Hlavní navigace

Kybernetika: ve službách propagandy

26. 5. 2015
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Z kybernetiky se počátkem 60. let stal ve východním bloku státem oficiálně podporovaný vědecký směr. Společně s ní se do středu zájmu dostaly také počítače, nikoliv ale jako stroje, které mohou změnit či vylepšit způsob, jak lidé myslí a pracují, ale spíše coby obrovské kalkulačky centrálně plánovaného hospodářství.

Když byla ve druhé polovině 50. let ve východním bloku kybernetika rehabilitována, hledal se pochopitelně viník její absurdní kritiky a šílenství, které se kolem „buržoazní pavědy“ v Sovětském svazu (a jeho koloniálním impériu) v prvních letech studené války rozpoutalo. Vpravdě orwellovsky byl viník ihned „odhalen“ a zmatení filozofové i novináři byli označeni za pouhé nástroje buržoazní subverze, která usilovně pracovala na tom, aby se pracující lid postavil k nové užitečné vědě zády a nemohl využít jejich potenciálních příslibů. Dokonce ani rehabilitace vědního oboru se nemohla obejít bez nutné dávky propagandy, která svalila vinu na zlé imperialisty:

Nelze ani vyloučit možnost, že zatvrzele reakcionářská a idealistická interpretace v kybernetiky v populární reakční literatuře byla organizovaná speciálně s cílem dezorientovat sovětské vědce a konstruktéry a zpomalit tak rozvoj tohoto nového a důležitého vědeckého trendu v naší zemi.“

Úryvek ze závěrečné části článku „Osnovnije čerty kibernetiki“ .

Tato zvláštní obranná strategie nicméně měla jednu zásadní výhodu: umožňovala efektivně rehabilitovat nejen kybernetiku samotnou, ale poukázáním na pochybení a „dezorientaci“ dotyčných vědců (i „vědců“) rehabilitovat taktéž matematiky jako byl Kolmogorov (který byl, jak jsme naznačili v minulém díle, možná jen krok od prvenství v definování kybernetických zákonitostí). A tak se spojily síly Akademika Soboleva, mladého vojenského konstruktéra Kitova a jeho profesora Lijapunova, kteří společně s česko-sovětským filozofem Kolmanem, matematikem Kolmogorovem a vysokým funkcionářem a konstruktérem Akselem Bergem vytvořili v roce 1959 sovětskou Radu pro kybernetiku, jejímž úkolem bylo propagovat nejen novou vědu, vhodnou pro socialistické hospodářství, ale také rozvoj a nasazování počítačů – coby obřích kalkulaček a počítacích strojů vhodných pro centrální plánování a řízení.

Stroje komunismu

Podobně jako byla kybernetika z nejvyšších míst o deset let dříve důsledně potírána, nyní dostávala zelenou a byla doslova oslavována. Sám generální tajemník Chruščov na 22. stranickém sjezdu v roce 1961 prohlásil kybernetiku za „jeden z hlavních nástrojů při budování komunistické společnosti“ […] „Je nezbytné věnovat se širšímu využití kybernetiky, elektronických počítačů a řídicích systémů ve výrobě a výzkumu, návrhu, konstrukci, plánování, účtování, statistice a řízení.“ Už o rok později se na konferenci „Filozofické otázky kybernetiky“ konané v Moskvě sjelo podle zprávy CIA „na 1000 delegátů – nejen matematiků a konstruktérů, ale také filozofů, fyziků, ekonomů, psychologů, biologů, lingvistů a lékařů.“ Z počítačů se v sovětském Rusku staly „stroje komunismu“, jejichž propagaci si společně s kybernetikou vzal na starost Axel Berg – ředitel kybernetické rady a jeden z nejvýznamnějších sovětských vojenských konstruktérů v oblasti radioelektroniky.

Jakkoliv neobvyklé se to může některým konzervativcům, kteří odmítají pochopit základní fakta, zdát, budeme budovat komunismus na základě co nejširšího nasazení elektronických strojů, schopných zpracovat co největší množství technologických, ekonomických a biologických informací v co nejkratším čase. Tyto stroje, vhodně označované jako kybernetické stroje, vyřeší problém průběžného optimálního plánování a řízení.“

Úryvek z proslovu A. Berga z roku 1962

Pokud byste hledali ukázkový příklad obratů, jaké mohla zaznamenat kariéra špičkového vojenského důstojníka a vědce v Rusku 20. století, je Axel Berg modelem par excellence. Axel se narodil 10. listopadu 1893 italské matce a finsko-švédskému otci. Již v roce 1904, ve věku 11 let, krátce po smrti svého otce, vstupuje na vojenskou akademii a v roce 1914 slouží jako mladší navigační důstojník na bitevní lodi Carevič a také jako spojovací důstojník na britské (spojenecké) ponorce E8. Po revoluci vstupuje do rudého námořnictva (kde mimo jiné velí ponorce, jež úspěšně potápí britský křižník Vittoria). Po roce 1925 se vrací ke studiu na Petrohradské Polytechnice a následně vstupuje do radiotelegrafického oddělení a vede námořní komunikační výzkumný ústav až do roku 1937, kdy je zatčen v rámci stalinských čistek a na tři roky uvězněn. Báťuška si na Berga ale vzpomene v roce 1940, kdy je jasné, že Sovětský svaz potřebuje zkonstruovat vlastní radar. Berg je povolán z vězení takřka přímo na post sovětského ministra pro elektrotechniku a řídí vývoj protileteckého radaru Redut-K, který je v dubnu 1941 instalován na křižníku Molotov (a o pár měsíců později bude hrát významnou roli při počáteční letecké obraně Sevastopolu – město nakonec padlo až po 250 dnech).

Berg vydává několikasvazkovou publikaci Kybernetika – ve službách komunismu, která je recenzována a komentována i na západě. Nadšení pro kybernetiku a její případná důsledná aplikace při řízení hospodářství je počátkem 60. let dokonce někdy vnímáno i jako možná hrozba a objevují se komentáře typu „Pokud by některá země měla dosáhnout kompletně provázané a řízené ekonomiky na kybernetických principech, pak to bude spíš Sovětský svaz než Spojené státy. […] Výrazně produktivnější a efektivnější sovětská ekonomika by představovala zásadní hrozbu pro ekonomické a politické cíle západního světa. Kybernetika v širokém pojetí, které jí bylo dáno v Sovětském Svazu, může být jednou z nových zbraní, o nichž Chruščov hovořil, když hrozil, že „pohřbí“ Západ.“

Na roz(s)cestí

V Sovětském Svazu se mezitím kybernetika vydala podobnou cestou jako řada jiných vědních disciplín: začala se dělit na odnože, z nichž každou zastupoval některý z jejích někdejších apologetů: Kolmogorov zdůrazňoval význam informace jako základu kybernetiky (víceméně v souladu s Wienerem i Shannonem), Markov považoval za klíčové pravděpodobnostní kauzální sítě, Jablonskij algebraickou logiku a Lijapunov teorii množin. Byl to vlastně týž problém kybernetiky coby všeobjímající vědy věd, s nímž tak trochu bojoval i Wiener, jenže s několika zastánci různých směrů byl jen obtížně vyřešitelný. Ani snahy po jednotném smyslu v podobě řídicích systémů, ani volání po návratu k „čisté“ kybernetice tak, jak ji definoval Wiener, nemohly zabránit nevyhnutelnému – decentralizaci kybernetiky, a to navzdory tomu, že jí sovětská věda definovala jako jednu ze čtyř hlavních oblastí vědy a výzkumu (vedle věd fyzikálně-technologických a matematických, chemicko-technologických a biologických a konečně věd sociálních – zlé jazyky dokonce prohlašovaly, že i tyto tři zbývající oblasti jsou na cestě stát se „divizemi“ kybernetiky).

Na počátku měla sovětská kybernetika osm podoblastí vycházejících z Wienerova třídění: matematickou, technickou (konstrukční), ekonomickou, matematické stroje (počítače), biologickou, lingvistickou, pravděpodobnostní („spolehlivostní“) a speciální vojenskou. Díky Bergovu vlivu byly přidány oblasti geologické, zemědělské, zeměpisné, teoretické a biologické (či bionické) kybernetiky. Ve druhé polovině 60. let pak přibyly ještě informační teorie, informační systémy, chemie, bionika (již oddělená od biologie), chemie, psychologie, energetické systémy, doprava a dokonce i spravedlnost. Na konci 60. let už jednotlivé oblasti spojovalo jen slovo kybernetika a obecný zájem o možnost využít při jejich modelování nějakým způsobem počítače. A tak se stalo, že samotný pojem kybernetika začal být postupně v celém východním bloku chápán jako jakási staromódní analogie k informatice. Ostatně výrazně lépe to s kybernetikou coby samostatnou disciplínou nedopadlo ani na druhé straně železné opony.

UX DAy - tip 2

Nebyla to ale neschopnost udržet kybernetiku pohromadě coby obor zaměřený na efektivní řízení pomocí zpětné vazby, což způsobilo, že východní blok nedokázal přeměnit své probuzené kyberneticko-informatické nadšení do skvělých hospodářských a technologických výsledků. Bylo to spíše zaměření na grandiózní propagandistické vize a plány kombinované s neschopností vyrobit dostatek kvalitních elektronických součástek – a z nich dostatek dostupných a výkonných počítačů.

Byl to paradoxně také strach, který vyvolal obrovský boom kybernetiky ve východním bloku, co podnítilo obrovské vládní a armádní investice do vývoje umělé inteligence a počítačových sítí na západě. To je ale příběh dalšího dílu.

Odkazy

Byl pro vás článek přínosný?