Kiki the nanobot

Hra Kiki the nanobot je podle slov autora „3-D logickou hrou, která je kombinací her Sokoban a Kula-World“. Tento fakt je už sám o sobě zárukou zajímavého výsledku, ovšem autor se nespokojil s obyčejnou předělávkou, nýbrž přidal do hry řadu zajímavých nápadů a vlastních prvků, které z ní dělají jeden z nejlepších počinů v dané kategorii.

Hru si můžete stáhnout klasicky ze stránek projektu. Ke stažení je verze pro MS Windows, Mac OS X a zdrojáky (které nás zajímají a mají pouhé 3 MB). Hra vyžaduje k běhu OpenGL a Python. Překlad je bezproblémový a zvládne ho i začtečník (obligátní  ./configure; make; make install).

Samotný příběh je poměrně zajímavý, a tak si jej pro lepší přehled můžeme trochu osvětlit. V malém světě (nanosvětě) si žijí malí robotci (nanorobotci), kteří usilovně a radostně pracovali pro svého tvůrce, množili se a prostě všechno bylo krásné a nádherné. Samozřejmě každý příběh má své ALE, a tohle naše se projevilo ve chvíli, kdy se zbláznil řídící program (asi nějaký bug) a začal vyrábět poškozené nanity, kteří začali vytrvale ničit svůj pracně vybudovaný nanosvět.

Kiki je posledním z původních šťastných a hodných nanitů a vydává se na strastiplnou cestu za záchranou vlastního (i když malého) světa. Vy se samozřejmě dostáváte do jeho role a musíte mu pomoci překonat všechny překážky.

Ovládání hry je poměrně snadné a vlastně budete potřebovat jenom několik kláves pro pohyb (kurzory), výstřel (mezerník), skok (ctrl), zatlačení (shift) a změnu pohledů (page down, home, end). Pokud vám toto rozložení z nějakého důvodu nevyhovuje, můžete si jej samozřejmě libovolně změnit. Pomocí myši pak ještě můžete měnit směr pohledu kamery, který se sice obvykle mění automaticky poměrně dobře, ale občas se stává, že nevidíte přesně to, co je potřeba.

Pomocí těchto kláves je možno řídit robotův pohyb do všech směrů. Nenechte se zmást tím, že se nemůžete dostat moc vysoko. V nanosvětě totiž nefunguje fyzika úplně tak, jak jsme zvyklí. Důležitou změnou je například absence gravitace. Kiki se sice pohybuje podél stěn, ale jakmile narazí na překážku v podobě bedny nebo zdi, okamžitě na ni najede a pohybuje se po jiné rovině. Ve hře tak vlastně ztrácí pojmy „nahoru“ a „dolů“ smysl. Podlaha je prostě zrovna to, na čem Kiki stojí.

Aby to celé nebylo tak jednoduché, vyskytují se ve hře různé objekty, které celou misi komplikují. Jednak jsou to samotní naniti, kteří jsou poškození a ničí vše kolem sebe, jednak také různé přepínače, bomby, motory, generátory, ozubená kola a další zlomyslnosti. S těmi musí Kiki správně zacházet tak, aby otevřel bránu do další místnosti a dostal se až k ní. Pokud se mu to podaří, je teleportován dále.

Místností je celá řada a jsou velmi rozmanité jak svou podobou, tak obtížností a dobou řešení. Celkově je obtížnost hry spíše vyšší a třetí rozměr vám někdy dokáže skutečně zamotat hlavu.

Hra obsahuje řadu roztomilých zvuků a poměrně zdařilý hudební doprovod. Co se týče grafického zpracování, to je také na vysoké úrovni a podle mě krásně vykresluje podobu imaginárního (v představě autora) nanosvěta. Rozhodně doporučuji hrát hru se zapnutou akcelerací. Tak si vychutnáte v klidu všechny detaily. Ještě dodám, že hra získala v roce 2002 prestižní ocenění v soutěži uDevGame Game Programming Contest za nejlepší grafiku, originalitu a celkově nejlepší hru.

Je zajímavé a potěšující, že i dnes se najdou programátoři, kteří jsou schopni do nějakých 3 MB nacpat špičkovou hru s vysokou hratelností, dobrou grafikou a příjemnou hudbou. Máte-li možnost si hru vyzkoušet (což vzhledem k její velikosti není problém ani pro modemisty), udělejte to. Mě velmi zaujala a po dlouhé době jsem si zase udělal pár uzlů na mozku.