Vývoj Palm OS vedl pochopitelně sám Jeff Hawkins. Systém byl od počátku navržen pro malá zařízení s úspornými procesory Dragonball (podpora pro ARM přišla až mnohem později). Jeho vlastnosti tak představují zajímavý mix obstarožních konceptů jako je jednoúlohové prostředí a velmi omezené možnosti GUI s podporou rozlišení pouze 160×160 bodů černobíle (ve verzi Palm OS 1.0). První generace Palm Pilot 1000 a 5000 a OS 1.0 navíc neměla žádné permanentní úložiště a souborový systém – všechna data tedy byla v RAM (a ta vytvořená na Pilotu se zálohovala synchronizací do PC).
Ve verzi 2.0 přibyla zejména podpora síťového protokolu TCP/IP a možnost synchronizovat data přes síť, přibyla aplikace pro elektronickou poštu a podpora podsvícených displejů. Verze Palm OS 3.0, poslední nad níž v Palmu dohlížel Hawkins se svým týmem, nabídla pár dalších novinek, mezi nimiž byla podpora infračerveného portu pro synchronizaci a přenos dat.
V prvních letech procházely PDA Palm vlastně jen postupným evolučním vývojem – to byl případ modelů Personal a Professional s druhou generací operačního systému. S příchodem Palm III muselo být z názvu vypuštěno slovo „Pilot“ kvůli soudnímu sporu se společností vyrábějící legendární pera Pilot. A tak se definitivně vžil jednoduchý a krátký název „Palm“ – „dlaň“, což vlastně bylo dobře.
Výraznější změny přinesl Palm III, který společně s novým OS nabídl také úložiště s flash pamětí a ve verzi IIIc poprvé barevný displej. To už ale byly novinky, které režírovalo nové vedení.
Útěk k Handspringu
Už několik měsíců po uvedení prvních modelů Pilot 1000 a 5000 začaly prodeje malých, nenápadných PDA, která v té době nesla logo US Robotics, rychle růst. Rok a půl od uvedení se prodalo milion kusů, což byl v té době obrovský úspěch. To neušlo společnosti 3Com, která s rozhodla US Robotics a s ní i Palm koupit. Plány v oblasti vývoje nových produktů, s nimiž novopečený majitel přišel, ale byly proti mysli Hawkinsovi i jeho dvěma hlavním spolupracovníkům Doně Dubinsky, která Palm řídila na pozici CEO, a šéfovi marketingu Edu Colligenovi. Necelý rok poté co se z Palmu stala dceřiná společnost 3Comu, proto odešli a rozhodli se založit společnost, která by vyvíjela a vyráběla novou řadu PDA s Palm OS: Handspring.
Na počátku se modely Handspringu, jednalo se o řadu PDA Visor, lišily od Palmu výkonnějšími procesory, větší kapacitou paměti, kvalitnějšími barevnými dspleji (Visor Prism) odvážnějším a odvázanějším designem a pouzdry z průhledného či barevného plastu – a pochopitelně bohatší či odlišnou sadou aplikací a nástrojů. Podstatným rozdílem byl také rozšiřovací slot Springboard. Na zásuvných modulech byly k dispozici nejen hry a aplikace, ale také obsáhlé slovníky (například lékařský, Websterův), moduly s flash pamětí, digitální kamery, MP3 přehrávače, GPS, RFID skenery a čtečky čárových kódů, GSM či CDMA moduly, modemy, USB rozhraní, digitální hlasové záznamníky a řada dalších doplňků, které možnosti Visoru zásadně rozšiřovaly. Zajímavá byla také podpora ochrany obsahu před kopírováním. Modely Handspring Visor byly zkrátka a dobře pro všechny hračičky, kterým základní funkce Palmu nestačily.
Moduly s kamerami pro Handspring Visor
Moduly se slovníky pro Visor
GSM a CDMA moduly pro Visor
Pochopitelně nechybí hry na modulech pro Visor
Palm jako „smartphone“
Už modely Visor nabízely díky modulům pro rozšiřující slot možnost udělat z PDA s Palm OS cosi na způsob chytrého telefonu, byla tedy jen otázka času, kdy se Handspring rozhoupá k integraci této funkce přímo do přístroje. Na počátku 21. století se pochopitelně nepoužíval termín chytrý telefon. Obvykle se hovořilo spíše o komunikátorech (podle předlohy Nokie) nebo PDA telefonech. Ty začal Handspring nabízet v roce 2002 pod označením Treo (pouze jediný model z řady, Treo 90 byl jenom PDA, bez telefonních funkcí).
První Treo 180 nevypadalo ve své době nijak oslnivě – jednalo se vlastně o Palm doplněný o telefon. Navíc zmizel rozšiřující slot – jeho funkci mohly převzít karty SDIO a navíc bylo jasné, že se stále více funkcí bude postupně přesouvat přímo do komunikátorů. Přesto se ale stalo, i díky integrované Qwerty klávesnici (verze 180g měla plošku pro graffiti) a možnosti z přístroje přímo telefonovat o přístroj, který řadu oddaných příznivců platformy Palm oslovil – ostatně například první Blackberry umožňující telefonování bez náhlavní soupravy měly na trh teprve přijít. Paradoxně jednou z hlavních slabin prvního modelu Treo 180 krátce po uvedení byla problematická funkčnost e-mailové aplikace.
Zatímco modely 270 a 300 byly jen evolučními upgrady uvedenými ještě tentýž rok, skutečné legendy v rodině Treo přišly v roce 2003 a 2004 – Treo 600 a Treo 650 s procesory ARM/Intel PXA, a v případě druhého modelu s na svou dobu velmi ostrým displejem 320×320 bodů byly mobilními ikonami. Druhý jmenovaný už ale šel na trh pod značkou Palm, protože v roce 2003 se Handspring sloučil s hardwarovou divizí Palm (zatímco softwarová se oddělila pod názvem PalmSource) a vytvořil novou společnost PalmOne.
Treo 180
Treo 650
Slavný Tungsten
Zatímco Handspring úspěšně přešel od PDA k chytrým telefonům, v Palmu se stále drželi osvědčeného kopyta. Zásadní novinkou se v roce 2002 stal model Tungsten T, který odstartoval novou řadu se systémem Palm OS 5 a novými procesory ARM (TI) a Xscale (Intel). Řada Tungsten byly krásné přístroje s nadčasovým designem, kovovým tělem a displeji s na svou dobu velmi vysokým rozlišením – od 320×320 až po 320×480 bodů. Většina modelů se však držela sice osvědčeného, ale počátkem 21. století už přeci jen zastaralého konceptu doplňku k PC – pouze Tungsten C nabízel vestavěnou Wi-Fi a Tungsten W byl chytrým telefonem podobným modelu Treo 600 (byl ostatně uveden ve stejném roce), byl ale kvůli výdrži baterie vybaven starším Palm OS 4. Posledním modelem řady byl Tungsten T5 uvedený v roce 2004 – na svou dobu skutečně „nadupané“ PDA, které mnozí nadšenci používali ještě řadu let po ukončení výroby a konečně posledním klasickým modelem Palm TX (s Wifi, Bluetooth), který zůstal ve výrobním programu až do roku 2009. Jeho operačním systémem byl až do konce Palm OS 5. Palm OS 6 uvedený v roce 2004 se nakonec v PDA ani chytrých telefonech neuplatnil a jeho vývoj byl proto v roce 2005 zastaven. PalmOne se na několik let, během nichž pracoval na novém WebOS, dokonce uchýlil k používání Windows. To je ale, společně s příběhem zániku Palmu v náručí HP, příběh příštího dílu.
Palm Tungsten T (2002)
Palm TX
