V roce 1997 se na monitory počítačů dostala strategie, která se nesmazatelně zapsala do podvědomí milovníků extrémně komplexních a těžkých strategií. Jmenovala se Total Annihilation a zprostředkovala opravdu monstrózní bitvy, ve kterých vás i jedno nepatrné zaváhání mohlo připravit o hrdinné vítězství.
V roce 2007 se koncept z Total Annihilation vrátil ve hře Supreme Commander. Kromě brutálních hardwarových nároků – jednalo se totiž o jednu z prvních her, která ke hraní vyžadovala vícejádrový procesor – mohl hráč oddálit pohled až na oběžnou dráhu a mít o válce absolutní přehled.
Planetary Annihilation jde ještě dál. Jak už název napovídá. Gigantické bitvy se nebudou odehrávat jen na části planety, ale v celé sluneční soustavě. Vašim cílem bude obsadit všechny místa v systému, nebo totálně vyhubit nepřítele. Vzhledem k tomu, že se střety neodehrávají jen na zemi, utkají se válčící mašiny i na oběžné dráze vesmírných těles. Podobně jako u Supreme Commander můžete oddálit kameru a rotovat kolem jednotlivých vesmírných objektů či rovnou pozorovat celou soustavu.
Kulatá bojiště
Tím, že se bitvy neodehrávají na placce, ale kulatých objektech, můžete snadno nepřítele překvapit ze všech stran. Nastává také nový problém, jak provést úspěšně invazi na domovskou planetu nepřítele. Můžete sáhnout třeba po přepravních lodích, nejefektivnějším způsobem však zůstávají teleportační brány. Postavit však tak pokročilou stavbu na území nepřítele není žádná legrace a chce to jistou dávku zručnosti.
Jednotky jsou tradičně rozděleny na ty pozemní, letecké a vodní. Nově, jak už jsem psal, přibyly i vesmírné. Pravidla Total Annihilation byla zachována. Každý válečný stroj má své silné a slabé stránky. Spoléhat se tak třeba pouze na tanky je totální sebevražda. Armáda musí být logicky namixovaná, aby dokázala čelit všem nástrahám. Jednotku mechů tak zabije pár bombardérů, ale ani větší letka neobstojí proti několika protiletadlovým zbraním. Je to, jako když hrajete kámen, nůžky, papír.
Soubojům zdatně sekundují i zbraně hromadného ničení. Nemusí se teď jednat pouze o silnou balistickou střelu. Nyní je možné vzít třeba vesmírné těleso a nasměrovat ho proti nepříteli. Nejen, že to vypadá opravdu dobře, ale následky srážky měsíce s planetou jsou pro jednu ze stran decimující.
Nudná kampaň s dlouhou trvanlivostí
Kvalitní příběh ale nehledejte. Kampaň je vlastně takové dlouhé tažení, kdy se snažíte obsazovat jednu soustavu za druhou a přitom sbírat nové technologie. Nejen, že to trvá desítky hodin, než se někam pohnete, ale časem může být plnění podobných misí otrava. Na druhou stranu máte jistotu, že hru pro jednoho hráče hned tak nedohrajete.
Opravdovým lákadlem je ale multiplayer. V rámci hry funguje i jakási komunitní stránka. Dokonce si můžete lehce personalizovat i svou armádu. Hra pro více hráčů je nyní velmi komfortní a ještě vás motivují různé žebříčky a statistiky. Své úspěchy tak máte jako na dlani.
Planetary Annihilation oslní i po grafické stránce. Autoři vsadili na lehce komiksový vzhled a opustili od realismu. Díky tomu jsou masivní bitvy více přehledné a hra není tak brutálně náročná. Dá se na střední detaily hrát i na průměrném notebooku s trochou vyšší pamětí. Jednotky jsou od sebe ihned rozeznatelné a budovy mají vždy svůj charakteristický tvar. Při hektickém boji tak ihned víte, co se děje. Po oddálení se armáda přemění na ikonky. Uživatelské prostředí se vůbec snaží o co největší komfort. Můžete si třeba nechat zobrazit naplánované úkony jednotek, což hodně pomáhá třeba při stavění základny.
Planetary Annihilation je však stále ještě ve vývoji. Může tak někomu připadat lehce nedodělaně nebo nevyváženě. Není to ani tak dávno, co byla hra za přemrštěnou částku hratelná pouze jako beta s předběžným přístupem. Také nepotěší placený obsah. Třeba nový vzhled hlavního mecha si musíte koupit za poměrně dost euro.
Závěr a konečné hodnocení
Máte rádi strategie v reálném čase a často brbláte, že poslední dobou žádná dobrá nevyšla? Planetary Annihilation je takovou jiskřičkou v temnotě. Proto se možná vyplatí být trochu shovívavý a u nedostatků lehce přimhouřit oči. I tak je ale Planetary Annihilation skvělá a propracovaná hra, která si bere jen to nejlepší ze svých předchůdců. Pokud vás bavil Total Annihilation – nesáhnete vedle.
Výhody
- Audiovizuální zpracování
- Multiplayer
- Strategické možnosti
- Hratelnost
Nevýhody
- Hra pro jednoho hráče
- Placený obsah
