Instalace Linuxu RedHat 6.0 CZ očima začátečníka

Obě verze vypálené na CD jsem postupně zakoupil u firmy ProCa za pohopouhých 80,–Kč s DPH což je prakticky za cenu média.

Teď tedy k samotné instalaci. Jako první krok je vhodné si připravit disk pro vytvoření externí pártišny. Stávající pártišnu s Win95 lze zmenšit a uvolnit tak prostor pro novou například komerčním programem Pqmagic nebo volně šiřitelným Fips, který je ostatně na instalačním CD. Jestliže je disk rozdělen na více partitions a Vy se rozhodnete jednu z nich věnovat tučňáčkovi, budete si ji muset uvolnit a pomocí fdisku (klidně dosovského) ji smazat. Osobně doporučuji uvolnit pro Linux co nejvíce :-). Úplně kompletní instalace RH 6.0 by měla zabrat cca 1.1 GB, ale nepředpokládám, že budete tuto distribuci instalovat úplně celou. Platí samozřejmě (jako ostatně u všeho) pravidlo, že čím více místa uvolníte, tím komfortnější Linux potom budete mít.

Jestliže používáte SystemCommander, doporučuji předem v jeho setupu v položce „Local special options menu / Primary partitions accessible on drive 0“ označit vše na „YES“ a to opakovat pro všechny položky OS, které tam používáte. Tím zabráníte tomu, aby CS sám přepisoval Id disku určeného pro Linux. Linuxu to sice nevadí, ale pokud budete chtít číst linuxovou pártišnu i z Win95 (například ji zde lze připojit programem fsdext2 ), je nutné aby linuxová pártišna měla správné Id.

Nyní si vytvoříme bootovací disketu (či diskety). Já v počítadle nemám PCMCIA karty a ani nepotřebuji bootovat přes síť a tudíž jsem zvolil pouze jednu bootovací disketu. Mělo by jít bootovat i přímo z CD, ale moje stařičká 486-ka o něčem podobném nikdy neslyšela :-). Já bootovací disketu vytvářím takto: v DOSu do předem vytvořeného adresáře z adresáře DOSUTILS\ na CD zkopíruji soubor rawrite.exe a z adresáře LOCAL\UPDATES\I­MAGES\ zkopíruji updatovaný soubor boot.img (na nelokalizovaném CD je tento soubor pouze v adresáři IMAGES). Ve vytvořeném adresáři na disku spustím zkopírovaný soubor rawrite.exe, napíši source: „boot.img“, zvolím target: „A:“, vložím disketu a potvrdím. Po vytvoření bootovací diskety tento pomocný adresář zase smažu a počítač restartuji.

Po restartu nabootuji počítač z této nově vytvořené diskety. Jakmile se objeví uvítací obrazovka stisknu Enter pro instalaci systému. Po načtení jádra systému se objeví instalační uvítací obrazovka na které nemáme jinou možnost, než opět stisknout Enter :-). Nyní si zvolíme v jaké řeči chceme instalaci provádět (je nutné si uvědomit, že podle této volby se také nastaví lokalizované prostředí Linuxu). Při instalaci lokalizovaného RH 6.0 CZ volím češtinu, při instalaci nelokalizovaného doporučuji zvolit slovenštinu a po instalaci změnit soubor /etc/sysconfig/i18n na hodnoty:

LANG=cs
LINGUAS=cs
LC_ALL=cs_CZ
SYSFONT=lat2-sun16
SYSFONTACH=iso02

Po této volbě systém nabídne volby klávesnice. Já zvolil cz-lat2-prog. Další dotaz je z jakého média chceme instalovat. Zde je volba u mne jasná: Local CDROM, díky čemuž jsme vyzváni k vložení daného CD do mechaniky. Ještě zbývá volba zda RH chceme instalovat, či aktualizovat již nainstalovaný systém a volba typu počítače. Zde doporučuji (stejně jako tvůrci) zvolit „Vlastní“. Po volbě SCSI adaptéru (žádný doma nemám a tudíž nevím co všechno nabízí) se dostáváme k nejchoulostivější části instalace – vytvoření pártišny.

Instalace nabízí výběr ze dvou programů pro vytváření (ale i mazání!) pártišen. Lze zvolit buď grafický Disk Druid nebo textový fdisk. Mně osobně více vyhovuje fdisk (nikomu ho nevnucuji) a tudíž zde popíši pouze tento program. Po zvolení fdisku jsme dotázáni na jakémžeto disku chceme tato zvěrstva provádět. Mám jen jeden a proto moc na výběr nemám :-) a po stisku tlačítka „Upravit“ (dostaneme se na něj samozřejmě pomocí tabulátoru) se spustí fdisk.

Zde bych rád zdůraznil, že pokud se zde zamotáme, není nic ztraceno, dokud neodklepneme volbu „w“ což je zápis změn a ukončení. V případě nejistoty lze zvolit „q“ které fdisk ukončí bez uložení změn! Nápovědu získáme volbou „m“ a aktuální stav disků volbou „p“. Po zvolení „p“ pravděpodobně vidíte pouze stávající pártišnu Win95 jako já:

Volbou „n“ vytvoříme novou pártišnu, zvolíme „p“ pro „primary partition (1–4)“ a zadáme číslo (pořadí) této pártišny – já mám obsazenou pártišnu č.1 Win95 a tudíž volím „2“ (pozor na zapnutý NumLock :-) Zvolíme první cylindr (volím nabídnutý – 256) a koncový cylindr (já zvolil 599) nebo lze volit velikost (např. +1300M). Je nutno nechat ještě nějaký prostor pro vytvoření swapovací pártišny! Volba „p“ nám opět zobrazí nový stav disků (nic není uloženo):



Ze zbytku vytvoříme swapovací prostor (opět zde platí, že čím větší swap, tím komfortnější Linux). Já zvolil cca 80 MB. Opět tedy volba „n“, „p primary partition (1–4)“ a číslo „3“. První cylindr mi vychází na „600“ a poslední nabízí fdisk „621“. A opět si výsledek prohlédneme volbou p />


Pro představu o velikosti: na mém disku počet bloků zhruba odpovídá prostoru: hda1 – cca 1000 MB, hda2 – cca 1350 MB a hda3 – cca 87 MB
Ještě nám zbývají dva kroky k dokonalosti. Je nutné změnit Id swapovací pártišny volbou „t“. V mém případě zvolíme číslo „3“ a kód napíšeme „82“. Volbou „L“ si můžeme prohlédnout všechny nabízené Id.
Dále volbou „a“ řekneme fdisku, že chceme mít bootovací i linuxovou pártišnu hda2. Napíšeme tedy „2“ a podíváme se na výsledek našeho snažení zase volbou p />

Disk hda1 musí být také bootovací! Pokud jsme s výsledkem spokojeni (znovu opakuji výzvu k nejvyšší opatrnosti – jde o data), zvolíme „w“ pro zapsání změn a ukončení fdisku.

Tím se vrátíme zpět k instalačnímu menu, kde pomocí tabulátoru stiskneme tlačítko „Hotovo“. Za odměnu se nám dostane zobrazení aktuálních diskových oddílů. Zde kurzorem najedeme na disk „Linux native“ (v mém případě hda2) a stiskneme Enter. Do kolonky Mount Point napíšeme lomítko (aby nevznikl omyl použijte raději tlačítko děleno z numerické klávesnice – v Linuxu se používají přesně opačná lomítka než v DOSu) a odentrujeme to. Tabulátorem doskáčeme na „OK“ a odklepneme ho. Je nám nabídnut odkládací (swap) prostor. Systém nám nabídne ten, který jsme si zvolili fdiskem. Zvolíme zda chceme kontrolovat při formátu vadné bloky a potvrdíme „OK“. Po naformátování swap disku dostaneme obdobnou nabídku na formát linuxového disku. Zde je nutno ji mezerníkem označit (objeví se u názvu *) a opět potvrdíme „OK“.

Příště se podíváme na to, co vlastně můžeme a chceme instalovat.