Hlavní navigace

Střední školy mají internet 20 let: došly od modemu k optice

23. 12. 2015
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

Střední školy se začaly k internetu připojovat před dvaceti lety. To je sice o pár let později než v případě škol vysokých, ale i pro ně šlo o velmi zásadní věc. Najednou byly schopny komunikovat s celým světem, měly přístup k poště, zprávám i software. Jak připojení probíhalo a jakou roli hrál CESNET?

V pondělí 21. prosince 2015 se na půdě Střední průmyslové školy v Liberci konala vzpomínková akce k 20. výročí připojení školy k internetu. Záměrně neříkám ‚slavnostní akce‘, protože nic neslavíme. Je to spíš vzpomínka na to, jak jsme tenkrát začínali, řekl na úvod ředitel školy, Josef Šorm. Ve zdejší sborovně se sešli všichni, kteří byli před dvaceti lety při tom: zástupci školy, univerzity v Liberci i sítě CESNET.

Od modemu k optice vedla krátká cesta

První opravdová počítačová síť se na liberecké průmyslovce objevila 14. prosince 1990, kdy škola dostala osm počítačů a jeden „server“. Byly to 386SX na 25 MHz, 4 MB RAM (stanice 2 MB), 80MB SCSI disk a MS-DOS. Server nebyl oddělený, pracovalo se i na něm, takže když to spadlo, přestala všem fungovat síť, vzpomněl Josef Šorm. Celá dodávka podle dokladů stála ohromných 738 889 Kčs, což je hodně peněz i dnes, tenkrát to ale byla astronomická suma.

V té době neměla škola žádného správce a o síť se až do roku 2002 starali sami studenti. Měli služby, existovaly rozpisy a studenti všechno dělali vlastně úplně sami. Jeden ze studentů třetího ročníku už v roce 1993 napsal projekt „ExTra“ pro propojení SPŠSE a Technické univerzity v Liberci (TUL). Projekt se dva roky nepodařilo prosadit, proto se škola v roce 1995 připojila komutovaně pomocí modemu ZYXEL 1496E rychlostí 14,4 kbps. Ministerstvo platilo každý měsíc za připojení 2500 Kč, řekl Šorm.

Původní modem ZyXEL

Ke konci roku 1995 se podařilo projekt napotřetí úspěšně podat [PDF] a škola získala 300 000 Kč na mikrovlnný spoj. Pak nám ale dodavatel řekl, že nemá smysl dělat bezdrát, když můžeme natáhnout optický kabel, vysvětlil ředitel školy a dodal, že dodatečná úprava projektu nebyla nakonec žádný problém. Připojení optickou linkou bylo spuštěno 20. prosince 1995 a optický spoj vedl původně vzduchem po střechách. Od roku 2011 se používá nové vedení uložené v zemi. Původní kabel tam ale pořád visí, můžete se podívat. Nikdo neměl sílu ho sundat, dodal s úsměvem Šorm. Za první rok připojení škola zaplatila 70 tisíc korun.

Poté se začala síť velmi rychle rozšiřovat, začalo přibývat počítačů a s tím i problémů s místní sítí. Topologie BUS byla neudržitelná, každou chvíli nám uklízečka klepla do kabelu a přestalo to fungovat. Proto škola v roce 2001 investovala do přechodu na topologii hvězda (UTP), která stála půl milionu korun. Měli jsme konečně pořádný přepínač a běžnou kabeláž umožňující další expanzi.


Autor: Leona Jenčová, SPŠSE Liberec

Josef Šorm

Dnes má škola 230 desktopových počítačů, ke kterým se přidává stovka notebooků a dalších zařízení samotných studentů. Každoročně investujeme do obnov hardware více než půl milionu korun. Připojení k internetu školu stojí 116 160 Kč, softwarové licence přes 100 tisíc korun ročně. Škola teď oslaví 140. výročí. Představte si, teprve posledních 20 let jsme připojeni do internetu. Přesto jsme si předtím spokojeně žili, řekl na konci svého bloku ředitel Šorm.

Podobný příběh z Prahy

Pražská SPŠ Panská se k internetu připojila o dva roky dříve, konkrétně 22. října 1993. To byly podepsány „Zásady chování uživatelů na síti EARN“ a škola získala skutečné připojení k internetu. Zásady obsahovaly například zákaz komerčního využití, stejně jako náboženské nebo politické agitace. Bylo zakázáno přenášet ‚velké soubory‘ a také používat vulgární výrazy. Některé z těch bodů by se mohly na internet vrátit i dnes, řekl Jakub Šerých, tamní učitel, který byl u počátků připojování školy k internetu.

Součástí připojení byl i přístup na unixový operační systém s poštovním serverem. Připojení mělo rychlost 2,4 kbit, když to šlo dobře, dalo se použít 4,8 kbit. Největší problém byl s přijímáním příloh, které sice zatím rozhodně nebyly běžné, ale bylo nutné je uložit na disk, odpojit se a poté znovu pomocí protokolu XMODEM soubor přenést. Dalšími službami byl Gopher nebo vyhledávací nástroj Veronica, se kterým se komunikovalo mailem.


Autor: Leona Jenčová, SPŠSE Liberec

Jakub Šerých, Pavel Satrapa

V roce 1994 škola podala přihlášku do programu „Pilotní projekt zapojení středních škol do sítě CESNET“ s částkou 203 tisíc Kč. Projekt byl 2. května 1994 schválen, ale ministerstvo se rozhodlo změnit podmínky a neproplácet připojení středním školám. Tím by obrovsky narostly náklady na pevné připojení, takže se škola rozhodla pro vytáčené spojení, vysvětlil Šerých.

V roce 1995 pak škola podala žádost o připojení na ústav výpočetní techniky UK na Ovocném trhu. K tomu byl použit router CISCO CS 516, který měl 16 sériových linek a jedna z nich byla připojena rychlostí 14,4 kbit do internetu. Připojovali jsme přes něj další tři školy. V té době na řadě středních škol vůbec netušili, co to internet je. My jsme na něm dávno byli.

Starý router CISCO pro 16 sériových linek

Vysoké školy jako centra internetu

Takový model je poměrně běžný – střední škola se připojí k některé z veřejných vysokých škol, která je připojena k síti CESNET. Odtud už vede cesta k celé síti a nakonec i internetu. Setkání se zúčastnil také Pavel Satrapa z TUL, který byl při prvním propojování univerzit i při realizaci propoje s libereckou SPŠ.

V roce 1991 se škola připojila k síti EUnet, což byla evropská odnož sítě UUnet. Byl to takový internet pro chudé, vše běželo přes vytáčené spojení a chodila po tom jen pošta, vysvětlil Satrapa. Server několikrát denně zavolal do Prahy na centrální republikový uzel a vyměnil si s ním nahromaděné zprávy. Při posílání pošty jste museli popsat celou cestu, kterou má mail projít. Nestačilo zadat jen příjemce, jako je tomu dnes. Navíc nešlo o nijak levnou záležitost, za zahraniční komunikaci se platilo více než 10 Kč/kilobajt. Pokud se vám dnešní roamingové poplatky zdají drahé, tak vězte, že může být mnohem hůře, zavzpomínal Satrapa.


Autor: Leona Jenčová, SPŠSE Liberec

Pavel Satrapa a Jan Gruntorád

O rok později se objevila mezinárodní iniciativa propojení českých, polských a německých škol. Původně se měla protokolem X.25 propojit města Žitava, Wroclaw, Gliwice, Liberec a později i Praha. Nakonec linky nevedly do Žitavy, ale do Berlína a linka s Polskem nebyla nikdy realizována. Navíc měli Češi přístup jen do německé akademické sítě WIN a do internetu se nedostali. Bylo potřeba k tomu koupit také hardware – Sun SPARCstation 2, který stál milion korun. Kromě toho jsme za půl milionu museli koupit ještě komunikační software – to byl nejdražší software, jaký jsem kdy kupoval.

Poté bylo potřeba zasíťovat samotnou univerzitu, protože doposud propojovala místní síť jen několik počítačů. Měli jsme v plánu propojit plus mínus všechny počítače na škole, za což nám napočítali asi tři miliony korun. Peníze se sehnaly v rámci Fondu dynamického rozvoje vysokých škol MŠMT. Nasadily se EAD zásuvky, které byly drahé, ale výrazně lepší než klasické T zapojení. Když se vytáhl kabel, zásuvka automaticky zajistila sepnutí zbývajících větví a spojení pro ostatní uživatele se nepřerušilo, vysvětlil Satrapa výhodu proti tradičním konektorům přímo na koaxiálních kabelech.

Pro připojení budovy H, která je značně vzdálena od zbytku campusu, bylo potřeba použít rádiový spoj, protože žádné kabely tehdy v zemi nebyly a lidé z TUL neměli ambice je pokládat. Nebyla to ještě Wi-Fi, ale byla to nějaká kanadská technologie. Výhoda byla, že běžela na ethernetové rychlosti 10 Mbps. Za licenci pro pásmo škola musela platit 70 000 Kč. Na jaře roku 1993 se pak škola připojila k síti CESNET rychlostí 19,2 kbps. Tím nás přestal zajímat ten německý projekt, protože přes CESNET jsme měli vyšší rychlost a hlavně přímé připojení do internetu.


Autor: Leona Jenčová, SPŠSE Liberec

Muzeum výpočetní techniky, SPŠSE Liberec

Postupně rostly rychlosti a bezdrátové spoje přestaly stačit. Tehdy byla v kurzu technologie ATM, pro kterou univerzita nakoupila přepínače a sháněla se po vysokorychlostním propojení budov. Podařilo se získat nabídku vybudování temného vlákna od SPT Telecom. To byla věc nevídaná, protože v té době SPT nepronajímalo temná vlákna. Navíc jsme měli platit jen 3000 Kč měsíčně, což bylo levnější než bezdrát. Trasa byla postavena v roce 1997, ale k předání nikdy nedošlo, protože si firma uvědomila, že temné vlákno vlastně nepronajímá. Přišli s nabídkou přenosové služby 155 Mbps za 150 000 Kč, což jsme samozřejmě odmítli a rozhodli jsme se raději zakopat vlastní chráničku, kterou používáme dodnes.

Roční pauza vynucená problémy s optickou trasou byla nakonec pozitivní, protože se v té době ukázalo, ze síťová technologie ATM nemá budoucnost. Škola se tedy rozhodla přepínače prodat a koupit gigabitový 48portový ethernetový přepínač. Udělali jsme dobře a zřejmě jsme ušetřili, protože bychom jinak jistě ještě několik let ATM infrastrukturu udržovali a stála by nás ohromné peníze, popsal Satrapa jednu ze slepých uliček, na kterou během let narazili.

root_podpora

Mezi lety 1998 až 2000 škola přešla na UTP kabeláž ve všech budovách, do roku 2005 byla dodělána kabeláž i na kolejích Harcov. Nejdříve jsme použili původní mikrovlnný spoj, ale brzy jsme zakopali vlastní optiku. Zjistili jsme totiž, že to není příliš drahé – návratnost je kratší než jeden rok, dokončil Satrapa vyprávění o liberecké univerzitní síti, jejíž páteř od roku 2011 běží na 10 Gbit.

CESNET zrychlil milionkrát

Vědeckovýzkumná síť CESNET se začala budovat v roce 1992 a na její budování přispělo MŠMT tehdy neuvěřitelných 20 milionů korun. V následujícím roce pak byly propojeny první univerzity a síť byla připojena do internetu přes rakouský Linec. Liberec byl mezi prvními připojenými městy, páteřní síť běžela na 19,2 kbit, vzpomínal Jan Gruntorád, ředitel sdružení CESNET. Dnes je síť postavena na pronajatých optických trasách, kterých je v Česku 6500 km a páteř může běžet na násobcích stovek gigabitů. Uvědomil jsem si, že rychlost nám za dvacet let narostla milionkrát, řekl Gruntorád.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Petr Krčmář pracuje jako šéfredaktor serveru Root.cz. Studoval počítače a média, takže je rozpolcen mezi dva obory. Snaží se dělat obojí, jak nejlépe umí.