimochodem: pokud měl BRIEF k dispozici dostatek operační paměti či EMS, neomezoval nijak velikost editovaných souborů, zatímco mnohé jiné editory měly problémy při přechodu hranice 64 kB či hranice dané volnou konvenční pamětí.