Platforma to není jen hardware a operační systém. To jsou především aplikace, jejich vývojáři a uživatelé. Dokud uživatelé hledali doplněk ke svému stolnímu PC, fungoval Palmu tento recept dobře. Operační systém navržený v předchozí dekádě ale nelze natahovat a nastavovat donekonečna. A tak zatímco nové Palmy řady Tungsten i chytré telefony Treo 600 a 650 z produkce Handspringu a PalmOne (který vznikl sloučením s Palmem) měly stále lepší hardware, jejich možnosti byly stále více omezovány možnostmi letitého operačního systému – zvládnout podporu Bluetooth, WiFi, novějších internetových prohlížečů a řadu dalších novinek bylo stále náročnější, nemluvě o tom, že i uživatelské prostředí samo bylo poplatné době, v níž vzniklo a velmi omezeným možnostem hardware, pro který bylo navrženo.
Windows jako cesta z nouze
Byl tu pochopitelně nový Palm OS6 „Cobalt“ který vyvíjela společnost PalmSource, jež se oddělila od Palmu v roce 2003. Díky zákulisním aktivitám a následné akvizici PalmSource japonskou společností ACCESS se ale nakonec Cobalt nikdy v žádném zařízení, vyjma několika prototypů, neobjevil (ve své době mohl být konkurencí především pro sílící Symbian). Název Palm zároveň mohla ve spojením s operačním systémem používat pouze společnost PalmOne – ta jej ale, navzdory neomezené licenci nikdy nepoužila a namísto toho se rozhodla dál prodávat levnější modely přístrojů a PDA s neustále „přelešťovaným“ OS5 a do nejvyšších řad smartphonu Treo dát konkureční Windows Mobile.
A tak se stalo, že nové Treo 700w uvedené na trh v roce 2006 bylo vybaveno operačním systémem Microsoftu. Palm, v jehož vedení byl od roku 2005 Ed Colligan, jeden ze spoluzakladatelů Palmu který se do společnosti vrátil po sloučení s Handspringem, byl přesvědčen, že není kam spěchat. Na trhu chytrých telefonů se opravdu nic zásadního nedělo: na jedné straně byl konzervativní Symbian, na druhé počítačově koncipované mobilní Windows. O rok později, když se objevily první zvěsti o tom, že na chytrém telefonu pracují v Apple dokonce Cooligan vyřkl legendární větu: „Chlapci od PC na tohle prostě nemají. Nenapochodují nám sem.“ Byl si jist, že dohnat víc než deset let zkušeností Palmu s trhem PDA a chytrých telefonů je úkol na několik dalších let.
Treo 800w bylo posledním Palmem s Windows Mobile a také přístrojem, na kterém byly testovány první verze webOS.
A tak když přišel 9. leden 2007 a světlo světa spatřil první iPhone (pravda, zpočátku ještě bez app store), měl Palm na trhu několik modelů s obstarožním OS 5, Treo s Windows Mobile a na trh se chystal levný model Centro (opět s OS 5). Byl to impuls, který klimbající Palm potřeboval – představení iPhonu přivedlo společnost k poslednímu obrovskému vypětí, na jehož konci měl být nový vlastní operační systém a nová elegantní zařízení, která by dokázala konkurovat iPhonu.
Proti Apple, s jeho vlastními zbraněmi
V Palmu na novém OS pracovali už od předchozího roku, po legendárním představení iPhonu ale bylo jasné, že přichází boj o přežití. V únoru 2007 proto najali několik zaměstnanců společnosti Inventor, včetně jejího zakladatele Paula Mercera, někdejšího softwarového vývojáře Apple a autora vývojového prostředí Pixo, které bylo základem pro rozhraní prvních generací iPodu. Mercer prodal již v roce 2000 Pixo společnosti Sun a následně založil již zmíněný Inventor, s nímž spolupracoval na vývoji rozhraní a software pro MP3 přehrávače například Samsung. Palm se následně rozhodl koupit celou společnost Inventor – umožnila to i finanční injekce více než 300 milionů dolarů, za níž stál frontman kapely U2 Bono. Kolem Palmu začalo být rušno ale především poté, co se do jeho týmu přidala skutečná celebrita křemíkového údolí: John Rubinstein, hlavní designér iMacu a iPodu, který odešel z Apple o rok dříve.
Rubinstein začal záhy po příchodu do Palmu ke společnosti přetahovat členy týmů, které stály za iPodem a především za iPhonem. Situace se pro Apple stala tak vážnou, že se do věci vložil Steve Jobs a osobně vyzval Eda Cooligana k dohodě o vzájemném nepřetahování zaměstnanců. Odpověď z Palmu přišla obratem: „Váš návrh ohledně dohody nepřetahovat si vzájemně zaměstnance, bez ohledu na jejich případný zájem, je nejen špatný, je pravděpodobně nezákonný.“ Palmu se záhy podařilo poskládat špičkový tým s několika „cennými“ úlovky z původního týmu, který vyvíjel iPhone. Vyhráno ale nebylo – začalo se totiž ukazovat, že operační systém Nova, na kterém v Palmu pracovali od roku 2006 a jehož možnosti měl k dokonalosti dovést Mercer se svým týmem z Inventoru, na daný úkol nestačí.
iPhone všem nastavil, z hlediska uživatelského dojmu, velmi vysokou laťku – a tu se projektu „Prima“ – vylepšené verzi OS Nova, prostě nedařilo překonat. Úpravy uživatelského rozhraní byly složité, řada vizuálních efektů nefungovala nebo fungovala špatně, a systém samotný nebyl příliš stabilní. Když navíc Palm počátkem roku 2008 ukázal API a dokumentaci systému externím vývojářům, většina z nich odmítla pro tak atypický systém něco vytvářet. Čas navíc hrál proti Palmu. S obrovským úspěchem iPhonu, stabilní popularitou Blackberry i špičkovými modely manažerských telefonů se Symbianem a blížícím se nástupem prvního telefonu s Androidem (T-Mobile G1) se trh Windows Mobile doslova zhroutil – a s ním i prodeje nejvyšších modelů Treo. Záchrana nakonec přeci jen přišla od lidí z Inventoru.
WebOS: v jednoduchosti je krása
Greg Simon a Andy Grignon se seznámili o deset let dříve, když pracovali pro Pixo. Společně se rozhodli hledat alternativu k nefunkčnímu rozhraní „Nova Prima“. Rozhodli se použít kombinaci čistého HTML a JavaScriptu – cestu jež by umožnila jednoduché změny uživatelského rozhraní bez složitého programování a která navíc už existovala v podobě WebKit, který ale bylo třeba převést pro použití v mobilním zařízení – nejen v jeho prohlížeči, ale v samotném operačním systému. Vedení Palmu svolilo k oddělenému, takřka tajnému projektu Luna, který po pouhém měsíci (víc času ani nebylo) skončil úspěchem a zrodil se tak základ budoucího WebOS. Přesto následovalo ještě několik týdnů vnitřních sporů o to, zda na trh půjde „Prima“ nebo „Luna“. Rozhodnutí, že to bude Luna, padlo šest měsíců před plánovaným termínem představení nového Pre – ten byl stanoven na lednový CES 2009.
Po pouhých šesti měsících měl nový Palm Pre pochopitelně daleko k hotovému, odladěnému stroji a platformě. Rubinstein se společně s Mattiasem Duartem, který byl odpovědný za UI nového Palmu, proto soustředili na dokonalý scénář a secvičení představení novinky ve stylu prezentací Apple – tak, aby nebyly odhaleny žádné nedodělky – a to se jim také podařilo. Pre bylo pro mnohé prvním skutečným konkurentem pro iPhone, do jeho uvedení do prodeje ale stále zbývalo téměř půl roku. To mimo jiné znamenalo, že finální verze Pre byla vydána s operačním systémem, který pod vrstvou UI obsahoval stále ještě podstatné části OS „Prima“. Až webOS 2.0 „Blowfish“ byl skutečně čistou a odladěnou platformou. Jenže v době kdy mohl Pre na americkém trhu nabrat plnou rychlost přišla další katastrofa. Pro pochopení všech souvislostí je třeba připomenout, že Palm Pre byl distribuován v síti Verizon Wireless. Verizon neměl smlouvu s Apple a tak nemohl nabízet iPhone. Pre byl pro Verizon přístrojem, který mohl nabídnout jako alternativu k iPhonu. Stejnou (a pro mnohé uživatele navíc lepší) alternativou se v listopadu 2009 stal nový model Motorola Droid. Prodeje Pre začaly v kritickém předvánočním období stagnovat a jedinou cestou ven se na počátku roku 2010 jevila akvizice.
Palm Pre
Ve smrtelném objetí HP
K osudové akvizici došlo velmi rychle – v březnu 2010 koupilo HP Palm za 1,2 miliardy dolarů. Hlavním důvodem akvizice měl být právě webOS, coby nová vlastní platforma HP, která měla pohánět ovládací panely tiskáren i ultra přenosné notebooky a levná PC. A pochopitelně také tablet – ten se měl stát pro Palm novou prioritou. Společnost ale narážela na nekonečnou řadu problémů – od personálních změn přes nedostatek komponent jako byly displeje či snímače pro kamery do chytrých telefonů (to nejlepší, co bylo na trhu k dispozici ve stejné době, poptával a vykoupil Apple) až po osudové změny na postup CEO HP.
Ten byl v srpnu 2010 nucen opustit po aféře Mark Hurd a na jeho místo nastoupil Leo Apotheker, někdejší dlouholetá „dvojka“ v SAPu. Zatímco Hurd Palm takřka miloval, Apotheker dával údajně od začátku najevo svůj odpor ke všemu, co zavánělo „koncovým“ hardwarem. Palm měl původně po akvizici dostat tříletou lhůtu pro stabilizaci a získání tržního podílu. Apotheker to ale viděl jinak – pro Palm stanovil už rok od akvizice jasné pravidlo: musí být alespoň na nule. Když se v červnu 2011 dostal do prodeje tablet HP TouchPad, bylo jasné, že Palm tuto podmínku nesplní. Nové tablety nedokázaly za stejnou cenu konkurovat iPadu 2 a při zlevnění na polovinu (199 dolarů) na nich HP prodělávalo. 18. srpna 2011, pouhých šest týdnů po uvedení touchpadu a jen dva dny před plánovaným uvedením menšího TouchPad 7 Apotheker rozhodl: HP s přístroji Palm končí.
HP TouchPad se stal příčinou, nebo možná záminkou „zaříznutí“ Palmu.
Následoval legendární výprodej TouchPadu za 99 dolarů, který dokonce způsobil kolaps e-commerce systému HP poté, co si tablety ve velkém začali objednávat sami zaměstnanci. Sám Apotheker „přežil“ Palm jen o měsíc – v září 2011 byl z pozice CEO odstraněn a nahrazen Meg Whitmanovou.
Pro Palm se tím ale nic nezměnilo. Legenda byla zaříznuta a webOS se vydal směrem k open source. Řada členů týmu, který pracoval na Pre a webOS 2 i 3 přešla během následujících měsíců ke Google. HP zaříznutím Palmu podle některých komentářů v podstatě uvolnilo potenciální pozici třetího hráče na trhu chytrých telefonů Microsoftu.
Původní reklama na Palm Pre
Reklama na Palm Pre – webOS
Reklama „Go with the flow“
