Drtivá většina dnešního webového obsahu běží na redakčních systémech vydaných pod svobodnou licencí. WordPress, Joomla a Drupal tvoří nejsilnější trojku a dohromady servírují obsah na třech čtvrtinách webů.
Je proto logické, že se kolem točí nemalé peníze a existuje řada portálů, kde je možné nakoupit různé doplňky, moduly či grafické šablony. Autoři tu velmi často rozdělují svou práci na dvě poloviny tak, aby nemuseli celé své dílo zveřejňovat pod GNU GPL.
Uživatelé jsou spokojení
Tvůrci těchto redakčních systémů zvolili pro šíření licenci GNU GPL, aby zajistili, že jejich dílo bude vždy otevřené a svobodné. Každá distribuovaná úprava tak musí podléhat stejné licenci a její autor musí na požádání vydat její zdrojové kódy.
Musíte umožnit, aby jakékoliv vámi zveřejněné či šířené dílo, které jako celek nebo zčásti obsahuje Program nebo jakoukoli jeho část, popřípadě je z Programu nebo jeho části odvozeno, mohlo být jako celek bezplatně poskytnuto každé třetí osobě v souladu s ustanoveními této Licence.
Autoři tím jasně deklarují, že je možné dělat odvozeniny, libovolně vše upravovat a opět distribuovat, ale pouze při dodržení pravidel. Chceš upravovat? Můžeš. Nelíbí se ti podmínky? Jdi jinam, nikdo tě nenutí. Ber nebo nech být.
Je zřejmé, že z tohoto principu těží většinou uživatelé (ať už přímo či nepřímo), kteří oceňují, že pro tyto systémy vznikají hromady rozšíření, vylepšení, úprav, grafických šablon a vše je opět možné šířit a dále vylepšovat.
Tvůrci šablon našli řešení
Ne všichni jsou ale z tohoto principu nadšení. Nepříjemný je zejména pro grafiky a web designéry, kteří chtějí na svém díle opakovaně vydělat při prodeji na specializovaných elektronických obchodech. Pokud je ale jejich dílo uvolněno pod GNU GPL, neexistuje příliš důvodů, proč by měl někdo za jejich práci platit víc než jednou.
Stává se tedy běžnou praxí, že je balíček s grafickým designem pro svobodný redakční systém šířen pod různými licencemi (split-licensing). Samotný kód v PHP je odvozeným dílem, které není funkční bez původního kódu redakčního systému a musí být v souladu s licencí šířen pod GNU GPL. Ovšem součástí šablony jsou i další soubory: obrázky, CSS a JavaScript. A ty podle autorů nejsou odvozeny od redakčního systému, protože ani neběží na serveru, ale ve webovém prohlížeči na straně klienta. Tyto soubory jsou pak chráněny jinou, proprietární licencí.
Uživatel tak dostane po zaplacení kompletní grafickou šablonu, jejíž jednotlivé části jsou ale pokryty různými licencemi. Má právo podle GNU GPL šířit PHP i HTML soubory, ale už ne grafické prvky. Jejich licence šíření neumožňuje. Tím je efektivně zajištěno to, že se nebude šablona šířit mezi uživateli. K čemu by byla grafická šablona bez grafiky?
Toto rozdělení a různé licencování tedy v praxi vede k omezení distribuce celého díla, ne jen proprietárních částí.
Je to legální?
Podle vyjádření právníka ze Software Freedom Law Center jde o zcela legální věc. PHP kód je přímo na serveru prováděn společně s redakčním systémem a je jeho součástí. Naopak statické soubory systém ignoruje a slouží jen k odesílání web serverem.
V grafických šablonách WordPressu existují CSS a obrázky jen jako data a používá je web server. WordPress samotný tyto soubory ignoruje. CSS a soubory s obrázky jsou jednoduše načítány jako data a jsou doručovány uživateli, přičemž se zcela vyhýbají WordPressu. CSS i obrázky mohou být snadno použity společně s různými HTML dokumenty a mohou být načteny a zobrazeny různými aplikacemi, které nesouvisejí s WordPressem. Tyto soubory jsou tedy samostatnými díly nezávislými na kódu WordPressu.
Podle specializovaného právníka to tedy legální je, otázkou ale zůstává, zda je to v pořádku z hlediska smyslu svobodného software. Tady už se názory tvůrců jednotlivých redakčních systému liší.
Jde ovšem o velmi rozšířenou praxi, což dokazují například elektronické obchody ThemeForest a CodeCanyon ze sítě Envato, které nabízejí autorům vlastní licenci. Vše je tedy připraveno a autor sám ani nemusí licencování děl příliš rozumět. Stačí správně naklikat.
Jedni jsou pro a druzí proti
Striktně proti je WordPress Foundation, která spor vyhrotila natolik, že zakázala všem, kteří prodávají šablony přes Envato, aby pořádali konference WordCamp. Zároveň se na oficiálních webech začaly propagovat takové elektronické obchody, které prodávají stoprocentně GPL šablony.
Joomla k celé věci přistupuje pragmaticky a ve svém adresáři Joomla! Extensions Directory (JED) taková rozšíření výslovně dovoluje. Nedávno na to téma ve fóru proběhla zajímavá diskuse ohledně pátého pravidla, které znělo:
5. Limit distribution of extension?
Podle tohoto pravidla nesmělo být do JED umístěno rozšíření, jehož licence by omezovala jeho šíření. Po debatě na téma „jak to, že tam máme split-licencovaná díla“ bylo toto pravidlo změněno.
5. Limit distribution of PHP files?
Tedy nově se zde říká, že licence nesmí omezovat distribuci PHP souborů. Joomla tedy nemá s šířením takto licencovaných rozšíření žádný problém.
Tento dvojí přístup je ukázkou toho, jak se zde střetávají dva rozdílné pohledy. WordPress trvá na svobodě všeho, co nějak souvisí s jejich velkým a populárním dílem. „Komunita vám společně dává, tak se k ní neobracejte zády,“ říkají vlastně lidé kolem WordPressu.
Proti tomu Joomla je výrazně pragmatičtější: „GNU GPL to neporušuje, licence kódu je v pořádku, takže ať si klidně obchodují.“ Pravdou je, že peníze táhnou lidi a lidi jsou přesně to, co takové projekty potřebují. Otázkou je, jestli přijdou ti správní lidé.
Je morálně v pořádku takto dělit licence?
Autorská poznámka na závěr
Ani sám autor tohoto článku si není jistý tím, která strana má pravdu. Dodržovat licence je důležité a nejen pro svobodný software naprosto zásadní. Dodržovat nějaký společný morální kodex je také zcela v pořádku a chápu to, že na něm někteří bezvýhradně trvají. Rozhodně bych to nenazýval fanatismem.
Rozumím totiž tomu rozčarování většiny nad tím, že doteď dělali všichni společně a najednou se někteří snaží trhnout. Zná to každý velký projekt. Kolik občanských sdružení se v Česku proměnilo v eseróčka a kolik křiku a nenávisti to asi přineslo.
Na druhou stranu není možné si nárokovat svobodnou licenci u každého obrázku, který se objevil společně se šablonou pro nějaký svobodný systém. Dílo je dílo a autor má bezvýhradní právo si určit, jak bude s jeho dílem nakládáno. Fotografie je rozhodně samostatné dílo a mám právo ho šířit samostatně. Nejde tedy ani tak o licenční problém, jako spíš o morální. Má někdo morální právo vydělávat na komunitou vytvořeném svobodném díle?
Ono se hezky povídá o svobodě, morálce a komunitě. Ale jen do té chvíle, než jde o skutečné peníze. Pak člověk začne bránit jiné hodnoty, jako je třeba právo na spravedlivou odměnu. Hezky to vystihl před časem jeden náš komiks. Aneb budeme komunita, dokud mi nesáhneš na prachy. A právě tady dochází k onomu střetu. Kdo má pravdu?
Na jednoduché otázky někdy neexistuje jednoduchá odpověď. Máte nějakou?
